Nezdary a pády nejsou důvodem k tomu, aby člověk zůstal nemohoucně ležet, ale naopak by měly být impulsem k nastartování něčeho nového, vzpruhou k boji za šťastný a plnohodnotný život.
Život je různý, ale rozhodně se nedá říci, že by byl nudný. Velmi často do něj člověku vstupují nejrůznější překážky a úskalí, stejně tak ale i okamžiky veselé. Pro každého je ale ta hranice, kdy jde o štěstí, či naopak smůlu, úskalí, začíná i končí většinou úplně jinde.
Nezdary a pády by člověka neměly zlomit, ale naopak by měly být vzpruhou k boji za šťastný a plnohodnotný život. I proto se s něčím podobným můžeme setkávat i v nejrůznějších vyprávěních, ať už z války, ze života druhých, příbuzných, z historie… stejně jako z příběhů, které čteme v knihách.
Lidské charaktery a poválečné pohraničí
A dá se říci, že právě jedním z takových románů je i kniha spisovatele, scénáristy, překladatele Jiřího Stránského Zdivočelá země. Díky tomuto “drsnému” románu ze života v česko-německém pohraničí po 2. světové válce se čtenář ocitne v době znovuosidlování tolik válkou zkoušeného českého pohraničí. V dobách, kdy se “karta obrátila” a z bitého se stává trestající, kdy msta (sám Stránský pomstu a nenávist naprosto neuznával) a touha po moci mnohdy ničila lidské charaktery, srdce i mozkové závity… Možná i proto v tomto románu můžeme místy narážet na jakousi filosofickou hloubku a frustraci z křivd dávno minulých i současných.
Jen lehce o příběhu (Argo): Letec Antonín Maděra se po druhé světové válce vrací z Anglie do své rodné vesnice Svatý Štěpán v česko-německém pohraničí. Chce zde uskutečnit svůj sen, vybudovat chov ušlechtilých koní. Nenachází však kraj svého dětství – přichází do rozvrácené země, kde se prohánějí stáda zdivočelých koní a kde se opuštěnými vesnicemi potulují nadšenci, zlatokopové a kaubojové. Lidský život má menší cenu než majetky a statky, které nepatří nikomu a patří všem. Maděra netuší, že ho čeká dobrodružství, které se s jeho zkušeností z válečných let nedá srovnávat.
V románu Zdivočelá země nechybí ani romantika, setkáváme se i se světem rádoby českých kaubojů, dospívajících kluků, kteří jsou až příliš vášniví čtenáři rodokapsů. Nechybí tak ani nějaké ty vtipné pasáže.
Kniha versus seriál
Pokud by snad měl někdo pocit, že když už viděl televizní seriál Zdivočelá země, tak už není třeba si jeho literární předlohu číst, pak si troufám říci, milý čtenáři, že se mýlíš. Kniha Zdivočelá země je od televizního seriálu s Martinem Dejdarem v hlavní roli přece jen odlišná, a to dokonce i spoustou dějových linek. Navíc oproti seriálu máme díky románové předloze z pera Jiřího Stránského znát i myšlenkové pochody hlavních hrdinů, zatímco v seriálu se s nimi (celkem logicky) neseznámíme.
Stránský ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn. A to je znát i z tohoto románu, z něhož to na čtenáře rovněž může dýchat.
Jiří Stránský je za mě zvláštní autor, s naprosto typickým stylem, jazykem, zprvu možná složitější, jeho styl se člověk musí naučit číst a vnímat, číst i mezi řádky a pokusit se jeho román prožívat, žít. Jiří Stránský využívá místy složitější větné konstrukce, a to jak stylem, tak i dějem, užívá delších a skladbou poněkud těžších souvětí, ale možná právě to se mi na něm líbí nejvíce. Právě tento styl čtenáře často donutí k přemýšlení o čteném daleko více, než když je vše psáno stručně, jasně, výstižně...
Jiří Stránský - člověk a autor
Jiřího Stránského (1931–2019) snad ani netřeba sáhodlouze představovat. Český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut byl vychován v rodině se silným protikomunistickým a protifašistickým zaměřením. V roce 1950 byl těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen z gymnázia a o tři roky později odsouzen na osm let za velezradu, propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Byl kopáčem, zedníkem, betonářem, filmařem i překladatelem. V roce 1973 byl odsouzen na 3,5 roku do vězení.
Po roce 1989 začal znovu publikovat a stal se spisovatelem z povolání. Také pracoval jako vedoucí zahraničního oddělení Českého literárního fondu, byl prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a předsedou Rady Národní knihovny. Jiří Stránský byl rovněž nositelem Medaile Za zásluhy, francouzskéhoho Řádu rytíře věd a umění, literární Ceny Egona Hostovského a nejvyššího skautského ocenění Řádu Stříbrného vlka.
Jiří Stránský je autorem knih: Štěstí (1969), Zdivočelá země (1991), Aukce (1996), Přelet (2001), Tichá pošta (2004), Stařec a smrt (2007), Oblouk (2009), Tóny (2011), Balada o pilotovi (2013), Štěstí napodruhé (2019). Psal ale i pro děti, například Povídačky pro Klárku (1996) či Perlorodky (2005) a napsal i básnickou sbírku Za plotem ((1999).
Závěrem...
Na exkurs do poválečného česko-německého pohraničí zve Jiří Stránský čtenáře své knihy Zdivočelá země prostřednictvím velmi zajímavého a drsného příběhu. Vázaná kniha s přebalem má celkem 368 stran. Přebal navrhl a graficky upravil Tomáš Coufal, který obstaral i sazbu. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2021, celkově jde o vydání čtvrté, v Argu první.
Vlastní obrázek o knize Jiřího Stránského Zdivočelá země si už ale udělejte každý sám. Za mě ale tomuto románu a jeho autorovi dávám palec nahoru a všem doporučuji knihu k přečtení. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což děkuji.
