Opravář osudů vám změní život

Opravář osudů je naprosto netradiční profese. Nebo spíše poslání, protože mu nikdo za “odvedenou práci” neplatí. Přesto je ale jeho funkce extrémně důležitá. Vede vás správným směrem a dokáže i zachránit život.

Svým způsobem se dá říci, že opravářem osudů je například psycholog, psychiatr, de facto ale i člověk, s nímž později trávíte život. Ti všichni člověku vlastně mohou měnit život, osud. V přeneseném smyslu slova může tak být skutečné povolání opraváře osudů jakékoli.

Ať už tak, nebo tak, zásadní otázkou je vždy si uvědomit, kdo jsem a proč tu jsem. A k tomuto zjištění, uvědomění si sama sebe může leckomu pomoci právě opravář osudů. 

Český genius loci

A právě zamyšlení nad vlastními životy, hledání odpovědi na otázky, kdo jsem a k čemu jsem na světě, je stěžejním motivem knihy amerického spisovatele a filosofa Roberta Fulghuma Opravář osudů. Jde o velmi povedený a čtivý kousek tohoto renomovaného autora, přičemž jeho příběh má tentokráte jedno velké specifikum...

… odehrává se totiž v Praze. Je navíc o nejednom Čechoameričanovi, o Češích, o jedné malebné hospodě (U devíti draků a ovce) a lidech, kteří se v ní scházejí, o hledání českých kořenů George Novaka, které se ale nakonec zvrtne v hledání života, poslání, sama sebe...

Pravda, čtenáři, kteří už mají Roberta Fulghuma načteného, kteří ho už znají trochu více, obdivují ho a hltají, ti vědí o zvláštním vztahu tohoto spisovatele a filosofa k České republice, respektive v Praze. Jenže ono není pro cizince jen tak napsat uvěřitelný román, v kterém správně odhalí pravou českou náturu, myšlenkové pochody apod., byť jde třeba o Čechoameričana. Ano, tím si to Fulghum možná tak trochu zjednodušil. Na druhou stranu ale napsal opravdový román ze života.

Schopnost měnit lidské osudy

Představte si, že se vám takhle jednou zjeví anděl či jakýsi nehmotný a bezpohlavní avatár, který vám nabídne úlohu opraváře lidských osudů a přidá vám k ní i podmínky, které musíte dodržovat. Vyzkoušíte, uvidíte a zjistíte, že skutečně dokážete lidem pomáhat. A to se právě stalo Georgi Novakovi, hlavnímu hrdinovi Fulghumovy knihy.

“Posílají mě z našeho Úřadu pro výzkum a rozvoj, protože otevíráme pozici opraváře osudů. Začátečnické místo. Ale časem z toho možná bude něco hodně důležitého. Hodláme ti poskytnout několik příležitostí k nápravě jednotlivých osudů, a tím si vyzkoušíme, jak se na tu práci hodíš.”
“Opravář osudů? Vůbec netuším, o co jde. Má osud být něco jako kismet nebo karma nebo štěstěna? V tohle všechno taky nevěřím. Vypadá to, že potřebujete léčitele nebo soudce, kněze, psychiatra, případně šamana,” řekl George. “Rozhodně ne někoho jako já. Na to sotva mám kvalifikaci.”
“Těm všem už je jejich mise jasná; netvrdím, že ničeho nedosáhli, ale představa napravování osudů by se jim asi nezamlouvala. Je to příliš nepostižitelné, neurčité, je to moc záhadné a nekonkrétní. Jako zaměstnání je to jaksi divné.”
“To chápu,” řekl George, “ale nedovedu si představit…”
“Jenom jsi o tom ještě nepřemýšlel. A nic jiného po tobě zatím nechceme - než abys o tom popřemýšlel. Citlivý amatér, jako jsi například ty, úlohu pomocníka hravě zvládne.
Napřed si někoho vybereš a vylepšíš mu osud. Anebo, jinými slovy, trochu pootočíš to, jak se to pro něj v tu chvíli vyvíjí. Nic víc nežádáme. Jen přemýšlet.”(Robert Fulghum - Opravář osudů, kapitola Nezvaný host,  str. 32)

Fulghum ukázal v Opraváři osudů své mistrovství, nota bene se zdá, že opravdu velmi dobře pochopil českou náturu, atmosféru pražských malebných a rodinných hospůdek - vždyť “všechny cesty vedou do hospody U Devíti draků a ovce”. Česká specifika, zdá se, Fulghumovi skutečně nejsou vůbec cizí. 

Každopádně se dá říci, že Opravář osudů není až tak úplně klasickým románem. Spíše mám pocit, že jde o literaturu na pomezí románu, povídkového žánru, filosofických úvah a myšlenek, které můžeme číst zejména mezi řádky… 

Ale bez pochyb mohu tvrdit, že jde o velmi povedené a čtivé dílko tohoto neméně zajímavého a čtivého spisovatele. Nejnovější kniha tohoto autora je prostě výborná. Na rovinu se až kaji, že jsem Roberta Fulghuma četl poprvé až nyní. Fulghum prostě nezklamal. :-)

Kdo je Robert Fulghum

Autor knihy Opravář osudů, Robert Fulghum (*1937), je bestsellerový americký spisovatel a filosof. Ač má sám několik vysokoškolských diplomů, hovoří o sobě jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života. Jako praktický umělec slova působil například jako folkový zpěvák či unitářský pastor, byl kovbojem, barmanem, obchodním agentem… 

Jeho první kniha vyšla v roce 1988 pod názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, o tři roky později vyšel poprvé její český překlad. Vřelého ohlasu se dočkaly i další Fulghumovy knihy. Projevuje se v nich jeho humorně realistický pohled na svět, nazírání každodenního dění z nového úhlu, nalézání podstatného ve zdánlivě marginálním. V roce 1992 vyšla v českém překladu další Fulghumova kniha, a to pod názvem Už hořela, když jsem si do ní lehal. O rok později se objevily v Čechách další Fulghumovy knihy Ach jo a Možná, možná ne.

Tyto tituly tvoří volný celek, po němž přišla kompozičně shrnující knížka Od začátku do konce. Naše životní rituály (1995) a svazek vzešlý z komunikace se čtenáři Opravdová láska (1997). V roce 2003 vydal přepracované, komentované a doplněné vydání své prvotiny Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce jako reminiscenci po 15 letech od prvního vydání. Následující tři knihy, které vyšly zatím pouze v Čechách, jsou románovou pentalogíi a nesou názvy Třetí přání, Třetí přání: zbytek příběhu (skoro) a Třetí přání: splněno. Robert Fulghum přijíždí své knihy propagovat do Česka pravidelně.

Pár slov na závěr...

Na exkurs do Prahy a osudů Čechoameričana George Novaka a dalších postav zve Robert Fulghum čtenáře své knihy Opravář osudů. Nutno podotknout, že jde o velmi povedený příběh pojednávající na více než 200 stranách o obyčejném životě, ale s filosofickými myšlenkami mezi řádky. 

Z anglického originálu Mender of Destinies přeložili do češtiny Lenka Fárová a Jiří Hrubý. Fotografii Roberta Fulghuma na přebalu si vzal na svá bedra Richard Klíčník. Graficky upravilo a sazbu provedlo Studio Marvil. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2017, a to jako vydání první. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) a poznámky je kniha rozdělena na celkem 38 kapitol s vlastními názvy. 

Všem čtenářům, kteří mají rádi Roberta Fulghuma či zajímavé příběhy ze života, navíc protknuté špetkou té živočišné filosofie, mohu jen doporučit, aby si Fulghumův román Opravář osudů určitě přečetli. Obrázek si už ale udělejte každý sám. Za mě ale jednoznačně palec nahoru. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což děkuji.