- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Z nekterych diskusnich prispevku mam dojem, ze jejich autori nepochopili, ze tehdejsi nemecke veleni netouzilo pouze po uzemi Ceskoslovenska. Nemecke veleni melo v planu ovladnout celou Evropu vcetne Ruska a uzemi Ceskoslovenska nemohlo byt jednoduse preskoceno. Masarykova vnitrni ceskonacionalisticka politika usnadnila Nemecku ziskani uzemi naseho statu bez boje, utajit plany dalsi expanze a tim i uchlacholit budouci obeti.
Může za to Masaryk, tak to tady ještě nebylo.
Měl jsem jiný názor. Dnes, ale si myslím, že je dobře, že jsme se nebránili. Naše tanky, zbraně, průmysl a palivo pomohlo Hitlerovi v prvních fázích války úspěšně obsadit část Evropy.
Jenom je zvláštní, že právě tehdy formuloval generál Hromada základní postoj českého odboje v telegramu do Londýna takto: Němci nám berou krev a půdu, Rusové nám budou vnucovat pouze na dobu padesáti€€ svou vládní formu.
Pokud se mluví o spojencích, ty neměli chuť jít do války a veřejnost těchto zemí už vůbec ne. Každá zmínka o válce vyvolávala v těchto zemí obrovské demonstrace živené komunisty a věřili, že ústupky Hitlerovi zachovají mír. Hitler zbrojil a Francie a V. Británie neudělala nic. Hitler obsadil Porýni a nic se nedělo. Itálie napadla Habeš. Společnost národů odmítla přijmout účinné sankce a proti sankcím vystoupil i Beneš. Západ uznal zábor Habeše Itálií a odmítli pomoc USA při vypracování mírového návrhu a přes jeho nesouhlas uznali zábor Itálie a uznal jej i Beneš. Pak přišel anšlus Rakouska a západ se zmohl na protestní notu. Do toho všeho Beneše poslal souhlas do Paříže přes velvyslance Mastného o odstoupení malých částí Čech. Pak přišel Mnichov V. Británie, Francie a Itálie udělali to, k čemu je opravňovala Společnost národů a rozhodla o z měně hranic mezi námi a Německem.
Je třeba si uvědomit, že česká republika byla ustanovena mírovými dohodami z roku 1919 a sedm a půl milionu Čechů získalo rázem nadvládu nad třemi a půl milionů Němců, dvěma a půl milionů Slováků, půlmilionu Maďarů, půlmilionem Rusínů 80 000 Poláků. Demokracii se podařilo zachovat, ale Maďaři a Rusíni vzhlíželi k bojovnému nalaďěnému Maďarsku, Slováci toužili po vlastním státě. Němci, ovládali průmyslové pohraničí a průmyslové podniky , které byly klíčové pro ekonomiku ČR a Češi často uměli být netaktní a nesnášenlivý a pramálo se snažili skoncovat s byrokratickou a ekonomickou diskriminací menšin ke kterým v některých oblastech docházelo.Výsledkem by nárust rozhořčení , které pramenilo z malicherních byrokratismů, k nimž docházelo, jako bylo nepřiměřené přidělování funkcí, výstavba škol, oblastech, kde Češi neměli významnější zastoupení. To vše vyvolávalo neklid. Pak přišel anšlus Rakouska a naše obevnění byl najednou úplně k prdu. Mezi námi a hranicemi Rakouska byla rovina jako stůl. na druhou stranu je nutné vzít k úvahu, že Německo nebylo na válku připravené a generálům se do války jít nechtělo Při anšlusu Rakouska přes 70 procent vojenské techniky nedojelo do Vídně z důvodu nedostečně vycvičených řidčů a z nedostatku pohoných hmot. Já si přesto myslím, že do války se mělo jít a čestně prohrát a třeba ne. Kdo ví.
Věčná debata bez konce. U Mnichova 1938 není ani dnes jasné, co by bylo výhodnější, natož řešit to v reálu. Je třeba respektovat jednání tehdejších zástupců. Já třeba Beneše nemusím, za jeho podlézavost Stalinovi, ale mohl on vědět, že Německo bude po dalších 70 let demokratické a ne za 20 let opět fašistické? Prostě je jednoduché někoho odsuzovat se znalostí budoucího vývoje.
Na jednu stranu mohla elita národa umírat s puškou v ruce a ne v mučírnách gestapa. Na druhou stranu, proč bychom si měli nechat zničit Prahu kvůli neschopnosti Paříže.
V podstatě jediným možným řešením bylo předat Sudety ještě ve 20.letech Německu s ohledem na krvavé potlačení nepokojů v r. 1919. Od toho momentu se žádný Němec nemohl ztotožnit s ČSR.
Ještě tu byla možnost vyhnat Sudeťáky už v roce 1919, když se tedy nemohli ztotožnit s ČR. Soužití více národností není moc úspěšné, zvlášť když má nějaká menšina v zádech sílu (Hitler, Putin).