Maličkosti, na které poukázal Ústavní soud

Máloco rozvířilo politickou scénu v posledních několika týdnech jako nejnovější rozhodnutí Ústavního soudu. Jím vydané předběžné opatření o odkladu voleb, jakkoliv jej schvaluje, či naopak odmítáme, poukázalo na několik věcí.

Jednak zde můžeme jasně vysledovat další průnik zájmů dvou hlavních stran. Aniž bych chtěl, jako mnozí jiní, vytahoval hned strašáka velké koalice, nelze upřít skutečnost, že za posledního půl roku se zcela náhle objevuje podobných „průniků“, „styčných bodů“ či jen „oblastí společného zájmu“ čím dál víc. Snad je to jen jakési doznívání zcela vyhrocené politické situace. Pokud však ne, je třeba mít se na pozoru, aby si tu dvě velké strany nerozdělily stát.

Podobnou nespornou veličinou je vystupování našeho pana prezidenta Klause, který se zřejmě rozpomněl na staré časy, kdy pranířoval počínání Ústavního soudu (např. ve věcech novel volebního zákona či zákona o ČNB) odkazy na „soudcokracii“, či třeba jen na časy o poznání novější, kdy se pokusil o podobný atak na nezávislost justice svým pokusem o justiční puč na Nejvyšším soudu, jež zhatil právě v lecčem nešťastný rozsudek Ústavního soudu o neodvolatelnosti předsedou soudů. Nyní se pod hradem opět houfují ústavní právníci a pan prezident už volá po tažení politických stran na Brno.

Velmi zvláštní mi přijdou především výroky představitelů sociální demokracie, kde už mnohdy člověku zatrne. Co si má člověk myslet o výroku Jiřího Paroubka, když odůvodňoval, proč jsou předčasné volby ve veřejném zájmu, který prohlásil, že právě nyní máme „jedno z nejtěžších období naší novodobé historie“. Proč tedy v tak těžké době (zvlášť, když, jak vás jistě poučí na svém mítinku každý představitel ČSSD, už loni věděli, v jaké míře sem přijde krize) shazoval vládu – navíc bez připraveného alternativního řešení? To zřejmě neví ani Paroubek sám.

Lubomír Zaorálek, zřejmě nový tribun levicového křídla ČSSD, pro změnu razí heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Jak jinak lze vyložit jeho názor, že v celém sporu stojí lid versus Miloš Melčák? Teď jen čekám, kdy navrhne postavit ve Sněmovní ulici gilotinu či navrhne začít s lynčováním. Očividně zde stále přežívá názor, že státní struktura má být jednoduchá a s nostalgií se vzpomíná na časy, kdy strana měla moc výkonnou, zákonodárnou i soudní hezky pod palcem.

Velice mě zaujal názor, že poslanec Melčák svým počínáním „maří volby“. Ještě více skutečnost, že to prohlásil sám předseda senátu Přemysl Sobotka. Tady už nejsme daleko od názoru některých představitelů ODS a ČSSD, že pan Melčák by za svůj čin měl být trestně stíhán.

A teď si položme prostou otázku na závěr. Má Ústavu chránit Ústavní soud, nebo politici. Které má Ústava držet na uzdě? Já mám celkem jasno.