Velikonoční zpráva o tom, že není vejce jako vejce.

Proč mohou být vejce od babiččiných slepiček horší, než ta ze supermarketu? Nizozemci varují před domácími vejci kvůli „věčným chemikáliím“ PFAS. Ty se hromadí v půdě a těle, způsobují rakovinu a oslabují imunitu.

Dne 15. dubnu 2025 vydal nizozemský Národní institut pro veřejné zdraví a životní prostředí varování, že vejce od domácích slepic mohou být plná „věčných chemikálií“ zvaných PFAS. Zpráva doporučuje kupovat raději vejce z velkochovů v supermarketech. Stručně řečeno – slepice, co si pochutnávají na zahradních žížalách nebo kuchyňských zbytcích, mohou nevědomky „ochutit“ svá vejce, komerční vejce z obchodů jsou díky přísným pravidlům bezpečnější.

Ano, varování se opravdu týká vajíček od slepic z domácího chovu, tedy třeba i vaší zahrádky. Tento objev není jen nizozemskou zvláštností – týká se celé Evropy, a ano, i nás v Česku. Pojďme se podívat, co jsou zač ty PFAS, kde se berou a jestli si můžeme Velikonoce užít bez obav.

PFAS, neboli per- a polyfluoroalkylové látky, jsou chemické kouzlo, díky kterému máme teflonové pánve, nepromokavé bundy nebo hasicí pěny. Problém je, že tyto látky jsou tak odolné, že je příroda prostě nezkrotí – přezdívá se jim „věčné chemikálie“. Hromadí se v půdě, vodě, zvířatech, a bohužel i v nás. Mohou způsobit rakovinu, oslabit imunitu nebo zkomplikovat těhotenství. Jak se dostanou do vajec? Třeba přes žížaly, které slepice s chutí sezobnou z kontaminované půdy.

S PFAS se potýká celá Evropa. Ve Francii už pár let radí, ať lidé domácí vejce nejí, protože půda je v celých ohromných oblastech prosáklá průmyslovými zbytky. V Belgii našli ve vejcích poblíž jednoho chemického závodu tolik PFAS, že by dvě vajíčka týdně stačila k překročení zdravotních limitů. Itálie a Dánsko hlásí podobné starosti – domácí vejce prostě zprostředkovaně přes slepici nasávají škodlivé chemikálie z půdy nebo krmiva.

A co Česko? Tady je to trochu jako hledání jehly v kupce sena – přímé důkazy o PFAS v domácích vejcích nemáme. Ale chemikálie se u nás rozhodně objevují: našli je v pitné vodě, v půdě kolem pražského letiště, dokonce i v rybách z Labe a Vltavy.

Evropská unie se snaží PFAS krotit. Už zakázala některé z nich, jako PFOS nebo PFOA, a teď je na stole plán: od roku 2023 pět zemí, včetně Nizozemska, tlačí na zákaz přes 10 000 PFAS. Evropská agentura pro chemické látky problém zkoumá a v roce 2025 by měla padnout verdikt. Jenže průmysl namítá, že bez PFAS se neobejdou třeba zdravotnické přístroje, a hledání náhrad je jako hledání zlatého vajíčka. EU taky řeší PFAS v hasicích pěnách a sleduje jejich stopy v potravinách, ale všechno se loudá a protahuje a odkládá a zdržuje.

Zatímco „věčné chemikálie“ tiše putují do vajec, orgány EU se topí v debatách o dekarbonizaci a klimatických cílech. Snaha o zelenou budoucnost je chvályhodná, ale kde je stejné úsilí, když jde o skutečné hrozby, jako jsou PFAS? Tyto látky ohrožují zdraví už teď, a přesto se jejich zákaz oddaluje. Místo dalších plánů na uhlíkovou neutralitu by EU měla rychleji řešit chemikálie, které se usazují v našich tělech a také právě v těchto dnech na velikonočních stolech.

Zpráva Institutu pro veřejné zdraví a životní prostředí