Tak jsem navštívil Disneyland

Byli jsme s Karen na víkend hlídat známým dům, tady se tomu říká „house sitting“, lidé to dělají běžně. Prostě nechtějí nechat dům o samotě, když někam jedou a tak si někoho pozvou, aby jim to pohlídal. Je to v Long Beach, což je od nás cca 30 mil (cca 50km) na jih. Long Beach se mi vždy líbilo a je tady obrovský přístav s těmi jeřáby co nakládají a vykládají zaoceánské lodě, je tady mega rafinerie, jsou tady dva obří mosty, ze kterého se loni zabil Tony Scott a je tady zakotvená bitevní loď USS Iowa, ale o tom bude příští článek… V Long Beach jsme docela často, protože tihle lidé, tihle naši známí jezdí dost často na sever, kde mají další dům a tak třeba loni v létě jsme jim to hlídali po šest víkendů a pakliže máte k dispozici velký bazén, je to u moře a nikdo vás neotravuje, tak je to paráda. Nicméně dnes se podíváme na zoubek jednomu velkému zábavnímu parku, a to Disneylandu.

DisneylandKooha

Disneyland leží ve městě Anaheim, což je hned vedle Long Beach, resp. o hodně blíže se tam dostat z Long Beach, nežli z West Hollywoodu. Ale abych začal úplně od začátku…

Dostali jsme od pantáty gift card natankovanou $200 dolíkama od kohopak…no přeci od Disneylandu. Musím se přiznat, sám bych tam ze své vůle asi nikdy nejel. Když se podíváte na ceny vstupného, tak se udělá pořádný vír v portmonce. Sledujte sami:

Nevím, jestli na to dobře uvidíte, ale cena vstupenky na jeden den do jednoho parku je $87 dolarů, pokud chcete navštívit oba parky (tady musím připomenout, že Disneyland obsahuje celkem dva parky, první je Disneyland Park a druhým je Disney California Adventure Park), tak vypláznete celkem $125 na osobu. Ten druhý park, je víceméně pro dospělejší lidi, má více takových těch jízd pro dospěláky, zatímco klasický Disneyland Park je pro menší, mladší populaci s klasickými pohádkami atd. Je vám jasné, že z naší předplacené kartičky jsme mohli s Karen navštívit pouze jeden park, aníž jsme tedy museli něco doplácet a tak jsme zakoupili lístky do Disneylandu u kase, kde byla v 9 ráno už miliarda lidí. Karen měla pátek volno, byl tady zase nějaký přiblblý svátek, který slaví jen učitelé a státní zaměstnanci a tak jsem si přeskupil práci z pátku na zbylé dny a vyrazili směr Long Beach už ve čtvrtek večer. Mysleli jsme, že pokud vyrazíme do parku v pátek, tak tam bude méně narváno nežli o víkendu. Omyl, v 9 ráno a bylo tam lidí „po víčko.“

Vystáli jsme tedy frontu, která se táhla, alespoň u naší pokladny, neuvěřitelně pomalu. Zakoupili jsme tedy dva lupeny do Disneyland Parku, předtím jsme ještě vypláznuli z kartičky $15 baků za celodenní parkovné a kartičce nám tedy zbylo bratru $11 baků. Teď si vemte, že se tam vypravíte s rodinou, dvě děti, auto, nějakej ten gábl a bude vás to stát pětibábu jen nemrknete. A to máte jen jeden park. A to nemluvím o těch Annual Passports lístcích, které může vidět na pravém straně té fotky, kdy ceny letí závratně nahoru. Takový Premium Passport stojí na osobu stojí $649. Co v tom je: Vstup do obou parků po celý jeden rok, volné celoroční parkování, slevy na občerstvení a v obchodech parků a takové ty kraviny co vás mají nalákat. No děkuji, nechci. Při představě, že vypláznu 13 talířů za roční vstupenku do parku, kterej je imr po víčko a taky jsem si říkal co tam dělat při nějaké druhé, třetí…atd. návštěvě…bavilo by mě to vůbec…? Ale k tomu se dostaneme.

Nicméně Karen dokonce zná lidi, co to mají. Jedna spolupracovnice to má spolu s jejími dětmi tak jsou skoro každý víkend…no pro mě něco nepředstavitelného. Karen mi ale neustále říkala: No musíme s našimi dětmi tam chodit, je to přece nejlepší park na světě, děti to milujou“. Tak jsem tedy vyrazil, abych zažil to neskutečný dobrodružství. Pojdte se tedy se mnou vypravit za mým dobrodružstvím. Pojďme se na okamžik ponořit zpět do mladí a zažít tu radost a zábavu, co prožívají děti, když tam spolu s rodiči vyrazí.

Na začátek řeknu, že se mi tam ani moc nechtělo. Já tuhle nucenou zábavu nemám moc rád. A kdybychom nedostali tu nabitou kartu, Karen by mě tam ani nedostala.

Tedy račte vkročit, vážení….zábava právě začíná a bude vám to vskutku jízda.

Ještě tedy co předcházelo koupi vstupenek bylo parkování. Přijedete tedy do Anaheimu, dorazíte do Disneylandu, což je mega obří blok, velký dejme tomu jako Český Brod a hned v úvodu minete jejich resorty, což není nic jiného, než komplex hotelů, motelů a bungalovů, kde spějí chudáci lidi, co sem přijeli z Bůhví odkud a co za každou cenu chtějí zůstat v centru dění. Taková rodina z Michiganu co se sem štrachala takovou dálku, tak se tam ubytuje, zakoupí dvoudenní lupeny pro celou rodinu, zakoupí ubytování na víkend a vyrazí za zábavou. Pro nás „místní“ je tam nesmyslný parkoviště, co pojme tisíce aut. Je to kryté, několikaposchoďové parkoviště co má stovky navigačů, co neustále přeskupují takové ty kužele, aby vám ukázali cestu, a zaplňují parkoviště od spodku nahoru tak, aby nikde nezůstalo jediné volné místo. Všechny ty kužele pak musí v noci nastrkat zpátky, aby bylo vše připraveno na druhý den. Od parkoviště vás odvezou vláčkem k pokladnám. Už ty vláčky mě překvapily, páč jako správným Mickeymousům vás za jízdy vysvětlí, co nesmíte a co můžete dělat. Všechny pravidla a nařízení co lze a nelze v parku dělat. Byla to klasická výuka blbců s tím rozdílem, že oni se tvářili jako že to je normální a že jsou lidé, kterým se to musí opravdu zdůraznit.

Pokladnu tedy teď už můžeme přeskočit a podíváme se dovnitř. Před branou už se to hromadilo lidmi jak za bolševika, když dostali banány. Někde jsem četl článek, že Disneyland disponuje technologií rozeznání lidí dle oční zornice. Paťák psal, že byl v Disneylandu, nikde nic neplatil kartou, pouze hotově a když vycházel ven, tak klasicky tam byl stánek s fotkami, co snímá automat při jízdách těmi atrakcemi. Pak vám to samozřejmě nabízejí jako suvenýr. V jeho případě tam byla připravená jeho fotka spolu s účtenkou a před vypsanými údaji s jeho jménem, číslem jeho kreditní karty. Stačilo jen podepsat. On, protože se pohyboval v tomhle oboru, tak věděl, že museli mít technologii na rozpoznání člověka ne podle otisku pace, ale oční zornice a tak po tom začal pátrat a zjistil, že to tam mají nainstalované. Nechtěl jsem tomu věřit, byla to vysoká pravděpodobnost, že ten článek co jsem četl, byl nesmysl  a hoax. Nikde jsem tam nic takového nezaznamenal, tak pokud jste ten článek náhodou také četli, tak ho berte s rezervou.

No a vešli jsme do víru dění…

Všechno tam vypadá jako set nějakého filmu, všechno s nádechem 80-tejch let a my vyrazili na atrakce. Tady bych upozornit, že park je stavěný jako soubor moře atrakcí pro všechny věkové skupiny od dětí až po jejich rodiče, tudíž na své si přijdou všichni. Ostatně rodiče při skotačení s dětmi se zřejmě vcítí do svých mladistvých let a všechno jede tak jak má, alespoň pro majitele parků co si mnou ruce kolik jim to zase přišlo za den oveček a utratilo nějaký ten dukát do jejich pokladny. Oproti Universal Studiích, kam se spolu vypravíme v některém z dalších článků je tento park podstatně větší. Máte na výběr z nepřeberného množství a je jen na vás kam se vydáte. My jako první atrakci zamířili do „Star Tour“, která sleduje osudy charakterů ze Star Wars, takže pokud chcete vidět 3-CPO, R2-D2 a Chewbaccu, vyražte sem také. Není se čemu divit, že není tomu ani měsíc co oznámili, že od Lucase odkoupili práva Star Wars a dočkáme další trilogie v produkci Disneye velmi brzy.

Po cca 30 minutovém čekání jsme se dostali na řadu, vydali se na misi někoho zachránit, což se nám samozřejmě podařilo a tím naše mise skončila. Šlo se tedy dál a dalším docela příjemným zážitkem byl krátký 3D film „Capatin EO“.

Je to film z roku 1986, který pro Disneye vytvořil Michael Jackson a pojednává o kapitánovi Eovi, který se vydává na nebezpečnou misi vesmírem. Je až s podivem, že v roce 1986 již měli 3D filmy s 3D brýlemi. Tenkrát to muselo být něco. Film jako takový a příběh je jednoduchý, nic z toho nečekejte. Kvalita je původní a je, řekněme, „špatná“, nicméně to restaurovali a zážitek je i přesto parádní a já se skvěle bavil. Hudba pak nemá chybu a píseň co tam Michael zpívá, jsem snad nikdy neslyšel. Rozhodně doporučuji tam zajít. Tady jsme ani nečekali a šli dovnitř.

Za to na další atrakci už se čekací doba prodloužila na nějakých 50 minut. Čím později, tím více lidí v parku a tím delší čekací doby. Naštěstí to tady mají uzpůsobené, že vás před vstupem upozorní, jaká je čekací doba, mají zde takové ty zábradlí a provazy, které usměrňují fronty lidí do dlouhého řetězce tak, že nedochází ke zbytečnému předbíhání lidí. Jde to tady až s ledovým klidem a lidé si zbytečně nedělají problémy. Další atrakce byla „Space Mountain“. A byla to taková jízda shuttlu pro cca 8 sobo po kolejnicích v naprosté tmě, kde vám promítali vesmír a všemožné světelné a zvukové efekty.

Z této jízdy jsem trochu nervózní, protože jste zavřeni ve vozidle, které je na kolejnicích. Před vámi je x vozidel, za vámi je x vozidel a mě napadaly myšlenky typu: „Co by se stalo, kdyby se nějaké zastavilo?“ „Co by se pak stalo?“ To by to další do nás narazilo nebo my jsme narazili do předchozího? Někdo mi pak vysvětlil, že to se nemůže stát, protože všechny jsou na jednom pásu a pokud se zastaví jeden, pak se automaticky zastaví všechny zbylé. To mi tak až tak na vysvětlenou nesedělo, protože ty auta vyráží z více míst a řadí se systémem zipu a zase končí na jiných místech, ale alespoň mne to dále nestrašilo. Říkal jsem si, že to musejí mít nějak pošéfováno, protože pokud by přeci k něčemu došlo, byly by toho plné noviny a park by zavřeli.

Vyšli jsme ven a park se zdál po víčko i když byl pátek a lidi by měli být v práci. Vše co venku vidíte jsou tyhle parkovací místa pro kočárky. Těch je tam mraky a lidé bez hanby to tam nechají a jdou od toho. Zkrátka se tady nekrade a lidé nemají strach, že se jim něco ztratí.

V době kdy, jsme vyšli ven ze Space Mountain, což byla naše třetí atrakce, byl skoro čas na oběd a tak jsme vyrazili zpátky na tzv. Main Street, kde bylo spousta míst, kde se dalo najíst. Karen měla tip od té spolupracovnice, která je tam pečená vařená a tak jsme šli do „Carnation Cafe“.

Pokud tam někdy vyrazíte, must zkusit jejich předkrm, smažené nakládačky. Něco takového jsem nikdy předtím nejedl a musím říct, že to byla pořádná „nakládačka“. MUST zkusit!!!

Za $6 baků dostanete 5 obalených a osmažených okurek, těch velkých, amerických s ochucenou tatarskou omáčkou, no něco úžasného…

Já si dal Burgera, chtěl jsem ho vyzkoušet, protože od začátku co jsem v USA, tak jsem na misi naleznutí nejlepšího Burgeru. Karen si dala sekanou s bramborovou kaší. To jsem si chtěl dát zprvu také, ale odradila mě ta omáčka, inzerovaná v menu. Oni mají takové ty bez chuťové, plné chemie a tak jsem to vzdal a šel do Burgera.

Burger byl nic moc a sekaná ještě horší, nicméně alespoň potěšili, že měli svojí vlastní bulku a ne tu klasickou co dostanete u Maca, BurgerKinga a jím podobným, kdy je to polotovar vytvořený Bůhví kde a kdy, plný chemie, což s pravým pečivem nemá nic společného. Tahle mi připomněla jedno velmi dobré místo u nás v Čechách, v Berouně…Black Dog Cantinu, kde ten Amík dělá svoje vlastní Burgery a nechává si péct svoje vlastní bulky, které vypadají úplně stejně. Pokud budete míst cestu do Berouna, neváhejte a zajděte do jeho restaurace: http://www.blackdogs.cz/blackdog-cantina

Vřele doporučuji!

No a bylo po obědě a my měli za sebou jen tři atrakce…málo co? Byla jedna hodina a já si ráno všimnul toho, že lidé chodili skrze tzv. Fastpass line. Což je věc, o které jsem ze zkušenosti z Universal Studií předpokládal, že není zadarmo člověk musí zaplatit. Tady to byl omyl. Nedalo mi to a zeptal jsem se jak to chodí a bylo mi řečeno, že si zajdete se svojí vstupenkou k takovým automatům u východu každé atrakce, vložíte svoji vstupenku a automat vám vytiskne extra lístek, tzv. „fastpass“, na který můžete předběhnout celou frontu a nemusí zbytečně čekat. Vtip je v tom, že vám určí čas, kdy se můžete/musíte dostavit. Pro představu, bylo 13:00, šli jsme na další atrakci, šel jsem k automatům, vložil naše vstupenky a vyhodilo mi to fastpassy na čas v rozmezí 19:30-20:30. Takže sláva vítězům. Člověk musí zkrátka hned ráno co tam vleze naběhnout k atrakcím, oběhnout tyhle automaty, pomačkat knoflíky a vytáhnou si fastpassy na jednotlivé atrakce. To by byla asi klasická úvaha nás Čechů, co?...Chyba lávky, amíci to pošéfovali tak, že si můžete vyzvednou pouze max. dva fastpassy na vstupenku a nedá vám to víc, dokud neprojedete alespoň jednu atrakci. Dead end, tudy cesta také nevede. Je to zkrátka na palici a fronty si musíte tak jako tak trochu vystát. Takže jsem vzal ty fastpassy alespoň na další atrakci a šli jsme zatím jinam.

Další jízdou byl Indiana Jones ride, což bylo také auto na kolejích jízdou pod zemí s dlouho čekací dobou, kterou si krátíte čuměním po žabicích pokud jste pán a po frajerech, pokud jste paní…hehe.

Stojí tam s vámi na jednom fleku spousta zajímavých lidí a je také na co koukat kolem dokola. Udělali tam opravdu velmi sugestivní prostředí. Všechny makety, přístroje a auta něco prováděla, všechno se točilo a pracovalo. Bylo to zajímavé. Jednotlivé atrakce a jízdy se vzájemně dotýkají nebo překrývají, takže tam vzadu na obrázku můžete vidět další z našich jízd po řece Paraná, tzv. „Jungle Cruise.“

Byl jsem úplně fascinován takovými detaily, jakým byl třeba takový sloupek provazového zábradlí. Podívejte se na to dřevo s těmi letokruhy, no není to fantazie?

Venku mezi atrakcemi to vypadalo asi takhle. Chodíte, resp. se tlačíte mezi lidmi a některé sledujete se zájmem, jako třeba já jsem viděl žabici, která měla na sobě klasicky takové ty yoga kalhoty, šponovky, kajlobky, takové ty přiléhavé černé „tights“. Tady je to hrozně v módě, tím jaké je tady podnebí, holky nejsou zmrzlý, tak nosí tento oděv úplně normálně. Na spoustě a většině je na co se dívat, ten zbytek nebudu komentovat…

No a venku koukám na tu žabici v těchto černých přiléhavých kalhotách, svítí sluníčko a řiť má mokrou. Komplet řiť mokrá a na to sluníčko a tak bylo trochu vidět skrz. Všimla si toho i Karen, protože to komentovala. Říkali jsme si, co holka proboha udělala, že má mokrej zadek? Asi do něčeho sedla.  No bylo teplo a viděli jsme jak pila ananasový nápoj, takový co dělají mexičani k jejich jídlu a tak jsme si řekli, že si taky koupíme. Překvapení nastalo u dlouhatánské fronty, co se táhla od stánku, kde nápoj prodávali. Frajer nám řekl, že to je tak na 30 minut a to se nám nechtělo a tak jsme pokračovali. Pokračovali jsme dál parkem a objevovali nepoznané.

Tady na tom parníku se vozili lidi na tzv. „Sailing Ship Clumbia.“

Za odpoledne jsme prošli zbytek parku, šli jsme ještě na pár atrakcí, mezi nimiž byla třeba tahle ponorka a ta se mi líbila.

Naloží vás do ponorky, která se s vámi ponoří do obrovského bazénu a plave s vámi tak 20 minut dokola. Škoda jen, že v bazénu nebyl skutečný život, všechno bylo umělé. Zřejmě ho udržovali maximálně čistý, používali k tomu chlorování, a tudíž nic živého nemá šanci přežít.

Začalo se stmívat, pomalu se blížil čas na náš fastpass, lidí kupodivu neubývalo, ba naopak. Všiml jsem si, že lidé pospávali, dělali picknicky, starali se o děti. Zkrátka si to užívali plnými doušky. Park má v zimě otevřeno do 22:0, takže klídek. V létě je to snad do 24:00, prostě pro zaměstnance masakr.

Takovouhle Matterhorn Bobsleds tam mají. Ta hora je prošpikovaná tunelem a uvnitř jezdí horská dráha. Taky jsme tam byli, ale byla to ta nejhorší dráha. Moc tvrdé a házelo to. Jinak tady v té vodě jezdí ta ponorka. Ty bublinky mají simulovat pocit, že se ponořujete neb vynořujete a docela to funguje, protože ve skutečnosti se ponorka zase tolik neponoří. Jen pár desítek centimetrů a poklop má neustále na vodou.

Bylo asi 18:00 a my jsme nechtěli dál čekat a tak jsem říkal: „Pojďme zkusit projít s tím fastpassem, i když je na to brzo.“ Všiml jsem si totiž, že to ani nekontrolují a tak jsme šli a bez problému jsme prošli. Na atrakci, kde byla v ten moment čekací doba  40 minut jsme byli ani ne za minutu. Takhle kdyby to fungovalo u všech, to by byla paráda. Holt jsme v Améře, kde je lidí jak „…“ a tudíž se s tím musí počítat. Poslední naší atrakcí byla plavba na kládě.

Byla to obrovská kláda, samozřejmě umělá na 8 osob, kde já jsem seděl tam úplně vepředu, kde vidíte toho chlapce a vedle nás ve frontě stála holčina, která na to očividně byla několikrát a smála se a pak se na nás obrátila a povídá: „Budete pěkně mokrý.“ V tu chvíli jsem si říkal: „Bezva.“ No nic šlo se na věc a měla pravdu. Jezdíte v umělém kanálu s vodou, kdy vás pohání proud vody a sem tam jsou tam sešupy, kdy vás to ocákne. Jsou tam ale pak takové dva pořádné, kdy padáte do propasti takových 15-20 metrů a dole je to pak na plavky. Vylezli jsme z toho docela mokrý a já si šáhnu na zadek a samozřejmě byl celý mokrý. V tom mě to docvaklo, odkud měla ta holčina, co jsme viděli, ten mokrej zadek. Bylo to odtud a ona se neměla za co stydět, měli to všichni, protože do té klady se samozřejmě dostane voda a sedadlo neuchráníte, aby bylo imr suché.

Takže jsme v osm večer, mokrý klopýtali s vláčku, který nás měl zavést na parkoviště. Když jsme dorazili k vláčku, polilo mě horko, protože nástupiště bylo jak jinak než „po víčko“. Naštěstí jsme se všichni vešli a netrvalo to ani dlouho a byli jsme v autě na cestě domů.

Abych to tedy shrnul. Výlet se mi líbil, docela bych se tam podíval i znova, protože jsme nestihli všechno a je tam stále co navštívit. Třeba takový Pirates of the Caribbean je prý nejlepší atrakcí a mi to obešli obloukem. Jednak tam byla obrovská fronta a jednak je mi z Johny Deppa úplně zle, když pomyslím na Piráty z Karibiku.

No nic, pokud sem budete mít cestu, nebo na Floridu do Orlanda nebo do Francie, návštěva Disneylandu asi stojí za to. Je to docela pěkný zábavní park. Tedy pokud zrovna máte volnou nějakou tu pětku ve šrajtofli a pokud vás nepálí dát za churros, (viz. Google…“churros“) $3,75, tak vřele do víru dění…

PS. Příště se podíváme do Universal Studií, USS Iowa, do Frys Elecronics a je toho hodně moct. Nashromáždilo se mi moc témat. Tak se těšte.