8.10.2011 Jsem se octnul v Los Angeles a tím bych začal můj blog. Aby bylo jasno, octnul jsem se tady z jednoho prostého důvodů. Oženil jsem se s američankou a tím se odstartoval kolotoč událostí na jehož (ne)konci jsem se octnul na imigračním oddělení letiště LAX.
Tohle je můj první blog a tak než žačnu psát pěkně od ruky, napastuju sem v prvé řadě dopisy, které jsem psal domů. Tak pro všechny přeji pěkné počtení.
Na letišti jsem se zdržel tak hodinu a půl a to ještě díky tomu, že přede mnou bylo tak cca 20 lidí (8 rodin nebo párů), kteří tam byly přede mnou. Musel jsem čekat až vezmou všechny a pak teprve vzali mě. Po mě překvapeně nedorazil nikdo, tudíž, kdybych býval dorazil o hodinu později, nečekal bych vůbec a šel rovnou na řadu. No nic se nestalo, žádnej rébus nebyl a dostal jsem tzv. dočasnou zelenou kartu resp. neudělali nic a do pasu mi dali razítko, že to vízum co tam mám bude platit na další dva roky. Mám papír, že pracovat můžu okamžitě a papíry příjdou domů poštou do 60 dní. Do těch dvou letech musím požádat o trvalou zelenou kartu, která bude asi zase dejme tomu mít platnost na dalších 5 let nebo tak nějak. Ještě se na to budu muset zeptat, protože člověku se nechce tím neustále zaobírat. To co je řečeno se tak nějak vstřebá a hodí za hlavu. Proto mi došlo, že si musím dávat pozor, abych něco neprošvihnul. Ten oficír na ambasádě mi říkal, že spousta lidí prošvihne deadline něco udělat v tom imigračním procesu a najednou musí všechno opakovat od začátku.
Všechny další infomace budou kusé, tak jak mi příjdou pod ruku. Někdy se rozepíši až moc a někdy to bude na Pulitzerovu cenu. Takovej jsem já...Kóha
