Nehoda, nebo vražda? Podivná smrt generála Pattona

Smrt čtyřhvězdičkového generála George S. Pattona dodnes vzbuzuje dohady. Šlo o skutečnou nehodu, nebo si generálovu vraždu objednali Sověti, Němci, nebo dokonce sami Američané?

Přestože 2. světová válka skončila v Evropě 8. května 1945 (Japonsko kapitulovalo až 2. září 1945 po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki), cesta k naprostému klidu zbraní a k míru ještě nějakou dobu trvala. A umírali nadále i vojáci, generály nevyjímaje. Mnohdy za velmi podivných okolností.

Nejinak tomu bylo i v případě vojevůdce a čtyřhvězdičkového generála armády Spojených států amerických George Smithe Pattona ml. Právě jeho 3. americká armáda, které za 2. světové války velel, osvobodila západ a jihozápad Čech, včetně Plzně, Přeštic, Rokycan, Strakonic, Domažlic a Chebu. Patton chtěl tehdy osvobodit celé Československo, velení mu to však zatrhlo. Tou dobou zbývalo Georgi S. Pattonovi už jen pár měsíců života.

Problémy a rozpory s vrchním velením

A právě okolnosti, souvislosti a možné příčiny smrti čtyřhvězdičkového generála George S. Pattona rozebírají ve své knize Podivná smrt generála Pattona s podtitulem Nešťastná náhoda, nebo předem naplánovaná vražda? její autoři, Bill O’Reilly a Martin Dugard.

George S. Patton byl považován za jednoho z nejlepších polních velitelů západních spojeneckých vojsk a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího, neústupného a urputného válečníka, ale také prudkou povahu, která pro něj znamenala permanentní problémy a rozpory s vrchním velením.

Několikrát nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli nejrůznějšími nemocemi, např. úplavicí. Pro své výbuchy vzteku měl permanentní potíže s nadřízenými, což mělo za následek, že byl v roce 1944 místo Pattona jmenován vrchním velitelem amerických vojsk v Evropě nakonec jemu dříve podřízený generál Omar Bradley. 

Jiná smrt

Pattonova prostořekost, svérázné chování a “prořízlá huba” jej tak připravila o další kariérní postup. A nejen o něj, možná ho právě to stálo ve finále i život.

George Smith Patton ml. zemřel na následky automobilové nehody, kdy se jeho štábní cadilac při cestě na lov 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s vojenským nákladním autem. Zatímco zbytek osazenstva vyvázl de facto bez zranění, Patton si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu, ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zbývalo mu už jen 12 dní života, zemřel 21. prosince 1945 v nemocnici na plicní embolii.

Byla to skutečně “obyčejná” autonehoda, nebo šlo o úmyslnou vraždu na objednávku? Nenadálá smrt generála George S. Pattona na následky zranění vyvolává i po letech spoustu dohadů. Autoři knihy Podivná smrt generála Pattona s podtitulem Nešťastná náhoda, nebo předem naplánovaná vražda? upozorňují například na ztracené hlášení o nehodě, žádné vyšetřování, absenci kontrol dechu/alkoholu v krvi, podle nich nepadly ani žádné tresty.

Bál se ho i Hitler

Kniha Podivná smrt generála Pattona ale nerozebírá jen samotnou nehodu, která se nakonec stala pro Pattona smrtí jiného druhu, než si sám přál. Sám Patton si vysnil smrt po boku svých vojáků, kdy i jeho pohřeb bude naplněn jeho milovanou armádou a povede se napříč poraženým vojskem, které mu bude rovněž vzdávat hold.

Autoři knihy rozebírají poslední měsíce 2. světové války, a to nejen v souvislosti (ale především) s Georgem S. Pattonem. Věnují se ale také až přílišné soutěživosti George S. Pattona, především pak s britským polním maršálem Bernardem L. Montgomerym. Patton byl navíc nejznámějším a nejobávanějším americkým generálem v Evropě, z něhož “měl vítr” i Adolf Hitler.

Bill O’Reilly a Martin Dugard v knize odkrývají ale i jednotlivé dohody mezi Spojenci, politiky Josifa Vissarionoviče Stalina, Winstona Churchilla, Franklina Delano Roosevelta a rovněž rozebírají také některé bitvy, jichž se Pattonova 3. armáda aktivně účastnila. 

Němci, Sověti, Američani…?

Sám George S. Patton od začátků Sovětům nevěřil a předvídal už počátkem čtyřicátých let Studenou válku. Není se tak čemu divit, že autoři knihy Podivná smrt generála Pattona s podtitulem Nešťastná náhoda, nebo předem naplánovaná vražda? poodkrývají možný podíl sovětského Ruska na smrti generála Pattona. 

… Bandera Skubikovi výslovně řekl, že “sovětské velení dostalo od maršála Stalina rozkaz zavraždit amerického generála George Pattona.” … “Vyřiďte, prosím, generálu Pattonovi, aby se měl na pozoru,” kladl na srdce agentu Skubikovi. “Je na jednom z předních míst seznamu lidí, které hodlá NKVD zavraždit.”

(Bill O’Reilly, Martin Dugard - Podivná smrt generála Pattona, str. 284, 285)

V knize se ale rovněž připouští i varianta, že si smrt generála Pattona objednali samotní Američani. 

… Když zasedl (Douglas Bazata) s Donovanem (válečný vedoucí Úřadu strategických služeb OSS a budoucí “otec” CIA) k obědu, neskrýval zvědavost. “Máte pro mě nějaký další úkol? Můžete mi stoprocentně věřit. Sloužím Spojeným státům, OSS a generálovi Donovanovi.”
“Mám, Douglasi, skutečně jistý problém,” připustil Donovan. Seděli u rohového stolu, kde je nemohl nikdo zaslechnout. “Je jím mimořádná neposlušnost generála George Pattona a jeho naprosté ignorování rozkazů vydávaných ve prospěch společné věci.”
“Mám ho tedy zabít, pane? Bazata byl celý žhavý udělat Donovanovi radost, ale zároveň také opatrný. S generálem Pattonem se již dříve setkal a měl ho rád. 
“Ano, Douglasi. Udělejte přesně to, co musíte. Nyní je to zcela vaše záležitost.”

(Bill O’Reilly, Martin Dugard - Podivná smrt generála Pattona, str. 304, 305)

Generál George Smith Patton ml. měl smůlu v tom, že si všichni uvědomili jeho velikost a jedinečnost opravdu pořádně až po jeho smrti. Přestože všichni věděli, že se úspěch pojí právě s Georgem S. Pattonem.

Trocha potu ušetří litry krve

Pattonovi muži mu dali přezdívku „Starej krev a kuráž“. Ta pocházela ze známého, a ne zrovna spisovného projevu, jaké často pronášel, aby své muže pozvedl před bitvou. Řekl jim, že nesmějí ztratit kuráž, ani když kolem nich budou dopadat granáty, a oni budou pokrytí krví a střevy svých kamarádů.

“… Nejdeme ty parchanty jenom střílet - jdeme jim vyrvat z těla ty jejich zatracený střeva a namazat jimi pásy našich tanků. Jdeme pomlátit ty všivý hunský parchanty na jednu hromadu. Válka je krvavá, vražedná záležitost. Buď budete prolévat vy jejich krev, nebo budou oni prolévat tu vaši. Rozpárejte jim pupky. Střílejte je do břicha. Když všude kolem vás dopadají granáty a vy si setřete špínu z obličeje a zjistíte, že to není špína, ale krev a střeva z toho, co kdysi bylo vaším nejlepším kamarádem, budete vědět, co máte dělat!… Čas od času slýchám různé stížnosti na to, že jednáme s našimi lidmi příliš tvrdě. Nedělám si z nich ani prd. Věřím ve staré dobré pravidlo, že trocha potu ušetří litry krve. Čím tvrději my postupujeme, tím více Němců pobijeme. Čím více Němců pobijeme, tím méně našich vojáků padne. Postupovat vpřed znamená mít menší ztráty a já chci, abyste to měli na paměti.Pak je tu ještě jedna velká věc, kterou budete moci říci, až tato válka skončí a vy se vrátíte domů. Za dvacet let budete sedět u krbu s vnukem na kolenou a on se vás zeptá, co jste dělali za II. světové války. Budete ještě rádi, že ho nemusíte přehodit z jednoho kolena na druhé, odkašlat si a konstatovat: “No jo, tvůj děda tehdy přehazoval vidlema hnůj v Louisianě.” Ne, pane. Budete mu moci pohlédnout přímo do očí a hrdě říci: “Synku, tvůj děda táhl se slavnou 3. armádou a tím zatraceným parchantem jménem Georgie Patton!” To je všechno.”

(Projev generála George S. Pattona k vojákům americké 3. armády, jižní Anglie 5. června 1944 - Bill O’Reilly, Martin Dugard - Podivná smrt generála Pattona, str. 337 - 341)

Pár slov o autorech

Spoluautoři knihy Podivná smrt generála Pattona s podtitulem Nešťastná náhoda, nebo předem naplánovaná vražda? - Bill O’Reilly a Martin Dugard - jsou především ve Spojených státech amerických velmi uznávaní autoři, kteří se nebojí ani kontroverzních témat. 

Zřejmě nejvytíženější politický komentátor Spojených států amerických - Bill O’Reilly - je duší nejsledovanějšího zpravodajského pořadu ve Spojených státech - The O’Reilly Factor.  O’Reilly píše rovněž novinové sloupky, které následně publikuje mnoho renomovaných listů. Je autorem několika knih, většinou rovnou bestsellerů. 

Martin Dugard je novinář, jeho kmenovou redakcí jsou renomované New York Times. Je autorem několika bestsellerů s historickou tematikou. Už sehraná dvojice Bill O’Reilly a Martin Dugard napsali společně například také knihy Zavraždění JFK: Atentát na amerického prezidenta či Zavraždění Ježíše.

Co lze také říci

Na exkurs především do závěrečných měsíců 2. světové války a po jejím konci zvou Bill O’Reilly a Martin Dugard čtenáře knihy Podivná smrt generála Pattona s podtitulem Nešťastná náhoda, nebo předem naplánovaná vražda?, a to prostřednictvím velmi zajímavého textu podaném na 360 stranách.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na prolog (kterému předchází kratičké věnování a “jakési Pattonovo úvodní slovo”) a dále celkem 28 kapitol s upřesněním místa a data děje. Po nich následuje doslov a dovětek, v kterém se čtenář může “v kostce” dozvědět, co se dále dělo s některými osobami v knize zmíněnými . 

A nechybí ani prameny, seznam map a fotografií vč. osob, které je autorům poskytly. V rámci přílohy si může čtenář přečíst také projev generála Pattona k vojákům americké 3. armády z 5. června 1944 či pár slov o autorech. Celá kniha je “protkána” také fotografiemi a mapami, které ji skvěle dokreslují.

Pár slov na závěr...

Z anglického originálu KILLING PATTON: The Strange Death of World War II’s Most Audacious General, vydaného v roce 2014 nakladatelstvím Henry Holt and Company v New Yorku, přeložil do češtiny Vladimír Pilát. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. v Praze v roce 2016 jako první vydání.

Osvědčená dvojice autorů - Bill O’Reilly a Martin Dugard - dokázala i knihou Podivná smrt generála Pattona s podtitulem Nešťastná náhoda, nebo předem naplánovaná vražda?, že se již delší dobu společně věnují historickým tématům a především pak doposud nevyřešeným záhadám.

Obrázek o jejich knize si už ale udělejte každý sám. Za mě ale určitě palec nahoru! Brožovanou knihu bez přebalu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Grada Publishing, a.s., za což velmi děkuji.