Tajemství skotské krve. Ohrozí tajemná úmrtí britskou královskou rodinu?

Stará skotská pověst zasazená do konkrétních reálií. Záhadná úmrtí služebných na prastarém hradu Kilcarron ohrožují skandálem britskou královskou rodinu. Sužuje hrad nějaké děsivé prokletí?

Viktoriánské Skotsko na sklonku 19. století. Prastaré hrady, tajemné příběhy, spletité tajné chodby a komnaty, dramatické a ponuré dějiny. Příběhy známé i neznámé, skutečně historické i vymyšlené…

K tomu všemu se dá říci, že Skotsko mimo jiné vybízí nejrůznější autory historických románů, ale i thrillerů a také filmů. Drsná krajina, drsní a svérázní lidé… Řada z nás jistě zná díky velkofilmu Statečné srdce a Melu Gibsonovi skotského hrdinu Williama Wallace. 

Záhadná úmrtí služebných

A právě tématu historie a záhadných vražd na skotském panství šlechtického rodu Carronů, který je spřízněn s britskou Korunou, se věnuje ve své románové prvotině Tajemství skotské krve její autor Jan Hrdina. A hned v úvodu je nutné podotknout, že jde o autora znalého skotské historie i reálií této země. Hrdina se totiž specializuje mimo jiné na starší dějiny Británie, především pak Skotska.

Přesto si ale Hrdina zvolil pro svůj příběh poněkud mladší dějiny, děj detektivního příběhu z historie se totiž odehrává na sklonku 19. století. Na druhou stranu do něj ale autor umně zasadil a čtenáře seznámil i se staršími skotskými dějinami, byť “jen” na pozadí napínavého románu. Posléze ale vše do nejjemnějšího i laické veřejnosti čtivého detailu přiblížil v závěrečném epilogu.

Děj celého románu se odehrává “až na pár střípků” v oblasti středního Skotska, a to v oblasti, jejímž “středem” je panství šlechtického rodu Carronů a jejich hrad Kilcarron se všemi svými tajnými chodbami a komnatami. Právě tam přijíždí kapitán Ian Deveron-Gordon oficiálně proto, aby sepsal dějiny rodu Carronů, nicméně jeho poslání má mnohem hlubší význam. V Kilcarronu totiž zemřelo několik služebných velmi podivnou smrtí a právě Ian má všem záhadným úmrtím přijít na kloub, aby zabránil potenciálnímu skandálu s možnými dopady na britskou Korunu. Více už ale ze samotného děje neprozradím, to už nechám na samotných čtenářích.

Napínavý děj servírovaný s dějinami

Za sebe mohu říci, že jde o více než solidní románovou prvotinu zkušeného autora literatury faktu. Děj románu Tajemství skotské krve je napínavý, má spád, přičemž autor umně střídá prvky napětí a uvolnění, které dávkuje tak, aby neustále držel čtenářovu pozornost.

Už ze samotného příběhu je patrné, že autor je velký nadšenec a znalec Skotska a jeho historie. A byť jde v Hrdinově románu Tajemství skotské krve o období poměrně mladé historie, konkrétně o konec 19. století, neopomíná autor ani na své hlavní historické zaměření - starší dějiny včetně nejstarších symbolů a tradic, přičemž nechybí ani etnikum Piktů.

A samotné téma příběhu - resp. motiv - také není zcela náhodné. Honza Hrdina ve své románové prvotině totiž vychází ze staré skotské pověsti, přičemž samotný děj zasadil do reálného prostředí, využil zároveň pár skutečných dějinných postav, k nimž si další přimyslel. A jako jakýsi bonus navíc čtenáři servíruje i určité události z dějin Skotska, přičemž nezapomněl ani na pár tradic a tradičních jídel atd. 

“Příběh potřeboval uzrát”

Propracovanost děje a charakterů postav rovněž není čistě náhodná a rychle nahodilá. Jak se mi sám autor zmínil, nápad, motiv a některé postavy vznikaly už někdy v roce 2004, od té doby přibylo studia skotských reálií a vymýšlení dalších podstatných aspektů, bez nichž by zdařilý román vznikl jen těžko. Prostě vše hezky zrálo…

A možná by Tajemství skotské krve stálo za pozornost i producentům a filmařům. Ono by mu dle mého to zfilmování asi i opravdu slušelo. A potěšilo by jistě i autora. A kdyby třeba filmaři nevěděli, koho obsadit do rolí jednotlivých postav, Hrdina už jich má pár v hlavě a jistě je rád “vysype z rukávu” a přihodí k nim i pár dalších rad a tipů. ;-)

Malé větvičky, zmítané silným burácejícím větrem, šlehaly prchající dívku do tváře. Hnána děsem z těžkého dusotu, hlubokého mručení a oddychování se prodírala mezi keři v naději, že unikne svému pronásledovateli. Pod hustými korunami stromů, kterými prostupovalo světlo jen matně, na cestu skoro neviděla.
Téměř na dosah dívka zahlédla zeď italské zahrady a za ní vystupující věžičky hradu, naděje však nevzrostla. Ač běžela ze všech sil a srdce jí bušilo až v hrdle, kroky pronásledovatele se blížily víc a víc. Proběhla mezi cesmínovými keři, ve strachu se ohlédla, ale vzápětí narazila do mohutné větve staletími pokrouceného stromu. Prudký náraz ji srazil k zemi.
Ochromená dívka s hrůzou pozorovala vysoký temný stín, který se nad ní tyčil…Ian se náhle probudil. V první chvíli vůbec nevěděl, co se děje. Venku byla stále tma, hodiny ukazovaly něco po půl druhé. Uvědomil si, že to byl pouze sen. Velmi živý sen, jehož souvislosti mu naprosto unikaly. Měl ten sen nějaký význam, nebo to byla jen moje bujná představivost? Není to poprvé, co by se mi zdál živý sen, přemítal Ian. Přesto byl sen něčím zvláštní. Čím? To nevěděl.
Bylo mu jasné, že znovu neusne, vstal tedy a šel se napít. Džbán s vodou byl ale prázdný. Co se dá dělat, tak se projdu. Kuchyni snad najdu, možná tam bude ještě kousek koláče, proběhlo Ianovi hlavou. Ostatně ani noční procházka po hradu mu nebyla proti mysli.
Vzal si tedy župan a svícen a vydal se na noční prohlídku Kilcarronu.
Tmavé chodby hradu vypadaly velice pochmurně. Atmosféru ještě umocňovalo mrtvé ticho.
Ian sestupoval po točitém kamenném schodišti, když tu náhle nad sebou uslyšel těžké kroky, které jako by ho následovaly. Ian se nezastavoval, ale zbystřil. Pomalu pokračoval dál úzkou chodbou, kroky však byly slyšet i nadále. Zastavil se a prudce otočil. Měl pocit, že se kroky ozývají nanejvýš deset schodů za jeho zády. Nic však nespatřil.
Chvíli vyčkával. Nic. Udělal pár kroků zpět a nahlédl na schodiště. Teď už nebylo slyšet nic. Zvláštní, pomyslel si. Otočil se a namířil si to ke svému původnímu cíli, do kuchyně. Vzápětí v něm ale zatrnulo, jako kdyby spatřil přízrak.(Jan Hrdina - Tajemství skotské krve, kapitola VI, str. 59, 60, 61)

Kdo je Jan Hrdina

Autor knihy Tajemství skotské krve - Jan Hrdina (*1980) - je mladý, leč už protřelý, český publicista a historik. Vystudoval historii a klasickou archeologii na Filozofické fakultě MU v Brně, své vzdělání si následně rozšířil studiem historie na nizozemské University of Groningen.

Specializuje se na starší dějiny Británie, zejména Skotska, antiku a rané dějiny středověku. Je autorem knihy Skotsko – Země dávných tajemství (mou recenzi si můžete přečíst ZDE) a stejnojmenného seriálu Českého rozhlasu, který vznikl podle prvního vydání knihy. Od roku 2001 píše, publikuje a překládá, pracoval též jako redaktor a fotograf. Jako odborný konzultant se podílel na přípravě expozic v pražských památkových objektech, na projektu na podporu výuky dějepisu i projektech filmových a dokumentárních.

Z angličtiny přeložil knihu MacBeth – velekrál skotský. Jako odborný korektor se podílel na překladech knih z francouzštiny a němčiny. Rád cestuje, v roce 2009 se účastnil české expedice Brazilia Encantada, pátrající po pozůstatcích vyspělé indiánské civilizace. Je jedním z předních českých odborníků na dějiny a kulturu Skotska.

Pár slov na závěr...

Na exkurs na prastarý skotský hrad Kilcarron, do jeho tajných chodeb a místností, do jeho okolí a mezi obyvatele panství skotského šlechtického rodu Carronů zve čtenáře knihy Tajemství skotské krve její autor Jan Hrdina, a to na 256 stranách textu. 

Grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Roman Křivánek, Art007. Design obálky obstaral Lukáš Joch - joch.cz & Richard Bukáček. Fotografie a ilustrační materiály pocházejí z autorova archivu. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s., pod značkou Cosmopolis v Praze v roce 2018.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na prolog, kterému předchází kratičké autorovo věnování dětem (Karolíně a Robinovi), poté následuje celkem 24 kapitol, po nichž následuje tzv. Skotský epilog, v němž autor popisuje čtenáři nejen určitá skotská specifika z děje románu, ale rovněž tradice, historii atd. 

Jan Hrdina “vhodil” svou románovou prvotinou Tajemství skotské krve do ringu historicko-detektivního žánru více než zdařilý kousek. Otázkou je, zda se autor bude i nadále věnovat spíše odborným publikacím či popularizaci skotských historických reálií, nebo jestli jde o začátek jeho nové literárně směřující éry. (Na co se má čtenářská obec těšit příště? Předložíš nám další počin z oblasti literatury faktu, nebo další historický román, Honzo? Ať už tak, nebo tak, osobně už se těším...) Obrázek o knize si už ale udělejte každý sám. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Grada Publishing, a.s., a i sám autor, za což děkuji.