Dopis ze zámoří č. 9.......20.- 26. týden....9.4.2012

Ahoj, posílám další dopis, tak pěkné počtení. Doufám, že zase rozvířím vody. Rukavice je hozená... :) Dopis je v příloze jako word, ostatní jsou fotky ze San Francisca, kde jsme byli tento víkend. Pěkný to město. Zbytek na Facebooku, kde budou perličky a naučná stezka.

San FranciscoKooha

Tak koukám, že jsem naposledy napsal 21.2.12 a přitom jsem chtěl napsat hned další týden a hle...měsíc a půl a dopis nikde. Tak se do toho půstíme naprudko hned teď, abych dohnal deficit.

Aby bylo jasno, můj koníček v poslední době je překlad seriálů a filmů, přičemž vytvořené titulky pastuju na net na www.titulky.com, kde jsou k dispozici lidem, komukoli kdo se dívá na anglicky mluvené originály a zrovna potřebuje překlad. Takto jsem přeložil první řadu vynikajícího seriálu „The Boss“, film „The descendes“ a momentálně dělám na doposud mojim největším projektu a tím je nejnovější film, resp. dokument o Bruce Leem s názvem „I am Bruce Lee“. Sedím takhle u televize, je večer 9.3.12 a najednou při přepínání kanálů narazím (jako vždy úplnou náhodou) na něco co mě hned zaujme. Okamžitě zbystřím svoje smysly a zjišťuju, že se jedná o naprostou novinku. Kanál Spike přináší film o Bruce Leem a já se nemůžu odtrhnout od obrazovky. Druhý den hledám, kdy to budou opakovat, protože na netu to k dispozici není. Čekám tedy do dalšího vysílání a po dlouhém týdnu, možná déle to je konečně na netu. U nás v čechách a na netu o tom není ani zmínka. Rozhodnul jsem se proto, že to lidem v čechách připravím a poskytnu tuto nezapomenutelnou podívanou.  Bruce Lee byl a je legenda a to nejen pro co byl, ale co dokázal a já ho obdivuji. Člověk, který spojil lidi a národy dohromady, byl otcem tzv. MMA stylu bojového umění a jeho filmy doslova změnily svět. Bude mojí ctí, když můj překlad alespoň pro někoho bude mít smysl. Od té doby denně trávím tak 3 hodiny u počítače a klofu jeden dialog za druhým. Tím jak je to dokument, mluví se tam každou sekundu a při stopáži 1h:34m si představíte, kolik je to práce s celým časováním. Pro představu mi průměrně jedna minuta trvá 1 hodinu. Zatím to v celým webu nikdo nepřeložil, takže ani časování v jiném jazyce doposud není. Jsem do toho úplně pohlcen. Bruce Lee se narodil v San Franciscu, poté odjel s rodinou do Hong Kongu, aby se jako osmnáctiletý vrátil a žil krátce v Seattlu, kde studoval a poak do Oaklandu, kde měl školu bojového umění a kde se stal velmi důležitý souboj jeho života o jeho budoucnost. Aby se z něho stala opravdová hvězda, musel se ovšem vrátit zpět do Hong Kongu, kde natočil většinu z jeho legendárních filmů.

Co to tady ale povídám, to vás asi vůbec nezajímá.  Popravdě řečeno, normálního člověka nějakej Bruce Lee opravdu nezajímá, ale tím jak to překládám a zjišťuji o něm víc a víc...řeknu vám...on byl opravdu pan někdo.

Já jsem původně chtěl pokračovat ve svém putování amérou a napsat o mé cestě do muzea vědy a techniky, ale to teď momentálně přeskočíme, protože tady méme velké téma a dokud moje vzpomínky jsou čerstvé, tak se vrhneme na vílet, který jsme s Karen podnikli tento víkend. Jeli jsme na jednu svatbu její nejlepší kamarádky Nady, která nám byla na svatbě v Praze. Jeli jsme proto do San Francisca, resp. Oaklandu, resp. do Berkeley, kde se ceremonie konala. Všechny tyto jména co jsem jmenoval jsou součástí velké oblasti , zvané „The Bay Area“. Na co jsem se těšil já nejvíc bylo samozřejmě San Francisco. Já už jsem tam kdysi s mojí ségrou a Gágem byl v roce 2000, ale nic z toho jsem si vůbec nepamatoval.

V pátek jsme měli oba dva volno a vyrazili jsme v 10:00 ráno na 5 hodinovou cestu autem směrem na sever. Amíci to jedou cca 6 hodin, ale jsou pitomý a já jako evropan jsem je vozávoďoval jak se dalo. Něco vám povím, jízda po amerických dálnicích je pro evropana noční můrou. Hned vysvětlím proč. Tady totiž nikdo nerespektuje pravidlo, že pomalejší vozidla by měly zůstaávat v pravým pruhu. Tady to nikdo nerespektuje, i když mají každou majli podél dálnice cedule „slow traffic keep right“ (pomalejší vozidla se držte vpravo). Vznikají tím situace, když vpravo jedou jen tiráci a všechno ostatní jede vlevo. Pak se dostáváte do situace, kdy předjíždíte vpravo a pokud se tam vyskytne třeba jinej doveda jako já z evropy nebo odjinud a zařazuje se do prava, tak jak je zvyklej...vy máte problém při předjíždění. Lidi tady, ty pitomci americký vám ještě chtějí dát lekci, když je tzv. "vyblikáte.“  To radši nedělejte, páč pak vás před sebe nepustí tuplem. No nic cesta utíkala rychle, když tu náhle pocítil jsem zápach, byl to kravský zápach. Kolem dálnice leží totiž jedna z velkých fabrik na hovězí maso. Jedna z těch málo co zásobuje masem celé státy. Tam bylo tisíce kusů dobytka, jedno nákladní auto za druhým co jim vozily jídlo a ten smrad. Bylo mi z toho smutno, když vidíte jak tam celý dny jen tak živořej na hlíně bez kousku trávy jeden kus na druhým, čekající na porážku. Tady je jak to tam vypadalo:

Těch krav tam mohlo bejt deseticíce. Nesmyslně velkej areál, kam oko dohlédlo

Přijeli jsme k Nadě domů, bydlí v Oaklandu s přítelem, teď již manželem Brianem a psem se jménem FrenchFrie (hranolka), je to pitbull a pecka pes. Jelikož ty dva měli bydlet v hotelu, my měli za úkol se starat o psa. Moje role byla chodit s ní ven na procházku, na zachod a dávat jí najíst. Co bylo dobrý, že poslouchala na slovo. Když jsme šli ven udržovala stejné tempo jako já, když jsem šel krokem, ona taky, když jsem běžel, ona taky. A co bylo nejlepší, že nikdy nešla na opačné straně značky nebo stromu něž já, tudíž jsme se nikdy nezamotali s vodítkem. Byla chytrá a tady je:

Dorazili jsme kolem 16:00 a mě se samozřejmě nechtělo jen tak sedět v domku. Oni odjeli se připravovat a my se vydali do centra San Francisca. Maj neuvěřitelně vymakanou veřejnou dopravu. Oni mají vlaky meziměstké, mají tzv. BART, což je vlak spojující 4 místa v rámci The Bay area, mají metro, mají tramvaje, mají trolejbusy, mají autobusy...všechno na co si vzpomenete. V centru ani není taková automobilová doprava, protože většina lidí využívá právě tuto veřejnou dopravu. Asi není místa, kde by to tak fantasticky fungovalo. Jako ochutnávku se podívejte na následují obrázek. Je to foceno z pozdemky. Je tam krásně vidět třípatrové metro. Úplně nahoře vestibul, který je samozřejmě patro pod zemí a kde se kupujou lístky, patro pod ním je lokalní metro a to 3 patro pod zemí je ten tzv. BART, příměstský vlak spojující 4 konce celé oblasti.

Centrum a ono vůbec celé San Francisco je úžasný a naprosto odlišné od LA. Svojí architekturou, tím jak je posazené na všechny ty kopce a lidskou diversitou, kde se stetává tolik kultur. Pryští to na vás v každém okamžiku. LA je proti tomu sračka, kde domy jsou jedny velký krabice bez ducha a atmosféry. Tady na vás dýchá doslova celosvětová kultura, architektura, kdy každý dům je naprostý originál s evropskou inspirací. Je tady největší asijská komunita v USA. Mohl bych psát romány o SF, ale v debekrech a internetu toho naleznete asi spousty. Budu tedy raději popisovat co se událo. Ten první večer jsme se potkali s Anou a Robbiem, tou původem chorvatkou, za kterou jsme předloni byli v Zadaru, kde mají barák za 1 mil. usd a loď a předky atd. Spolu jsme prošli Chinatownem, kde jsme měli večeři. Tam i zpět jsme použili BARTa. Pro nás z Oaklandu do downtownu a zpět stál lístek 6,60 usd. Nevím kolik stojí měsíční permice, ale bude to asi za rozumnou cenu.

Vrátili jsme se tedy domů, šel sem se psem ven a šlo se spát. Druhý den, sobota, a svatba začínala v 16:00. Já jsem chtěl celé dopoledne strávit znovu v centru. Jak to obvykle bývá...paní byla trošku delší na brzdách a spala dlouho. I když měla být v 13:30 jako přípomocná na svatbě, jeli jsme spolu tentokrát autem přes „Bay Bridge“ znovu do centra. Poplatek za most do centra vás příjde bratru na 5 USD (holt kdo chce jet autem do centra...platí). Tady je náš most:

Projeli jsme most a zamířili podle cestovatele na Pier 39, kde sídlí kolonie lvounů. Už přes 22 let se každým březnem vracejí na stejné místo, převážně mužská polulace a celý den jen tak leží na pontonech. Celé procesí lidí se ně chodí dívat. Kdo přijede do SF, must tam zajít. Nezapoměňte...Pier 39.

Ze stejného místa je vidět nádherně i Alcatraz a odjízdí tam denně lodě na projížďku. Cestu je potřeba domluvit hodně dopředu, jinak mají imr plno. Mě to nezajímalo, možná někdy jindy. Fotky architekrury přiložím snad někdy jindy, ale ochutnejte tu atmosféru, každý barák, domek, apartmant building, všechno to má ty miliony a měsíce dřiny, který do toho předci vložili.

Dnes to dědicové užívají nebo prohrávají v kartách.Tady je nejslavnější ulice z celého SF, slavná Lombard street, která je zřejmě tak strmá, že tady udělali oblouky s parkovou úpravou a objevuje se snad v každém filmu.

S Karen jsme šli na oběd a ona pak odjela na přípravu svatby, za což já jsem se postil do víru dění SF.

Prošel jsem Japan district, kde je monumentem tzv. pětipatrová pagoda, cestou prošel Little Saigon, vietnamskou čtvrť a skončil zpět v downtownu. Cestou vám vystanou nevšední zážitky pomocí bezdomovců, válejícících se na zemi atd. Takhle jsem tančil centrem SF zhruba do 14:00 a pomalu jsem musel zpět do Oaklandu připravit se na svatbu. O svatbě psát ani nebudu, páč to byla klasická americká svatba. Zajímavostí, která ovšem stojí za zmínku byl fakt, který mi varazil dech. Oddávajícím byl jejich kamarád. V améře se totiž muže oddávajícím stát kdokoli, kdo zaplatí certifikát pres internet. Žadný starosta, žádný kněž, zkrátka člověk z lidu přečetl canc papíru který sesmolil někde v hospodě a kterej změl příšerně. Když jim říkal jak je má rád a že je miluje a četl to z papíru a neříkal to tzv. „z patra“, žnělo to ...no zkrátka americky. Nemám rád, když někdo čte řeč. To pak ztrácí to výjímečnost okamžiku. Jsou lidi, kterejm to jde z patra a řeknou cokoli a máte z toho pocit zadostučinění. Tohle byl pravej opak a tomu vokurkovi bych tak akorát dal pětikorunu za to co tam předvedl. Svatbická skončila, jelo se zpět a...

Ted se vráťme o dva dny zpět, resp na začátem mého dopisu jak jsem se rozepsal o Bruce Leem. Jestli jste dobře četli, psal jsem, že měl školu martial arts a jeden čas bydlel v Oaklandu. A hle...kde jsme se to ocitli? Už vám to došlo...? Mě to docvaklo, musím se přiznat, až když jsme dorazili. Kóha, jako já, takové příležitosti se musel přeci chopit a prozkoumat tuto minulost. Jen tak jsem v ten pátek zeptal Briena, jestli náhodou o tom něco neví. Samozřejmě jako rodilel mickeymouse nevěděl, ale měl ipod. Trochu zagooglil a co se nestalo. Nebudete tomu věřit, ale ten človíček mi objevil doslova poklad. Našel na netu, že Bruce Leeho škola martial arts a to poutní místo, kde se konal ten světoznámý (alespoň pro zasvědcence) souboj Bruce Leeho a Wong Jack Mana se nacházela o ulici vedle, kde oni bydlí. To nebyla náhoda, ale pro Kóhu děsná klika. Takové stěstí se nepromarňuje. Hned v tem okamžik jsem byl rozhodnut, že se tam musím vypravit a udělat pro fanoušky foto. Nastalo nedělní ráno, vyzbrojen FrenchFriem, foťákem a po nezbytné potřebě FrenchFrie na „číslo 2“ (na velkou) jsme společně vyrazili na místo činu.

Abych ještě vysvětlil ten souboj. Konal se v roce 1964, kdy do Oakladnu dorazili staršinové ze San Francisca (zástupci čínské kolonie), vedeni práve Wong Jack Manem a požadovali po Bruce Leem, aby přestal vyučovat bojové umění žáky ne-čínského původu. On totiž učil kohokoli kdo měl zájem se věnovat bojovému umění, američany, lidi všech ras a vyznání... Dali mu na výběr, buď zavřít školu nebo souboj. Pokud vyhraje Wong Jack man, školu musí zavřít, pokud vyhraje Bruce Lee..může dál pokračovat bez dalšího jakéhokoli omezení. BruceLeemu trvalo 3 minuty, než donutil Wong jack Mana, aby přiznal porážku. Oni tedy odjeli a on mohl dál vyučovat. Nicméně ty tři minuty pro něj byly mezníkem evoluce, kdy si uvědomil, že klasické umění, které ovládal ho nepřipravilo na tento styl boje. Přemýšlel o tom znovu a znovu a z toho posléze vzniklo jeho učení JKD atd... Nebudu dále rozvádět. Chce to vidět ten dokument.

Já jsem se tedy vydal to místo, kde se to vše událo. Musím dodat, že po těch 46 letech je z toho dnes Toyota dealership, prodejna Toyoty a takhle to dnes vypadá:

Starosta Oaklandu by rád tam na ten barák dal plaketu připomínající Bruce Leeho odkaz, ale mnozí mu to vyčítají, že je tady prý moc jiných důležitějších věcí, které by měly být udělány před „nějakým“ Bruce Leem...třeba vliv černochů za svobodu a atd. (to není rasismus, to je čirý fakt) jiný kraj, jiný mrav.

Tak vás to alespoň trochu doufám zaujalo a pokud toho bylo trochu moc, tak snad se příště polepším.

K SF je jěště vrátím třeba v dalším dopise, protože je toho ještě moc co odvyprávět.

Zatím se mějte!