Včera tj. v sobotu jsem chtěl jet na pláž k oceánu a Karen mi povídá: „Už zase? Proč tam furt chceš jezdit?“ Víte, tohle znám už z domova a vlastně jsem to odhalil v době když jsem s ní jezdil na všechny pamětihodnosti ať už Prahy nebo celé ČR. Za Karen příjíždělo spousta jejích známých z USA a spolu s nimi jsem byl na Pražským hradě mockrát. Mě tenkrát ani nepřišlo se nad tím zamyslet, ale moji kamáradi když jsem jim říkal kde všude jsme zase byli, tak se smáli a divili, „proč zase na hrad?“ Ono je to asi celkem normální, že pokud někde žijete, vůbec vám nepříjde na mysl se zajít podívat na místa všeobecně známá. Ty věci tam prostě byly, jsou a budou a tak to je. Třeba např. takový Pražský hrad. Ruku na srdce, kolikrát jste ho navštívili? Já všeho všudy možná dvkrát za celý život. Jednou s rodičema když jsem byl malej a jednou povině se základní školou za sociku a to je vše. Do doby než jsem poznal Karen, pak resp. za poslení dva roky možná tak pětkrát. Ostatně Pražský hrad je fenomenální, neměl by nikdo opomíjet. Je pěkné si tam čas od času zajít jen tak na procházku, vidět všechny ty lidi korzující, zapojit se trochu do života.
Hlavní vstup do Gettyho vilyKooha
A tak Karen povídám: „Jak zase, proč bychom tam nejeli?“ Když jsem tady hlavně kvůli oceánu. Člověk sem přijede, kor čech a když máte oceán za barákem, tak proč toho nevyužít. V ten okamžik mi přišla přesně jako všichni ti lidé, co ani nepomyslí na to, že by se jeli podívat na Pražský hrad, když už tam jednou byli a ta stavba tam bude ještě pár set let. Tak proč se s tím zatěžovat a dýlovat s turistama s tou masou lidí, prodírat se davama...když můžu bejt doma a porovnat si ponožky a koukat na Ulici.
Nicméně jsme jeli a strávili odpoledne na Zuma beach, což je autem ze Santa Monici po dálnici č.1 směrem na sever cca 20 majlí, tj. 20 minut autem. Leží to už v lokaci Malibu. Ani se mi nechtělo jen tak ležet na pláži na ručníku a tak jsem vyhecoval Karen abychom se prošli po pláži až k dalekému cípu zvanému Point Dume State Beach.
Pár fotek z místa kdy můžete vidět ty milionóvé sídla. Tenhle dokonce má vlástní hvězdárnu. To musí být super si tam v noci sednout a pozorovat hvězdy.
Zuma beach v celé své kráse. Takový pohled mě jako člověku z kraje, která nemá přístup k moři bere dech. Rozumím všem čechům, že jim přístup k moři schází a proto miliony z nás jezdí každoročně za mořem, aby do sebe nasáli ten blahodárný slaný nádech vzduchu, který jinak nenapodobíte. Jednou ročně se vydáváte za tímto pocitem a plníte si sny. Tady to lidi, a nejen asi tady, ale všude jinde kde mají přístup k vodě lidi nemají berou jako obyčejnou věc. Ta voda tam je, proč bych z toho dělal vědu. Oni nám nerozumí, ani nemohou...
Cestou zpět se nám naskytnul pohled na Gettyho vilu a já si vzpomněl, že jsme původně chtěli tam zajít už před pár měsíci a tak jsem navrhnul, že bychom se tam mohli podívat nadruhý den, tj. v neděli. Gettyho vila patří ke Gettyho muzeu. A tak jsme dnes vyrazili vlastně do těch samých končin na kraj Malibu kde na jednom kopci majestátně vyčnívá nóbl vila. Ne, abych vás nemystifikoval, tohle není Gettyho villa, i když to tak na první pohled vypadá. Tohle jen vstup, přičemž ta skromná vila nahoře na kopci je prostě něčí barák. Když jsme odpoledne místo opouštěli, tak jsem jednoho zaměstnance ptal co to je, páč jsem myslel, že to byla jeho osobní vila a že není součástí procházky muzea pro plebs. Nicméně mi bylo sděleno, že to je soukromá vila, neví kdo je majitelem, ale že tam třeba Lady Gaga natáčela videoklip a že jí nedávno někdo koupil.
Nechci tady popisovat celé muzeum nebo jeho historii, to mě nepřísluší a asi bych musel opisovat již všeobecně známé informace. Já se radši zaměřím na moje poznatky a věci co jsem získal osobně. Především pro toho kdo by chtěl místo navštívit. Taková Gettyho villa nebo Gettyho muzeum, jak chcete není pro někoho, kdo přijde do LA na jeden týden. Tady je spousta jiných věcí k vidění, ostatně já jsem příkladem, kdy jsem se do vily dostal až po 8 měsících pobytu zde. Uvnitř je toho k vidění moc a určitě tam lze strávit celý den, ale je to pořád jen umění a chodit celý den od vytrýny k vytrýně kde se omílá střet kultur římské, etruské a řecké bylo pro mě po pár minutách nudné. Já se zaměřil spíše nad architekturou a ohromnou spoustou naprosto geniálnch stavebních detailů, se kterými byla provedena celková rekonstrukce objektu v letech 1997-2006. Vstup do muzea je „zadarmo“ a musíte se narozdíl od velkého muzea v LA objednat min. den dopředu. Tzn. Stačí na internetu napsat svoje jméno, den a hodinu kdy chcete přijet. To zadarmo v uvozovkách jsem napsal pro nás pro čechy. Abyste tomu rozuměli, vstup je zadarmo, ale parkoviště je za $15. Čech samozřejmě najde skulinku, zaparkuje dole u pláže zadarmo a ke vchodu zajde pěšky, to je snad jasný. Amíci jsou tak líný, že pěšky ze zásady nechodí nikam, ani do krámu který je přes ulici, tudíž je něco takového vůbec nenapadne. Jakkoli se to může zdát utopie, taková je realita. My jsme udělali čecháčkovinu, ne kvůli mne, ale Karen za zásady hledá jakékoli parkování zadarmo. Nebyli jsme u vchodu ale jediní. Mají to vychytané a mají tam shuttle bus, který vozí pěší nahoru do kopce do muzea busem.
Getty za sebou nechal obrovské jmění a tak zabezpečil obě muzea na roky dopředu. Toho řidiče busu jsem se zeptal kolik lidí tam pracuje a jestli si pamatujete, tak jsem o tom psal. V tom hlavním muzeu mají personálu nepočítaně. Řidič mi sdělil, že tady ve vile je něco kolem 200 lidí a celkem i s hlavním muzeem to leze někam přes tisícovku. Tak jsem byl s výpočtem ještě docela při-zdi.
Už při vstupu na vás dýchne perfecionalismus. Ten architekt, co dělal tu rekonstrukci spojil dávnou římskou kulturu, s tím co už tam bylo, s moderní, ale zároveň ničím nerušící přístavbou. Všechno je do detailu zpracováno a já jsem z toho nesputil oči.
V jezírku naleznete jak obyč, tak ty žíhované lilie jsou tropické. Ty zelené stonky, jakoby rákosí je papyrus.
Všechno hraje, všechno je symetricky poskládáno podle zrcadla. Ty stromy jsou jak jsem napsal bobkový list. Že byste neřekli, že to je koření, co?
Na těch sedadlech, resp. schodech byste nenašli smítko nečistot, ale ani žádný hrbolek, výstupek. Všechno dokonale hraje, spáry jedna jak druhá. Ten povrch je fantastickej...mohli bychom se od co učit jak se to dělá.
Spousta bylinek a tam vzadu je Black stone pine tree. Borovice černá.
Zase jeden pohled na krásně upravenou zahradu, tak jak to vypadalo v řecku nějakejch 500 let před kristem. Po stranách opět můžete vidět stromy bobkového listu.
Takové detaily jako zábradlí v rámci mramorového obkladu, kdy vám každá dlaždice hraje jedna se druhou vám vyrazí dech, alespoň tedy těm, který se o to zajímají. Karen nad tím samozřejmě máchla rukou... :)
Pohled na oceán při vstupu do villy a občerstvení. Jak jednoduché a přitom architektonicky pecka.
Taková water foutain, vlysy z prken při betonáži a naprosto dokonalé amiteátrum, kde byste marně hledali nějaký kaz na betonu schodů a zároveň sedadel.
Když už tam člověk je, musí samozřejmě muzeum projít. My vzali jako první tour s průvodcem místními zahradami. Jsou celkem čtyři a rozhodně stojí za vidění. Každý kousek tady hraje přesně svoji úlohu. Je až s podivem s jakými detaily vás průvodkyně zasype. Byla to paní v letech, dobrovolkyně, co tam maká zadarmo a chodí lidem ukazovat místní hodnoty. Mě na zahradách zaujalo jak mají veškeré rostliny, květiny, stromy popsané pro návštěvníky co je co. Řekové, ať už byli bojovníci, byli to především farmáři a milovali pěstování čehokoli. A tak po každém tažení, po každé bitvě si domů přivezli něco nového co mohli pěstovat. V místních zahradách tedy narazíte na všemožné bylinky, ovocné stromy, samozřejmě nesmí chybět hroznové víno a olivovníky. Řekové byli také velkými uživateli všemožných jedů a tak jsem měl možnost vidět Čemeřici černou neboli (Helleborus niger), i u nás všeobecně známý Oleandr obecný (Nerium oleander). Věděli jste, že Je považován za jednu z nejjedovatějších rostlin světa, neboť k usmrcení dospělého člověka stačí obvykle požít jen dva listy, u dítěte list jeden. Řekové ho používali do ohně. Sledovali směr větru a když vál směrem k nepříteli, přidali ho do ohně. Vítr pak zavál kouř na nepřítele, kterého přinejmenším přiotrávil. Pro řeky je ale hlavním stromem nad všemi Bay Leaf neboli Bobkový list (Laurus Nobilis). Poprvé v životě jsem tento strom viděl v réalu a přitom tam zdobil každou ze zahrad. Náš mecenáš J. Paul Getty má ovšem nejradši platan a to je i můj oblíbenec. Platan je nádhernej strom.
A tak jsme zakončili naši pouť a vyšli ven přímo na pláž kde vás bací zase ten solný větřík, co vám provětrá nos a vidíte pláž a chce se vám běžet přímo do vln.
Víc vás nebudu zatěžovat. O muzeu si musí udělat obrázek každý sám kdo ho navštíví, rozhodně stojí za to, každý si tam najde to svoje. Já mám pro vás připraveno další dobrodružství. Chtěl bych napsat o návštěvě toho automobilového muzea v Sylmaru, návštěvu Grand Prix Long Beach, Las Vegas a je toho moc. Tak zase co nejdřív ahoj.
PS. A vyražte někam ven, neflákejte se jen tak u televize. O tom život není. Vyražte na Pražský hrad, alespoň jednou za rok, ať se spojíte s lidma co tam korzujou. :))))
