Flákači, socky, spodina, všichni jedna rodina ! Jak na ně ?

"Nechceš makat ? Tak umři hlady ! Proč bych Tě měl ze svých daní živit, když místo práce postáváš celý den i se svými "kolegy" u bufáče, hospody nebo sámošky a lijete do sebe lahváče ? Ještě se smějete tomu, jak ti pitomci spěchají někam do práce, aby je pak stát mohl oškubat." Tak takové nějaké myšlenky určitě proběhly hlavou kdekoho z nás, při pohledu na všechny ty flákače, povaleče, ochmelky a lenochy, které občas potkáváme.

Tomuto druhu lidí práce nevoní, tak využívají toho, že se o ně stát nějak postará prostřednictvím nejrůznějších sociálních dávek. Někteří šéfové firem mi v uplynulých letech osobně popsali, jak si k nim někteří "zájemci o práci" nadrzo chodili pro potvrzení kvůli pracáku, že o ně nemá firma zájem. Známá nenašla vhodnou práci, tak ji stát téměř 2 roky živil. Buď se poflakovala doma (spala, koukala na televizi apod.) nebo jezdila s kamarády na diskotéky a další podobná povyražení.

Podle komunistů, socialistů a dalších podobně smýšlejících lidí, je toto asi v pořádku, protože každý má v rámci "spravedlivějšího" přerozdělování a tzv. solidarity bohatých s chudými, úspěšnějších s méně úspěšnými a pracovitých s lenivými, právo na důstojný život. Já bych to viděl trochu jinak. Právo na důstojný život, financovaný nějakou formou státem, by měl mít jen ten, kdo pracuje či má prokazatelnou snahu pracovat (samozřejmě výjimkou jsou postižení či dlouhodobě těžce nemocní lidé apod.).

Příbuzní na jihomoravské vesnici měli za sousedy rodiče se dvěma malými dětmi, kteří vždy po převzetí dávek stihli do několika dní všechno propít a pak chodili po sousedech žebrat o mléko pro děti. Ty byly věčně zavřené doma, zanedbané a nešťastné. Třebaže lidé v ulici na tu hrůzu upozorňovali úřady, trvalo to skoro 2 roky, než jim ty děti vzali. Ti ochmelci tam ale žijí dodnes a nezměnilo se nic, dávky prochlastají, jen nechodí žebrat o to mléko.

Pro všechny lidi bez rozdílu (tedy i např. Cikány), pobírající sociální dávky, by se mi líbil systém, kdy by se od určité doby výrazná část dávek vyplácela v poukázkách, s blokací např. na veškerý alkohol, potřeby pro kuřáky, spotřební (černou) elektroniku, šperky apod.. Nejsem naivní, vím, že by se někteří vykutálenci pokoušeli takový systém oblafnout, ale řešitelné by to při troše snahy určitě bylo. Na takové dávky by ale měl nárok jen ten, kdo odpracuje určitý počet prac. dnů (alespoň polovinu) v měsíci např. veřejně prospěšných prací pro stát nebo pro město. Rozhodně by se to městu i státu vyplatilo, i přes různé možné organizační problémy. A vyplatilo by se to nám všem, jinak špatně nastavený systém vytváří další a další povaleče odvyklé práci. Důležité totiž hlavně je, aby si lidé nezvykli na výhodné nicnedělání, za které ještě dostávají peníze. 

Také by poukázky možná pomohly řešit problém s Cikány, kteří okrádají díky lichvářským úrokům z půjček další Cikány. Myslím, že půjčka splácená hlavně poukazy by již tak lukrativní nebyla. Další podmínkou pro nárok na dávky by také mohla být např. pravidelná školní docházka dětí z takové rodiny vč. dosažení určitého prospěchu (i chování). Jak jinak tyto lidi donutit a vyvíjet na ně neustálý tlak, aby se věnovali svým dětem, které místo školy nebo po škole tráví čas úplně něčím jiným než by měly ?

Vím, že někteří tzv. ochránci lidských práv či práv menšin (rozuměj Cikánů), spustí povyk vždy, když se někdo pokusí s takovými podobnými návrhy přijít, ale proč ? Proč musí nepřizpůsobiví občané vzít dávky a jít večer do baru to naházet do hracích automatů ? Proč by lidé (pracující daňoví poplatníci), kteří se finančně skládají na sociální programy, nemohli mít právo říci : "Máš problém ? My Ti ze svého finančně pomůžeme, ale chceme vidět, že se budeš taky snažit a že s tím chceš něco dělat !"    

Uznávám právo lidí hledat si práci odpovídající předchozí praxi, zkušenostem či vzdělání, ale jen po určitou dobu. Pokud není v hledání úspěšný a chce-li pobírat od státu podpory a dávky, měl by po určité lhůtě (např. měsíc), vzít jakoukolic práci, která je k mání. Pokud není, tak práci pro město (či stát), pokud ani to není ochotný, tak jej vyřadit ze sociálních programů. Samozřejmě, že složitější je to v případech, kdy takoví "lajdáčtí" dospělí mají děti, které by neměly být trestány za nezodpovědné konání svých rodičů. Ovšem nevěřím, že je to neřešitelný problém, řešitelné je vše, jen chtít.

S touto problematikou také úzce souvisí výše platů v naší zemi. Určitě není spravedlivé, jak jsou ohodnoceny některé druhy prací. Někdy se z toho fakt slušně žít nedá, jen živořit a přitom ty práce někdo dělat musí. Člověk, který je ochotný pracovat a pracuje, by živořit rozhodně neměl. Je potom někdy opravdu lákavé žít raději z práce těch ostatních. Když si někdo za měsíc práce vydělá např. 10 tisíc čistého a na různých dávkách přitom může získat 7 tisíc, je bez diskuze, že takový rozdíl není pro příjemce dávek vůbec motivační, spíše je demotivační pro ty, co za ty peníze stávají brzy ráno do práce.