Ekonomické okovy mysli

Kdykoliv dojde na studium určitého způsobu života, jsou lidé podmíněni k tomu, nepodrobit svůj vlastní společenský řád stejně kritickému oku, jakým se dívají na odlišný nebo oponovaný společenský řád.

Je to proto, že jejich identifikace s vlastním způsobem života je normalitou, kdežto ten druhý řád je vnímám jako abnormálnost.

Aby mohl být jakýkoliv názorový systém považován za systém uvážlivý, a ne za pouhé dogma, je třeba, aby bylo otevřeně možné ho zpochybňovat, tj. vystavit jeho předpoklady, argumenty a důsledky plynoucí z víry v něj analýze.

V dnešní době existuje společnost ve stavu kolektivního deliria, kdy dochází k systémově selektivnímu rozhodování, které se vymezuje proti jakémukoliv kritickému zpochybnění společenského statusu quo. Toto se děje nazdory nepolevujícímu přívalu důkazů o tom, že způsob organizace globální společnosti prostřednictvím současného ekonomického systému má neblahý vliv na fyzické a duševní zdraví lidí. A dále že je tento systém také hlavní hnací silou destruktivního chování a celé škály globálních problémů - od ekonomické a sociální nerovnosti, klimatické změny, až po vyhlazování rostlinných a živočišných druhů a mnohých dalších.

Ačkoliv je použití termínu “kolektivní delirium” snahou vyjádřit systémovou zaslepenost vůči životupodporujícím předpokladům lidské organizace na planetě s omezenými zdroji, nelze spoléhat na pouhé vystřízlivění a následnou iniciaci rozumového jednání. Potýkáme se totiž s určitým paradigmatem porozumění, kdy je pochopení souvislostí výrazně omezeno společensko-ekonomickým řádem.

John McMurtry, přední filosof University Guelph v Kanadě, píše: „To, že se žádná zavedená škola [názorová, myšlenková, pozn. autora], disciplína nebo obecná teorie sociální analýzy nezakládá na základních požadavcích pro život jako takový, je výmluvným symptomem stavu společnosti. Místo toho je jako konečný referenční bod vždy přijat nějaký sociální konstrukt – soubor myšlenek, stát, trh, třída, technologický rozvoj nebo nějaký faktor jiný, než samotné životní prostředí.“

McMurtry pokračuje: “V ostatních případech si sociální ideologie našly své nezávislé proměnné v již dané struktuře světa – Bůh, lidská přirozenost, rasa, archetypální vzpomínky nebo psychostruktury, genetická reprodukce, zeměpisné podmínky atd. Jakmile se tento uzavřený referenční soubor oddělí od vitálních, velmi konkrétních a vzájemně propojených požadavků samotného prostředí života a stane se autonomním systémem selekce a exkluze, který převažuje nad všemi požadavky rozvoje života, stává se tento referenční soubor smrtícím hodnotovým programem."

Indoktrinace tímto hodnotovým programem znamená, že se s ním nejenže ztotožníme a tento program se stane běžným nastavením naší mysli, ale stane se i základem našeho vlastního bytí. V zájmu zdánlivého sebezachování naší identity si pak vytváříme mentální blok, který jako psychologický imunitní systém brání skutečné kritické analýze. Stejný mechanismus pak degraduje jakékoliv úvahy na téma alternativních ekonomických systémů na úroveň „nesmyslů“.

Právě proto je tržní hospodářství dále propagováno a prosazováno i přesto, že jde o vůbec nejméně efektivní a nejvíce destruktivní ekonomický systém v historii lidstva. Historicky jde o systém, který byl vytvořen k tomu, aby sloužil majetným a chránil je a jejich majetek před majoritou chudých, což je funkce, kterou systém plní doposud. Pokud máte pochyby, stačí si vyhledat statistiky mapující růst jmění těch nejbohatších z bohatých. Podle nedávné zprávy švýcarské banky UBS došlo k nárůstu jmění těch nejbohatších obyvatel planety (cca 2189 miliardářů) o 27,5%, na celkových $10,2 biliónu a to v době mezi dubnem a červencem tohoto roku, tedy v době pandemie a všeobecných ekonomických ztrát. 

Bohužel kapacita této systémové ideologie lidi systematicky klamat a schopnost vytvářet další a další ideologická přemostění upevňující jakousi teoretickou rovnováhu ekonomického systému navzdory alarmujícím faktům, je velmi silná. Příkladů alarmujících faktů je spousta. Tak třeba podle nedávné studie jsme se vůbec poprvé v historii přehoupli do fáze, kdy celková hmotnost materiálů vytvořených člověkem (budovy, silnice, průmyslová výroba atd.) převyšuje planetární hmotnost biomasy, tedy života na planetě. Nejde přitom o žádné překvapení. Planetární hmotnost biomasy klesá vcelku stabilním tempem (cca 1100 miliard tun za rok) už od roku 1990 a to především kvůli odlesňování. Přidejme zprávy o postupujícím kolapsu globálního ekosystému, kdy jsme během posledních 50 let přišli o více než dvě třetiny globální populace obratlovců, nebo množství oxidu uhličitého v atmosféře, které dosahuje nejvyšších hodnot za posledních 800 000 let. Politicky jsme si vybrali marnotratnost a materiální fetišismus na úkor řešení problémů chudoby, hladu nebo udržitelnosti. Možná je na čase, abychom začali třídit odpad s ještě větší vervou než kdy dřív, ale hlavní je nepřestat doufat! Doufat v to, že „vše se nakonec v lepší obrátí“ nebo že další volby už opravdu přinesou tu ohromující změnu, na kterou všichni čekáme, i když pořadně ani nevíme, co se má vlastně změnit a jak.

Pravda je taková, že dokud se nezačneme jako globální společnost bavit o tom, co je s tržním hospodářstvím špatně, budeme se maximálně tak posouvat v nekonečné smyčce politických klišé a vyčpělých frází neříkajících vůbec nic. Teprve až si na rovinu řekneme, že takto dál fungovat nelze a že existují i jiné možnosti než duální ekonomické spektrum s kapitalismem na jednom konci a komunismem na tom druhém, můžeme začít diskutovat o tom, jak z této šlamastiky ven. Cesta k tomu vede přes každého z nás. 

Zdroje:
McMurtry, J., 1999. The Cancer Stage of Capitalism. Pluto Press

UBS, Billionaires Insights 2020. Riding the Storm

ScienceMag. Human stuff outweighs all life on Earth

Secretariat of the Convention on Biological Diversity (2020) Global Biodiversity Outlook 5. Montreal

Smithsonian Mag. CO2 levels reached 800 000-year high