No tak po více jak měsíci zase píši. Okolnosti mě zaneprázdnily na napsání dříve, o to více toho bude nyní, páč je toho moc o co se podělit. Vezmu to postupně tak jak koukám na fotky v mém adresáři aby byla kontinuita.
Znovu jsme spolu s Tomem Janouškem navštívili automobilové muzeum a to již potřetí.
Teď mě napadá jedna hláška z filmu Maléry pana účetního jak mu Pina , jeho žena na začátku sledování fotbalového zápasu sdělila, že má přítele aže od něho chce odejít. Fantocimu to došlo v polovině druhého poločasu. Tak jsem si přesně připadal, když jsem teprve nyní přišel na to, že Tom nemá pouze diabetes, ale také vysoký krevní tlak a hlavně co je problém, že má Alzhaimera. Tudíž zapomíná co se stalo nebo co bude dělat. Ale s tím nic neuděláme a bude dobře že ho občas vezmu někam ven. Uvnitř toho ústavu, kde se v současnosti nachází je to jako vymejvání mozků. Vidíte tu apokalypsu jak lidé přistrčeni k televizi sledujou toto médium celej den. Prostě se tam sice staraj o hygienické a stravovací péči, ale co se týká sociální...nula bodou.
No nic, upnul jsem se na kolo, vaření a návštěvu významných míst. Byl jsem v jedné velmi pěkné knihovně v downtownu, kde mimo jiné prodávají použité knihy a tam jsem si koupil toho cestovatelského průvodce, tu barevnou knihu s obrázky za 5 baků a ted kamkoli jdu, beru si jí sebou a snažím se jít všude a nafotit všechno co je v té knize. Je to lepší, než jen tak bezdůvodně se plácat po okolí a přitom míjet pamětihodnosti nebo světoznámé místa, které bych jinak minul. To se stalo i s downtownem, kdy po zakoupení knihy jsem kápnul na místa, která jsem předtím úplně přešel. Downtown LA je pecka a já to miluju. Ráno hodím kolo do auta, jedu s Karen do její práce a pak už to je do centra pár minut. Jinak mi to trvalo přes hodinu a je to ztráta času to opakovat. V centru LA je spousta fantastickej budov, který na první pohled nikomunic neřeknou, ale když si o tom člověk přečte a zjistí, že může jít dovnitř, zjístí o co by přišel. Třeba je tam dům, kde žil Ch. Chaplin, obrovskej vnitří market, museum jedné z nejstarších bank v USA, těch vydřiduchů Welss Fargo. V té knihovně je také prodejna LP desek za čístky 5 baků si můžete koupit třeba Dvořákovu Rusalku v originálním balení buhví jak starý.
Zašel jsem i do Walt Disnye Concert Hall, kde můžete jít dovnitř a prohlédnout si tenhle skvost úplně sám zadarmo a zjistit jáká všechny zákoutí a zahrady má.
Stal jsem se také členem LA metropolitní knihovny kdy si můžete půjčit jakoukoli knihu úplně zadarmo. To co tam maj ji z toho šly oči kolem.
Byl jsem na koncertu vážné hudby s Karen rodičema. Karen nechtěl jít, tak jsem s nimá sám jel jednu neděli na Dvořákovu symfonii Nový svět. Poslouchat Largo byla v koncertním sálu UCLA (University of California Los Angeles...státní, veřejná škola) úplně zadarmo byl teda zážitek. Mělo to pár trapnejch okamžiků, ale výsledek byl v pořádku. Trapnejch okamžiků sem tím chtěl naznačit, že jít někam s rodičema Karen je zážitek na kterej se jen tak nezapomíná. Jen tak na okraj, ty amíci jsou úplně pitomý. Vemte si věc, že koncert je zadarmo, sál byl zaplněnej tak ze 60% a oni nás nechtěli pustit na balkon, že prý jsou na místa rezervace a že mi máme lístky do přízemí. Tudíž jsem první část koncertu seděli v přízemí. Rodiče přitom říkali, že běžně choděj na balkón a nikdo se nestará. O přestávce tedy otec nelenil a šel vyměnit lístky na balkón a šlo se tam. Příjdem na balkon a vidím uvaděče a výraz matky jak na něj kouká a už si říkám, to zas bude věc. Paťák příjde a že nám pomůže najít sedadal. Znova opakuju, sál tak 60% zaplněnej. A co se nestalo, naše místa..plná, někdo na nich sedí. Ten blbec místo toho aby řekl, to je v klidu sedněte si někam kde je volno a dál to neřešil, začal řešit s těma lidma, že seděj na zarezervoanejch místech. Já jsem si říkal "panebože, co je to za joudu". Lidi samozřejmě vytočený, na to teda otec zahlásil aby to neřešil, že si sedneme na volná místa. Prostě to je bez komentáře...
Dále jsem byl na průzkumu trhu v Universal studiích s Hondou, kdy mi zahodinu sezení na poči a vyplňováním otázek ohledně hybrid aut dali 100 USD a odkráčel jsem domů.
Vracím se rád do centra, kdy mě ty mrakodrapy a rušné ulice tak někaj přitahujou. Třeba takovej magistrát, už jsem ukazoval fotku toho bílýho baráku s věží na Los Angeles street. Tak jsem se tam vypravil a můžete se dostat až úplně nahoru do to věže a to zadarmo a naskytne se vám úžasný pohled na celé LA z výšky. Jsou tam i mapky co kde můžete vidět atd. Fakt něco extra co může cestovatel velmi ocenit. Hlavně že to je všechno zadarmo a to se stává dost málo, většinou se tady za vše platí a začíná to hlavně parkováním. Ty mrchy už chtěj od lidí aby platili za všechno.
LA není jako třeba NY, takže neočekávejte buhvijakou podívanou, ale rozhodně to stojí za to.
Už jsem proniknul do té knihy a můžu trvdit, že pokud někdo přijede na návštěvu, tak mu mohu poskytnout provedení městem s viděním všech nejdůležitějších míst a nejlepšího žrádla za co nejméně peněz.
Pro dnešek má dvě hlavní témata.
Prvním z nich je parkování v USA.
Kdo to ještě neví tak tady jsou nejdůležitější věci: Pakování v USA je jednoduché, když člověk dodržuje pravidla, pak je to v cajku. Když ne, pak se to prodraží. V podstatě existují dvě roviny. Buď je parkování zadarmo anebo ne. V obou případech si je ale potřeba hlídat za jakých podmínek je parkování dovoleno, jinak hrozí pokuta nebo odtah. To jestlit to je zadarmo nebo ne, poznáte podle těch automatů na placení. Pokud tam není nebo je rozbitý, parkování je zadarmo. V obou těchto případech musí být obrubník bezbarvý. Existuje šest barev a šest typů parkování. Bezbarvý (v barvě betonu)...parkování je povoleno Bílý...pouze na omezenou dobu 5 minut na nástup a výstup pasažérů Žlutý...pouze pro obsluhu (zboží do obchodů atd.) Červený...parkování zakázáno Zelený...max doba stání 15 minut Modrý...pouze pro invalidy. Vy tedy jako řidič vás bude zajímat pouze ta bezbarvá a červená. Pokud hledáte místo k zaparkování, tak samozřejmě pouze ta bezbarvá. I v případě, že naleznete bezbarvý chodník, není všemu vyhráno. Musíte se podívat na svislé značení, na omezení kdy je parkování povoleno. V mnohých případech se stává, že se tam nesmí parkovat ve špičkách nebo v rámci tzv. Čistících hodinách. Mají tady zavedeno týdenní čístění ulic, kdy každá ulice má vymezeny 2 hodiny, většinou je to ráno, náhodně v jeden den v týdnu, kdy se nesmí parkovat a kdy jede ulicí sběrač a čistí ulice. Když tam budete přeci jen parkovat, auto neodtáhnou, ale dostanete min. 62 USD pokutu. Sběrač vás objede a místo se holt uklidí příští týden. Výhodu oproti systému v Praze to má takovou, že není třeba pokaždé rozvážet nesmyslné kvantum značek se zákazem parkování a pak je následně zase sbírat a takhle neustále dokola po jednotlivejch čtvrtí. Stálo to asi nějakou čočku do začátku udělat ty malé ceduličky do každé ulice, vymyslet systém kdy jakou ulici čistit, aby se nestalo, že lidé by neměli kde zaparkovat. Ale ve výsledku to má pozitiva do budoucnosti. Nevýhodu to má pro lidi, aby si udělali na kapesníku uzel a nezapomněli přeparkovat každý týden na dvě hodiny auto. Systém mají takový, že jednu půlku ulice třeba ve čtvrtek mezi 8-10 ráno a druhou půlku v páek 8-10. Jednoduchý, praktický a ulice je imr čistá. U nás dělají blokové čistění max 2x do roka a těsě předtím je vždy ulice po víčko špinavá. Z tohoto bychom si mohli vzít příklad.
Tak to jsou informace ohledně parkování a nyní přichází na pořad moje práce. Našel jsem si práci, kdy mě oslovil jeden japonec. Má jeho malej business a to čištění bazénů, jezýrek s rybama a akvárek. Líbil se mu můj životopis a nabídnul mi to. Je to mizerně placený, ještě k tomu zatím jen 3 dny v týdnu, ale lepší než sedět doma. Je to mladej kluk, možná stejně starej jak já, těžko se to odhaduje. Japonec, kterej nemluví slovo japonsky. Jeho děda byl během II. Sv. Války spolu se všema japoncema zavřenej do tábora. Amíci je všechny pozavírali do koncentráků po útku na Pearl Harbor s obavama o dalších potencionálních nepřátelích, vzali jim veškerej majetek a pak po válce už jim to nevrátili. Nikdy jsem o tom neslyšel, ale je to tak. Všichni začínali odznova. Jeho děda taky, ale mermomoc tady chtěl zůstat a tak ze dne na den přestal mluvit japonsky, přestal jíst japonksý jídla, oblékat se po japonsky, zrošil veškeré styky s japonskem a tak i jeho syn (toho kluka otec) už nemluvil japonsky. To je síla co? Prostě tady se s tím nesrali, nahnali je do lágrů a sebrali jim všechno. Asi to samé co naše Benešovy dekrety. To je politika. No a tak objíždíme zhruba tak 8 míst denně a čistíme a čistíme společně. On si počítá 60 USD za hodinu služeb a zřejmě by rád dělal víc míst denně, tudíž víc penež. Ale jaksi sám na to nestačí a potřebuje pomoc. Do budoucna by chtěl i sám ty jezýrka stavět a tak když jsem mu řekl, že umím zdít a s betonem, tak nechápal a asi měl radost, že na mě kápnul. Já to zatím beru jako přestupnou stanici, protože tohle nemůžu dělat dosmrti ale ten paťák vypadá rozumě a je v pohodě. Není to žádnej hej počkej nebo vykořisťovatel, kterej by jen zneužíval. Říkal jsem si, že to asi nebyla náhoda, ale osud tomu chtěl, že mi přihrál tenhle flek, protože při představě, že bych byl třeba v partě s mexikánama v nějakým skladu či tak... tohle je na vzduchu, práce která mě baví a hlavně jí alespoň z trocha znám, přeci jenom mám doma bazén 8 let a staral jsem se o něj sám. Tady je systém sice trochu jinej, ale člověk to stačí vidět párkrát a ví o co jde. Nejzajímavější ovšem je, že se podívám i na místa, kde bydlej boháči a mají doma neuvěřitelný věci. V takovejch 2-5 mil. USD barácách už něco je. Velký jezýrka s KOI kaprama jsou úžasný a pak ty akvárka se slanou vodou. Ty maj pod sebou celou chemickou laboratoř, to už je pak vejška. Třeba se něčemu přiučím a posléze využiju, člověk nikdy neví. Tak takhle jsem trávil poslední 3 týdny, kdy jsem 3 dny v týdnů makal a dva jsem cestoval na kole po městě, abych využil volného času. Mezitím dále hledám lepší práci, ale je to těžký.
To by asi pro dnešek stačilo a příště si povíme jak jsem navštívil muzeum vědy a techniky. To byl prozatím vrchlo co jsem zažil a doporučil všem, kdy navštíví LA, aby tam zašel. Ale o tom až příště, resp. ke konci tohoto týdne, kdy pošlu další email. Prozatím z LA...
