Takéjsem přesvědčený , že Jan v Únoru komunistům skvěle posloužil. Nic dobrého si o nich nemyslím, ale nevidím relevantní důvod, proč by se ho tak dramaticky zbavovali. Řekl bych, že si později uvědomil svou zradu a vyřešil to tím nejčestnějším způsobem.

Ministr a svědomí? A navíc stál před nedokončenou práci, kterou mohl garantovat jedině on, organizací dodávek pro Stát Izrael.

Zbývá jedna otázka a současně odpověď. Komu prospěla smrt Masaryka?

Masarykovi?

Osobnost ve vleku komplexů, neukojené ctižádosti a přeceňování svých schopností. A bohužel takový člověk dělal zásadní rozhodnutí.

Velmi rozporuplná osobnost i pro historiky, jen v AJ literatuře jsem o něm četl velmi pochvalné články. Co se týče jeko smrti ,asi už se nedovíme jak to vlastně bylo..

Ale je podivné, že jsme přesně tam jako na počátku, kdy Steinhard se svěřil Marcii Daventportové, že důkazy svědčí jak ve prospěch vraždy, nebo sebevraždy.

Tolik emocí, vášní a peněz vyhozených do vzduchu.

1) Nebylo to na půdě OSN, ale na Pařížské mírové konferenci, což byl trochu jiný formát.

2) Odmítnutí Marshallova plánu tehdy nebylo pro nikoho překvapením, protože Ministerstvo zahraničí čtrnáct dní před odjezdem delegace do Moskvy vydalo prohlášení, že přijetí Marshallova plánu pro nás připadá do úvahy jenom tehdy, přijmou-li ho ostatní slovanské státy.