Rande, které nebylo

V digitálním věku je vše možné. Dá se seznámit, aniž bychom se fyzicky potkali, povídat si o sobě, zamilovat se, nabýt dojmu spřízněných duší, vyvolat nadšení, že vše bude klapat.... Prostě nová doba, digitální doba.

Jsou Velikonoce, čas na promazání starých zpráv v mobilu a uvolnit tak kapacitu na novou dávku smskové komunikace, která jistě přijde. Při tomto digitálním úklidu jsem narazil na komunikaci s jistou Moniku, kterou jsem sice již vytěsnil z mého vnímání světa, ale myslím, že by byla škoda si ji nepřipomenout. Zapadá zcela jistě do mého osobního seznamovacího blogu jako každá, se kterou jsem se potkal, na nekončící a rozvleklé seznamovací pouti, i když jsem se s ní nikdy osobně nepotkal.

Vánoční svátky jsem prožíval jako mnozí single jedinci v mírné vánoční depresi, tedy nic co bych už neznal z předešlých let. Dvacátého třetího jsem nepohrdl každoroční nabídkou na mísu bramborového salátu, od své polyandroidní známé, se kterou jsem se jednou omylem zapletl. Jak jsem přišel na to, že udržuje více milostných vztahů, tak jsem z toho vycouval, ale na co nešlo zapomenout, bylo její excelentní kuchařské umění, tak jsem nezaváhal a nabídku přijal. Doplnila ji ještě výtečným Kubou a nabídla i kapří filety, ale nedal bych to obalování, neb v mém špajzu není mouka ani strouhanka. Prostě některé potraviny mě nenapadne kupovat. Povinně jsem si vyslechnul její řeči, že už je jiná a ráda by obnovila náš vztah. Rád bych ji to věřil, ale bohužel jsem ji poznal, ještě než byla jiná. A dle mého se lidé moc nemění a já u partnerky nejsem zvědavý na překvápka typu, že miluje více mužů, kteří si zaslouží její lásku. Takže je v pořádku, když si je v posteli následně střídá. Ale všechny najednou by v posteli nedala, protože by to vzbuzovalo zbytečnou žárlivost a nevraživost.

A pak už jsem nevylezl z baráku, až do neděle dvacátého devátého, kdy jsem si zašel mezi lidi, nejdřív na skleničku do mého oblíbeného baru poklábosit s barmanem a následně na turnaj Pokeru do mého oblíbeného klubu. Mezitím jsem si domluvil rande na dvacátého sedmého, které ovšem nebylo. Tady bych chtěl požádat kohokoliv, kdo to dočte a bude vědět, o co tady vlastně šlo, aby mi sdělil svůj názor. Já tomu nerozumím, nerozumím, jaká chyba se zde vytvořila pro mé ponaučení. Vím, že nerozumím ženám a vím, že už jim rozumět nebudu. Nicméně paní si mě už všude zablokovala, zřejmě pojala podezření, že ji mám zapotřebí sledovat nebo tak něco. Proč bych to měl dělat, nejspíš nebude vědět ani ona sama, ale podpoří to její jakousi sebe-důležitost. Tak k příběhu.

Den první. 21.12.

Oslovila mě přes Messenger.

„Dobrý den Tome, musím říct, že jste mě zaujal na FB, četla jsem na nějaké skupině, už nevím na jaké, ale máte tam moc hezké příspěvky, takže jsem se rozhodla, co běžně nedělám, že vám nahraju zprávu, ráda používám tyhle zvukovky. Pokud budete chtít, tak se ozvěte, jsem sice z Českých Budějovic, ale v Praze mám část rodiny a budu u ní koncem prosince, tak bychom mohli dát třeba kafčo, ale záleží na vás, tak hezký den.“

Samozřejmě jsem si rozklikl její profil na FB, tam toho moc neměla, ale našel jsem ji na Instagramu, kde byla velmi aktivní. Reely téměř denně a příspěvky několikrát do měsíce. Vypadala celkem mladě, vesele a sympaticky. Čelo bez vrásky, tvář téměř bez vrásek, takže asi velká kamarádka s botoxem. Nic proti tomu, když se to nepřehání. A ona to nepřeháněla, vypadala přirozeně, obočí upravené a protrhané a i s make-upem uměla pracovat. Velké oči s dlouhými řasy, podlouhlá tvář, plné rty a kulatá brada. Žádné ostré rysy, jen ty žensky jemné. Vlasy delší na lopatky. Na některých fotkách blond, na některých více do bordó či tmavé hnědé až černé. Vlasy rovné i kudrnaté. Na všech fotkách jí to slušelo, dávala si na výběru fotek zřejmě velmi záležet. Bylo nepřehlédnutelné jak se o sebe hezky stará a to mám osobně rád. Mám rád, když žena kouká, aby vypadala dobře za každé situace. A ona dobře na všech fotkách vypadala a věřím, že ani s odpadky před dům by nikdy nevyběhla nenamalovaná ve vytahaných teplácích s dírou na koleni. Jmenuje se Monika K. a věk 50+ prozrazovalo pár obrázků postavy v plavkách. Jak známo, věk ženy spolehlivě prozradí dekolt, pak kůže na krku a na rukou. Postavu, ale měla parádní, fitko a vůbec sport pro ni rozhodně nebylo sprosté slovo. Ještě k tomu měla milý, usměvavý, pozitivní, příjemný hlas. Mluvila trochu nervózně, ale klidně a používala ženský slovník (slova, která by muž nepoužil) a to je ideál pro každého normálního muže, za kterého se považuji. Ideál pokud by to seznamování myslela vážně.

Odpověděl jsem něco jako, že proti tomu nic nemám, pod podmínkou, že pozvání na zmíněnou kávu jde za mnou. Ještě jsem se dotázal, zda nemá problém s tím, že si třeba o sobě i něco následně přečte. A protože dle svých slov zhltala téměř všechny příběhy, vesele odpověděla, že by na to sama byla zvědavá, ale že si nemyslí, že se něco takového stane, protože ona není žádný „bizár“ jako ty ostatní ženy, které jsem potkal. Když někdo o sobě mluví ve třetí osobě, tak to už zcela jistě v sobě skrývá určitý „bizár“ a začalo mě to bavit. Zvláště, když ještě utrousila poznámku, že příběhy, které mají sexuální až pornografické epizody, by třeba i ráda chtěla prožít. Do půlnoci jsme si ještě vyměnili několik desítek zpráv – zvukovek, jak je nazývala.

Den druhý 22.12.

Ráno jsem se probudil a přistihl jsem sám sebe, jak jsem natěšený na její hlasovku – tak tomu říkám pro změnu já. Hezky uměla vzbudit můj zájem. Přesně podle jedné z pouček (jak já nesnáším poučky) žena vzbuzuje zájem a muž se dvoří. Bylo jasné, že bude ze staré školy a tím pro mne byla zajímavější. A hlasovka, pardon její zvukovka byla nahrána.

„Dobré ráno, omlouvám se, byla jsem včera příliš spontánní a cítím, že vás to trochu rozhodilo, takže v klidu. To nebylo ode mne myšleno jako pozvání, já muže nikam nikdy nezvu, spíš jsem to myslela, tak, že když pojedu do té Prahy, tak že bychom si mohli popovídat, líbí se mi vaše příběhy a zkušenosti. A taky se mi zdá, že dokážete normálně komunikovat, souvisle mluvit. Mě prostě unavuje, když z muže musím neustále něco páčit. Takže, teď jsem po ročním vztahu, který byl sice fajn, ale nebyl ukončen v dobrém, poměrně nedávno, tak ano nevím, jestli bylo dobře vás takto kontaktovat. Když jsem na seznamce a s někým si začnu psát, tak je to takový o ničem. Buď dlouho neodpovídají, nebo komunikují stylem, jak ses vyspinkala kočičko, jistě do růžova, jaký jsi měla den zlato, co budeš dneska dělat, už jsi něco jedla, jaké máš dneska spodní prádlo na sobě atd, a tohle nevede nikdy k ničemu, a já jsem z toho až na mrtvici, co ti chlapi vlastně chtějí, ani se nedokázali zeptat na něco smysluplného, samé blbosti, třeba kdyby aspoň zjišťovali, jestli máme společné zájmy, jen takové plané řeči, tak věřím, že se domluvíme. Moc bych to chtěla.“

Zopakoval jsem ji znovu, že to pozvání na kafe jde opravdu za mnou. Nabyl jsem dojmu, že zřejmě potřebovala ujištění, že si nebude muset brát ten večer peněženku. Nezeptal jsem se, jaké má dnes na sobě spodní prádlo a ani jak se vyspala. Zeptal jsem se velmi kulantně, proč byl ukončen její poslední roční vztah. Vypadá to, že paní bude upovídaná a to mě baví taky, ty příběhy z ženské strany jsou mnohokrát pro muže hodně vtipné a i poučné, pokud muž – posluchač je poučitelný, samozřejmě. A hned jsem empaticky dodal, že i mě se ve vztazích nedaří, tak jak bych chtěl. Pochválil jsem ji, že hezky komunikuje, striktně vykal a ujistil ji, že tykaní vnímám jako záležitost ženy. To se jí bude jistě líbit, zdá se mi, že se i tak trošku bere moc vážně.

„Musím říct, že mi děláte radost na začátek, libí se mi, že mi vykáte, a máte pravdu, že tohle by měla určovat žena. Muži na seznamkách hned začnou tykat, aniž by se třeba zeptali, jestli můžou a to mi nevyhovuje a navíc mi to vadí, peru se s tím. Líbí se mi to, takže si budeme vykat, zatím. K tomu poslednímu vztahu bych chtěla říct, že to je jeden jediný partner, se kterým jsem se rozešla ve zlém. On ten pán byl na mě příliš závislý a na to já nejsem úplně tak zvyklá, ano v manželství to kdysi taky tak bylo, taková upjatost toho partnera, ale já když mám někoho ráda a miluju ho, tak s ním nemusím trávit čas 24/7 a tam byl trošičku problém, že když jsme nebyli spolu, tak si na tu danou dobu vytvářel svoje představy, co asi já v tu chvíli, kde, s kým, a co dělám a skončilo to až takovým nepříjemným stolkováním a nesmyslným obviňováním, vymýšlením záminek, aby mi byl neustále za zadkem, až to vyvrcholilo při jednání s mým jedním obchodním partnerem, na kterém mi velmi záleželo, ředitelem jedné velké firmy. Pronikl přes jeho sekretářku k němu do kanceláře, kde jsme jednali, a udělal scénu, že jsme tam spolu jistě souložili a ptal se, jaká jsem u toho byla, jestli mi to hezky udělal, jestli jsem mu ho dobře vykouřila a další nechutnosti. Prostě ostuda. A to taky byla poslední kapka a doufám, že to je naposledy, kdy jsem musela ex partnerovi všechno zablokovat a rozkontaktovat se s ním na všech sítích a stejně pak třeba celé noci seděl před domem v autě a koukal mi do oken nebo neustále zvonil na zvonek. Nebylo to příjemné, řešila to i policie a už na to nechci ani myslet.“

To jsem samozřejmě odsoudil, ne že by mi to nějak vadilo, já nevím, jak to mezi nimi bylo, zvláště když dotyčný pán neměl šanci se k tomu vyjádřit, ale hlavně mi to bylo jedno. Spíš jsem cítil, že ocení moji empatii a souhlasné pokyvování, jak to muselo být otravné. Řekl jsem jí, že já rozhodně ocením, když budu mít já i moje partnerka svůj prostor s tím, že o sobě víme, chováme se vztahově odpovědně a rádi se k sobě budeme vracet. Chtěl jsem, aby povídala o svých dalších vztazích, na které jsem se samozřejmě zeptal. Tyhle příběhy mě baví, jak jsem zmiňoval a ona nic nenamítala.

„Možná mi to u toho posledního dělalo dobře, že chtěl být se mnou neustále, protože ten pán před ním byl zase opak. To byl vztah založený na jeho egu, a já byla v žebříčku jeho priorit až šestá, sedmá. Po jeho nezletilé dceři, kdy mi jasně dával najevo, že nikdy nebudu ani na stejné úrovni. Pak byla přede mnou i jeho práce, celkem dost vydělával, pak tam byly jeho zájmy, kamarádi a obchodní partneři a v neposlední řadě jeho ex. Ta když zavolala, že něco potřebuje, tak prostě za ní odjel, protože je to chudinka, když on ji opustil. Směšné. Když já jsem něco potřebovala, tak já jsem pro něj byla ta silná a samostatná žena, která si se vším sama poradí, jinak by se se mnou už dávno rozešel. Byli jsme spolu rok a ani mě za celou tu dobu nepředstavil své dceři, nevzal mě na žádný firemní večírek, a když jsme měli něco domluveno, tak často z toho sešlo, protože kamarádi někam jeli a on chtěl jet s nimi nebo dcera či ex něco potřebovala a vše to naše šlo stranou. Nebyli jsme ani na žádném společném víkendu natož společné dovolené a, i když už jsme měli něco zaplaceno, tak to zrušil, protože mu do toho něco vlezlo, kamarádi, firma nebo dcera, pořád dokola. Nikdy jsem ani nebyla u něj doma, vždy přijel večer ke mě a ještě v noci odjel nebo hned ráno. Kolikrát ani na snídani nepočkal a takhle jsem to nechtěla a ukončila to. Ani neprotestoval neb takových jako jsem já, on může mít, kolik jen chce. Ani toho Mini Coopera nechtěl zpátky, co mi dal k narozeninám, ale já bych mu ho ani nevrátila, od začátku byl napsán na mě „

Tak to musel být „slušný“ vztah, na co ten rok čekala? Aha Mini Cooper ji zbyl, tak možná čekala, že k němu dostane třeba i domeček s garáží nebo většího bratříčka v podobě třeba BMW X5-ky. Týpek asi slušně přebytkově vydělával a k ní si zajel jen na noc uvolnit se na své matraci, a když začala remcat, tak to zalepil stylovým autem. To se pak dalo vydržet, ale jen do doby, kdy si uvědomila, že vztah, který chtěla, z toho fakt nebude. Reagoval jsem na to, že i já mám čtrnáctiletou dceru, ale mám to postavené trochu jinak. Dcera je dcera a partnerka je partnerka a pro mě je partnerka vždy trošku výš, byť jsem pro svou dceru v tuto chvíli jednoznačně její nejdůležitější muž jejího dosavadního života a rozhodně ji nechci jako otec zklamat. A partnerka je víc v tom smyslu, že dcera jednou odejde do svého života, kdežto v mém životě partnerka zůstává. Takže dcera ač je pro mě důležitá a potřebuje mě, tak pravidla vždy určují dospělí. Ona moji partnerku pouze s respektem přijímá a vztah mé partnerky k ní by měl být maximálně korektní. Není třeba víc. Partnerka by se neměla rozhodně stavět do pozice nějaké její soupeřky, není na úrovni čtrnáctileté puberťačky.

Na to reagovala, pro mě nepochopitelnou větou, ale ok, asi to tak zrovna cítila. Monika bude asi opravdu hodně spontánní.

„Už teď mám tvoji dceru moc ráda a vím, že budeme dobré kamarádky. To je fajn, že to tak máš nastaveno a vůbec mi to nevadí, naopak oceňuji, že se dokážeš postarat o svoje dítě“

Zeptal jsem se na její manželství, proč skončilo a jestli má taky děti. Její Instagram profil byl jenom o ní, fotky a videa jejího obličeje a postavy, ze všech možných stran, ve všech možných a nemožných pózách, ale vždy se šťastným, jakoby bezprostředním širokým úsměvem, až se mohlo zdát, že bude trpět nějakou formou nezkrotného narcizmu nebo je její život iluze procházky růžovou zahradou zalitou sluncem, či je jen takový „trotl“ co vytváří povinný, pozitivní, šťastný dojem, vždy a za všech okolností s představou, že pro lidi, kteří ji sledují, je vzor jak lehce žít a být u toho šťastný, ať už jsou okolnosti jakékoliv.

„Manželství skončilo už před několika lety, můj manžel byl o hodně starší, skoro dvacet pět let, a když se k tomu přidaly nějaké ty nemoce přestal být aktivní, už ho nic nebavilo, nechtěl nikam chodit, jezdit na dovolené, na výlety, tak jsme se rozvedli. Nechal mi dům na předměstí Budějovic v Nových Hodějovicích a bydlí v domě s pečovatelskou službou. Nechci, aby to vypadalo nějak špatně, ale prostě mi to přestalo vyhovovat. Je to na delší povídání, úplně jsem v tom manželství vyhořela. Chtěla jsem ještě žít. Převzala jsem většinově i jeho firmu, o ničem už nerozhoduje, ale do konce života se mu budou vypláceny podíly ze zisku a majetku. Byli jsme spolu přes dvacet sedm let a máme spolu tři už dospělé děti. Nejstarší dceři je 38 a od ní mám i tři vnuky, nejmladšímu synovi je 25 a ten bydlí ještě se mnou. Prostřední syn je svobodný a žije v Austrálii, kam odjel před covidem na stáž a jak se zastavilo cestování, tak se nemohl dostat domů a už tam zůstal. Mohli bychom tam třeba letět spolu, já se tak daleko sama bojím. Vůbec se bojím lítat, není to lidská přirozenost. A koukněte na Instáč dala jsem nové „videjko“ jestli se vám to zobrazuje.“

Po téhle zvukovce mi hned několik věcí trochu nesedělo. Dvacet sedm let byly spolu a mají dceru, které je 38 let? Rozvedla se, protože manžel byl starší téměř o dvacet pět let a přestal ji stačit? To před těmi dvaceti pěti lety nevěděla, že si bere o generaci staršího chlapíka? A kolik je opravdu Monice let, když má tak starou dceru? Vypadá skvěle, a pokud by ji měla třeba ve dvaadvaceti, tak ji bude už šedesát a to tedy fakt na tento věk nevypadá. Údržba bude stát sice hodně peněz, ale třeba má jen dobré genové dispozice. Než jsem se stačil na cokoliv zeptat, poslala mi fotku s dcerou, jak pečou vánoční cukroví. Měl jsem problém rozpoznat, kdo z nich je matka a kdo dcera. Takže genové dispozice matek hrají prim. Co se týče důvodu ukončení manželství, to jsem nekomentoval, natož nějak soudil, pořád ji neznám, i když s mojí dcerou je už „dobrá kamarádka.“ A nabídku na dvaceti čtyřhodinový let do Austrálie jsem taky nechal bez odezvy. Z letadla člověk neuteče. Nebo, snad to myslela tak, abych já koupil letenky, a za to budu moci spát někde v pronajatém bytě jejího synka, na lehátku v kuchyni na zemi zadarmo?

Den třetí 23.12.

„Dobré ráno Tome, jsem ráda, za naší komunikaci. Už jsem nemyslela, že někoho takového s kým se mi tak dobře povídá, potkám. Tady v okolí Budějovic mi muži připadají takové bambulky. Už jsem to s místními vzdala, ani si nedokáží na seznamkách vytvořit smysluplný profil a už i to ukazuje na nějakou intelektuální úroveň a já tedy chci muže na úrovni, mám své jisté představy a nechci z nich ustupovat a to nemluvím o galantnosti mužů. Líbí se mi, jak si tady ty zprávy prohazujeme a dobře se mi s vámi fakt povídá. Mám pocit, že si rozumíme. A řeknu vám, že jsem byla nedávno na jedné schůzce a to se fakt nedalo. Pán smrděl pivem, neměl několik zubů a přišel v teplácích a v sandálech, teď v zimě. Pokud to není ode mne moc troufalé, tak bych si dovedla představit, že bychom spolu mohli začít vztah.“

Hezky se vybarvuje, po necelých třech dnech a už bezpočetných hlasových zpráv si dovede představit vztah se mnou, protože v Budějkách jsou muži takové bambulky. Vytvořila si představu, že jsem na úrovni její obrazu galantního a charakterního muže. Ach ty ženy a jejich domněnky pramenící z idealizovaných iluzí. Každý rozumný člověk přece ví, že jedině až osobní setkání vše rozhodne, jestli se to někam rozvine či ne. Upozornil jsem ji na to, že je pod vlivem svých dojmů a ještě na to, že já nemám žádné zkušenosti se vztahy na dálku a ani ně příliš nevěřím. Nedávají prostor pro takové to chození na rande po práci, jít na procházku, za kulturou, na večeři a tak se seznamovat. Vztah na dálku je pro mne trávení mnoho času v autě a chce to jiný, dle mého i náročnější styl pro bližší vzájemné poznávání, ale ujistil jsem ji, že se ničemu nebráním, a že když mi nejdou vztahy na blízko, tak třeba na dálku to bude jiné a pohltí mě to. Nicméně na svém Tinder profilu jsem si nechal dál zvolenou vzdálenost 30 km.

Na to odpověděla:

„Toho bych se neobávala, já s tím jisté zkušenosti mám a vy si výrazně omezujete těmi kilometry obzory a nalezení nějaké té spřízněné duše. Nikdy nevíte, kdy a kde a odkud bude. Tou vzdáleností si ti dva lidi můžou být vzácnější a prožijí ten společný vzácný čas o moc intenzivněji. Já jsem už měla i pána z Prahy. A vůbec to nebylo špatné. Tenkrát jsme se seznámili přes jednu mojí pražskou známou v době covidu a jak byly zakázány cesty mezi okresy, tak mi ségra, co bydlí v Praze, napsala potvrzení, že u ní bydlím a jela jsem k ní s tím, že se s pánem uvidím. Pán si pro mě přijel, respektive si mě přijel prohlídnout a pak už nebyl čas ztrácet čas. Já jsem pak u něj strávila tři dny v jeho bytě se vším všudy, což teda běžně nedělám. Víte, jak to myslím, to se vším všudy. Až se za to teď stydím, abyste jsi nemyslel, že jsem nějaká lehká žena. To tedy nejsem, ale tenkrát bylo všechno zavřené a nikam se nesmělo“

Že ona jako žena jede za mužem, by se dalo pochopit, prostě covid a ona měla možnost obejít ty nesmyslná nařízení. On žádné příbuzné v Budějovicích neměl nebo je z pohodlnosti nepřiznal. Ale, že ho viděla poprvé a hned tři dny v posteli, to nevím, jestli se to dá omluvit tím, že stejně nebylo co dělat jiného, protože všechno bylo zavřené. Vím, že ženy vždy chtějí sex dříve nebo později, ale takhle hned při startu, to si nejsem jist, jestli ten vztah nebyl jen kvůli sexu pro radost, než pro tvoření emočního pouta. Pro zdravý vztah tak nezbytná činnost. Zeptal jsem se, proč to nevydrželo.

„Ukázalo se, že byl až moc přecitlivělý a neempatický. Jednou, když byl u mě, tak upadl ze schodů. Zakopl v noci o mou kočku. Mám dvě. Felixe a Ferdinanda, výstavní rasu Sphynx a mají už i několik ocenění z výstav. Musela jsem jet s Ferdinandem na pohotovost na veterinu, letěl z těch schodů s ním a měla jsem strach, že se mu něco stalo, ale naštěstí to byl jenom šok. On si mezi tím zavolal záchranku a ta ho odvezla do nemocnice. Zjistili mu zlomenou klíční kost, kterou mu operovali a nechali si ho tam tři dny. Když jsem pak pro něj jela, tak se ani nezajímal, jak je Ferdinandovi a vyčetl mi, že kočka je pro mě důležitější než on, ale on si neuvědomuje, že on si dokáže pomoc, kdežto kočka ne. A Ferdinanda mám od miminka a jeho jsem znala jen pár měsíců. Urazil se a odjel domů vlakem. Asi za tři týdny si přijel pro auto a zase mi vyčítal, že jsem se o něj vůbec nezajímala, ale on se přece urazil a odjel, ne já. Já ho nevyháněla. On se taky nezajímal o Ferdinanda, nevím, co si představoval. Ještě mi řekl, že on je muž a kočka je jen blbé zvíře. To mě zklamalo, že je takový sebestředný, ale ten náš vztah nebyl nijak pevný, ale byl takový karmický a ještě potom jsme se spolu několikrát vyspali, i když jsem už nechtěla, ale už jsem ráda, že to je za mnou. Nakonec to definitivně ukončila Ukrajina, kdy se rozhodl, že tam pojede jako dobrovolník, protože jeho bývalá druhá žena byla Ukrajinka Nataša a první Ruska Taťjana a po mě chtěl, respektive mě nutil, abych jela s ním. Já jsem odmítla a začali velké neshody a nakonec mi vynadal, co jsem to za hyenu, že tam umírají lidi a mě to nezajímá. Já jsem tam na začátku poslala nějaké peníze, ale už mě to nezajímá natolik, abych tam s ním jela a všechno tady opustila. Tak se zatím mějte a zase mi něco hezkého nahrajte, budu se těšit a navíc se mi líbí váš hlas“

Co na to říct. Smát se nebo brečet. Jasně, že se smát. Chudinka Ferdinand, ještě že ho to nepoškodilo a netrpí nějakou posttraumatickou stresovou poruchou, co na tom, že týpek, kterého ani nepojmenovala, si musel zavolat sám sanitku v bolestech zlomené klíční kosti, zatímco ona měla nervy s, pro ni důležitější, kočkou. A ten její týpek, ji navíc chtěl naverbovat na Ukrajinu, tak s tím jsem se ještě nesetkal, že by partneři tohle řešili. Já věděl, že to bude zajímavé povídání. Pak mi oznámila, že půjde do fitka, nebo na běžky, pak že jenom na kolo, potom to měla být jen procházka, aby nakonec zjistila, že je nachlazená a zůstane raději doma a udělá si nějaký Ajurvédský čajíček, který si přivezla ze Srí Lanky, kde letos byla, ale o tom mi popovídá až osobně.

„Po návštěvě Srí Lanky jsem se stala vegetariánem, ale chtěla bych se stát veganem. Na Srí Lance žijí tak báječní lidi, našla jsem tam takový ten vnitřní klid a objevila radost z jógy, která se už stala součástí mého života. A zítra je už Štědrý večer, ale vůbec nemám na něj takovou tu wau náladu. Ještě dneska jdu s kamarádkami do města, dáváme si pravidelně někde víno a kecáme o životě. Jo a ještě musím koupit na zítřek nějaké bio hovězí maso a rybu, asi lososa. Jé to už je hodin, musím jít, tak se mějte hezky a něco mi namluvte, pustím si to před spaním, ten váš hlas je takový uklidňující a ráda u něj usínám“

Takže vyklidněná jogína bez wau vánoční nálady. Vegetariánka, která se chce stát vegankou a jde koupit hovězí červené maso a ryby na vánoční večeři. Ta holka umí žít, prostě si s ničím moc nelámat hlavu, být tím co zrovna v tom okamžiku chce být, a když navíc u toho zvládne lotosový květ, pozdrav slunci a stojící vítr, tak to bytí může být s lehkostí jednoduché.

Den čtvrtý 24.12. Štědrý večer

„Krásné ráno, já jsem byla včera tak unavená, že se mi nechtělo už ani mluvit, tak posílám zvukovku až teď. Včera to bylo prima, prošly jsme se po městě a pak zapadly do jedné hospůdky. Bylo nás šest holek, tak jsme tak kvákaly o všem možném. Všechny jsme už zasloužilé matky, já tři děti, dvě čtyři a jedna dokonce pět, takže i výkonné matky a vše zvládáme s přehledem. Jinak už tady mám obě děti, s tím prostředním se spojíme přes video hovor, je to už taková tradice. Jinak jsem se na FB začetla do dalšího asi už předposledního příběhu, a jak nejsem zvyklá číst, tak je to sice na mě moc dlouhé, ale zase se to dobře čte, takže jeden příběh mám třeba na dvakrát nebo na třikrát, ale kdyby to byla kniha, tak to by se mi četlo asi líp. Teď se jdu zkulturnit, upravit a namalovat a začnu s poklízením, vařením a přípravou na večer. Ještě se vrátím k těm povídkám, líbí se mi ten sex v něm a mám u toho takové ty fantazie, ale raději bych ho chtěla prožívat, než si jen o něm číst. Sex mám ráda a ráda experimentuji a teď jsem se dostala někam, kam jsem nechtěla. Je to na jinou debatu. Jaké jste znamení?“

Tak prima, sraz zasloužilých matek proběhl s přehledem jim vlastním. A mé příběhy, když už nic, tak učí zase číst i takové, co na to nejsou zvyklé, takže to má smysl. Pochválil jsem ji, jak je šikovná a poděkoval za motivaci pro psaní. Sdělil jsem ji, že jedna čtenářka si mé příběhy tiskne na papír a teď ji budu citovat „Přistihla jsem se, že Kocara si čtu vždy v tramvaji“. Na to mi odpověděla, že tramvají nejezdí neb ji v Budějkách nemají, respektive skončila v roce 1950. Super, vždy jsem rád za historické informace. Ona si mě čte před spaním a přeje si, aby se ji pak ten příběh zdál jako film s ní v hlavní roli. Nic proti ničemu, ale nevím, jestli by se sama sobě vždy líbila a nepřivodila si nějaké noční můry. Ještě jsem ji sdělil, že jsem Býk a aby to měla komplet pro případnou astrologickou lustraci, jsem dodal, že Lunu mám ve Štíru a Ascendent ve Střelci. Přidal den a rok narození v domnění, že informaci vymění a já už zjistím, kolik jí je opravdu let.

„Ne, ne, wau já jsem úplně očarovaná Tomáši, já jsem taky býk a navíc vy jste narozen ve stejném dni jako já, to se nedá snad ani vymyslet, to nemůže být náhoda, wau musím zastavit a rozdýchat to, ještě se ozvu“.

Na pozadí zprávy byl slyšet hluk jízdy autem. Neuvěřitelná tahle náhoda se dnem narození byla i pro mě. Dávám si každý rok panáka na zdraví ve stejný den s Monikou a nevím o tom. Tak snad to rozdýchala, mě to tak nerozhodilo, ale na rozdíl od ní nikam nejedu, ležím doma na gauči.

„Wau, pořád jsem to ještě nevstřebala, a já navíc jsem nikdy neměla chlapa v býku a už vůbec jsem ještě nikdy nepotkala někoho, kdo by se narodil ve stejný den. To je jako nějaké znamení. Není náhoda, že jsme se potkali a já se tak těším na setkání a věřím, že prožijeme něco neuvěřitelného. Wau a ještě jednou wau. Já jsem teď Tomáši na cestě do fitka, abych pak tu večerní kalorickou nálož zvládla. Tak já se ozvu později. Už teď vím, že nám to bude klapat.“

Ta tedy umí děsit a navíc to její časté wau mi začalo být protivné, ale zase ne tak, abych jí to musel nutně sdělit. Tenhle typ ženy by se jistě urazil, celé by to skončilo a já bych přišel o vánoční zábavu.

Pak přišla zpráva ve formě videa, kde je ona na běžícím pásu v napasovaných tyrkysových legínách, černém tričku a v růžových teniskách, na hlavě velké růžové sluchátka a v ruce rukojeť selfie tyčky. Dlouhý culík ji mával za hlavou ze strany na stranu a výrazně namalovanými rty něco sdělovala. Moc jsem tomu nerozuměl neb byla značně zadýchaná, ale znělo to jako nějaká vánoční zdravice s poznámkou o hnusném počasí. Než jsem stačil zareagovat, tak přišla další hlasovka už s jejím klidným hlasem a zcela ve vážném tónu mi sdělila, že točila video pro rodinu s přáním hezkých vánoc, tak jako každý rok, ale tentokrát to poslala i mě. „No nazdar, už si mě zařadila do rodiny.“ Pomyslel jsem si a šly na mě mrákoty z představy, jak se budu prát o své místo přízně s Felixem a Ferdinandem. Vánoční dárek jsem nedostal už několik let a teď se mi rýsovala, jako dárek, slušná krabice s červenou mašlí, ze které, během střelby konfet, mi ona vyskočí do náruče v kostýmu zajíčka z Playboye. F + F mi zatnou drápy do hýždí a při první příležitosti se mi vymočí do bot, když je vyženu z ložnice. Nádherná představa rodinné idylky. Nicméně jsem se snažil lehce oponovat, zvolil taktiku opatrné obrany a nahrál něco ve smyslu, že jsem trochu zmaten, ale že to nevadí, že si zvyknu a naučím se to.

„Ne nebuďte zmatený Tomáši, to nemusíte. Prostě mě to tak napadlo, mám pocit, jak si tak intenzivně, příjemně povídáme, že vás znám už strašně dlouho, jako kdybychom k sobě už patřili. Je mi s vámi dobře a těším se na každou zprávu. My máme takový chat, jmenuje se to rodinka a tak ráda bych vás tam přidala, abyste viděl i ta ostatní videjka. Jedu domů, ozvu se z domova.“

Co teď, vždyť tvrdila, že není žádný bizár, jako ty ženy, které jsem potkával a, o kterých četla v mých příbězích. Začínám nabývat dojmu, že to bude hodně výživné setkání, pokud se sejdeme. Bylo lehce po poledni štědrého dne, když přišla další hlasovka.

„Tomáši, jsem nadšená z toho, že jsme se potkali a mám vás na takovém svém piedestalu a rozhodně nejsem žádná puritánka, ale u některých příběhů na FB jsem se tak příjemně uvolňovala a fantazie běžela naplno, jak jsem si to představovala, tak nevím, jak naše setkání vůbec dopadne. Myslím, že jsme si hodně podobní a vidím to všechno v barvách, ach bože, hlavně si nic špatného o mě nemyslete, ale jsem ráda, že v tomto směru jste aktivní a to já jsem taky. Spousta mužů i žen to už v našem věku zabalila a setkala jsem se s názorem, že už je to nebaví a nevidí v tom žádný smysl. Myslím si, že to ale patří k partnerství v každém věku. No nebudu se tady rozplývat a popřeji vám hezký štědrý večer v přítomnosti svých blízkých a splnění vašich přání, já už jedno tajné přání mám, ale to vám prozradím, až se uvidíme. Tak hezký kouzelný večer.“

Popřál jsem ji taky podobně a ujistil ji, že i já mám své tajné přání, které se mi pomaličku rozbaluje a plní. Podal jsem to tak, aby nabyla dojmu, že to tajné přání může být i ona. Žena s velkým žet, na kterou spousta jiných mužů čeká, aniž by se dočkala, ale já věřím, že já bych mohl mít konečně to štěstí. Jinak si nejsem moc jistý, že pro mnohé povinná přítomnost blízkých a široké rodiny o vánocích je něco, co by si měli všichni přát a těšit se na to. Pro mnohé to je pouze otázka přežití, nerozhádat se, nepoprat se a přežít i to přežírání. Já jsem byl sám a v klidu, bez nervů z příbuzenstva. Těšil jsem se, že si užiju knihu, kterou jsem si koupil před několika dny a při současném čtení a pomalém, vychutnávajícím popíjení vaječňáku mě obě činnosti přivedou k sladkému spánku. Dceru jsem den před štědrým dnem odeslal A380-tkou do Dubaje za její matkou, která si tam našla partnera, ale dceři se tam vůbec nechtělo.

Den čtvrtý 25.12. Boží hod vánoční

„Dobré ranko Tomáši, tak jak jste si užil s rodinou?“ začala druhý den zpráva a pokračovala „Ještě se vrátím, k tomu včerejšku, abyste si nemyslel, že jsme nějaká nymfomanka, to vůbec ne. Nymfomanka je žena, která bez toho nemůže být, myslím ten akt orgasmu, jde jen o orgasmickej akt a je jí jedno s kým. Ale to já nejsem, neříkám, že to nemám ráda a dokonce s jedním partnerem, jsme vyzkoušeli kde co, bylo to hodně pestrý, zábavný svým způsobem a pak najednou přišel takový stav, že mě ten sex přestal bavit. Asi to bylo tím, že už jsme vyzkoušeli všechno a nemohlo to být divočejší a pestřejší. Normálně jsem vyhořela a neviděla v tom už tu zábavu a uspokojení, ale jen nějakou rutinu, která musela být, když jsme byli spolu. Neříkám, že ty orgasmy nebyly silné, ale vytratilo se tam takové to, že mi přestal dávat najevo, že jsem pro něj důležitá, přestal se ke mně chovat galantně, necítila jsem, že by mě miloval. Prostě už jsem nechtěla s takovým skákat do postele jen proto, že mi v sexu vyhovoval. Čím jsem starší tak potřebuji více emocí, lásky, souznění a pozornosti. Vím, že mi rozumíte, a že takový jste. Já už se tak těším na setkání s vámi“

Jaký, že mám být? Jako její představa o pozorném muži, který ji bude plnit její veškerá přání? Ujišťovat ji o její ženské dokonalosti, šeptat slova lásky a snažit se, aby ani chviličku nezapochybovala o mé neochvějné přízni k ní? Ach ty ženy a jejich představy. Neříkám, že to tak být nemůže, to klidně ano, ale musíme s k tomu dopracovat přes budování vztahu, ale ona už to všechno ví a chce to hned teď. Má snad křišťálovou kouli? Snažil jsem se ji držet při zemi, aby pak ten pád nebyl příliš bolestivý.

„Ale Tomáši, já to tak cítím, co můžete vědět o ženské intuici. Nechejte to na mě a příliš to neřešte, vím, co chci a jak toho dosáhnout.“

A co ona může vědět o mužské intuici? Ale fajn, já taky vím, co chci, ale nevím, jestli to je zrovna tohle. Být vláčen intuicí a představou jakési ženy, které si skrze hlasové zprávy vymodelovala svého pana Božského. Uvidíme, setkání to rozhodne. S tím uvidíme, jsem sám sebe přistihl, že tomu možná i trochu podléhám, ale já jsem muž a já jsem na lovu, nejsem lovená oběť lákaná do ženské pasti.

„Ale Tomáši nechte to na mě, já vím, co dělám, ale teď nemám prostor to rozebírat. Jedu si s jedním spolucestujícím zalyžovat. Potřebuji se trochu rozhýbat. Až se vrátím, tak můžeme v našem hovoru pokračovat a zítra už jedu do té Prahy a domluvíme se, kde se sejdeme. Já se vážně tak na vás těším, jak malá holka. Tak to zatím vymyslete.“

Jak malá holka? Jak se těší malá holka? Jako na lízátko od hodného strejdy v plášti před školou? To snad ne, to nechci. Nicméně se ten den už neozvala, asi ji spolucestující na lyžích pořádně rozhýbal. Snad se ještě pohne.

Den pátý 26.12. Svátek sv. Štěpána

„Zdravím vás momentálně už z dálnice a jedu směr Praha. Včera to bylo super, byla jsem utahaná jak kotě. Večer u mě byla ještě dcera a udělali jsme si takový holčičí večer s Bárbí filmem. Ten já miluju pro tu optimistickou naivitu Barbie a poslušného Kena, který ji doprovází. Vždy se u toho tak skvěle pobavíme, pokud jste to neviděl tak doporučuji. Dneska večer jdeme se ségrou a její rodinou do Stavovského divadla a zítra mám sraz s jedním pánem, bere mě do auta a jedeme na lyže, ale je to naplánované tak, abych byla do setmění už zpátky, tak kolem čtvrté se můžeme sejít. Ségra bydlí na Proseku, tak něco vymyslete. Můžu někam dojet autem, ale i hromadnou zvládnu. Tak se budu těšit, už jste něco vymyslel? Co teď Tomáši děláte nebo bude dnes dělat?“

Tak to je poprvé, kdy projevila nějaký zájem o mě, co dělám a co budu dělat. Odpověděl jsem ji, že nic neobvyklého. Jsem singl, takže mě čekalo žehlení, luxování, vůbec úklid baráku, co kdybych si ji odvezl na tři dny k sobě, se vším všudy. Nebylo by to nic, co by už neznala z covidové doby. Škoda, že nemám sklep, udělal bych ji tam pokojíček. Na chvíli jsem se vrátil k obratu se vším všudy a popřemýšlel, jestli ten úklid a žehlení nemám nechat na ni, ale po chvíli jsem to zavrhl. Nechci hned z počátku zničit její intuitivní iluze skrz, které mě vidí jako muže plného citů, porozumění a souznění s její duší, tedy zcela někoho jiného než plachého muže ve staromládenecké domácnosti. Vsadil bych se, že i film Barbie vidíme každý jinak. Ona jako film o silné a nezávislé ženě, která opravdově a spravedlivě vládne světu, aby se měli všichni dobře, a za sebou vláčí jednoduchého chudáka Kena, který udělá vše, co mu řekne. Já ten film vidím jako zbytečný pokus o sarkasticko- satiricko-ironickou komedii, kde vládne matriarchát umělohmotné blondýny a jí podobné ženy neb všichni se jmenují Barbie. Ale to není důležité. Zajímavé mi přišlo, že jede do Prahy za rodinou a na celý den jede na hory s nějakým pánem si zalyžovat. Uvidíme, co z toho bude. Navrhnul jsem nějaké OC, kde se dá pohodlně zaparkovat a klasiku, místo, kde jsem si jako středoškolák dával často rande a to pod ocasem. (Pražáci vědí – je to pod Sv. Václavem, respektive pod ocasem jeho koně.) Z Proseka přímá linka metra na Václavák, nebo ji pán může vyhodit někde poblíž.

„Tomáši mě se líbí představa, že se sejdeme pod ocasem toho koně. To mě úplně rozveselilo. To je top, to mě nadchlo a myslím, že to zvládnu, sem dostatečně velká holka a metrem už jsem jela i v jiných městech. Jinak ten člověk mě může někde vyhodit, ale to by se vám asi nelíbilo, protože pojedeme z Krkonoš. To znamená, že bych pak v příběhu figurovala jako ta, co přišla na rande pod ocas v přezkáčích a s „carvemi“ na rameni. O čase vás budu ještě informovat, ale pán říkal, že budeme, tak na čtvrtou zpátky, tak bych to viděla na tu pátou tam. Tak hezkej den a uvidíme se.“

Tak fajn, že to zvládne. Čas setkání poprvé posunula ze čtvrté na pátou. Ten den se už neozvala.

Den „D“ 27.12. den setkání pod ocasem

„Dobré ráno Tomáši, to divadlo včera bylo příšerné, já tedy nejsem žádný velký divadelník, ale tohle byla čistá hrůza. Velmi ale opravdu velmi zvláštní zpracování hry Pýcha a předsudek. Bylo to příšerný a nikoho to nebavilo. A dneska to uděláme tak, že jakmile budeme sedat do auta ve Špindlu, tak dám vědět a upřesním čas. Pán bude vědět přibližně, kdy dorazíme a já se ještě podívám na dopravu. Třeba dorazíme zpátky i dřív. Já se tak těším a vidíme se, pa pa“

A v Praze Monika byla neb se mi objevila na Tinderu, kde měla svoji prezentaci, jak se zmínila, a kde já mám nastaveno zobrazování do zmíněných 30km. Takže Praha potvrzena, rande asi bude. Její prezentace na Tinderu byla opravdu hutná. „Jsem, jaká jsem, ber nebo nechej být. Pouze galantní muži s pochopením pro ženu, která chce jen to nejlepší. Chci být už jen opečovávaná. Už si to zasloužím.“ Tak nevím, celé mi to zní divně. Nejlepší jen pro ni nebo i pro její vyžadovaný dlouhodobý vztah? Každý muž dokáže být k ženě galantní, otázka je, co je pro ni dostatečné a co už vlezlé. A co je pro ni to nejlepší, to nechám na fantazii každého zvlášť. Je to hodně relevantní a detaily co se skrývají za jejími slovy, zná jen ona sama. A ještě poznámka k tomu opečovávaní. Fajn, to by se asi líbilo každému muži, každý muž tu svoji svým způsobem jistě chce opečovávat, ale to musí tak nějak přijít samo dle známé poučky „co dáváš, to i dostáváš“. Takhle to zní, že ona chce jen dostávat. A poslední věta jejího profilu, že už si to zaslouží? To je k smíchu, jak může potencionální partner vědět, co si zaslouží. To se vše teprve ukáže. Že nebyla opečovávaná před tím? Tak to může být každému jedno, jak to měla zařízené. Začíná se vždy od nuly. Profil obsahoval asi „milion“ jejich fotek obličeje i postavy. Nechyběly fotky z pláže, z drahých restaurací, z první třídy letadla. Na všech fotkách stejný rozjasněný dokonalý úsměv a na fotkách v plavkách ještě přidaná póza, která zvýrazňovala její ženské křivky a hezké nohy. Chápal bych to u ženy kolem třicítky, která chce ulovit staršího, dobře situovaného muže zápasícího s krizí středního věku, ale u ženy 50+ to vypadá už komicky, chce to určitou důstojnost a eleganci. Zvláště poslední fotka, která byla z jejího pohledu dolů do dekoltu polo-odhaleného županu. Byl to hezký pohled, sice laciný, ale spíš by měl být privátní, nikoliv veřejný. Asi bojuje i s nízkým, skrytým sebevědomím. Ještě za zmínku stály její vypsané zájmy. Chybělo snad jen vodní pólo a wingsuiting. Přílišná aktivita, to spíše odradí. Má snad několik životů? Nemůže všechno stíhat, ale možná je to myšleno tak, co všechno je možné s ní podnikat. Ale i tak je toho příliš. Aspoň pro mě kavárenského povaleče. I v inzerci mnohokrát platí, že méně může být více. Já mám jen uvedeno, že jsem lepší než jejich ex a to byste nevěřili, jak to aktivuje zvědavost.

Co mě však nejvíc upoutalo, byl uvedený věk 52 let. To znamená, že nejstarší dceru měla ve 14-ti letech. Neříkám, že je to nemožné, ale přijde mi to jako velmi nepravděpodobné. Trochu jsem si zagooglil a vyběhlo to na mě z Aresu, včetně adresy – ta seděla, České Budějovice – Nové Hodějovice, včetně data narození – tady seděl ten den narození, který je stejný jako ten můj, ale rok 1965. Začalo to dávat smysl. Letos ji bude šedesát a budu se opakovat, vážně vypadá sakra dobře, možná že ani ne na těch 52. Já ji odhadoval zpočátku někde kolem 45-47, no i mistr se utne. Že ženy udávají nižší věk, má své důvody, lépe se tak jistě cítí a nechtějí, aby je oslovovali příliš starší muži, třeba už dědečci na penzi. Nevím, jak to potom přiznávají, když s někým začnou chodit. To musí být spousta prima historek, jak jim to tam někdo spletl a nedalo se s tím už nic dělat nebo tak něco. No rozhodující bylo, že byla starší o tři roky než já a to bylo na hraně mého limitu pro seznamky, mínus pět, plus tři.

„Tomáši, dali jsme si přestávku a chci vám říct, že se moc těším. Cesta sem nám trvala cca hodinu a půl, tak to tak vyjde na tu sedmou, jak jsme se domluvili. Dala bych si nějaké dobré francouzské vínečko, ale uvidíme, jak to bude plynout. Samozřejmě i kafíčko, čajíček. Moc, moc, mocinky se těším. Jsem už úplně mokrá, ale mám takový zahřívací polštářky, tak to snad bude v pohodě. Užívám si to každopádně skvěle. Lyžování miluju a vás asi už taky..“ konec zprávy se ztratil ve stydlivém, ale rozpustilém smíchu.

Tak dáma se trochu rozjela, což je v pořádku. Takové to rozpustilé žvatlání se zdrobnělinami svědčí, že je spokojená a v pohodě. Zmínku, že je úplně mokrá, jsem raději nekomentoval, aby to nesklouzlo jinam, než to myslela. Co nebylo v pohodě, byl opět posunutý čas, tentokrát už rovnou o dvě hodiny, na sedmou a pak to její, že by si dala nějaké dobré francouzské víno. Má to být první rande a už se mě snaží vodit jak pejska. Čekej, až panička přijede a pak budeš moci plnit její přání. Ještě se neznáme a už se tak odkopává. Je potřeba nastavit opatrně mantinely. Ach jo, to se moc dobře nevyvíjí. Začíná to vypadat, že jen potřebuje někoho, kdo by ji večer zabavil, i když mě už tedy miluje. Nicméně jsem ji potvrdil tu sedmou hodinu.

„Ahojky Tome, tak prosím tě, my jsme právě teď dosedli do auta a vyjíždíme směr Praha. A máme to hodinu a tři čtvrtě na Černý most, když to půjde dobře, tak za další půl hodinu budu u ségry, trochu se zkulturním, převléknu a vyrazím pod ocas. Takže bych to viděla na půl devátou až devátou, jestli to už na tebe není moc pozdě, tak děkuji a uvidíme se, pa pa“

Přešla plynule do tykání, asi to zapůsobil čerstvý horský vzduch a nadmořská výška. To by mi ani tak nevadilo, je to přeci jenom žena a starší než já, ale co mi vadilo další posunutí času, které nemusí být ještě konečné vzhledem k namrzajícím silnicím a mlze, která byla v Praze všudypřítomná. Odpíchnul jsem se v odpovědi od její obavy, jestli už to na mě není moc pozdě, a v tom smyslu jsem ji odpověděl, že už to je na mě pozdě. Připomněl jsem ji, že původní dohoda byla ve čtyři hodiny, a že mi příliš nevyhovuje tento způsob domlouvání, to její postupné posouvání až na půl devátou respektive na devátou, která díky počasí nemusí být jistá. Buď se měla se mnou rovnou domlouvat na pozdě večer, nebo nejezdit na celý den na lyže, když nemá dopravu pod kontrolou. Ale ujistil jsem ji, že se nic neděje, že to můžeme posunout na jindy, třeba na zítřek, hlavně žádné stresy a popřál jsem ji ať v pohodě a šťastně dojede.

„Jéé Tome, tak to mě mrzí. Fakt jsem se moc na tebe těšila. Jenže pán to stále prostě natahoval, ale pořád mi to hlásí, že budeme v Praze po sedmé, takže bych tu půl devátou měla stihnout s přehledem. Tak to ještě přehodnoť, na hezkou holku se má přece trošku čekat“

Klasické ženské přemlouvání, bez omluvy, ale zato se svalenou vinnou na jakéhosi tajemného pána, se kterým měla zřejmě domluvené rande na lyžích. Na odpoledne si pak domluvila mě a pán ji to zkazil. A rádoby sebevědomý důvod, že na hezkou holku mám čekat, je sice fajn, ale já nejsem zrovna servilního ražení, takže jsem ji znovu zopakoval, že mi tento způsob domlouvání nevyhovuje, ale že se nic neděje, že to můžeme posunout na druhý den. Můžeme to spojit s procházkou po Malé Straně s mým výkladem historických zajímavostí, které pro ni budou jistě zajímavé, a že ji zvu na odpolední brunch do Slavie nebo jiného podobného podniku spjatého aspoň s první republikou.

Ozvala se až něco po deváté.

„Jo, jo to je v pořádku, já jsem si říkala, že když vám to nedocvakne, že já nejsem v Praze zase tak často, tak se nemůžeme vidět, jak by byla asi potřeba, ale všechno je jak má být, život běží dál a všechno do sebe zapadá. Tak já se půjdu teď vysaunovat do Žlutých lázní. Mají tam takové týpí a to mi přijde takové originální. Budu tam do zavíračky, tak se mějte, pa“

Tak paní přešla zase k vykání a ji nedošlo, že nejde o to, jak je v Praze často. Na tom přece nezáleží. I já jsem mobilní a upřímně by mi bylo příjemnější jet za ní do ČB, než čekat na její konečný, stále se posouvající čas setkání, kterému jsem se měl přizpůsobit, protože to bylo v Praze, kde není tak často. To mi nepřijde zrovna ohleduplné a čisté jednání, zvláště když se jednalo o první rande. Měla rovnou říct, že jede na hory lyžovat s pánem a jak se bude vracet, tak mi dá vědět a buď by to vyšlo, nebo ne, než takové natahování, které nakonec vypadalo, jako, že jen potřebuje nějakou společnost, která by ji zabavila ten jeden večer a zaplatila za několik lahví francouzského vína. Je to ošklivě řečeno, ale ten dojem to na mě udělalo. Nicméně jsem ji zopakoval, že z mé strany je to v pohodě a vidět se můžeme kdykoliv hned druhý den nebo třeba o víkendu v Budějovicích, že si rád udělám výlet. Z její strany nepřišla žádná odezva ve smyslu, jak bude ještě dlouho v Praze, ani kdy se vrací domů na jih, nic ani k mému návrhu jet na rande do Budějovic, prostě nic, pouze smska s nádechem zhrzenosti:

„Když já jsem se tolik těšila a tak mě to moc opravdu moc mrzí!!!!!“

Nedala mi šanci ani reagovat. Blokla si mě na našem komunikačním kanále, na FB a i na IG. Přišel jsem sice o čtenářku, ale na druhou stranu jsem teprve druhý respektive první, protože jsme partneři nebyly, se kterým to tak má a to jsem ji ani nestolkoval, ani ji nikdy neviděl na živo a ani nikdy nebudu sedět v autě před jejím domem. Dokázal jsem to i bez osobního kontaktu, jsem lepší, než si myslím. Prostě i tak se dva lidí minou, ale v tomto případě asi žádná škoda.

Ti co to dočetli až sem a chtějí mi říci svůj názor na to, kde se domnívají, že se stala chyba. Vypadalo to celé nadějně, i moji dceru měla už ráda, dovedla si snadno představit vztah se mnou, věděla, že nám to bude klapat, že k sobě patříme, chtěla se mnou letět na druhý konec světa, zařadila mě do své rodiny, a přála si takového emočního chlapíka, jako jsem já, plného lásky a souznění, tak co neklaplo? Budu rád za sdělení. Člověk se pořád něco učí a nové vztahy po 50, to je hodně těžká disciplína.