Jako vášnivý čtenář a příznivec D. Browna (přitom první, co jsem od něj četl, nebyla Šifra Mistra Leonarda, nýbrž Pavučina lží), který vedle J. Deavera a S. Berryho patří mezi mé top autory, jsem si recenzi přečetl se zájmem. Počátek opravdu zachovává jeho styl a dá se říci, že se lépe vyvaroval jistých schémat, což se nepovedlo třeba Deaverovi. Poslední Brownova kniha ale má určité pasáže, ve kterých mi zhůvěřile vytanula na mysli jiná varianta a skoro svatokrádežně jsem si začal vymýšlet alternativní verzi. Pro mnohé také může být kamenem úrazu, jako kdysi u Umerta Ecca a Jména růže, pár hodně dlouhých pasáží, pro pochopení a vývoj příběhu nutných, ale svádějících k přeskočení.
Každopádně se nový Brown čte příjemně a to i díky novému prostředí. A maně tedy majitele této knížky napadne, kde jsme ještě s Robertem Langdonem nebyli...
Jenom dodám, k osobě Dana Browna samotného, že uměleckou kariéru začal jako zpěvák, ale v tomto oboru se přes jistý úspěch neprosadil. Možná tím zarmoutil posluchače, ale o to víc si ho užívají čtenáři.
