Green Deal a byrokracie dusí evropskou obranyschopnost

Evropa chce být zelená a udržitelná, ale obranný průmysl dusí byrokracie a ESG tabulky. Green Deal nevytváří bezpečnou budoucnost, ale bezbrannou přítomnost.

Evropská unie se rozhodla být světovým lídrem v oblasti udržitelnosti. A tak pilně vytváří klimatické strategie, taxonomické klasifikace a zelené plány. Jenže vedle toho nějak zapomněla na jednu drobnost: že někdo taky musí být schopen fyzicky bránit to, co ty strategie mají zachraňovat.

Když úřední šanon porazí obrněnec
Evropské armády a obranný průmysl dnes čelí paradoxnímu problému: stavět muniční továrnu je složitější než stavět solární farmu . Proces posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), hlukové limity, emisní stropy, povolovací řízení – to všechno jsou dobře míněné nástroje. Ale pokud se uplatňují i na vojenské stavby v krizové době, mění se v překážku.

Například ve Švédsku se pokouší otevřít moderní továrnu na TNT – klíčovou složku pro dělostřeleckou munici, miny nebo granáty. Projekt měl posílit evropskou nezávislost na dovozu základních výbušnin. Jenže projekt uvázl v environmentálním řízení, protože úřady požadují podrobné ekologické posudky a garance nulového dopadu na biodiverzitu.

Podobné případy se opakují po celé EU. V Německu zbrzdil odpor místních úřadů rozšíření muniční výroby kvůli hluku a dopravě. A ve Francii bylo pozastaveno rozšíření výcvikové základny pro piloty stíhacích letounů, protože letový provoz by údajně narušoval hnízdění chráněného druhu sovy – a to navzdory tomu, že šlo o klíčový projekt v rámci evropské obranné spolupráce.

ESG aneb investujte do větrníků, ne do obrany
Do této rovnice vstupuje další fenomén: ESG hodnocení investic. Banky, fondy a velcí hráči se dnes dívají na každou korunu přes ekologicko-sociálně-správní filtr. Výsledkem je, že obranný průmysl v EU je považován za neudržitelný – a tedy nefinancovatelný.

Přitom se v posledních letech objevily náznaky, že by se tento přístup mohl změnit. Evropská komise diskutuje o tom, zda bezpečnost občanů není náhodou „sociálně udržitelná hodnota“. Zní to hezky. Jenže to, co chybí, je konkrétní zařazení obranného sektoru do pozitivní taxonomie EU.

Bez toho se nic nezmění: fondy dál nebudou investovat do zbrojních podniků, protože jim to „kazí skóre“. A obranný průmysl tak zůstává bez soukromého kapitálu – i když by měl vyrábět rychleji, víc a efektivněji než kdy dřív.

Ministrům obrany došla trpělivost
The Telegraph tento týden zveřejnil informaci o společném dopise devíti ministrů obrany EU, kteří varovali Evropskou komisi, že Green Deal a související legislativa ohrožují schopnost členských států posílit obrannou kapacitu.

Signatáři dopisu uvádějí konkrétní případy, kdy se výrobní nebo infrastrukturní projekty zastavily kvůli „neflexibilním environmentálním požadavkům“, a požadují výjimky pro obranný sektor v rámci schvalovacích řízení i úpravu pravidel EU taxonomie.

Mezi signatáři nechybí Česká republika, která podle informací listu podporuje nejen rychlé vyjmutí obranného průmyslu z negativních ESG kategorií, ale i vytvoření zvláštního právního režimu pro výcvikové a průmyslové vojenské projekty, včetně přímé výjimky ze směrnice o ochraně přírody a klimatu.

Kancelářské vítězství nad kapacitou
Realita je jednoduchá: Evropa má špičkové firmy, technologie i know-how. Ale chybí jí vůle a rámec, jak je uplatnit. Green Deal jako celek není vůbec sladěný s obrannou realitou.

Když chcete investovat do zelené energie, máte celé oddělení v Komisi připravené pomoci. Když chcete investovat do munice, čeká vás právní labyrint. A to všechno ve chvíli, kdy se evropská obrana podle oficiálních dokumentů považuje za „klíčovou oblast strategické autonomie“.

Bezpečnost si nevytiskneme na recyklovaný papír
Evropa potřebuje obranu, která nebude stát v opozici vůči vlastní ekologické politice. Ale to vyžaduje politickou odvahu. Bez úpravy ESG rámců, bez výjimek pro strategické projekty, a bez rázného zkrácení schvalovacích procesů bude evropská obranyschopnost dál stagnovat.

Válku rozhodně nevyhrajeme razítky. A jak se zdá, zatím máme hlavně je.