Žena není složitá, jen muž není tam, kde by měl být.

Dlouhodobé soužití je už mnohdy velká alchymie. Vyšší dívčí, kterou kdejaký muž nedokáže zvládnout ač by ho to nemuselo stát mnoho úsilí.

Asi po týdnu od příhody s Lenkou, viz. post Zpětná vazba menopauzy, jsem potkal Oskara. Už byl zase ve svém běžném nastavení a seděl na lavičce VH s dalšími svými kolegy z práce – hotelovými portýry a řidiči. Že byli v práci prozrazoval pracovní stejnokroj – černý oblek, bílá košile, oranžová kravata a společně si vychutnávali pracovní přestávku pitím kávy z kelímku s víčkem nedaleké kavárny a vedly chlapácké řeči. Zamyšleně u toho potahovali kouř z cigaret a pomalu ho vyfukovali snad všemi otvory v hlavě, se kterou lehce souhlasně pokyvovali tomu, kdo právě mluvil. Kdybych nevěděl, o koho jde mohl bych si myslet, že pod lípou probíhá výroční sněm vyžilých mafiánů z levného e-shopu. Šel jsem pozdravit Oskara, ale než si mě Oskar vůbec všimnul zaslechl jsem vyprávění jednoho z těch kravaťáků nasoukaného v saku tak o dvě čísla menší, jak ostatním celkem barvitě líčí nějakou nedávnou, z pohledu tohoto cápka, vtipnou příhodu se svojí starou, jak ji nazval.

„…tý voe jsem doma starou varoval, že jdeme na návštěvu k mým dětem, rozumíš jako voe, k moji dceři, ne k jejím fakanům, tak jestli bude zase pindat ty svý píčoviny, tak že ji odtamtud vyhodím a domů ať si je sockou voe he he…“

Asi jeho druhá manželka či partnerka, napadlo mě, aby mi to dávalo smysl.

Zaníceně líčil za zájmu uculujících se kolegů onu návštěvu.

„….ty voe a žvanila píčoviny, tak jsem ji připomněl, co jsem ji doma jasně řekl voe, že jestli bude během návštěvy pindat kraviny, tak že jde domů pěšky a to hned voe.“

Napil se kávy a potáhl z cigarety.

„A co? Jela?“ někdo vznesl v nastalé odmlce dotaz.

„Jasně, že jela voe, nedržela hubu, tak jsem ji vyhodil a nemohl říct ani hovno, páč jsem ji doma několikrát varoval voe“ řekl až s vítězoslavným tónem a pokračoval.

„Dceři a její tchýni co tam byla taky, se to moc nelíbilo, ale kdo je chlap já nebo vona, voe? Kdo musí poslouchat, voe?“ řekl důrazně dvě řečnické otázky do pléna soustředěných posluchačů.

„Naštěstí zeťák je podle mýho gusta a holku i tchyni si srovnal a byl klid voe. Stará šla domů, ale pak jsem ji musel zase zavolat, aby přišla zpátky, voe he he.“

Poslední větu řekl skoro až tajemně.

„Ty voe si vyměk nebo co se pyčo stalo?“ Zajímal se nějaký, mě neznámý kolega, asi původem z Ostravy.

„Ale hovno voe, prostě jsme si se zeťákem dali pár frťanů. Zkárovali jsme jak hovada ha ha ha tak musela přijet zpátky, abych se dostal domů. Točit kolečkem takhle sťatej jsem si už nelajsnul, voe.“

„No to je jasný aspoň k něčemu jsou, taky bych si zavolal starou“ hodnotil situaci další posluchač a s až starostlivou obavou v hlase doplnil „Jela s tebou jemně a opatrně, voe?“

„Jasný voe, šavli jsem hodil až v předsíni, he he, byla pomalá ha ha ha, nestihla dostatečně rychle otevřít dveře na hajzl, i když jsem ji už na chodbě v baráku, říkal že budu asi blejt.“

„Máš pomalou a užvaněnou starou, strašná kombinace. To bych teda nechtěl, tak snad to po sobě i uklidila“ shrnul závažné sdělení jakýsi mladík ve stejném pracovním obleku.

Poznámka způsobila huronský smích těch „správných“ chlapáků.

„To víš, že jo“ zajíkal se vypravěč „kdo jinej ha ha ha. Je už vycvičená, to pochopíš až budeš mít taky starou dvacet let. Musíš ji zkrátit řetěz voe. Kdyby to bylo jinak, tak to by byla moje špatná vizitka voe a ty roky drezury k ničemu voe.“

Prostě chlapácký řeči mezi „správnými“ chlapy. Musí se to mnohdy vydělit dvěma, možná třemi, aby to bylo uvěřitelné, ale tak to prostě mezi chlapa chodí. Jiná verze celého příběhu by jistě byla za přítomnosti jeho staré a reakce ostatních za přítomnosti jejich partnerek jistě taky. Nicméně mě napadlo téma k zamyšlení.

Něco o mužích, kteří potřebují, aby jejich partnerka držela hubu a krok a byla za to vděčná.

Řekl bych, že téměř žádný muž není ve vztahu se ženou, se kterou opravdu je. Je ve vztahu se ženou, kterou muž potřebuje mít, aby nemusel čelit tomu kým je nebo co se z něho stalo. (Pochybuji, že by žena šla do nového partnerství s někým, kdo se k ní bude chovat jako slušně řečeno buranské hovado. Samozřejmě až na nějaké masochistické submisivní chudinky, kterým to dává smysl a můžou v tom vidět i účel svého žití. Já v tom žádný smysl nevidím, ale nejsem žena.)

A teď znovu a pomaleji. Spousta mužů chce k sobě ženu, která je nebude v mnoha ohledech převyšovat. Bude ticho, když se ji nebude na nic ptát. Bude menší po stránce mužova ega i intelektu. Nebude příliš samostatná a její sebevědomí bude úměrně nižší k sebevědomí muže. Bude tak pro muže v mnoha věcech s ní snadněji vyjít a tím pádem ovladatelnější, až muž může lehce nabít dojmu, že má doma tolik pro něj potřebnou oddanou a poddajnou ženu vhlížejíce k němu bez podmínek a že tak ona jeho potřebuje k životu víc než obráceně. Protože, když zůstane žena takhle zvládnutelná a ovladatelná, tak se muž v podstatě nemusí dívat na to, co se z něj postupem času stává, nemusí se kontrolovat, nemusí se snažit a nemusí se zabírat otázkou, jak málo ženě dokáže ve vztahu cokoliv nabízet, natož jak se žena ve vztahu opravdu cítí.

Ale muž bude stále vyžadovat vděčnost za svoji i sebemenší snahu své, byť často neupřímné a hrané, „užitečné“ přítomnosti ve vztahu. Chce, aby žena přijala jeho verzi sounáležitosti a duševní blízkosti. Nemluvě o tom, aby mu připomínala, že jde hlavně o společné plnění jejich partnerství aspoň trochu za podmínek, kolik do vztahu, kdo dává, tolik by si měl i brát. To muž většinou přestane v čase uznávat jako společnou hodnotu. Muž chce uznání i za to co má jen v úmyslu pro vztah udělat. Nikoliv však už následnou zodpovědnost, že se tomu stále vyhýbá. A když žena požaduje víc ...ve smyslu mužové přítomnosti, upřímnosti, více toho, že muž je skutečně stále ještě její nejbližší životní parťák, nikoliv jen povyšující se nerovný až nadřazený spolubydlící, je nevyslyšena.

Muž doma za zavřenými dveřmi při večeři, kterou mu žena každý den připravuje, ale už ne s láskou jako předtím, je spíše ze zvyklosti. Slyší od ženy různá obvinění a výtky ke vztahu, který muž už nebere vážně, tak jako kdysi. Muž už dávno bere vztah jako servis pro sebe. Takže co muž udělá? Nasype si popel na hlavu nebo odstraní z hlavy tu kostku rozpouštějícího másla? Ani nápad. Otočí to proti ženě. Všechna obvinění, všechny výtky přetočí k jejím náročným požadavkům, nereálným nárokům, k jejím přehnaným potřebám, které se stále zvedají. Zmíní i údajně špatný tón se, kterým s ním mluví, špatnému načasování – on si chce v klidu a tichu vychutnat večeři, která je z nějakého důvodu pro něj to nejdůležitější v daný okamžik než ženino kritické obviňování společného soužití v její bláhové snaze zlepšit jejich partnerství. Obrátí proti ní cokoliv, jen ne tu zjevnou pravdu, kterou se žena snaží vyjádřit. Muž se stává emočně uzavřený, tedy nedostupný. Je to tak pro něj to nejpohodlnější a většinou mu to projde. A ženě možná dojde, že jen hází perly sviním, jak říká jedno trefné přísloví.

Žena tedy požádá muže o rozhovor v domnění, že muž to správně načasuje, když její načasování pro společnou promluvu, nebylo nikdy vhodné. Muž ji dá zpravidla několik minut, několik roztržitých minut a když pochopí o co jde „zakalí se mu oči“ začne se přihlouple usmívat a ruka sjede na telefon neb zrovna na nějakém webu je důležitá informace, která nesnese odkladu např. jak dopadlo poslední fotbalové ligové kolo a kdo kam bude po sezóně přestupovat.

Žena chce znovu navázat ztracené emoční spojení. Muž odpovídá řízením materiálového toku jejich zajištění, aniž by měl plán na oživení vztahu, aktualizaci na opětovné jiskření, jak osvěžit vyčpělou chemii. Odpovídá, jakkoliv a cokoliv co nevyžaduje emoční a intimní zatížení. Ale sex nabízí a vyžaduje, a když je ženou odmítnut dokáže uraženě trucovat jako puberťák, kterému je odepřeno heslo na wi-fi. Žena toho nechce moc, chce si povídat, chce aspoň chvilkovou pozornost, nechce se ve vztahu cítit osamělá. Muž ji na to odpoví, ať si uvědomí, jak on tvrdě pracuje, aby se měla dobře, jako kdyby na sebe ani nemyslel. Odpoví ji, že je unavený z lidí, kteří na něj celý den mluví, a tak doma chce mít klid. Neuvědomí si, že jeho vyčerpanost není totéž, co zúčastněná přítomnost, která dle něj musí ženě postačovat, a ještě ji obviní, že nic nechápe. Žena nemá sílu ho emočně nabít a stále častěji pojmenovává problémy jejich vztahu. Muž slyší kritiku, takže se logicky brání, odklání kritiku směrem k ní, minimalizuje, bagatelizuje nebo mizí do nepřítomnosti, dokud žena nepřestane zmiňovat to špatné ve vztahu. Muž s ní může i v tichosti nepřiznaně souhlasit, a když žena přestane, má pocit vítězství. Ale nevšimne si, že žena se časem přestane ptát, přestane povídat, přestane navazovat emoční i intimní kontakt, přestane vysvětlovat, přestane se snažit. A muž se diví, proč je tak zatraceně odtažitá, proč není milá, proč se na něj neusmívá. Mužova věčná únava doma je jen hra na schovávanou.

Pokud je muž stále zaneprázdněný, po čase je u ženy odepsaný. Není tam nic by ji mohlo zajímat. Je nepochopený a není tudíž k dispozici a žena s ním přestává počítat. A důvod, proč muž potřebuje ženu „menší“, poddajnou, chápající, nenáročnou není v tom, že by žena byla příliš silná. Je to proto, že se bojí, aby ho neviděla v příliš jasném světle, aby neviděla ty změny a zvyky, které ho zpohodlněly, tu postupnou zhrubělost a snahu tomu přizpůsobit i ženu pro její větší nebo nepolevující výkon jejího domácího servisu, jemu poskytovanému.

To potom žena přestane přijímat mužův materiální přínos do vztahu jako mužovu přítomnost ve vztahu, která je pro ni podstatnější. Přestane být vděčná i za ty zbytky mužova jalového úsilí o vztah. Přestane vyžadovat, aby muž vztahově rostl. Zlepšoval si skutečné vztahové a partnerské dovednosti nebo byl aspoň tím, kým byl na začátku.

Pokud vztah dospěje do této „zombie“ fáze, kdy se může zdát, že muž ženu má tam, kde ji opravdu potřebuje, aby to bylo pro něj nejpohodlnější v mnoha ohledech. Nenápadně ji podsouvá, aby pochybovala o svých vlastních potřebách a nazývá to nutným kompromisem, neboť dle něho vztahy fungují na ženiných kompromisech. Kompromisu říká láska a snad tomu i věří a pak je v šoku, když vzrušivá intimita a hravý sex zcela vyschne. Vypaří se do neznáma. Žena nemá zájem se na muže dívat podsouvaným stejným způsobem, když její tělo na něj přestává správně reagovat. Nemůže fungovat s někým, kdo ji vrhá do vztahové osamělosti a vydává to za nutný kompromis ve vztahu. Ale co by víc chtěla. Ave - já muž.

A tady je ta chvíle, kdy se mužova přítomnost ve vztahu mění na pouhou žádost o povolení být přesně takový jakým se stal a dále mohl předstírat emocionální zájem v domnění, že to stačí.

Nestačí – komunikace, tolerance, pochopení vyčerpáno. Muž si jede svoji linku pohodlí, která mu vyhovuje, aniž by ho napadlo, jakou pohromu si tím na sebe přivede. Žena si v tichosti připraví odchod. Poslední kapka přetekla. Někdy přeteče po pěti letech někdy po dvaceti a více letech. Žena, která se ze vztahu rozhodne odejít většinou už o tom nemluví, je rozhodnutá a vše si dopředu připraví a rozhod si v sobě zpracuje zpravidla dlouho před tím, než ho oznámí a k překvapení muže i provede. Neohlíží se. Už není cesty zpět.

Muž to označí za zničeno nic podlý rozchod a vinu vidí v ženě. Nemá se komu ani svěřit s tím co prožívá, k tomu měl svoji partnerku a od svých kumpánů se dočká, když jim to oznámí, pouze podobná slova „ser na ni na krávu, bude jiná“ teď je fotbal. Žádná emoční podpora, tu právě ztratil. Ztratil i pocit jistoty, stability a jakéhosi bezpečí svého přístavu, o který žena donedávna pečovala, zatímco on péči jen předstíral v domnění, že to uznale stačí. Všechny ty samozřejmosti jako večeře, čisté a vyžehlené prádlo, čisté povlečení, čisto a uklizeno, vytřeno, vyluxováno, celkové teplo domova….. vše zmizelo. Má to i výhody. Muž nemusí na sobě pracovat, a to už trvale. Nemusí přemýšlet o tom kým je, kým byl a kým chce být. Nikoho to už nezajímá. Pokud to náhodou muž dočte až sem a cítí se tím dotčen, je to dobře. Tento nekomfort v jeho mysli je možná jeho první upřímná věc po dlouhé době, kterou vědomě ucítil a nemůže se ptát, zda je to vůči němu fér. Měl by se zeptat na to, proč žádal partnerku, aby tolerovala jeho lenost k vztahovému růstu a proč se stal tak pohodlně malým. Pokud si na to nedokáže odpovědět, tak tím dokazuje správnost ženina postupu.