San Francisco, tak se po něm trochu projdeme, část 1.

Tak si asi nebudeme povídat zbytek mého putování po Oaklandu, páč jsem někde zasel fotky a nemohu je najít. Škoda, tak někdy jindy. Napíši znovu, až se tam někdy zase dostanu nebo ty zatracený fotky najdu. Místo toho naváži v bodě, kdy nastal návrat z Oaklandu. Měl mi přiject bývalý kolega z práce. Když cestu plánoval (a bylo to opravdu na poslední chvíli), tak jsem mu psal, že budu ten víkend v Oaklandu a že bychom se mohli sejít v San Franciscu, spolu pobejt pár dnů, ukázal bych mu to kolem a vrátili bychom se autem dolů po pobřeží.

Nápad se okamžitě zalíbil a tak jsem opustil manželku a přátelé v Oaklandu (oni se vrátili zpátky do LA naším autem) a zamířil na BART (to je název místní veřejné dopravy-metra).

Není to metro na 100%, protože to jezdí i na povrchu, ale to vůbec nevadí. San Francisco má peckozní veřejnou dopravu. Oproti LA to nemá chybu. LA je v tomhle šrot a pokud byste se v LA chtěli dopravovat veřejnou dopravou, tak na to raději zapomeňte. Ne, nedělám si srandu, v LA je povinnost si půjčit auto. Kdybyste se chtěli dopravovat metrem nebo autobusem, strávíte 80% času jen dojížděním. Oproti tomu San Francisco, tam je to jiná. Mají onen zmiňovaný BART (metro), autobusy, trolejbusy, tramvaje, a tzv. Cable car(to je ta historická tramvaj vlečená lanem, zabudovaným pod vozovkou, co nesmyslně vybouchla a vyletěla do vzduchu ve filmu Michaela Baye „Skála“ – to byl teda úlet. Ten magor povýšil Hollywood na totální bláboly ve filmech. Hlavně že jsou filmy dražší, mega výbuchů a nesmyslů a vybuchuje i to, co se příčí zdravému rozumu.) No nic, to jsem jen odbočil, kde že jsem to přestal?

Jo už vím, veřejná doprava v San Franciscu. To musíte zkusit. Běžte se podívat na třípatrové metro na stanici Powel Street, to bude začátek vaší prohlídky San Francisca.

Třípatrové metro, na povrchu jezdí tramvaje spolu s autobusy a trolejbusy a hlavní trasa už výše zmíněného cable caru. Úplně nahoře tu nejosvětlenější čás, to je vstupní vestibul, ten je jako první podzemní podlaží, pak se jede o podlaží níže, kde je jedna linka metra a pod další.

Na povrchu to vypadá takto:

Mají tam takovou točnu, kde dodnes otáčejí ty vagóny ručně.

Vyražte brzy ráno, kdy Amíci ještě spí (viz. článek o Sedoně) a kolem točny se netvoří fronty. Čím déle přijdete, tím déle si vystojíte frontu na to, se tím svést. Ale k tomu se teprve dostaneme. Já jsem tedy sednul v Oaklandu na metro a měl dostatek času na to, se dostat na letiště a počkat na mého kolegu z práce. Tady musím upozornit, že to byla pro kolegu jeho první cesta za oceán do Améry a pokud se chystáte na Ameriky a bude to vaše první cesta sem, nedoporučuji někde přestupovat. Jednak cesta sama o sobě přes oceán je dlouhá, a pokud někde přestupujete, obvykle se to neobejde bez komplikací. Já když sem letím, obvykle letím s Lufthansou. Nechci nikomu nic vtírat, každý na to bude mít jiný názor, ale mně Lufthansa vyhovuje nejvíc. Má ze všech společností nejkratší doby letů a člověk nepřestupuje (krom tedy Frankfurtu, ten ale nepočítám). Doby, kdy mi doba letu byla ukradená, jsou ty tam. Dříve mi to bylo jedno, hlavně když letenka byla co nejlevnější. Dnes si raději připlatím dvojku, ale místo 19 hodin s přestupem kdesi v Chicagu, poletím jen 13 a bez přestupu. Takovým letům dnes už říkám „cikánština“ (zlý jazykové mi prominou). Mrkněte se na vyhledávač letenek a uvidíte, že nekecám. Nejlevnější do LA seženete o dvojku laciněji, než Lufthansa, ale bude to s přestupem a o 6 hodin delší. Navíc, pokud máte někde být na čas a přitom budete v Americe přestupovat, připravte se, že vaše první vstoupení na „American soil“ (Americkou půdu) vás pohltí vír imigračního oddělení a tam se můžete zdržet taky i pár hodin a vám může další spoj uletět. V případě, že nejste v angličtině zrovna kovaný, tak máte zaděláno na pořádný průšvih. No to se přesně hodlalo stát mému kolegovi. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo, ale už jen ten pocit, že by se to mohlo stát, vás bude stát pěkné nervy při cestování. Takže mějte to na paměti.

Takže si to zopakujeme. S kolegou jsme se měli setkat v San Franciscu na letišti, kde bych ho vyzvednul a jeli bychom společně do hotelu, který zabookoval. Letěl přes Londýn a LA. Hodinu letu do Londýna, tam čekat 3 hodiny na přípoj, let do LA 13 hodin to máte dohromady 17 hodin (nepočítám čekačku v Praze). Já obvykle čekám ve Frankfurtu 40-60 min. max. To bohatě stačí na přestup a ještě na bagetu…rozumíte. Já ten Londýn nikdy nemusel, ale nikomu to nevnucuju. A teď, kolega měl 2 hodiny na přestup na vnitrostátní let do San Francisca. To samo o sobě je možná dostatek času, ale pokud vezmete v úvahu, že musíte projít imigračním (tam je většinou fronta a čekáte min. 30 minut) a mohou nastat komplikace s úředníkem. Všichni jsou naprosto stejní, není rozdílu v chování, všichni se chovají jako stroje, nemají k vám vztah. To je ale jedno, vy k nim taky ne, jen si to prostě musíte vyžrat, jako všichni ostatní. Další čekání na vaše zavazadlo a další kontrola při předání celní deklarace a hygienického dotazníku. Vylezete ven s kufrem, dostanete facku v podobě vedra (páč tady v LA je vedro furt) a jelikož jste se octnuli na mezinárodním terminálu č. 4, budete se muset dopravit na terminál, ze kterého vám to letí dále. Ale kde to je? Žádné hodiny, žádné orientační značení, vylezete z terminálu a hledáte odletový terminál číslo 3 do San Franciska. Všude auta, spousta aut, vedro, únava z letu, frmol. S kufrem zmateně pobíháte a znovu, pokud neumíte anglicky, bude to problém. Naštěstí ty terminály jsou hned vedle sebe a tak není problém tam dojít pěšky. Jezdí tam i autobus, ale to pro našince, neznalého místní poměry asi vůbec nenapadne. No, vězte tedy, že to jde i tak. Po Americe, pokud to jde, používejte aerolinky zvané Virgin America. Jsou to nízkonákladové lety za pecka ceny. Vlastní to ten miliardář Richard Branson, který vlastní celé impérium Virgin a jsou to nové stroje, nejmoderněji vybavené, máte po celou dobu letu k dispozici internet, pozemní vysílání TV, prostě všechno, co ostatní nemají a přitom ta letenka stojí od 69 babek (jedna cesta). Takže dostanete se ven z terminálu, běžíte na další, a i když jste měli 2 hodiny na přestup, dostanete se na přepážku odbavení vašeho letu 25 minut před odletem. To je tady na vnitrostátní lety celkem běžná záležitost, ale jak už jsem řekl, pro našince s panickým strachem, že mu to uletí a co bude po tom, je to stresující. Další kontrola, zouvání bot a pásků, prostě zmatek. Pokud to tedy dobře dopadne (v našem případě to dopadlo dobře), tak po další hodině letu dosednete na letišti v San Franciscu a potřesete si ploutví s vaším bývalým panem kolegou. Dobře, tak to bychom měli. Do našeho hotelu jsme jeli metrem. Místní metro totiž tady jezdí až přímo na letiště. Nejsou tady s tím „při zdi“ a posraný z lobbistů, jako v Praze. Kéž by Praha také měla metro až na letiště, kolika lidem by to ulehčilo život a kapsu. Společně jsme vybrali hotel přímo v centru. Bylo to dražší, než na okraji města, za to jsme nepotřebovali si půjčit auto (prozatím). Centrum San Francisca je jako Praha, dá se tam relativně chodit pěšky, případně autobusem nebo tramvají a ušetříte na pronájmu auta a velice drahém parkování v centru. Parkování v centru vás totiž vyjde taky na 30 dolíků na den a to už je znát. Po hodině v metru (je to z letiště docela daleko i na metro) se octnete v hotelu a máte za sebou v kolegově případě 23 hodin cestování.  To vám dozajista ubere trochu té páry z hrnce.

Nic, jen jsem chtěl říct, že San Francisco je nádherný. Dovedl bych si představit tady bydlet. Líbí se mi to tady o mnohem víc, než v LA. Tady co se týká kultury bydlení a architektury, tak je to pecička. Ten vliv všech těch kultur se na tom podepsal. LA je nudný, krabicový město. Skoro všechny domy jsou stejný krabice se stejnými okny bez parapetů, žádná diverzita. Tady se podívejte, jak vypadá San Francisco z rozhledny.

Mám rád, když město není na placce, když leží v kopcovitém terénu. A San Francisco má v tomhle ohledu úžasný terén, neexistuje tady, aby byly dvě ulice stejné. Když už jsme tedy octnuli v San Franciscu a ubytujete se někde v centru (je tam spousta hotelů za přijatelné ceny), vaše objevování města by mělo začít, jak již napsal výše, v centru města na stanici metra Powell Street. Ulice se jmenuje Market Street a je to taková hlavní třída města, něco jako v Praze Václavák. Spousta obchodů (mimo jiné jeden z mých nejoblíbenějších obchodů – Diesel), spousta pouličních artistů a spousta turistů. Právě tady se můžete rozhodnout, jestli se vydáte na východ na třídu zvanou Embarcadero, kde je přístav a odkud odplouvají ferry na Alcatraz, anebo si vystojíte frontu na historickou tramvaj, která vás vezme směrem na sever přes celý zbytek. Lístek tramvají je jednosměrný a stojí $5 (nebo celodenní $13). Já nedoporučuji kupovat si celodenní, protože víckrát, jak 2x za den jí nepoužijete. Jednak proto, jak už jsem zmínil výše, každý turista se s ní chce svést, a čím déle hodiny ubývají, tím delší fronty se u nich tvoří a můžete taky čekat hodinu, než se do ní dostanete (a to ještě pouze na konečné stanici, v průběhu trasy sice zastavuje, ale pakliže je „po víčko“, tak se do ní stejně nedostanete). A jednak také proto, že si chcete město užít pěšky. San Francisco je hodně podobné Praze a tím, jak je vše napěchováno celkem na malý prostor, dá se to celkem dobře projít pěšky. Tudíž já doporučuji si to jednou zkusit, zaplatit si jednu jízdu, ale zbytek pěkně po svých nebo použít klasickou tramvaj nebo metro. Co já bych udělal, by bylo, vyjít z té startovní pozice na Powel Street pěšky podél trasy cable caru směrem na sever přes kopec do tzv. Fishermans Wharf. Je to 3,5km a pěšky to dáte za 40 minut, kdo je pomalejší tak hodinu.

Jdeme tedy spolu na výlet. Od točny cable caru směrem na sever přes kopec.

Projdete kolem centrálního náměstí a parku Union Square, kde si můžete dát pauzu na sváču a pozorovat místní kravaťáky, jak chodí do práce nebo si jen tak sednou v parku na lavičku.

Taky si můžete vyfotit americký bouráky, jako byl např. tento.

Při pochodu se vám naskytne úžasný pohled na město s mrakodrapy v downtownu po pravé straně, křížení dvou tras cable caru. Cestou bude po pravé straně čtvrť zvaná Chinatown, ta je taky povinnost vidět, ale to až cestou zpátky. K tomu se vrátíme. Dejte se dál podél trasy cable caru, pořád ulicí Powel Street. Cestou je neskutečný počet restaurací a kaváren. Úžasné je křížení ulic Powel Stret s ulicí Columbus Ave. Tu doporučuji si projít cestou zpátky nebo jiný den. Tou se totiž vrátíte do downtownu s mrakodrapy. Právě křížení těchto dvou ulic využijte k tomu se podívat doprava, kde se vám naskytne úžasný pohled na světoznámou nestrmější ulici na světě, Lombard Street. Uvidíte v dálce, jak se klikatí a pecka si jí vyfotit. Tady ale na chvíli odbočíme a vydáme se po Lombard street doprava na západ. Určitě doporučuji a je to jeden z „must to do“ věcí a to podívat se na Coit Tower. Je to městská rozhledna, postavená jednou mecenáškou jako požární věž, sloužící v minulosti jako pozorovatelna případných požárů.  Sama mecenáška byla onehdá jako malé dítě zachráněna z hořícího domu a jako dík tehdejším hasičům jim nechala postavit tuto věž. V současnosti ji provozuje město a slouží především turistům. Vy, pokud vyrazíte brzy ráno ze stanice Powel, tady bude kolem deváté ráno, budete i tady včas proti případným davům turistů. Koupíte si za $6 babek lístek výtahem nahoru, cestou vám milá paní pokdáká historii věže a vy se octnete nahoře s úžasným 360 stupňů pohledem na město. Znovu opakuji, toto by vám nemělo utéct, je to jeden z highlightů města, levný a už jenom ta cesta vás nadchne. Ať se podíváte na jakoukoli stranu, všude je na co se dívat. Ať už je to na východ pohledem na Oakland s dvěma mosty přes záliv. Tomu jednomu se nedávno dokončila rekonstrukce za miliardu dolarů potom, co byl poškozen zemětřesením v roce 2002. Směrem na jih máte downtown s mrakodrapy a hlavně se světoznámou špičkou jako na dlani.

Směrem na západ uvidíte Lombard Street s Glden Gatem v pozadí, to je neskutečný pohled.

No a konečně směrem na sever uvidíte přístav Fisherman Wharf s Alcatrazem v pozadí. Po tom, co se pokocháte výhledem na město, sestupte dolů a dejte se v pokračování tůry směrem k přístavu. Tady na vás čeká spousta atrakcí, čítaje místní akvárium, různé výlety loděmi, je tu možné zakoupit lístky na výlet na Alcatraz, muzea, ponorky, velké přepravní lodě a hlavně se tady dá dobře najíst. Já osobně do akvária nešel, protože jsem se rozhodl tento druh „zábavy“ nepodporovat. (proto také nikdy nevkročím do Sea Wordu v San Diegu, jak tam profitují ze zadržování velryb), nikdy jsem nebyl na Alcatrazu, ale pokud to budete chtít absolvovat, nechte si na to celý den. Co naopak musíte absolvovat a co je zadarmo, je se jít podívat na molo č. 39 (Peer 39), kde se celoročně sdružují lachtani.

Jejich kolonie je tam od roku 1989 a láká celoročně davy turistů. Jak jsem již zmínil, ostatní atrakce si můžete odpustit a vydejte se do hlavní části se všemi těmi restauracemi a přímo na hlavní ulici je spousta otevřených kuchyní, kde prodávají pravou krabí krémovou polévku.

Tu si musíte dát. Clam Chowder, což je anglický název pro tuto polévku je povinnost si dát k obědu. Můžete si dát porci v plastovém kelímku nebo v bochníku. Tohle místo nemůžete neminout, protože je to místo s největší koncentrací lidí, všichni tam chodí na polévku.

Kdyby přeci jen, je to na rohu ulic Jefferson St a Tylor St. Odtud už je to coby kamenem dohodil na prohlídku ponorky USS Pampanito a funkční nákladní lodi SS Jeremiah O´Brien.

Pokud vám nebude stačit krabí polévka a dali byste si rovnou celého kraba nebo fish and chips, stačí dojít naproti stánkům s polévkou do restaurace Joe´s Crab Shack.

Zřejmě bude čas kolem oběda a vy budete mít před sebou ještě celé odpoledne. Podle toho v jakém ročním období bude, bude plán pro zbytek dne. Na podzim a v zimě se stmívá už brzy, tudíž bych se vypravil zpátky buďto cable carem, pokud budete unaveni, anebo pěšky tentokrát ulicí Columbus Ave. V létě bude času dost a tudíž bych doporučil si půjčit v přístavu kolo a vyjet na kole až na Golden Gate a přejet ho celý na kole.

My se v dnešním putování podíváme tou první variantou, řekneme si co byste měli vidět a hned v následujícím putování si probereme druhou variantu, jízdu na kole na Golden Gate a co byste měli dělat druhý den při své návštěvě San Francisca.

Cestou zpátky po Columbus Ave zatočte doprava do Lombard Street a hned na rohu dalšího bloku na pravé straně je kavárna Sapore Cafe, kde se můžete občerstvit kávou a velice dobrými sendviči. Na Lombard street se podíváme v druhé části vyprávění o San Franciscu, nebojte, neujde nám to. Také se podíváme na zoubek Chinatownu.

Pokračujte déle po Columbus Ave až do Chinatownu, nejstaršímu Chinatownu v Americe. Vypadá daleko lépe v noci, kdy svítí všechny ty lampióny, než ve dne.

Tady na vás, těsně před mrakodrapy, dýchne tato budova.

A tím se pomalu šinete k vašemu hotelu. Budete mít v nohách cca 7 kiláků a budou se vám motat. To ale nevadí, bacíte sebou v hotelu na pokoj, abyste se ráno probudili jako rybičky a s chutí vyrazili vstříc novému dobrodružství. O tom si povíme hned v zápětí.