Víra, naděje, sebeobětování a skvělý Karel Höger

Není nad srdceryvné lidské příběhy ze života, které mají v sobě ještě nějaké myšlenky navíc, skryté poselství, ponaučení. Takové, k nimž se musíte neustále vracet. A když vám je vypráví takový interpret, jakým byl Karel Höger...

Lidské příběhy mohou být všelijaké. Ty reálné znějí mnohdy méně uvěřitelně než ty fiktivní. A často se člověku dostanou pod kůži. Někdy tématem, jindy svou oduševnělostí a silou, jindy vším dohromady.

I proto se čtenářům či posluchačům nejrůznějších příběhů některé vracejí a připomínají neustále dokola. A když vám je vypráví někdo s tak charakteristickým, charismatickým a melodicky velmi příjemným hlasem jako herec Karel Höger, budou vám v uších znít hodně dlouho.

Oduševnělé příběhy

Příkladem je i CD s třemi povídkami O. Henryho se skrytým podtextem a překvapivou pointou a jednoduchým názvem Povídky (jelikož pod pojmem Povídky se mohou skrývat nejrůznější povídky od obrovského množství autorů, budu je v tomto textu označovat jako CD O. Henry - Povídky). Jde o velmi oduševnělé, neotřelé, svérázné a lidské příběhy. A co mají ještě tyto příběhy společného? To, že je načetl opravdový mistr slova, obrazu, herec s charakteristickým hlasem, který umí pohladit dětské i dospělé srdce - Karel Höger. 

První příběh s názvem Hlas trouby je ryze detektivní, má v sobě ale rovněž skryté myšlenky, ať už jde o ješitnost zločince, chytrost a smysl pro detail u detektiva. Přestože je pachatel zločinu od začátku znám, problémem je někdejší přátelství a zavázanost detektiva vůči zločinci. 

Druhá povídka, melancholicky laděný příběh, se jmenuje Poslední list. Je především o víře v uzdravení z těžkého zápalu plic, naději či dobrém srdci včetně sebeobětování se pro druhého. Třetí povídka s názvem Dary mudrců od východu je vánočním příběhem o pošetilosti dvou mladých manželů, kteří obětují sobě drahé věci, aby měli na dárek pro toho druhého. 

Karel Höger - fenomenální vypravěč

Spisovatel O. Henry byl opravdovým mistrem krátkých povídek s překvapivou pointou a s barvitou galerií uvěřitelných postav a typů. Možná to bylo i jeho dobrodružnou povahou, každopádně jeho výše zmíněné tři povídky jsou opravdu velmi poutavé, mají v sobě skrytý podklad k nejrůznějším zamyšlením, a to nejen lidským, ale možná až filosofickým.

A když si je navíc pustíte na CD a čte vám je takový mistr, jakým byl famózní Karel Höger… Výběr právě Karla Högera jako interpreta těchto příběhů byl opravdu velmi dobrým krokem. Höger je čte tak, že si dokážete postavy a dění celkem reálně představit, umí jim dát potřebnou dramatičnost stejně jako oduševnělost a poučení, které posluchačům servíruje nikoli na stříbrném, ale díky svému podání doslova a do písmene na zlatém podnose.

Režie prvních dvou povídek z CD O. Henry - Povídky se ujal Josef Červinka, třetí měla “pod taktovkou” Jana Bezdíčková. Příběhy přeložil Alois Josef Šťastný. Průvodní slovo uvnitř přebalu si na svá bedra vzal Hynek Pekárek, který v něm přibližuje posluchačům/čtenářům osobu samotného autora tohoto příběhu. 

Po odchodu lékaře šla Sue do pracovny a proplakala tam ubrousek z japonského plátna nakashi. Potom se vpotácela se svým kreslicím prknem do Jonsina pokoje a hvízdala si nejnovější jazzovou písničku. Jonsi ležela pod pokrývkou, na níž se její postava ani vlnkou nejevila, obrácená tváří k oknu. Sue přestala hvízdat, myslíc si, že nemocná spí. Nachystala si prkno a dala se do perokresby, jíž měla ilustrovat jakousi povídku v magazínu. Mladí výtvarníci si musejí dláždit cestu k umění kreslením obrázků k povídkám právě tak, jako si mladí autoři dláždí svou cestu k literatuře jejich psaním.Když Sue právě načrtávala pár elegantních nohavic výstavních jezdeckých kalhot a monokl na postavu hrdiny, pasáka krav z Idaho, zaslechla tichý zvuk několikrát se opakující. Rachle přiběhla k lůžku nemocné. Jonsi měla oči široce otevřené, dívala se oknem ven a počítala. Hlasitě počítala pozpátku. “Dvanáct,” řekla. A za chviličku: “Jedenáct.” A potom: “Deset, devět.” A potom ještě: “Osm a sedm,” skoro současně.Sue vyhlédla soustrastně z okna. Co tam bylo možno počítat? Byl tam vidět jenom prázdný a pochmurný dvorek a holou boční stěnu cihlového stavení vzdáleného asi osm metrů. A do poloviny té zdi se šplhal starý, prastarý popínavý břečťan, zkroucený a u kořenů zahnívající. Studený dech podzimu serval listí z popínavých prutů, až tu zbývala jen kostra větví, skoro holých a lnoucích k vydroleným cihlám. “Copak to máš, milá?” tázala se Sue. “Šest,” pravila Jonsi skoro šeptem. “Teď už padají rychleji. Před třemi dny jich bylo skoro sto.”

(Z CD O. Henry - Povídky, povídka Poslední list)

Kdo byl O. Henry

Autorem příběhů z CD O. Henry - Povídky je americký spisovatel O. Henry, vlastním jménem William Sydney Porter (1862 - 1910). Narodil se v severní Karolíně. Usadil se v Austinu v Texasu, kde přispíval do místních novin. Později začal se společníkem vydávat vlastní časopis Rolling Stone. Tehdy ještě pracoval jako pokladník v bance.

Časopis si na sebe ale nedokázal vydělat, Porter tak začal pracovat jako redaktor v Houston Post. Byl ale obviněn ze zpronevěry, které se měl dopustit v austinské bance. V Porterovi se probudila duše dobrodruha - jakmile za něj tchán zaplatil kauci, den před prvním stáním u soudu ujel před spravedlností do New Orleansu a později do Hondurasu. 

Po šesti měsících se dozvěděl o smrti manželky, vrátil se do Austinu, kde byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení. Odtud posílal své povídky do časopisů pod různými pseudonymy. Trvalou přízeň čtenářů si získal povídkou Vánoční dárek Hvízdavého Dicka, publikovanou v McClure’s Magazine v prosinci 1899. Z vězení vyšel za dobré chování v roce 1891. Do své především alkoholem způsobené předčasné smrti v roce 1910 napsal téměř čtyři stovky povídek. 

Pár slov na závěr…

CD O. Henry - Povídky obsahuje celkem tři povídky (s názvy Hlas trouby, Poslední list, Dary mudrců od východu). Celkový čas tohoto CD je 65 minut a 55 sekund. Nahrávku vydal v roce 2017 JAZZ Music ve spolupráci s Radioservisem, a.s., vydavatelstvím Českého rozhlasu. 

CD nosič je graficky velmi zajímavě a nápaditě zpracovaný. Na jeho přebalu je mimo jednoduchých, ale příjemných ilustrací nejrůznějších malých předmětů rovněž fotografie Karla Högera. Na vnitřních stranách přebalu pak je úvodní slovo Hynka Pekárka a dvě vyobrazení O. Henryho.

Styl krátkých povídek s překvapivou pointou a s barvitou galerií uvěřitelných postav a typů od spisovatele s pseudonymem O. Henry se zalíbil už čtenářům z autorovy doby. A nutno podotknout, že se ani nedivím, že jsou příběhy tohoto spisovatele oblíbené mezi čtenáři a posluchači i v naší době. CD O. Henry - Povídky mi k recenzi poskytlo vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s., za což děkuji.