Co se skrývá v prózách Karla Hynka Máchy? Nejen jeho mistrovství!

Nejvýznamnější představitel českého romantismu Karel Hynek Mácha se proslavil především lyricko-epickou skladbou Máj. Mácha ale nebyl jen romantik, byl i neurvalec, který až příliš toužil po ženách. Místy to čiší i z jeho díla.

Karel Hynek Mácha bývá veřejnosti často “předkládán” jako jakýsi “bolestínek”, ve skutečnosti šlo ale o pořádného hromotluka, citového rozervance, žárlivce, neurvalce, byť objevivšího v sobě i duši romantika. Přesto nebo možná právě proto miloval Mácha ženy. Jak řekl kdysi jiný český spisovatel, literární a divadelní kritik, libretista, publicista, novinář a politik - Karel Sabina - “Karel Hynek Mácha hledal ideály v podobách ženských a nalezl jen ženské v podobách ideálních…”

Mácha v sobě ale nezapřel ani duši romantika a vlastence. Miloval nejen ženy, ale také krásy české krajiny, její hrady, historii, toužil po lásce (ať už duševní či tělesné), měl nejen literární talent, ale i malířský, což je vidět na jeho kresbách a akvarelech z jeho tolik milovaných cest.

Máchovo mistrovství

A především historii, obdivu k dřívější české krajině a jejím krásám, stejně tak i lásce a dalším tématům se věnuje nejvýznamnější představitel českého romantismu Karel Hynek Mácha ve svém výběru z próz s pro Máchu více než charakteristickým názvem Poutě mé. I z nich se dá vyčíst, jaký Mácha vlastně byl. Velkým plusem tohoto výběru je i ta nádherná a ničím nezkažená Máchova staročeština...

Nejdelší prózou tohoto výběru a zároveň jediným dokončeným románem Karla Hynka Máchy jsou Cikáni (v tomto výběru na 110 stranách). Ani v této próze, která se odehrává převážně na Kokořínsku a v Itálii, se Mácha “neubránil” svému mistrovství v líčení krás přírody.

Kniha Poutě mé obsahuje například také povídky Návrat, Klášter Sázavský a Valdice či lyrické povídky s autobiografickými prvky Večer na Bezdězu a Marinka, které jsou známy také pod společným souhrnným názvem Obrazy ze života mého. 

Máji! ó máji! - krásný máji!! - V obejmutí tvém plesá znovu živoucí země! Však běda, že žádný cit tak čistý není, aby nebyl smíšený s citem sobě odporným! Jako v potěšení pocestného, vidoucího ponejprve rozkošnou při cestě své krajinu, se mísí žalost brzkého s ní rozloučení; jako v sladkost prvního políbení ihned hořkost posledního vplyne: tak i při vší radosti a plesu země z příchodu tvého, krásný máji, tvář její jeví smutek a bol brzkého s tebou se rozestání, a srdce mé jí co ozvěna zhluboka odpovídá!

(Karel Hynek Mácha - Poutě mé, Marinka, str. 64-65)

Inspirace v lordu Byronovi

Oproti tomu ve výběru rovněž obsažená náladová alegorie s hlubokým filosofickým podtextem Pouť krkonošská se dá označovat za jakési vyvrcholení Máchova pesimismu i byronství. Lord Byron (George Gordon Noel Byron), anglický básník, byl Máchovým velkým vzorem. K. H. Mácha se inspiroval jeho poemou Vězeň chillonský, která ho “vyprovokovala” k napsání Máje.

Za zmínku stojí bezesporu všechny prózy z výběru Poutě mé, nicméně se pozastavím ještě u jedné, a to u historické prózy Křivoklad. Ten je totiž jedinou dokončenou částí chystaného cyklu historických povídek z doby Václava IV. se souhrnným názvem Kat (dalšími díly měly být Valdek, Vyšehrad a Karlův Týn).

… “Máme dnes hustou mlhu, ale silně se tlačí k zemi; než dvě hodiny uplynou, budeme mít krásný den, jaký ještě nebyl v letošním jaru.”
Jaroš: “ Však skoro jest čas, aby nad českou zemí již jednou vyšel jasný den.”
“To ještě mnoho, myslím, na Berounce vody uplyne, nežli se toho dočkáme,” odpověděl cizí hlas a z hustého křoví vykročil silný muž mezi ně. “Pomáhej Pán Bůh po ránu,” pravil a kráčel přímo k Stivínu pod modřín, sahaje po lahvici, kterouž mu onen podával.
“Dejž to Pán Bůh,” děkovali předešlí. “Vítáme Tě, Duchoni, z veselé Prahy.”
“Z veselé, pravíte?” odvece Duchoň. “Tam teď není hrubě veseleji, než v naší chatrči; tím však hlučněji. Měšťané se opět neshodli s králem a panstvo se přidalo k nim. Král je zajat. Bůh ví, kam jej odvlekli.”

(Karel Hynek Mácha - Poutě mé, Křivoklad, str. 95-96)

Pár slov o Karlu Hynkovi Máchovi

Autor knihy Poutě mé, Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 - 6. 11. 1836), byl český básník a prozaik. Je označován za předního představitele českého romantismu a zakladatele moderní české poezie. Mácha byl už za svého krátkého života považován svým okolím za výjimečnou básnickou osobnost. Byl velmi vzdělaný, vystudoval filosofii a práva.

Mácha byl vášnivý cestovatel, který při svých cestách vyhledával především romantická místa spojená s historií a krásy přírody. Zvláštní půvab pro Máchu měly zejména hrady a zříceniny. Mácha navíc výtvarně nadaný, dochovalo se zhruba 115 kreseb a akvarelů “hradů spatřených“. 

Jednoznačně nejznámějším dílem Karla Hynka Máchy je lyricko-epická skladba Máj a je jednou z nejvydávanějších českých knih. V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Ty nejznámější jsou obsaženy právě ve výběru jeho próz Poutě mé. 

Slovo závěrem…

Na exkurs do krás historické české krajiny a mezi její tehdejší obyvatele zve čtenáře výběr próz Karla Hynka Máchy Poutě mé na 256 stranách. Na obálce je nádherná ilustrace samotného Karla Hynka Máchy. Knihu vydalo Nakladatelství Slovart, s.r.o., v Praze v roce 2012. 

Výběr z próz Karla Hynka Máchy s názvem Poutě mé je knihou z edice Česká a světová klasika, která je charakteristická kromě obsahových literárních perel i kapesním formátem jednotlivých knih a jejich okrasnou vazbou včetně zlatých okrajů stránek. 

Kromě základních informací (obsahu, kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha Poutě mé rozdělena na celkem 11 převážně velmi krátkých Máchových próz (např. Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Marinka, Křivoklad…). Nejdelší z nich - Cikáni - je zároveň celkově vůbec nejrozlehlejší Máchovou prací. Vázanou knihu kapesního formátu (9,3 x 15 cm) s přebalem mi k recenzi poskytlo Nakladatelství Slovart, za což děkuji.