První rande po čtvrt století.

Randění a seznamování ve věku 50+ je těžká disciplína a první nezdar mě rozhodně neodradil. Poučit se z chyby a zamyslet se, jak ženy uvažují.

Hned, jak jsem se vrátil domů z cest, na kterých jsem hledal sám sebe, jsem se definitivně rozhodl, že se nebudu utápět v nekonečné lítosti a hledat viníky mého osudu jinde, ačkoliv by to byla jistě ta nejjednodušší a nejpohodlnější náplň „šťastného“ staromládeneckého života. Být naštvaný na všechno a všechny. Věřím, že by mi to šlo dobře, ale všichni víme, že život není spravedlivý a to z pohledu každého jednotlivce, který si dokáže najít své skutečné, ale i domnělé křivdy. Já nebudu spravedlivě rozhořčen svými křivdami, které se prostě dějí každému, a jednoduše si najdu fajn partnerku. Nejlépe na zbytek svého života a nejlépe i na zbytek života jejího. Moment, to zní až hrozivě, ale chtěl jsem tím říci, že v mém hledáčku jsou ženy – vrstevnice, maximálně mínus pět let a plus dva roky. Domnívám se, že tak snáze může dojít ke vzájemnému souznění, když jsme vyrůstali ve stejné době. U ženy mladší o generaci, bych se nezbavil jakéhosi otcovského syndromu a já nechci nikoho vychovávat či být mu mentorem.

Doma jsem si stáhnul seznamovací aplikaci do mobilu, dle doporučení single kolegyň v práci a stal se tak, ze mě lovec šťastných zítřků. Ani jsem se nijak cíleně neprezentoval a netrvalo dlouho a usmálo se na mě štěstí v podobě drobné sympatické blondýny. Říkala si Lili a byla o pět let mladší než já, což bylo v mém zájmovém limitu. Mile se z fotek usmívala a já měl pocit, že je to ona, se kterou se vzájemně provedeme zbytkem našich životů. Teď trošku prozradím dopředu, jak to skončilo. Nedopadlo to. Libuše, jak se jmenovala, usoudila, že a teď cituji „Jsi na můj vkus moc uškrcenej“. Pokud to někdo dočte do konce, tak budu vděčný za jakoukoliv odezvu. Dokáži se z chyb poučit, zvláště když zase začínám randit po čtvrt století, takže chápu, že nemusím pobírat nové trendy randění, novou dobu. Ještě poměrně nedávno bych si ani nepomyslel, že se dostanu zase na začátek, když jsme si s ex slíbili, že to bude už navždy. Ale znáte to. Člověk slibuje a plánuje a někdo tam nahoře se směje. Ale zpět k paní Libuši.

Byl teplý vlahý květnový pátek a já se odhodlal a pozval Lili na rande, na první kafe po cca desetidenním ping-pongu whatsapp zpráv. A ona neodmítla. Dali jsme si sraz na Kampě lehce po čtvrté hodině. Dorazila přesně a vypadala tak jako na fotkách. Dokonalý, ale ne nijak přehnaný make-up, blond vlasy vyčesané do rozverného culíku, milý úsměv, zářící oči. Vnadný dekolt odhaloval hluboký výstřih béžových letních volných šatů nad kolena, lehké hnědé sáčko přes ruku, otevřené letní lodičky na podpatku a barva nehtů na nohou sladěna s nehty na rukou a rtěnkou. Když o sebe žena dbá a přemýšlí u toho, tak se mi to líbí a Lili se mi líbila hned na první pohled. Dali jsme si půl hodiny a pak se může každý bez udání důvodu zvednout a odejít bez dalšího, když to tak bude cítit. Na kafe jsme zašli do Werichovy vily. Rozpočet na první rande jsem si stanovil na cca 7 stovek, takže kafe i dortík pro oba. Po půl hodině nikdo z nás neodešel a vydrželi jsme do zavíračky v pohodové konverzaci o všem možném. Bavila mě. Pak jsme se šli projít noční Prahou a zakotvili v Lobsterii na Národní, že si dáme jen jeden noční drink. Já byl autem, takže já nealko mochito. Ona autem nebyla, tak do ní padly dvě lahve italského bílého vína, ale vše na pohodu, pít uměla a byla stále za dámu. Kolem půlnoci jsme si dali večeři. Nechal jsem ji vybrat a šel si odskočit na toaletu. Neomylně objednala ty nejdražší bifteky a můj rozpočet se v tu chvíli už po čtvrté předběhl. Chybně jsem ji otipoval na lehký salátek s bruschettou, v tak pokročilou hodinu. Zdálo se, že se od sebe neodtrhneme, ale v půl druhé ráno jsem řekl, že dneska je taky den a ukončil to, než začne svítat. Byl jsem už notně unavený, ale nabídl ji samozřejmě odvoz. Ten přijala a před jejím domem na Smíchově, kde bydlela, jsme se shodli, že to bylo moc příjemných téměř deset hodin, a že to jistě nebylo poslední rande a jestli mě může na rozloučenou políbit. Čekal jsem romantickou, stydlivou pusu ve stylu jemného polibku na tvář, ale překvapila mě. Natočila si mě čelem a vrazila mi jazyk hluboko do pusy. Vymetla s ním komplet celou moji ústní dutinu, snad ve snaze najít ještě kousek bifteku. Vypitý litr a půl bílého vína v ní zřejmě zapracoval. Zaculila se, laškovně mi olízla nos a rozverně odcupitala od auta. Koukal jsem chvíli na její vlnící se zadek. Byl stále v jejím věku hezky vyšpulený. Ráno jsem s obavou zkontroloval zůstatek na kreditce, kolik budu muset doplnit na další rande a začal sám sebe přesvědčovat, abych brzdil, neb první rande se mi finančně i časově vymklo z rukou. Ten den jsem byl jak praštěný palicí, naštěstí byla sobota a má dcera byla u své matky.

Za tři dny jsme měli druhé rande, s tím, že by ráda do kina na jeden určitý film. Fajn historické romantické drama není zrovna můj šálek kávy, ale zase je tam tma a ona je taková kontaktní. Prostě bych se věnoval jí než truchlivému dramatickému ději na plátně. Tři roky v celibátu se na mě podepsaly a dostal jsem prostě mužskou chuť na blízkost ženy, která měla o mě zájem. Sešli jsme se v multiplexu skoro dvě hodiny před začátkem. Zase přišla přesně a tentokrát v elegantních, světlých plátěných kalhotách mrkvového střihu s koženým páskem se zlatou přezkou LV. Lodičky na vysokém podpatku ji dělaly dlouhé nohy, vypasované světlé triko zvýrazňovalo její hezky plná oblá prsa a na svůj věk se zdála velmi pevná, ale možná to je jen dobře zvolená podprsenka. Hezky voněla a make-up opět bez chyby. Koupil jsem lístky a šli si dát něco k jídlu. Ve všech „levných“ restauracích bylo narváno. Navrhl jsem sushi running bar, neb tam bylo pár míst u pásu volných. Šlehla po mě pohledem, že jestli sushi, tak snad japonská restaurace, která byla rovněž na patře a nikdo v ní nebyl. Bylo zřejmé proč. Nejlevnější jídlo byla polívka za 349 Kč, kterou jsem si samozřejmě dal s tím, že japonské polívky miluju. Ona si dala nějakou syrovou, ne příliš vonící, rybu s čerstvou řasou a moje předsevzetí zatáhnout za rozpočtovou brzdu vzalo za své. Po jídle se mi svěřila, že miluje Toffifee, tak jestli bychom si ho nevzali k filmu. Každý jednu krabičku v meníčku s nápojem místo popcornu, který leze do zubů. Ok souhlasil jsem a šel k pultu. Ale 220Kč za krabičku čokolády a půllitr dobré vody už mě vytočilo, ne že bych na to neměl, ale z principu. O pár pater níže v Albertu se to samé dalo pořídit za 49Kč. Toffifee nabízeli v akci za 34 a Mattonka za 15. Poslal jsem ji do sálu a seběhl dolů. Za 132 Kč jsem měl troje Toffifee a dvě láhve s pitím. Lehce jsem to propašoval do sálu přes šilhajícího trhače lístků a mohl tak spatřit Libušiny rozzářené oči nad třemi krabičkami čokolády. V sále to probíhalo dle předpokladu. Cítil jsem po letech vůni ženy tak blízko, a protože kino bylo téměř prázdné, tak netrvalo dlouho a v rohu potemnělého sálu proběhlo chvílemi až příliš intenzivní vzájemné líbání, objímání a hlazení, až se z toho točila hlava. Absolutně jsem netušil děj filmu, natož jeho název. Dodnes si na to nedokážu vzpomenout. Její dobře zvolená podprsenka, ale nebyla zřejmě příliš kvalitní, i když vydržela nápor vášně. Po projekci byla její prsa výrazně níže, ale nic dramatického. Vyšli jsme za sálu a Lili mě pozvala k sobě domů na kafe, ač bylo jasné, o co ve skutečnosti půjde. Vášeň přenést do soukromí a plně tak odhodit zábrany veřejného místa. Dobře jsme si rozuměli, jiskřilo to, chemie fungovala, tak proč ne. Cestou jsme se stavili ještě pro láhev vína, jen tak na chuť. V bytě nás ovšem čekalo překvapení v podobě jejich dvou dětí (13 a 15 let), že prý se ji táta nemohl dovolat, že si je k sobě vezme až zítra, že tam má dnes na návštěvě nějakou novou tetu. Lili mi, ovšem říkala, že má jen jednoho syna a navíc už dospělého, žijícího si svým, zcela na ni, nezávislým životem. O těchto dvou adolescentech, posměšně až vyzývavě na mě zírajících se mi zapomněla jaksi zmínit. Rázem bylo po natěšené romanci vášnivé noci. Libušin pohled říkal vše. Pochopil jsem, sklopil uši a vypadl. Než jsem odešel, vzala mi z ruky lahev vína, koupenou na chuť. Asi ji potřebovala ten večer víc než já. Mne chuť stejně přešla.

Dva dny se nic nedělo a pak sprcha v podobě ukončení tak slibně se rozvíjejícího chození. Že to nedá, že o tom hodně přemýšlela, že to bylo sice fajn, ale nemyslela si, že budu tak „uškrcenej“ kvůli pár stovkám za občerstvení do kina. Že jestli něco nesnáší tak lakomý lidi. Byl jsem v šoku, všechnu čokoládu snědla sama a ani mi nenabídla. Nikde ani záblesk, že by mě ona chtěla, byť symbolicky, na něco pozvat. Zaplatil jsem vše, co jsme společně chtěli, i co chtěla jen ona. Jako chlap s tím nemám žádnou potíž a je to můj problém, když to nechám dojít tak daleko. Nikdy ani náznak vysvětlení toho, proč lhala o dětech. Kde tedy byla chyba? Jak ženy uvažují?

Byl jsem ženatý, jak jsem už zmiňoval dvacet pět let, takže už jsem z navazování nových vztahů vypadl. Budu se muset nad sebou zamyslet. Vůbec se zamyslet nad navazováním nových vztahů ve věku 50+. Myslel jsem si, že se v tomto věku už dá předpokládat určitá nejen sociální vyspělost, mít jasno o svém životě a nemít zapotřebí cokoliv zamlčovat. Každý už má nějaké životní zkušenosti, tak stačí ty špatné vytěsnit, vzít si ty dobré a tím, pro toho správného partnera být sám, tím dobrým partnerem. Možná naivní úsudek, tak uvidím, jaká mě čekají na tomto poli další dobrodružství.