Výlet na sever Californie, část 2. - Hearst Castle

Slyšeli jste někdy jméno William Randolf Hearst? Že ne? Tak se nebojte, nejste jediní. Taky jsem o něm nikdy neslyšel až do doby, kdy jsem před dvěma lety koupil ve frcu, jak už jsem řekl, turistického průvodce a tam jsem narazil na velkou pamětihodnost a turisticky zajímavé místo, které ročně navštíví, i přes svoji odlehlost, kolem jednoho milionu návštěvníků.

Hearst CastleKooha

Co by to bývalo za Koohu, aby se tam nevypravil a nespravil o tom pár slov. Chystali jsme tam s Karen už hodně dlouho a vyšlo nám to až nyní, kdy jsme jen tak na čumačku vyrazili do Morro Bay. A tak se pojďme spolu podívat na tento hrad v daleké Californii a vychutnejme si ten pocit, když se našinec ocitne na tomto podivném místě.

Ale vraťme se tam, kde jsem skončil v minulém článku, vypravili jsme se do Morro Bay a zachtělo se nám navštívit hrad, nebo chcete-li palác Hearst, který leží nedaleko městečka San Simeon, cca 5 hodin autem na sever od LA. Tento hrad postavil už výše zmíněný pan W. R. Hearst. Americký miliardář, filantrop, podnikatel a politik. Já o něm nikdy předtím neslyšel, ale to asi není důležité, takových lidí na světě je… Tak tenhle pán žil v letech 1863 – 1951 a za svůj život toho dokázal opravdu hodně. Měl to sice hned od raného dětství podstatně jednoduší, protože už jeho otec byl milionářem. Jeho otec byl geologem a místo toho, aby se pachtil za honbou zlata v době zlaté horečky, koupil si půdu nedaleko Virginia City v Nevadě, o které byl přesvědčen, že bude obsahovat stříbro a taky se mu to vyplatilo. V zimě roku 1859 se mu podařilo vytěžit 38 tun stříbra, které na koních převezl přes Sierra Mountains do San Francisca. Tam to zpeněžil a udělal na tom zisk $91.000 (což by činilo cca $5.000.000 v přepočtu v dnešní době). V roce 1865 kupuje 40.000 akrů velký pozemek u San Simeonu, kde později bude stát náš palác. V té době to byl ale jen kus země, ale jeho otec už tenkrát zamýšlel tam postavit ranč. Williamovi byli v té době dva roky. Už od dětství byl okouzlen uměním a jeho touha se ještě prohloubila, když ho matka v devíti letech vzala na cestu do Evropy, kdy s ním osmnáct měsíců cestovala po evropských zemích. Tato cesta mu učarovala a později na to bude vzpomínat při stavbě svého paláce. Nicméně svoje dětství a zejména letní prázdniny prožívá vždy na ranči v San Simeonu. Vždy na to vzpomínal v dobách, kdy studoval, psal domů matce: „Miluji tento ranč, je úžasný. Miluji moře a miluji hory a prohlubně v kopcích a stinná místa v potocích a jemné staré duby, a také horké drsné stráně - plné křepelek - a kaňony plné zvěře. Je to nádherné místo. Radši bych strávil měsíc tady, nežli někde jinde na světě.“ Jeho otec umírá v roce 1891, majetek dědí jeho manželka, Williamova matka a William po svém otci převzal vedení novin The San Francisco Examiner. V té době najal nejslavnější novináře Ambrose Bierce, Marka Twaina, Jacka Londona, aby pro něj psali. Sám se nazval populistou a v novinách se soustředil na odhalování korupce a osočování významných společností, jichž byl sám často akcionářem. A takto začala jeho cesta po bohatství, moci a peněz.  Jak rostly jeho politické ambice, rostlo i jeho impérium. Založil redakce ve městech Chicago, Los Angeles a Boston. Do 20. let 20. století vlastnil 28 novin. Nakonec obrátil pozornost i k vydávání magazínů, kdy vlastnil Cosmopolitan, Good Housekeeping, Town & Country a Harper's Bazaar. Začal vydávat bulvární noviny New York Daily Mirror a byl zakladatelem tzv. žluté žurnalistiky, kterou charakterizuje orientace na senzace, skandály a zločin. (u nás plátky jako Blesk, Hrom…) Ve dvacátých letech také založil newyorskou radiovou stanici WINS. To vše začlenil do své mateřské společnsoti Hearst Corporation. Jeho dalšími podniky byly tiskařský syndikát King Features Syndicate, filmová produkční společnost Cosmopolitan Productions a další. Také nakoupil tisíce akrů půdy v Kalifornii a Mexiku za účelem těžařství.

Stavba Hearst Castle.

V roce 1919 jeho matka, Phoebe Hearst, umírá na chřipku. Williamovi je 56 let, je jedním z nejvíce kontroverzních novinářů, a jelikož je jediným dědicem, spadá mu do klína 10 milionů dolarů a obrovský San Simeon ranč. V té době už se ale rozlohou rozrostl z původních 40.000 akrů na 250.000, což je 1.093km2. Hearst ihned najímá Julii Morganovou, která jako první žena na světě získala diplom z architektury z École des Beaux-Arts v Paříži, nejlepší školy pro architekty. Na začátku plánoval pouze skromný bungalov, který měl být náhradou za stanové sídlo a měl sloužit jako ubytování pro něho, jeho manželku Millicent a jejich pět mladých synů. Julii, která v té době měla za sebou 500 postavených budov, opil rohlíkem a nakecal ji, že si chce postavit "něco malého, co by bylo pohodlnější, než jenom základy pro stany“ a že doba výstavby nebude trvat déle, než 18 měsíců. Napsal jí přesně toto: “Miss Morgan, we are tired of camping out in the open at the ranch in San Simeon and I would like to build a little something.” (Slečno Morganová, už jsme unaveni jen tak kempovat venku v San Simeonu, rád bych tam postavil něco malého.) No tak se pojďme společně na to „něco malého“ podívat. Stavba nakonec trvala 28 let až do roku 1947 a přitom nebyla nikdy dokončena. Julii zde strávila celých těch 28 let svého života, přičemž dohlížela na každý aspekt stavby na zámku Hearst včetně všech nákupů, od španělských starožitností až po islandský mech pro soby do zoo. Osobně navrhla většinu staveb, zahrad, bazénů, útulky pro zvířata a tábor pro dělníky až do nejmenších podrobností. Navíc Julia úzce spolupracovala s Hearstem integrovat jeho rozsáhlé umělecké sbírky do struktur a pozemků v San Simeon. Pracovala také na ostatních Hearstových projektech včetně Jolon, Wyntoon – 271km2 půdy v McCloud River v severní Californii, Babicora – 4.047km2 pozemek na chov dobytka v Chihuahua, Mexicu (o tomto ranči bude ještě zmínka), a "Hopi" rezidence v Grand Canyonu a mnoho dalších.

Předně těm z vás, kdo nikdy nebyl v Améře, musím osvětlit, jak to tu chodí. Všechny atrakce, muzea, všude, kde se něco děje je to jako fabrika. Obvykle obří parkoviště, pokladny jak v kině a kvůli pořádku, takové ty pásky, co směrují tok lidí do jednoho proudu směrem kupředu. (u nás známe zřejmě jen z letiště a pokladen multiplexů. Tady jsou úplně všude. Předně, žije tu morda lidí a při tak velkém počtu by to bez nich zkrátka nešlo. Takže i tady přijedete na obří parkoviště (tady výjimečně zadarmo), zaparkujete a jdete do velké budovy, která slouží více účelům. Hearst castle to zatím není. Jsou zde pokladny, toalety, kantýna, kinosál, muzeum a nástupiště autobusů, které teprve návštěvníky odveze na hrad.

První jsme si tedy šli zakoupit vstupenky. Je zde na výběr z vícera vstupenek. My jsme zvolili ten základní, „Grand tour“ na 25 dolíků. Ostatně všechny ceny jsou stejné, a pokud budete chtít navštívit horní apartmány nebo Cottage domy a kuchyň, jsou to další peníze navíc. Každá tour je za 25. Ona stačí jen jedna, příště za pár let můžeme zkusit ty další. Na co vystřílet prach hned teď, že? Mají to vymyšlené, že vám dají čas odjezdu autobusu a že máte čas shlédnout film v místním kinosále. Film se jmenuje Hearst Castle: Building a Dream a vřele doporučuji se na něj podívat. Je z roku 1996 a je nádherně natočen a vysvětlí vám všechno, co budete potřebovat o panu Hearstovi a jeho hradu vědět. Poté si ho můžete i za deset babek zakoupit na DVD a já udělal chybu, že jsem si ho nekoupil, je to fakt pecka. Sice mám všechny tyhle cetky, třeba jak se stavěl Empire State Building a nikdy v životě jsem se na to nepodíval, ale tohle bych si znovu klidně pustil. Po filmu jsme šli do kantýny, kde jsem si dal Burgera, který byl kupodivu k světu. V porovnání s tím, co jsem měl v Universal Studiích…nebe a dudy. No a po krátkém čekání už stojíte ve frontě na bus, který vás vyveze nahoru na hrad. Hrad leží cca 500 m.n.m a cesta nahoru dá autobusu pěkně zabrat. Cestou vám magnetofon z reprobeden říká a ukazuje docela zajímavé věci. Třeba, jak pan Hearst jako první nechal postavit přistávací dráhu pro letadla, příjezdovou cestu, soukromou ZOO a nejdelší pergolu na světě.

Když konečně dorazíte na vrchol, na Enchanted Hill, jak mu pan Hearst říkal, vezme si vás pod křídlo některý z mnoha průvodců. My dostali na paškál takovou jednu postarší dámu, která byla naprosto skvělá. Tour trvá přibližně 45 minut a projdete to základní, co se dá vidět. Pokud budete chtít vidět více…, znáte to pořekadlo z filmu Policajt nebo rošťák, “tlusťochu, zaplať!“, budete muset šáhnout do šrajtofle a připlatit si.  Nejdříve se podíváte na hlavní budovu zvenčí a dáma vám o tom řekne pár skečí. Hrad leží na kopci, ale toto umístění má spíše symbolickou a reprezentativní funkci než obrannou funkci jako tomu bývalo u ranějších staveb. Je postavený kompletně ze železobetonu (kvůli zemětřesení) a zvenčí je obložen 5cm tlustým kamenem, který má spíše dekorativní a reprezentativní funkci. Také sloh a celkový výraz, připomínající katedrálu má spíše symbolický než funkční význam. V průběhu historie se prvky ryze funkční staly dekoračními. Sídlo rozkládající se na ploše 51 hektarů, má dohromady 165 místností. Samotný hlavní dům má plochu 5640m2 a je vysoký 42 m. Má 56 pokojů, 61 koupelen a 19 místností pro společenské účely, 41 krbů, kino s padesáti křesly. Venku pak je postavený bazén o ploše 155 m2. Bazén je také uvnitř vydlážděný modrými i zlatými dlaždicemi. Oba jsou uchvatné a patří k majstrštychům hradu, normálně jsem si z nich stříkal do trenek.

Tento hrad byl budován v krásné divoké přírodě, kde na začátku výstavby vedla jen polní cesta. Materiál byl převážen nákladní lodí, bylo vybudováno speciálně přístaviště a skladiště. Terén je hornatý, a tak na vytažení materiálu musely být vybudovány speciální dráhy na řetězech. Problémem byla také seismická aktivita země. Proto také byla stavba vybudována ze železobetonu. Pro dělníky byly speciálně postaveny chaty. Terén, na kterém stál dům, byl upraven. Byla zarovnaná hora pro postavení a vybudování zahrad, teras, tenisových areálů a jezdecké dráhy.

Tato rezidence sloužila jako obydlí a zároveň jako zábavní park pro přátele. Třetí funkcí hradu je řídící a správní funkce majitelových majetků – novin, časopisů a filmového ateliéru. Jak uvidíte na fotkách, Hearst v té době vlastnil a řídil 95 firem a tak měl telefon v každé místnosti.

Dáma vás vezme do útrob paláce, kde jako první navštívíte velkou společenskou místnost, kde se sdružovali hosté a čekali na večeři. Pan Hearst pak vždy kročil tajnými dveřmi a pokynul k přesunutí do jídelny.

Uvnitř je to směsice stavebních slohů, pan Hearst se s tím nepáral, každý pokoj v jiném slohu, některé místnosti jako např. místnost pro hostiny a večeře je dokonce směsicí dvou slohů najednou. Stěny a podlaha v gotickém, zatímco strop v renesančním a to převážně kvůli tomu, že měl většinu interiéru a umění, které chtěl  implementovat, nakoupeno dávno dopředu a do hradu to pak pasoval, jak mu to přicházelo pod ruku. V této místnosti je stůl přichystaný, jako by se mělo začít hodovat. Všechno ve stříbře, na stole dokonce dobové kečupy, které pan Hearst tak miloval.

Z této místnosti se poté přesunete do odpočinkové a čekací místnosti se dvěma kulečníkovými stoly. Tam si hosté krátili čas čekáním na promítání filmu. Pan Hearst totiž na promítání vždy pozval úplně všechny obyvatelé hradu a to i zaměstnance. Ti ale museli předtím všechno uklidit a tak se na čekalo.

Z této místnosti se jde do kinosálu, kde vám pustí krátké záběry a tím tato prohlídka končí. Dále už si můžete chodit sami, kdy se samozřejmě MUSÍTE zajít podívat na venkovní bazén Neptune, venkovní terasy a Cottage domy zvenčí a pak vnitřní Roman pool.

Tím vaše prohlídka končí a vy můžete nasednou na bus a odejet směrem dolů. Nikdo vás ale nenutí jet dolů hned, můžete klidně strávit celé odpoledne nasáváním atmosféry mezi všemi možnými druhy vegetace, mezi všemi těmi palmami, italskými cypřiši, a třista let starými kalifornskými duby, které nechal pan Hearst dovést za už tehdy obrovské náklady. Dům se stal obyvatelným na konci dvacátých let, tudíž někdy kolem roku 1929. V té době tam byla vybudována i největší soukromá ZOO na světě, kde měl tygry, zebry, no zkrátka cokoli šlo v té době sehnat.

Pan Heasrt začíná zvát své přátelé a významné osobnosti do svého sídla. Většinou je to formou telegramu, kde stručně uvádí, že by vás chtěl pozvat do svého skromného sídla v San Simeonu. Můžete se smát slůvku „Skromného“, ale ono to tak trochu byla pravda. Vemte si, že tato nemovitost mělo rozlohou 250.000 akrů, což je 1.093km2. On ale vlastnil mimo jiné i pozemek Babicora o velikosti 1.000.000 akrů, což je 4.047km2 pozemek na chov dobytka v Chihuahua, Mexicu. V porovnání s tím měl docela i pravdu. (Pro srovnání, ČR má rozlohu 79.000km2). Mezi pozvanýmí hosty byly mimo jiné herci Charlie Chaplin, Gary Cooper, Douglas Fairbanks, Clark Gable, Greta Garbo, Cary Grant, Buster Keaton, Harold Lloyd, David Niven, z politiků Winston Churchill, starosta New Yorku Jimmy Walker, ze žurnalistů například George Bernard Shawa z těch ostatních vzpomeňme alespoň na Charlese Lindbergha a Howarda Hughese. Mimochodem, toto téma je krásně zpracování ve výše zmiňovaném filmu, který vám promítnou ještě před cestou na hrad.

Na konci třicátých let ho dohnala hospodářská krize a Hearst si musel utáhnout opasek. Zadlužený milionář byl nucený zredukovat výdaje na svůj výstřední a nákladný životní styl. Rozprodává svůj majetek, zbavuje se nepotřebného majetku a společností v červených číslech. Zvířata ze svojí ZOO věnuje státním ZOO nebo jednotlivcům. V roce 1947 je sice připojené čtvrté podlaží, ale v témže roce je na hradě také naposledy. Dostává totiž infarkt a od té doby je už jen ve svém honosném sídle v Beverly Hills (na této adrese: 1011 N Beverly Dr, Beverly Hills, CA 90210), kde stráví zbytek svého života a kde v roce 1951 umírá ve věku 88 let. Dům, který posléze posloužil jako líbánky manželům Kennedyovým, nebo pro natáčení Kmotra nebo Bodyguarda. V současné době je na prodej za $115.000.000 nebo pronájem za lidových $600.000/měsíc. Ale to je na jin téma a třeba o tom napíši v dalším blogu.

Hrad tedy nebyl nikdy dokončen. Jedno křídlo budovy zůstalo nedokončené. Zůstal tu po něm novodobý hrad, nebo jestli chcete, palác, postavený ve slohu inspirovaném historií, na první pohled s výrazem renesanční katedrály, na nádvoří antické kolonády a sochy a zároveň luxusní moderně zařízené interiéry, ovšem s elegantním starožitným výrazem. Zvenčí je obklad kamenem pouze zepředu. Když se půjdete podívat na palác zezadu, takhle to dopadne. Obklad je jen pouze kolem vstupních dveří a zbytek…to necháme „pražským“.

Poté, co pan Hearst zemřel, se ho chtěli potomci zbavit. Představoval pro ně velmi vysoké udržovací náklady. Zájemců nebylo mnoho a tak se ho nakonec ujal v roce 1957 stát Kalifornia. Dnes je dům tedy majetkem státu Kalifornie, je součástí národního parku a je velkolepou turistickou atrakcí. Znovu byl otevřen roku 1958 a od té doby vydělává slušné peníze.

Paní průvodkyně byla tak milá, že jsem ji musel vyzpovídat a ona se mi svěřila s mordou informací, které jen tak neříká. A tak mi utkvělo v palici, že lidí starajících se o chod hradu je kolem 200, že pan Hearst se o ně vzorně staral a nehledě na to, že je nechal chodit se dívat filmy společně s hosty, tak je nechával v domech pro zaměstnance i dožít potom, co měli nárok na důchod. V dnešní době žije 63 potomků pana Hearsta a skoro všichni jsou multimiliardáři. Sídlo mohou využívat, ale musí dát předem vědět správě hradu, resp. o to požádat a musí zaplatit ušlý zisk ze vstupného. Taková je dohoda. Paní mi také vyprávěla, že na hrad přijel i jeden z nejmladších potomků, ještě školák se svojí třídou normálně autobusem a přitom nikomu nic neřekl až teprve jí. Choval se prý úplně normálně. Kdyby neměla na paškále další autobus, povídali bychom si až do večera. Střílela na mě totiž odpovědi rovnou od boku a přitom se krásně křenila.

No nic, vydali jsem se tedy okouknout krásy bazénu Neptun, když tu najednou vidím jednoho z mnoha dalších průvodců. Tentokrát pána s náramným kloboukem. Kérnul jsem do něj a prohodili jsme pár vět, načež se zeptal odkud jsem. Když jsem mu řekl, že z Prahy, oči se mu rozzářily a vypadlo z něj, že u nás pracoval z kraje po revoluci. Tenkrát makal pro Anheuser Busch kdesi v Německu a v té době se rozjížděla Kupónová privatizace a oni jak se chystali dobýt Český trh. Říkal, že má doma ještě někde podepsaný vzor kuponové knížky přímo od Václava Klause (Yeah, right...! :)). Musel jsem se smál. Vzpomínal na to a já přemýšlel, jak sakra mohl takový chlap skončit takové díře, jakou je San Simeon, kde dávají lišky dobrou noc. Tak se na něj podívejte, možná ho z vás někdo pozná.

No nic, byl čas odjezdu a tak jsme vyrazili autobusem cestou dolů zpět s tím obrovským převýšením a cestou dolů nám reprák znovu klábosil nějaké ty informace o hradu. Líbilo se mi to a příště bych určitě zvolil některou z dalších tour. Vemte si, že na hrad přijede ročně milion návštěvníků. Když budu brát pouze to základní vstupné, tak je to 25 miliónů a to budu hodně „při-zdi“. Spousta lidí sem jede jednou za život a tak si koupí i ty další, nepočítám to DVD. Budeme počítat průměrný plat zaměstnanců na padesátník/rok, to máte při počtu 200 zaměstnanců deset miliónů. Rozdíl je tedy 15. Něco dáte do oprav a chodu, ale i tak vám musí za nehtem zůstat nějaký ten milion, tedy státu Kalifornia. Při cestě hradem se nás paní snažila opít rohlíkem, kolik stojí rekonstrukce, a že každé okno mám UV filtr, aby uchovali interiér. Restaurování jednoho stropu bude trvat osm let… No každý má své cesty, jak ospravedlňuje náklady. Ten restaurátor se tam musí přece nějak dostat, že… :D

Zde naše povídání zakončíme. Kdokoli přijede sem do té končiny, zavítání rozhodně doporučuji. Stojí to za vidění. Nicméně, když to porovnám třeba s naším zámkem v Hluboké…Hluboká bude v mém srdci jasně na prvním místě. 

PS. Viděli jste film Občan Kane (1941)? Ne, chyba. Film totiž pojednává o rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem, kde k tomu využívá filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe. Mrkněte na to…!