Dopravní lapálie.

Tak jsme se před několika dny dočetli, že Poláci dostavěli rychlostní silnici S3 vedoucí z Svinoústí přes celé západní Polsko až k českým hranicím, kde těsně před hraničními patníky končí. Proč? Na to se pokusíme odpovědět.

Tak před pár dny jsme si uřízli náležitou ostudu, když Poláci dotáhli svoji S3 vedoucí od Baltu jižním směrem až k českým hranicím, kde překvapivě končí. Neodpustili si přitom celkem dost jízlivou poznámku, že by se měli bratři Češi přijít podívat, jaké že pěkné dálnice se staví v Polsku a pročpak se po nich nedá jet do sousedního státu? Odkaz Zkusíme si nastínit, proč u nás všechno trvá tak dlouho.

1. Dálnice D11

Tak tahle dálnice vede z Prahy přes Jirny, Hradec Králové, Jaroměř, Trutnov a Žacléř, kde se má navázat na již zmiňovanou rychlostní silnici S3 dál k Baltu. Dálnice byla plánována již v roce 1938, v roce 1963 se dostala do plánů na výstavbu a až v roce 1978 se začal stavět první úsek Praha-Jirny o délce 8.3 km a dokončen byl až v roce 1983, a to jsme byli teprve kousek za Prahou a zbývalo ještě 148 km. Další povídání najdete tady: Odkaz Zatím se tedy dálnice staví 46 let a stále ještě chybí dokončit 41.7 km z Jaroměře na státní hranici, kde se propojí s již zmíněnou polskou expreskou S3.

2. Dálnice D8

Další libovou investiční akcí byla již dokončená dálnice D8, která se začala stavět na poněkud netradičním místě, a to jako propojka Ústí a Teplic kvůli postupující těžbě uhlí, kde se první část v úseku Trmice – Řehlovice stavěla v dálničním profilu a v úseku Řehlovice – Teplice jako rychlostní silnice. Dálnice se poté začala stavět z Prahy směrem k Ústí na přeskáčku, takže jeden čas byl hotový úsek Praha-Zdiby a Roudnice – Lovosice, zbytek do Ústí se jezdil po silnici I. třídy č 8. Dálnice také ovšem pro průchod Českým středohořím potřebovala vyjímku, kterou udělil Miloš Kužvart 14. února 2001. Více zde: Odkaz Dálnice jako taková se stavěla po částech od roku 1984 do roku 2016, čili celkem 32 let, a stále nad jedním úsekem visí Damoklův meč v podobě chybějícího kolaudačního razítka pro úsek Lovosice-Řehlovice, kde se o věc vehementně zajímá ekologická organizace Děti Země, a vypadá to, že ŘSD bude muset asi kvůli nezbytné kolaudaci vytopit dost značnou sumu peněz.

Dálnice v nejistotě. D8 hrozí i zastavení provozu, spor míří k Ústavnímu soudu

3. Rychlodráha Praha – letiště Ruzyně.

I tohle je stavba století. V 90. letech se o této stavbě mluvilo s velkou vehemencí. Nadšeně se mluvilo nejen o propojení Prahy s Kladnem, ale také s letištěm, mluvilo se o tom jako o stavbě století, zatímco dnes to spíše vypadá jako stavba na jedno století. Více zde: Odkaz Rozhodně není bez zajímavosti, že se stavba pořádně rozeběhla až po výměně taxislužby obsluhující letiště za americký Uber. Odkaz Stavba má být podle odhadů dokončena až v roce 2029, takže se od nápadu v roce 1994 staví už 30 let, a zatím máme Negrelliho viadukt a dokončenou modernizaci přes Bubny do Dejvic.

4. Přijetí eura.

Tak tady určitě namítnete, že toto není žádná dopravní stavba. Není, ale je to prostředek k obchodní komunikaci mezi výrobci, poskytovateli služeb, tak aby výměna zboží běžela hladce, a zbytečně nedrhla. Toto si v 90. letech uvědomoval i Václav Klaus, a podepsal tedy přístupovou smlouvu k EU, a to i s přijetím eura. Dokument i s naskenovanými podpisy tady: Odkaz Klaus byl v té době nadšen, čehož si stihli všimnout novináři: Odkaz . Následně uplynula řada let, přijetí eura začalo být napadáno za pomocí stále stejných kolovrátkových argumentů: Odkaz a nakonec ze stejného Václava Klause vypadlo toto: Odkaz Velice rychle zjistíme, že tento pán stihl za 30 let zcela otočit svůj vztah k EU od rozumného sňatku z rozumu po až téměř hysterickou reakci, která zasahuje až do II. světové války.

5. Závěr.

A teď si vysvětlíme, co mají všechny tyto vyjmenované akce společného. Je to především to, že dokud se o akci jenom teoreticky uvažuje, tak jsou všichni pro a převažuje společenský zájem. Jakmile se ale přiblížíme k praktické realizaci a začne to vyžadovat práci, nasazení a peníze, veřejný zájem se rychle ztrácí a akce se začně značne zpomalovat z „objektivních důvodů“, což ovšem není nic jiného, než nechuť se přemoci do práce a do investování s tím, že odměna čeká až na konci. Ono se zbytečně nepíše v písmu svatém od dvou cestách, jedna široká a pohodlná, která ovšem vede do zatracení, a druhá kamenitá, nepohodlná, vedoucí do kopce, kde ovšem na vrcholu spatříme nádherný výhled do kraje, kde ovšem dole vidíme bažinu, do které bychom spadli, kdybychom šli druhou cestou. Odkaz

Pěkný večer.