Rande č. 9 - „umělá“ Olga

K prvnímu Máji patří, kromě povykujících proletářů, i čas na lásku. Střihnul jsem si tedy jedno Májové rande, abych zase zjisti, že mé vibrace nejsou tou správnou ženou zřejmě zachytitelné.

Na Olze mě zaujaly její dlouhé havraní vlasy, štíhlá a vysoká postava obdařená těmi správnými křivkami, které si jen každý dokáže na ženě představit. Fotky v inzerci byly vždy celé postavy a z dálky, ale i tak byly vidět její neuvěřitelné dlouhé nohy, velké oči a široký úsměv plných rtů podpořen jasně červenou rtěnkou, kterou žádná manželka nechce najít, na bílém límečku či bílém spodním prádle svého manžela. Mě by to nevadilo, jsem starý mládenec a pračka by dramatické scény nedělala. Olga se prezentovala čtyřmi obrázky a na všech byla za dámu. Žádné na kolenou vytahané tepláky s dírou, či umouněné tričko oblečené naostro, ani fotka ve spodním prádle někde na gauči s pozadím nepořádku v kuchyni. Byla vždy v elegantním kostýmku, jak kalhotovém, tak se sukní různých délek. To se mi líbí a tak jsem ji oslovil. Reagovala po několika dnech a po pár zdvořilostních frázích se mě zeptala, co na seznamce hledám. Vždy mě udiví tahle, celkem častá otázka žen, jako by to nebylo zřejmé, k čemu seznamka slouží a mám na ni vždy připravenou opověď, když tedy ženě není jasné, že na seznamce se hledá seznámení a odpovídám něco jako …. že hledám spřízněnou duši k té mé, parťáka pro sdílení vzájemné pohody, společně si užívat života a všeho dalšího co život přináší, partnera pro radost, ženu k vytvoření vzájemného fyzického a emočního pouta, rovnocenný a vyrovnaný vztah plný..…..bla bla bla, tak aby to bylo i průměrně bystré ženě zcela jasné. Stejně vždy odpoví všechny ženy stejně, že je to paráda, a že hledají něco podobného. Ale Olga překvapila, poprvé odpověď nebyla jako obvykle.

„Já nehledám nikoho pro společný život, zajímá mě něco jako lepší kamarád s výhodou.“

A to slovíčko lepší mě zaujalo, neb jsem se s tím ještě nesetkal, většinou to byl jen kamarád s výhodou. Lepší možná znamená i tak trochu sponzor a organizátor jejího volného času na přání a to mě nebere, nicméně jsem ji pozval na rande, abychom si to vysvětlili, a ujistil jsem ji, že vztah typu kamaráda s výhodou je i pro mě v současnosti nejspíš ten nejlepší formát vztahu. Vždy se z toho může vyklubat i něco jiného. Z mého pohledu lepšího, vztahově hodnotnějšího nebo je to jen mé zoufalé, tajné přání. Dal jsem ji na výběr kavárnu, kam by si přála pozvat na první schůzku. Už podle toho se dá posoudit zdravá soudnost ženy. Vybrala kavárnu hotelu Four Seasons nebo by ráda do nově otevřeného hotelu Fairmont Golden (dřív to byl starý dobrý Kontík). Poučen několika tzv. zlatokopkami jsem ji nasměroval do správných mezí a sraz byl před Café Louvre na Národní. Kupodivu nic nenamítala.

V den setkání se mi stalo, snad poprvé za hodně let, že jsem přišel pozdě. Nic dramatického, pět minut, ale může si za to tak trochu i sama, alibisticky jsem sám sebe přesvědčoval. Poslední její zpráva byla: „Klid, budu mít dvacet minut zpoždění.“ Měla ho dodržet a nepsat, že už je tam. Hnal jsem se po Národní od řeky a z dálky ji viděl postávat před vchodem do kavárny. A i z té vzdálenosti to byla postava bohyně. Vysoká, štíhlý pas, zlaté boty na vysokém podpatku, černé vlasy rozpuštěné s délkou skoro do pasu, červený úsměv, velké oči. Trochu mě zarazil její „dress code“. Byla oblečená jako do opery. Volný až rozevlátý zelený kalhotovo - sukňový kostým na ramínkách. Nevím, jak to přesně nazvat, vypadalo to jako sukně, ale byly to dvě široké nohavice s rozparkem někam do půli stehen, a s výstřihem někam nad pupek. Přes levou ruku měla přehozené zlaté saténové lehké sáčko a pod pravou rukou tiskla dopisní kabelku s přezkou LV rovněž ve zlaté barvě. Začal jsem se trochu cítit nesvůj. Já běžel s „jazykem na vestě“ z parkoviště od práce na Malé Straně, kde jsem si zaparkoval auto, jen v tričku, džínách a teniskách. Ona vypadala na tu vzdálenost opravdu hodně dobře, ale jak jsem se přiblížil na dva metry, už to tak slavné nebylo. Olga byla ta z žen, na které je hezký pohled z dvaceti a více metrů. Ne, že by to bylo tak strašné, ale umělá hezká prsa s hladkou kůží v dekoltu v kontrastu s vrásčitým krkem a povislou kůží na rukou nebylo nic, co by bylo pro mě zrovna sexy. Kačeří rty a obličej napíchaný botoxem bez vrásek byl divný, takže pokud se vyloženě nesmála a to jsem poznal tak, že ukázala své nažloutlé zuby, tak její mimika byla hodná tvrdého pokerového profíka. Možná si myslí, že plastický chirurg ji udrží vizuálně mladou až do jejího skonu. To by ovšem musela mít chirurga, kterého má Cher a to Olga rozhodně nemá. Ale má nespornou snahu vylepšit na sobě vše, co se uměle „vylepšit“ dá. Včetně, na její věk 56, hezky vyšpuleného zadku, kterým kroutila při chůzi tak, že by jeden měl nezdolnou chuť si plácnout, ale hrozilo by nebezpečí prasknutí výplně. Nevěděl jsem, jestli mám utéct nebo se jen stydět a vydržet. Olga byla žena, která očividně neumí stárnout s přirozenou ženskou noblesou a ráda podstoupí jakoukoliv plastiku, která ji dá pocit mladické neodolatelnost, i když je všem jasné, že třicet ji znovu nebude, ale to ji nijak neodradí od svého přesvědčení vlastní atraktivity. Z dálky ano, zblízka už to chce pár panáků. Posadili jsme se ke kavárenskému stolku naproti sobě a já si mohl pořádně prohlédnout její nezvykle dlouhé tlusté řasy. Vypadalo to jako zábradlí. Obočí neměla žádné, respektive bylo buď namalované, nebo vytetované, myslím, že se tomu říká permanentní obočí. Objednali jsme si kafe, vodu, prosecco a ona ještě náhradou, za odmítnutý štrůdl, neb si ho nemůže kvůli postavě dovolit, si objednala velkého panáka vodky a dali jsme se do hovoru. A já se dozvěděl, že pracuje v recepci nějakého soukromého zdravotnického zařízení, takže na plastiky má zřejmě zaměstnaneckou slevu. Pak, že má dva kluky dvojčata, rozvedla se, když jim byly tři roky. A než je vypakovala z domova, tak s nikým nebyla a ani se nescházela, žila jen život svých dětí jako jeptiška. To vysvětluje její potřebu, že musí něco dohnat z mládí a tím se chirurgické modelování těla logicky stalo jejím koníčkem.

O představě svého dalšího života má zcela jasno. Do společné domácnosti si žádného chlapa nevezme, chce, aby bydlel ve svém a jen by ji navštěvoval na zavolání, bral by ji na výlety, občas spolu strávili víkend, jeli na dovolenou, tak nějak vše na pohodu bez společných závazků. Prostě takoví lepší kamarád s výhodou. Můžu být i ženatý, to jí nevadí, pokud bychom byli spolu a měli sex, tak jen pro ten sex, pro uspokojení tělesné potřeby. Podle Olgy pokud je sex jen tělesná, pudová záležitost bez citů, není to podle ní ani žádná nevěra vůči komukoliv. Sex tedy brala jako pudovou záležitost a několikrát to i zdůraznila, je to jen o tělesných rozkoších nikoliv o emočních. Pejsek potká fenku, ta mu dá čuchnout a můžou na to skočit, v našem věku už bez hrozby početí. Nevím, jestli je sex pudová záležitost a nevím jistě, jestli něco takového bych chtěl, ale mluvila celkem otevřeně a mělo to i hlavu a patu, což se zrovna moc často nevidí, ale Olga ví, co chce a to se vždy cení, i když o obsahu si můžu myslet cokoliv. Cokoliv víc ani nemělo teď cenu řešit. Přiznal jsem ji, že mé krátkodobé vztahy se vždy časem překlopily do kamarádství s výhodou, takže s tím určité zkušenosti mám. S Olgou bych na to šel obráceně. Nejdřív kamarádství a pak možná vztah. Ty její prsa ve výstřihu mě fakt dráždila a občas mi tam ty oči prostě samovolně sjely a zapomněly se tam. Nešlo si toho nevšimnout a evidentně ji to dělalo dobře. Na její přímou otázku kolik mám kamarádek s výhodou v současnosti, jsem odpověděl, ani nevím proč, že čtyři a jedna z toho je vdaná. Asi jsem se chtěl předvést jako alfa samec co mu křehotinky samy skáčou do postele, abych je pudově uspokojil, a tím byl pro Olgu vhodný kandidát. Koukala na mě s údivem a nevěděla, jestli se má pohoršit nebo uznale pokývat hlavou.

„A nějaký vztah teď máš?“ položila další otázku.

„Jasně, mám dva takové pseudo vztahy“ začal jsem s ní už hrát hru na alfa samce naplno „ Ony si myslí, že máme vztah, ale já jejich přesvědčení nesdílím. Teď je to ve fázi, že jsem jim nabídl jen kamarádství s výhodou.“

„No a jak ty dotyčné reagovaly?“ byla Olga zvídavá. Vzbudil jsem její zvědavost a má fantazie se na ni mohla vyřádit.

„Pohoršilo je to, možná i urazilo, ale myslím, že po pár dnech na to přistoupí s tím, že když si někoho najdou, tak to ukončíme a proti tomu já nic nemám, je to přece jenom jejich život, který si žijí. Já pouze nabízím, takže buď to vezmou, nebo nechají být.“ Lhal jsem zdatně a snažil se tvářit jako mačo pro, kterého jsou ženy méněcenné, otravné stvoření a takových žen můžu mít nespočet. Poslouchala mě s otevřenou pusou a než něco řekla, tak naprázdno polkla, ale nezdálo se, že bych ji nějak vyděsil. Kývla a dala mi zapravdu.

„No je to jen na nich a myslím, že takových můžeš mít, kolik chceš. To mi nevadí“ řekla a byla vtažena do mé hry na alfa samce a podléhající křehkou ženu v řadě mých dalších žen.

„A čistě teoreticky, já bych byla pro tebe co?“ zeptala se, pro mě dost žensky, tedy nelogicky, vždyť se o tom celou dobu bavíme.

„Kamarádka pro radost, pro sdílení hezkých zážitků a hezkého společného času“ odpověděl jsem a ona se usmála. Poznal jsem to, protože pootevřela kačeří rty a vydala ze sebe něco jako he he.

„Když v tom nebudou city, tak je mi to jedno kolik jich budeš mít. My dva si to prostě budeme užívat jen tady a teď, když budeme mít čas a chuť“ vyřkla jasná pravidla. Ta ženská tedy nemá o sobě vysoké mínění.

„Ty milenky by mi nevadily, scházej se, s kým chceš, ale nechci o tom nic slyšet.“ Vyřkla další pravidlo a objednala si další velkou vodku. „Ale když je budu chtít vidět, tak mi ukážeš, jak vypadají.“

„To není problém, mám vždy pár fotek v mobilu.“ Zřejmě se chtěla srovnávat a ujistit se, že bude ta nejhezčí, jako by to mělo být něco důležitého. Možná by se chtěla pasovat to hlavní konkubíny.

„Ale když do toho vlítnou city, tak bych byla ráda, abys vše ukončil nebo to dělal tak, abych nepojala žádné podezření o nevěře.“ Přivřela oči a snažila se mě jimi propíchnout.

„To půjde dost těžko Olgo, abys o tom nevěděla. Mluvíme o tom otevřeně, nebo máš něco, čím si dokážeš vymazat paměť, nějaký záblesk co měli třeba muži v černém?“ zeptal jsem se a ona se pokusila o něco jako šibalský úsměv, mimika obličeje se jí pohnula, jak jsem to ještě neznal, a zvedla panáka vodky ze stolu. „Tohle“ řekla a zase vydala ten zvuk he he. Panáka do sebe kopla a řekla si o dalšího. Já si objednal minerálku. Olga byla opravdu číslo.

„Líbí se ti moje prsa viď“ řekla, když mě zase načapala s pohledem u nich.

„Tak je to něco na co je hezký pohled a ty to víš, tak promiň“

„To je v pohodě, byly dost drahý a to by bylo divný, kdyby ses nepodíval. Nejsi sám.“

„To věřím“ souhlasil jsem s ní.

„A můžou být jen tvoje, když se nám to povede nastavit, jak o tom mluvíme“ a myslela to vážně, když dodala „líbilo by se mít takového kamaráda, jako jsi ty. Dá se s tebou rozumně o všem mluvit. Většinou ti ostatní se, kterými jsem byla na rande, byli buď pohoršeni, nebo se na mě vulgárně osočili a bylo po všem. Jsi první, ze kterého mám dobrý pocit, že mi rozumí.“ Pohladila mě po ruce a z panáka vodky jen usrkla. Že pro mě byla, nepoužitelná nepoznala a já zase nejsem takový nezdvořák, abych ji poslal do háje. Dohraju to s ní do konce, jako konverzační cvičení.

Vydrželi jsme si povídat další dvě hodiny a já pomaličku rozeznával její mimiku. Už jsem věděl, kdy se začne smát a jak vypadá, když se mračí. Venku se setmělo a já se jí zeptal, kde parkuje. Trochu mě překvapilo, že auto není její styl. Nikdy řidičák nepotřebovala a ani ho nemá. Tak když ho nikdy neměla, jak může vědět, že ho nikdy nepotřebovala, maně mě napadlo, ale nerozebíral jsem to s ní. Byla uvolněná a bylo jí v mé společnosti dobře. Přijela MHD z Čakovic, kde vlastní byt 2+1 v jedné z bytovek z padesátých let. Nabídl jsem ji odvoz s informací, že auto mám na Kampě. Nabídku přijala bez zdráhání a my vyšli po Národní směr most Legii. Její podpatky hlasitě klapaly o chodník a musím uznat, že chůzi měla až vznešenou. Prostě to uměla. Někde u Lobsterie v DRNu se do mě zaklesla a já pozoroval míjející muže, jak se na ni usmívali cca tak do deseti metrů, jak byli blíž a my byli pod světlem pouliční lampy, smích je přešel a pohled zaparkovali na pohupujících se dokonalých čtyřkách. Občas na mě někdo znalecky až uznale mrknul.

Na mostě se proti nám vyrojila hlučná partička, od pohledu připitých chlápku s vlajkami a nějakým transparentem. To mi připomnělo, že je stále první máj a demonstrující taťkové od rodin se zapomněli někde u stánku na barikádách lepších zítřků. Olga to vyhodnotila jako potencionální nebezpečí, zapnula si sáčko, aby umělými vnady neprovokovala a převedla mě na druhou stranu mostu. Partička si toho všimla a začala po nás pořvávat něco jako, abych jim Olgu půjčil, že si s ní jen pohrají a zase vrátí. Nevěnovali jsme jim žádnou pozornost, ale jejich pořvávání se stupňovalo a nabývalo na vulgaritě. „Já se bojím“ špitla Olga a já se ji ani nedivil. Pokud za námi půjdou, tak se budu muset asi poprat. Jeden z odvážných násosků k nám nabral směr přes koleje a vykřikoval něco, že chce jen vykouřit a kamarádi taky. Asi s proletářkami z demonstrace se jim takových radostí nedostává. Olga se mě pevně chytla, stoupla si za mě a já se otočil proti němu. Ožrala se zastavil a chvíli jsme na sebe civěli ze vzdálenosti několika metrů a já si přál, aby si to rozmyslel, i když ho ostatní kumpáni povzbuzovali, ať ukáže péro, že si to ta štabajzna rozmyslí a bude chtít vymrdat. Nebylo to příjemné, ale musel jsem to ustát. Byl jsem ve výhodě, že jsem byl střízlivý a rozhodně bych jich pár k zemi poslal. Naštěstí cápek stál v kolejišti a přibližující tramvaj zběsile zvonila, aniž by přibržďovala. Tramvaj ho vyděsila víc než já. Uskočil před projíždějící auto, které za kvílení brzd zastavilo. To cápka už rozhodilo úplně a s nadávkami na celý svět se zase připojil k partičce a šli pokřikovat směrem na Národní.

„Já se tak bála“ řekla Olga, když bylo jasné, že už nejsme středem jejich zájmu. „Ty by ses býval popral?“ zeptala se. Co čekala? Že ji předhodím připitým pitomcům a budu si to natáčet na mobil? Občas mě ženy fakt překvapí. Teď, když bylo po všem, mohl jsem být za hrdinu. „Jasně, pokud by nebylo zbytí, tak bych tě bránil, to je snad jasné. Jsme tady spolu, tak na co s to ptáš?“ Podívala se na mě a já viděl v jejích očích, jak se do nich nahrnuly slzy. Slzné kanálky měla tedy funkční a na správném místě. Na ty si ještě skalpelem sáhnout nenechala. Parkem na Kampě jsme kolem Sovových Mlýnů prošli celkem rychle, jen za občasného hvízdnutí či pomlaskávání povalujících se odpadlíků, které demonstrace a možná i pivo zdarma unavilo natolik, že v trávě museli odpočívat. Byl teplý večer, tak proč ne.

Došli jsme k autu a vyrazili směr severo-východ. Nemluvili jsme a zdálo se, že Olga v sedadle spolujezdce usíná. Někde na úrovni OC Letňany se probrala a oznámila mi, že má žízeň. Odbyl jsem ji, že za chvíli budeme v Čakovicích a doma jistě něco k pití má. Nenechala se a oznámila mi, řešení na svoji žízeň. „Za chvíli po pravé straně je Blue Orange resort a mají ještě otevřeno. Nebudu tě zdržovat, jen si doběhnu pro studenou matonku“ a pohladila mě lehce po ruce. Nešlo odmítnout a je to přece jenom po cestě. Souhlasil jsem a vjel na skoro prázdné parkoviště resortu. Ukázala mi k velkému keři, kde mám zaparkovat. Na to místo nebylo od vchodu vidět. Vyběhnul jsem z auta, koupil jednu perlivou minerálku ve skle a vrátil se. Netrvalo to ani tři minuty. Olga seděla na zadní sedačce nahá, oblečená jen v saténovém sáčku. Zelené šaty pečlivě složené na přední sedačce. Ach jo a to jsem si myslel, že není tak opilá, i když měla v sobě čtyři velké vodky, že je dáma za každé situace a teď se zachovala jako ta poslední štětka z parkoviště kamionů. Pochopil jsem, proč chtěla zaparkovat zrovna na tomhle místě za keři. Kabinou auta se rozléval čerstvý odér její voňavky, kterou jsem neidentifikoval, nicméně se k ní těžká kořeněná, dřevitá vůně hodila. Vyzvala mě, abych si k ní dozadu přisedl. Ty umělé prsa vážně neměla chybu, ale ke zbytku těla byla příliš dokonalá a to mi kazilo vizuální vjem. „Vím, že se ti líbí a dneska ses zachoval, tak jak dlouho nikdo před tebou a mám pocit, že se známe už dlouho. Pokud chceš tak si sáhni.“ Nevěřil jsem vlastním uším, takže za odměnu si můžu sáhnout. Mám se smát nebo brečet? Byl jsem na hraně, udělat to co je správné jsem věděl, ale jsem taky primitivní, povrchní muž bez partnerky. Kdo by odolal aspoň jednou za život si sáhnout na prsa Pamely Anderson, ať hodí kamenem. Neodolal jsem a jemně je pohladil. Zesinala a políbila mě svými vlhkými kačeřími rty na mé rty. Trochu jsem ji prsa zmáčknul a to už tak příjemné nebylo. Jako kdybych mačkal pouťový balónek a navíc v levém prsu se něco pod kůží hnulo. S leknutím jsem ho pustil a prso bylo tak nějak až nepřirozeně povislé s viditelným hrbem, oproti dokonalému druhému prsu. Oznámila mi v naprostém klidu, že jí to levé udělali špatně, že se implantát uvolnil nebo rovnou prasknul a jde příští týden uplatnit reklamaci a budou ji ho muset vyměnit. Naučeným chvatem si implantát srovnala a já přemýšlel jak z toho ven. Ta umělá hmota je dobrá jen na pohled, na další akci už to pro mě nebylo ono, zvláště když měla přešité i bradavky nezvykle vysoko a viditelné jizvy pod nimi a navíc defekt toho levého mě vrátilo do reality. V hlavě mi vyvstala otázka, co tady vlastně dělám. Odsunul jsem se a chtěl říct, něco jako konec zábavy, jedeme dál. Roztáhla svůdně nohy a ukázala mi svůj hladce vyholený klín. „Tome ošukáš mě jako ty své kamarádky?“ řekla a pohodlně se uvelebila. Udělalo se mi zase mdlo, já mám rád dámy, ne štětky, mám rád i štětky co jsou za dámy, ale tohle prvoplánové je spíš štětka, co je štětkou. Řekl jsem ji, že ač to tak nevypadá, tak mám už svoji úroveň a domnívám se, že vyšší než nějaký nevyskákaný nadrženec z parkoviště a v našem věku snad máme už na něco lepšího, než je zadní sedačka auta. Zdálo se, že se jí to dotklo. Sáhla po oblečení, a jak se rychle svlékla, tak se i oblékla. Byla naštvaná. „Snad sis nemyslel, že si tě hned vezmu domů, vždyť se ani neznáme“ procedila mezi zuby. Ale já jsem nečekal, že si mě vezme domů a její tvrzení, že má pocit, že se známe dlouho, tak vzalo za své. Ne, že by mi to vadilo. Naopak. „Nemusíš se namáhat, objednám si Bolta, nechci, abys věděl, kde bydlím“ oznámila mi, už oblečená. Seděli jsme v autě mlčky a ani přemýšlení o téhle situaci mi nešlo. Bolt přijel za nekonečnou čtvrthodinu. A než odjela, tak mě políbila na tvář, omluvila se s tím, že mám pravdu, že na mě chtěla jen udělat dojem, a že pokud budu chtít, tak se domluvíme třeba na jindy, ale poprvé to bude u mně, a že mi napíše. Ach jo, ženám je těžké rozumět, ale že udělala dojem, to měla pravdu. Jen jiný než zamýšlela, spíše ho rovnou zkazila.

Cestou domů jsem zavolal Alici a celé ji to vyprávěl. Alice je moje kamarádka, dokonce jsme spolu i nějaký čas chodili, než vyšlo najevo, že udržuje více vztahů, protože preferuje tzv. polygamní vztah. Tedy ona a více bokovek, protože nás má ráda všechny. Tak jsem z toho vycouval, ale protože jsme si lidsky rozuměli, tak jsme si zůstali takovými důvěrníky. Ona mi vyprávěla o svých partnerech, jak jsou jí nevěrní, ale že ona jim ne, protože oni o sobě vzájemně nevědí. No má to složité a myslím, že to není dlouhodobě udržitelné vzhledem k tomu, že taky překročila padesátku. Škoda, že to má tak postavené a nechce to měnit, tu bych si jako svoji partnerku dovedl představit. Co si nedovedu představit je, že je mi partnerka nevěrná. Nicméně, zůstala mi jako vrba. Alice se smála a já nebyl aspoň v autě jen sám se sebou, a jestli chci, že ke mně přijede, protože je ten večer taky sama. Přijela asi tak dvacet minut po mě, je skvělá, přesně ví, kolik mi má nechat času, abych zapálil svíčky, vytáhl nachlazené šampáňo a vůbec, abych připravil atmosféru hezkého večera. Tak by to bylo, kdyby to byla moje partnerka, ale není. Takže jsem udělal jen kafe, které pije kdykoliv, což nechápu a z lednice vytáhl zmrzlinu, protože tu taky nikdy neodmítne a já v podstatě taky ne.

Bylo něco kolem půl jedné v noci a my společně vymýšleli důstojné ukončení patálií s Olgou, když od ní přišla zpráva tohoto znění: „Ahoj, Tome dovedu si tě představit jako svého milence, ale nic víc, vadí mi, že jsi mě v autě tak ošklivě odmítl, cítila jsem se tak ponížená, ale jsem za to ráda. Taky by mi vadilo být čtvrtá, pátá v pořadí tvých kamarádek, tak z toho nic nebude, neber si to špatně… Měj se a čtyři smajlíci znázorňující polibek.“ Vyřešilo se to samo, tak je to nejlepší. Četl jsem si zprávu několikrát a tolik protikladů v jedné větě dokáže jen žena. Podal jsem telefon Alici, že tomu nerozumím a pokud chce, ať jí odpoví jako žena ženě, aby tomu Olga rozuměla. A šel si dát rychlou sprchu, bylo toho na mě už moc.

Alice odpověděla následující: „Tak to mě vážně moc mrzí, co na to říct, nevím, jak jsi přišla na 4.-5. pořadí, mě imponují hezké, chytré a hlavně sebevědomé ženy – dámy, za kterou jsem měl i tebe, škoda, respektuji tvoje rozhodnutí, měj se taky fajn a hodně štěstí.“ Na to Olga reagovala, ať jdu s tímhle do prdele. S čím už nevysvětlila a bylo to jedno. Alice mi oznámila, že se zdrží do rána a jestli mám nějaké víno, že by si dala.

„A hele, jak to máš s těma ostatníma, jak to, že by byla čtvrtá pátá. Mě jsi vždy tvrdil, že preferuješ pouze monogamii. Něco se změnilo? Začínáš být zajímavý.“ Řekla, co ji vrtalo hlavou.

„To neřeš, to byla jen taková hra. U mě se nic nezměnilo a u tebe?“

„U mě taky ne, Miluju Marka, Petra i Milana a milovala jsem i tebe…“ skočil jsem ji do řeči.

„Takže je všechno jak má být, já do té tvojí party nechci patřit“

„Ty jsi prostě paličatej, proč jsi tak pořád zabejčenej. Mohli jsme si udělat hezkou noc“ zkoušela to na mě. Přinesl jsem vyhlazené bílé víno a dali jsme si na Netflixu několik dílů seriálu „Já jinak“ na její doporučení. Já u toho nakonec usnul v křesle a Alice na gauči. Někdy kolem půl čtvrté jsem se probral, vypnul televizi, přikryl Alici dekou a šel se natáhnout do ložnice. To křeslo mi nedělá dobře na záda. Ráno mě probudila vůně míchaných vajíček a čerstvé kávy. Alice tancovala kolem plotny v mém županu. Bylo prostřeno ke společné snídani. Škoda, že monogamii nemá v základním nastavení jako já. Vím, že by mi zahnula při první příležitosti a nedošlo by ji, že dělá něco špatně, když v tom nejsou city, tak to přece není nevěra, jak jsem byl poučen Olgou.