Krátký vztah s vdanou Kájou.

Tak jsem si vyzkoušel krátký vztah s vdanou paní, když mě ty svobodné, rozvedené či ovdovělé, tak zdatně míjí a dopadlo to tak, jak to dopadnout asi mělo. Rozhodně nikoho nesoudím, prostě se to jen stalo.

Tohle romance začala během jara. Tahle období mám rád. Není ještě takové horko, jako v létě a vzduch má takový čerstvý jarní závan, zejména k večeru, kdy se hodí, vzít si na procházku ještě něco lehčího přes ramena.

S paní jsem si psal whatsappové zprávy cca týden a celkem to klapalo, občas jsem se u zpráv smál i nahlas, tak když nic, tak alespoň bude zábava a tu já mám rád. Sraz jsme si dali na mém oblíbeném Malostranském náměstí v pět odpoledne. Zahlásila, že přijede tramvají 22 ze směru Újezd a ta jezdí v tuto dobu snad každých pět minut. Stál jsem na refýži a čekal až se ke mě někdo přihlásí. Vždy, když se z tramvaje vyvalila skupina lidí, tak některé ženy, co šly proti mě, se tak poťouchle až divně usmívaly a já si přál, ať to není ona a přání bylo vždy vyslyšeno, nebo jsem si to jen namlouval. Po dvaceti minutách a čtyřech tramvají číslo 22 jsem nabyl dojmu, že si mě paní asi už omrkla, zděsila se a vzala zpátečku, aniž by o sobě dala vědět, když jsem ucítil lehké ťuknutí zezadu na rameno. Otočil jsem se a proti mě stála usměvavá 50+ blondýna s čerstvě vyfoukanými vlasy, což mi i potvrdila, neb se kvůli tomu údajně zdržela u kadeřníka. Byl jsem trochu zmaten neb jsem čekal brunetu dle jejích fotek na seznamce, ale prý jsem někde v komunikaci naznačil, že se mi více líbí blondýny, tak prý změna neuškodí.

Pohlednému kulatému obličeji dominovaly velké oči s dlouhými řasy a našpulená pusa, která se co chvíli roztáhla do milého až rozpustilého úsměvu. Zdálo se, že zuby měla všechny. Celkem dlouhé nohy měla oblečené do vypasovaných džínů a dělaly ji i hezký zadek. Boty bílé plátěné tenisky. Horní polovina těla byla oblečena do, na jeden zapnutý knoflík, volnějšího modrého saka, které dobře krylo počínající rostoucí břicho. Žena v přechodu prostě s těmi zdivočelými hormony musí nějak zápasit nebo je maskovat. Ovšem ze saka nahoře se chtěly dostat ven velká ňadra. Slabý jedinec by neudržel oční kontakt ani vteřinu, prsa se dmula v dekoltu lemována krajkou letního až sexy trika. Moc dobře věděla, jak s tím zacházet a ač jsem se snažil, prostě mi tam ty oči občas spadly. Byl na to hezký pohled, který by ocenil každý heterosexuální muž či lesbická žena s mojí a větší dávkou povrchnosti.

Pozdravili jsme se a vyrazili směr Kampa, kam jsme nedošli neb jsme se usadili v první kavárně, která ji zaujala. Byla to kavárna Cukrkávalimonáda v Lázeňské ulici. Objednal jsem kávu a domluvili jsme se i na štrůdlu. Ona ke štrůdlu dvojitou šlehačku. Když to servírka přinesla, ona téměř výskla radostí a s chutí se do toho pustila. V půlce štrůdlu si doobjednala další dvě porce šlehačky, která ji stejně došla dřív než samotný štrůdl. Zamaskované bříško asi nebude domnělá hormonální záležitost. Po občerstvení v kavárně ani jeden nechtěl rande ukončit, tak jsme pokračovali dál směrem na Kampu v procházkovém rytmu a stále něco švitořila a smála se. Bylo to příjemné a já se dozvěděl, že je rozvedená už několik let s kreténem, se kterým žila skoro třicet let a dělala mu jen služku. Za mě až klasický vzorec vztahu a stále ta nezodpovězená otázka, proč si služky berou kretény, když se pak kvůli tomu rozvedou. S tímto absolvovaným typem vztahu jsem se na rande už setkal několikrát. Dále mi řekla, že pracuje jako kadeřnice v jednom velkém kadeřnictví patřící do jakéhosi světového řetězce lazebníků. Nic mi to neříkalo. Pak jsem se nepřekvapivě dozvěděl, jaké mrchy jsou její kolegyně v práci, a která její kamarádka i ne-kamarádka s kým spí a koho si navzájem přebraly, doplněno vždy kontrolním „Chápeš to?“ Vždy jsem souhlasně kývl, že dávám pozor a následně kývnutím do strany, že to nechápu ve smyslu, to snad není možné, co se to jen děje. S tím byla spokojená.

Přes most Legií a kolem Národního divadle jsme došli na novoměstskou náplavku a nevynechali snad žádné „gelato“ okýnko. Ona vždy tu největší porci, já tu nejmenší, aby v tom prý nebyla sama a neměla špatný pocit z tolika sladké zmrzliny, kterou by prý mohla na kila, ale ne sama. Obětoval jsem se pro ni, ač jsem neměl zakrývací sako a každou zmrzlinou jsem měl pocit, že mi roste panděro a neustále jeho zatahování mě už vyčerpávalo. Nutno podotknout, že trvala na tom, že bude platit všechny porce zmrzliny, kromě té první, kterou jsem automaticky cvaknul já. Svezli jsme se přívozem na náplavku smíchovskou, neb tam bylo méně lidí a usadili se pohodlně do křesílek na jednom z pontonů místních naléváren. Bylo to parádní, o to víc, že i ona na chvíli zmlkla. Objednal jsem lahev Prosseca a ona posmutněla, že v nabídce jsou jen drinky a žádné zákusky. Nicméně jsme v družném hovoru pokračovali, byli jsme teprve u jejich příbuzných z prvního kolene. Po první láhvi se zvedla, že musí na záchod a odkráčela směr toalety. Zavřel jsem oči a přemýšlel, jestli to je ona, ta kterou hledám. Je sice zbytečně moc upovídaná, ale na druhou stranu moc milá. Na klasický vztah asi ne, spíš by to byla fajn kamarádka s výhodou. Prostě bych si vždy vyslechnul, co vše mimo naše společné dny zažila, pokýval hlavou a zdržel se do rána. Na víc jsem to v tuto chvíli neviděl.

Ze zadumané polohy mě probral bzučivý zvuk jejího telefonu, který ležel displejem nahoru v křesílku, asi ji vypadl z kapsy saka. Viděl jsem, kdo volal a zaostřil na displeji, kde svítil nápis „Dement – nebrat“. Projela mi hlavou myšlenka, jak má asi uloženého mě. Dement byl neodbytný a volal po chvíli znova a panička mobilu nikde. Kopec šlehačky a zmrzliny zřejmě pracoval v očistném procesu, tak snad Káju ještě poznám. Telefon se rozezvučel potřetí, ale jiným tónem a na displeji se objevil pro změnu nápis „Manžel“, ten zazvonil jen dvakrát. Když se Karolína vrátila, měla nejen upravený účes, ale i rty byly rudější a oční linky výraznější a bylo tedy jasné, proč se ji mobil už nevešel do malé kabelky velikosti dopisní obálky. Oznámil jsem ji, že ji zvonil telefon, a že jsem viděl, že volal dement a manžel. Její oči se roztěkaly ze strany na stranu, tvář se ji zalila ruměncem a zdálo se, že se nemůže nadechnout. Uklidnil jsem ji oznámením, že jsem to ani jednomu nezvedl. Sedla si zpět do křesílka a čekala, co bude. Ujistil jsem ji, že pokud je tak trochu vdaná, tak že to není žádná tělesná vada, která by nám bránila se scházet, pokud budeme společně chtít takhle příjemně trávit náš čas, že já s tím rozhodně problém nemám. Prostě se tohle stává nejen ženám, že zapomenou, respektive uvěří tomu, co říkají o svém rozvodu a jak dlouho jsou rozvedené. Ostatně je to její věc, její boj, když se to provalí, u mě nikdo nádobí rozbíjet nebude, ale na druhou stranu jsem podotkl, že nechci, aby mě považovala za někoho, komu může lhát. Evidentně se ji ulevilo, a začala vyprávět, jak ji manžel už nerozumí, jak se změnil, když dospělé děti odešly do vlastních životů a oni zůstali najednou sami. Musel jsem se tomu v duchu smát, zvláště použitému obratu, můj manžel mi nerozumí, tolikrát slýchaný v opačném gardu. Z manžela se údajně stal mrzutý až zlý dědek, morouz, který začal vysedávat v hospodě se stejně naladěnými dědky, zatímco ona měla o životě bez dětí jinou představu. Taky se mi svěřila, že přestal mít zájem o sex a to si přeložila tak, že nemá zájem o ni. Prakticky s ní manžel už nespí, protože mu to fyzicky nejde, ale to by ani tak nevadilo, když by se aspoň intimně mazlili a byl k ní pozorný jako kdysi. Vždyť mají spolu odžito tolik hezkých let.

Kde je najednou ten celoživotní kretén a jeho služka? Proč to tak ženy často stavějí a mluví tak o svém životě, respektive vztahu, který už teď svoji délkou nově už jen těžko překonají. Rozumím, že vztah se mohl nějakou formou přežít, či se ti dva mohli odcizit, to se prostě stává, ale proč hned kretén a jeho služka. Musí být přece jasné, že v průběhu těch skoro třicet let, o kterých se zmiňovala, bylo i něco jako láska, pocit štěstí, souznění a spokojenosti, že se to pak někde zvrtlo, není nic, co by to vše hezké popřelo. Pokud ovšem nebyla Karolína nějaká duševní masochistka, a to se zdálo, že nebyla. Byla veselá, živá, plná energie a neděje. Jen toho jejího to už asi unavilo natolik, že pochopení hledá raději u podobných kumpánů v hospodě, než u své ženy.

Kája zase nabyla svůj klid a rozvyprávěla se mimo jiné i o sexu i jeho chuti na něj. Proto ten inzerát na seznamce, chce ještě cítit, že je žádoucí, a že o ni jako o ženu, jistě vím jak to myslí, ještě někdo stojí a dokáže ocenit její touhu po blízké osobě a hezkých intimnostech s ní. Chce cítit, že je milovaná, a že někomu na ní bude záležet. A mě vyvstala samovolně myšlenka, proč zase zrovna já musím potkat někoho takového, pro mě neperspektivního.

Karolína začala být otevřenější ve svých stížnostech na svůj život. Sex jako takový má ráda a rozumí tomu, že chlap v určitém věku už může selhávat, to ostatně žena taky, ale ta blízkost, bezpodmínečná otevřená náruč pro objetí, pocit hezké chvíle spojené vzájemným souzněním a intimním mazlením, je pro ni víc než samotný pohlavní styk. Chce si s mužem, který o ní bude mít zájem i rozumět a chce, aby si měli i co říct. Tak to já nebudu, svitla mi naděje. Já zatím nic pořádně neříkal, nešlo to. Jen celou dobu poslouchám a čelím její upovídanosti. Nechce se prý rozvádět, protože je jí manžela líto. Tolik toho prožili, tak ho nemůže jen tak nechat, vždyť by zpustnul, uchlastal by se, nebo zemřel hlady, musí se o něj tedy postarat a…. atd. A děti by ji to nikdy neodpustily. Tak to už bylo na mě moc. Chce mít paralelní boční vztah plný lásky a pochopení, ale nemůže manžela nechat na pospas jeho životu? Prý by to byla nezodpovědnost, když jsou spolu už tak dlouho. Copak je to její nezletilé dítě na pupeční šňůře? A co její zodpovědnost k jejímu životu, nebo snad žije jeho život? Přestával jsem tomu jako muž rozumět.

A toho dementa vysvětlila, aniž bych se ji na něj ptal, jako člověka, se kterým se velmi mylně zapletla. Sice se do něj zpočátku zamilovala, ale záhy ji došlo, že mu šlo jen o sex, který s ním měla dle svých slov často. Takže i Karolíně bezesporu o něj šlo, ale už nedostávala to další, co požadovala. Měl prý na ni přílišné nároky a preferoval čím dál tím víc drsnější a hrubější sex a to ji jako mazlivé, něžné ženě, jak sama sebe označila, nevyhovovalo. Chtěla i pochopení, spřízněnost duší a bezpečnou náruč, kam by se mohla kdykoliv schovat před celým světem. Vrcholem bylo, když ji málem při sexu přiškrtil a pak ji bezostyšně nabídl, že by mohla dát i jeho kamarádům, protože je fakt dost dobrá a hodně toho snese, že by si i finančně přilepšila jako stará děvka a to bylo už přes čáru. Dodnes nechápe, jak se mohla do někoho takového zamilovat. Navíc byl o dvacet tři let mladší a na veřejnosti hráli roli matky se synem, aby se údajně necítila trapně, protože se za tak mladého milence vlastně styděla. V posteli ji ovšem nevadilo, že je mladší, ale venku mezi lidmi to už byl problém. Chodili, respektive spali spolu skoro pět měsíců, vídali se denně, neb bydlí jen dva bloky od ní, ale vše už před půl rokem skončilo. Jen ji občas zavolá, respektive prozvoní nebo ji zahrne přívalem srdceryvných smsek, na které nereaguje. Kdo ví proč, si ho lehce a jednoduše nezablokuje. Zhrzený milenec může být stejné peklo jako zhrzená milenka. Já v tuto chvíli tápu, jak to vše je. Taky mi tvrdila s vážnou tváří, že je několik let rozvedená.

Přerušil jsem ji s tím, že ji rozhodně nebudu litovat, že tomu sice „rozumím“, ale je to její život. A v podstatě, jak si to, kdo udělá takový to má a v našem věku už snad nikdo nemá zapotřebí zažívat nepříjemné stavy plného emočního stresu a vypětí, to už jsme si odbyli kdysi za mlada, kdy snad každý prožil stavy první zamilovanosti. Pamatuji si dobře to období nešťastné lásky, kdy jsem nemohl spát, vnitřně jsem se třásl a usnul jsem až po dvojce fernetu nebo jiného tvrdého šnapsu. Nemohl jsem pochopit proč mi člověk, kterého jsem považoval za svého parťáka, bezostyšně lhal. Za ty roky už vím, co už chci nebo spíše co už nechci. A lhát v našem věku o čemkoliv mi přijde zcela zbytečné, neb člověk našeho věku už toho zažil tolik, aby se, se svými životními zkušenostmi umět postavit čemukoliv, ať je pravda jakákoliv. Život je příliš krátký na to, abychom si ho dělali zbytečně složitým. Je vždy lepší vybalit vše, tak jak to je a občas si vychutnat překvapený či jiný pohled druhého a odejít středem, když na to přijde. Nebo si jen uvědomit, že v partnerském životě nějaká jistota je zcela imaginární a existuje pouze jistota nejistoty. Ale dost filozofování a zpět ke Karolíně, která se zdála být moji přednáškou zjevně překvapena, ale postavila se k ní celkem kladně. Souhlasila i s tím, že je potřeba ve vztahu vytvořit nejen emoční pouto, ale i stabilní základ, aby se vztah nezbortil při prvním zemětřesení. Ale nebyl jsem si jistý, jestli bych si s Karolínou dokázal představit něco takového budovat. Je vdaná a na to jsem nesměl zapomínat.

„Ale já s manželem už nespím“ byla první slova na mé mentorování o představě nějakého mého budoucího vztahu. Myslel jsem, že to co jsem ji říkal, pochopila, ale asi jsem se mýlil a dementa-nebrat už ze své ložnice zcela vytěsnila nebo to bere tak, že když je vdaná, tak všechny bokovky se do toho už nepočítají. Středobod fyzické věrnosti je manžel. Když s ním nespí, tak je svým milencům vlastně věrná. Musím se trochu naladit na její uvažování, abychom se v tomto k sobě aspoň trochu přiblížili.

A navíc o to přeci vůbec nejde, co dělala před naším setkáním. Na to co bylo, já budu mít těžko nějaký vliv. Jen to můžu s ní sdílet, to je vše.

„Jak dlouho jsi rozvedený“ zeptala se, ačkoliv jsem ji to už říkal.

„Pět let“ řekl jsem po pravdě a než stačila cokoliv říct, tak jsem pokračoval „ale to neznamená, že žiju v celibátu a nebudu to ani pokrytecky tvrdit, jako jsem se tím setkával u jiných žen kdy, když na rande přišla řeč na předešlé vztahy, tak většinou uvedly, že jsou rozvedené pět, deset, patnáct let a vůbec nebrali v potaz své krátké či delší vztahy, které měli po svých rozvodech. Mají zřejmě pocit, že to je něco nepatřičného a sex patří jen do manželství.“

„A ty jsi někoho od rozvodu měl?“ zeptala se Karolína trochu naivně.

„Jasně, že měl.“ Odpověděl jsem a Karolíně zasvítili oči.

Měla zřejmě pocit sounáležitosti, že dement-nebrat nemusí být jen její špatná zkušenost.

„A koho?“ zeptala se jako zvědavá kadeřnice a oči se ji rozsvítily nedočkavostí pikantních informací.

Zřejmě měla pocit, že ona je ta špatná a teď by se to mohlo vyrovnat.

„Měl jsem pár krátkodobých romancí, ale i kamarádky s výhodou. Jsem jen obyčejný muž se svými potřebami a ….“ Karolína skoro výskla a přerušila mě.

„Jaké to jsou ty potřeby?“ zeptala se zase mimo mísu.

Ach jo, co chce slyšet, jsme věděli oba a naše debata by se už úplně odklonila od původního tématu. Byl jsem z toho trochu rozčarovaný, ale rozuměl jsem tomu, že zmínky o jejím manželství, respektive důvodech proč v něm setrvává, ji nejsou příjemné. Podvědomě věděla, že by si měla žít svůj život podle sebe, ale na vědomé straně si to zakázala. Asi z pohodlnosti nic zásadního už v životě neřešit. Debatu jsem ukončil a doprovodil ji na roh bloku smíchovských činžáků u Santošky. Dál už chtěla jít sama, z patrného a jasného důvodu. V jednom z domů bydlí. Zeptala se mě, jestli mi může dát pusu na rozloučenou a já nastavil tvář.

„Ráda bych se s tebou zase viděla, dlouho jsem se necítila tak dobře v přítomnosti muže“ špitla a chvatně odkráčela ulicí.

Zřejmě připravit manželovi večeři, už byl její čas. Tak uvidíme, jak se to vyvine. Má intuice o vztahu kamarádky s výhodou, byť vdané mě nezklamala, ale nevím, jestli něco takového vůbec chci. Na druhou stranu mám rád výzvy a Kajá byla dle mého moc fajn a pokud by byla rozvedená, asi by nebylo o čem přemýšlet a o vztah s ní bych se rozhodně snažil. Takhle tomu nechám volný průběh a případné další rande, či jakékoliv další pokračování nechám čistě na ni. Buď to vyšumí, nebo se to nějak srovná, já rozhodně nejsem mravokárce Kájiných plánů na její spokojený život.

Dal jsem tomu týden a nijak se neozýval a po týdnu jsem byl připraven ji poslat jednu ze zpráv, které mám pro tuto příležitost uchované v mobilu jako vzor pro slušné a korektní rozloučení a jasné ukončení komunikace. Mám rád, když to má nějakou formu, nemám rád takzvané „vyghostování“, které se tak většinově praktikuje.

Nicméně v sobotu ráno, tedy už za tři dny od našeho setkání, přišla od Karolíny smska následujícího znění, popis v závorce je můj komentář, který jsem si neodpustil.

„Tome, jsem se rozhodla, že dnes je pro nás den možná – někdy. (tento obrat chápou asi jen ženy) Bylo mi s tebou fajn, naše první setkání mě bavilo, (to i mě, hlavně se vyjasnil stav vdaná) připadalo mi to, jako bychom se znali roky a ráda bych tě zase viděla, ale nevím, jak to máš ty? (zde je vidět, že taktika mrtvého brouka zabrala) Hodně jsem se s tebou nasmála a to mám ráda. (no nevím považuji se za introvertního nostalgického melancholika, tedy za suchara, ale nebudu ji přesvědčovat o opaku) Jak sis jistě všimnul jsem dost upřímná a otevřená (to musí rozesmát každého, kdo taky smolně zachytil na rande volání manžela) buď prosím i ty ke mě maximálně upřímný (ok s tím já problém nemám, ale často na to ženy nejsou připraveny) Bohužel každou vteřinu jsme starší (teď asi přijde nějaké filozofické okénko) a já se chci otevřít muži jako nejlepší kamarádka, milenka a má intuice mi napovídá, že by to s tebou mohlo být fajn (chuděrka malá, intuice si z ní vystřelila a ona to nepoznala) Jak to vidíš ty, nikam tě netlačím ale ráda bych se s tebou zase viděla, pokud budeš mít čas třeba i dneska, tak budu ráda. (asi se nějak zbavila manžela nebo on jí, tak neví co s načatou sobotou) Jak to vidíš? Nenech mě čekat s tvojí odpovědí. (já to vidím tak, že asi začnu svůj první tajný milenecký vztah s vdanou paní).“

Neměl jsem na sobotní odpoledne žádné plány, tak proč si to nezpestřit zrovna Kájou. Dopoledne jsem se věnoval klasické údržbě domácnosti, pustil zase po týdnu myčku, trochu vyluxoval neb drobky na zemi by za chvíli dělaly závěje, vypral dvě pračky prádla a v lednici našel jedno jablko, avokádo a kiwi. Takže jsem si udělal zdravý nízkokalorický oběd ve stylu ovocného salátu, pokud tedy je avokádo ovoce, pokud ne, tak to byl ovocno-zeleninový salát. Zapil jsem ho kávou a odepsal Káje něco jako, jak mě její zájem těší, že mě taky zaujala, že je fajn…. atd prostě slova, které mají ženy rády, včetně věcného, že dnešní setkání je samozřejmě možné a budu se na ni těšit. Odpověď přišla vzápětí, velké červené srdce a smajlík co mu litaj kolem hlavy červená malá srdíčka. Ach jo, to nevěstí nikdy nic dobrého, ale odpověděl jsem, že ve tři hodiny se sejdeme na Žofíně a půjdeme na lodičku.

Bylo hezké slunečné odpoledne a vymyslel jsem plán na vyjasňovací hovor budoucího vztahu. Nemám rád, když mě ženy tahají příliš za nos. Plán, který jsem ji částečně prozradil, spočíval v tom, že ji vezmu na lodičku, ze které neuteče, kdyby se jí hovor nelíbil. V nedaleké restauraci jsem si domluvil kyblík s ledem, koupil do něj suché šampíčko a vypůjčil si dvě skleničky. Přesně ve tři odpoledne jsem ji viděl cupitat po chodníku od Národního divadla. Měla na sobě volné růžové šaty po kolena a letní nazouvací botky na vysokém podpatku. Blond vlasy stažené do rozverného culíku. Pozoroval jsem ji, jak se rychle, ale ladným krokem blížila. Spousta singl mužů, ale i ti v páru se za ní nenápadně otáčeli. Věděla jak vykračovat, aby vzbudila zájem. Výrazně pohupující dekolt tentokrát nebyl tak výstředně nabitý, ale zase ne tak, aby nebylo jasné, že by na něj měla mít zbrojní průkaz. Celkový dojem trochu kazila ta počínající břišní pneumatika, ale k tomu není třeba se vracet. Ostatně ve volném střihu šatů by si toho všimnul jen důsledný voayer. Rozhodně prsa měla stále navrch. Odhalené nohy byly hezky svalnaté. Holka na sobě rozhodně pracuje. Nezbytná kabelka se ji houpala na rameni a trochu mě překvapila Lidl igelitka v ruce, ale to se vysvětlilo, jak s úsměvem došla až ke mně. Přinesla domácí, čerstvě upečený štrůdl zabalený v alobalu. K šampíčku na pohupující lodičce se bude hodit. Vlepila mi pusu na pusu na přivítanou a já ji pomohl usadit se do pramičky. Přes růžové šaty si nešlo nevšimnout, že použitá podprsenka měla na sobě nějaké červené květy, které prosvítaly skrz látku šatů. Záhy jsem zjistil, že má i takové kalhotky. To když foukl vánek silněji a poodhalil více, než bylo žádoucí. Cudně se zazubila, ale v očích ji lítaly šibalské ohníčky. Věděla dobře, že se mi líbí. Ještě jsem ani nezabral vesly a ona se hrnula k lahvi šampíčka. V ruce měla kus štrůdlu, který téměř celý strčila s chutí mezi své našpulené rty a sladce se na mě usmála. Snad na mě štrůdl taky zbyde. U Střeleckého ostrova jsme si přiťukli a já ocenil, jak ji to sluší i s plnou pusou, i s drobky v klíně. Povídali jsme si o všem možném i nemožném, co se událo v kadeřnictví, ve kterém pracuje. A já ji prozradil, že píšu blog o seznamování. „To jako, že jsem slavná?“ Byla její reakce, a pokud je to psané tak, aby ji nikdo nepoznal, tak jí to i lichotí. Ještě jsem se ji zeptal, jak se chce v příběhu jmenovat. Zasnila se a řekla, že se ji vždy líbilo jméno Karolína. Ok rád plním přání. Kája se hezky usmívala, evidentně se jí to líbilo. A prý, kde si o sobě může číst. Oznámil jsem ji to a bylo vidět, že je ráda pro mě inspirací.

Hovor pak pokračoval v klidném a pohodovém duchu, takže původní plán proč „lodička“ nebyl ani potřeba, nikam by neutekla. Ale možná to bylo tím, že na mě zbyl jen jeden kousek štrůdlu a jedna skleničku šampaňského, zbytek padl do ní. Lahev v ledu, by ji asi udržela v mé blízkosti i kdekoliv na břehu. Dobře jsme si rozuměli už na prvním rande a jen se to prohlubovalo, jiskřilo to a chemie se rozjížděla naplno a témata hovorů šly až do intimností. Prozradil jsem ji, že mé vztahy se většinou po nějaké době překlopily více méně do kamarádství s výhodou a pak nějak samy skončily. Tentokrát se na nic neptala, nic nevyzvídala a ujistila mě, že ji to nezajímá, že mě má za férového odpovědného chlapa, že ji zajímá pouze tady a teď. Tak to byl u ní až nečekaný obrat oproti prvnímu rande.

„Jsem vdaná, takže mé nároky na partnera jsou pouze v milenecké rovině, nic víc řešit nechci a ani nemůžu.“ Řekla tak, abych tomu i věřil.

Rozumná holka, pomyslel jsem si, i když šampíčko na přímém slunci, na ni mělo jistě vliv. Dokonce hrozilo, že její rozverná a dvojsmyslná nálada nás převrhne do studené řeky a raději jsem zamířil do přístavu půjčovny a vystoupili na pevný břeh. Prošli jsme se po náplavce až do Podolí a zase zpátky k Národní třídě. Pořád něco povídala.

Došli jsme k budově Drnu, kde v přízemí je pizzerie a slovy „docela mi vytrávilo“ si řekla o pozvání. Domluvili jsme si, že si dáme jednu místní půlmetrovou pizzu společně. Snědla ji celou a ani okraje nezbyly. Když jsem viděl s jakou chutí se do ni pustila, objednal jsem si pro sebe špagety aglio olio. U kafe ji přepadl nepříjemný nával, takže jsem ji chvíli ovíval jídelním lístkem, což ji dělalo dobře a znovu zopakovala, že ten přechod takhle zlobí i přes pravidelnou dávku hormonů. Ale libido a chuť na sex si prý uchovává používáním nějakých slipovek v kalhotkách plných stimulujících bylin. To jsem slyšel poprvé, ale bylinky asi dobrý, když z toho má dobrý pocit. Pokud by se návaly stupňovaly, tak by to řešila nějakým hormonálním nitroděložním čípkem, dle rady svého homosexuálního gynekologa. Občas jsem nevěděl, o čem mluví.

Když nával odezněl, dali jsme si přes řeku na Malou Stranu procházku k autu. U auta se na mě nalepila, usmála se, jemně mě políbila a jazykem mi lehce přejela po rtu. Objal jsem ji a naše jazyky se seznámily, nejdřív tak jemně až něžně až to přešlo ve chvilkovou vášnivou důslednost, slabě zasténala. To byla ta chvíle, kdy jsem její prsa konečně mohl obdivovat i fyzicky. Usmála se mile, když jsme se od sebe odtrhly. V očích měla žhavé plamínky.

„Pojedeme ke mně“ zašeptal jsem ji do ucha.

To bylo to, co chtěla slyšet. Na zadní sedadlo auta už jsme přece jenom neměli ten správný věk. Hned, jak jsme vyjeli, dala si mobil do mé nabíječky, tím přes apple car aktivovala hands free u svého telefonu a v tu chvíli ji i telefon zazvonil. Na displeji palubovky se objevil nápis Manžel. Nevěděla co dělat a rozčileně se na mě podívala, jako kdybych za to snad mohl.

„Vezmi to, to je v pohodě.“ vybídl jsem ji a tím ji i uklidnil.

Raději ať to vyřídí, než aby stále volal dokola, dokud by mu to nezvedla a jen by zvyšovala jeho podezření.

Z reproduktoru se ozvalo, protivné: „Kde jsi?“

Kája byla ovšem pohotová. „Jsem se Zůzou, vždyť to víš“ odpověděla a já si chystal ženskou hlasovou fistuli, kdyby chtěl, aby ho Zůza pozdravila. Naštěstí k tomu nedošlo. Jen ho zajímalo, jestli mu doma někde zbyl kus štrůdlu co dopoledne pekla, jestli nakrmila rybičky a zapnula vzduchování akvária, jak ji řekl, a že přijde, tak za dvě hodiny domů. Na to mu odpověděla, že se na něj těší, a že taky tak nějak dorazí a manžel zavěsil. Karolína si očividně oddechla, asi z toho, že nechtěl Zůzu na ucho.

Dorazili jsme ke mě a já byl rád, že mě ráno popadl uklízecí záchvat. Tady to přeruším, co se stane v mé ložnici navždy v mé ložnici zůstane ….. Za dvě hodiny bylo po všem. Kája radostně zářila a já si taky přišel na své. Bylo to moc hezké, líbilo se mi to, bylo v tom plno společné radosti a vášně. Zdá se mi, že ženy po padesátce už většinou nemají zábrany, stud rychleji odhodí a dají prostor svým zkušenostem i vlastní rozkoši, která jim dělá dobře, jak fyzicky tak i na duši. O to je pak společné uvolnění lepší. Po rychlé sprše jsem ji odvezl na Anděl a Kája odkráčela domů s úplně jiným výrazem v obličeji než odpoledne přišla na rande. Uvolněná, rozzářená, spokojená, šťastná žena s vědomím, že je žádoucí a tedy s větším sebevědomím, ale manžel si toho zřejmě ani nevšimne. Normálně, by to měla být jeho práce. A já už se těším, až potkám tu svojí pravou a budu vědět, že září díky mě. Takhle jsem rozzářil cizí manželku. Škoda, že Kája nebude má, ale není všem dnům konec. Pokud se to mezi námi bude prohlubovat, tak možná najdeme jiné, více zavazující řešení pro společnou budoucnost nezatíženou jejím stavem vdaná. Uvidíme, co život v tomto směru přinese a můj mizerný život se posune.

Začal jsem si Karolínou budovat milenecký vztah, i když s mým vnitřním rozporem s vědomím, že to není a asi ani nebude moje partnerka ve smyslu i možného manželství. Ale dokázal jsem to potlačit. Je vdaná a nechce to měnit, to mi zopakuje vždy, když dostanu nápad posunout někam dále náš vztah z úrovně kamarádky s pochopením a onou výhodou, kterou jsme si neodpírali, kdykoliv to jen šlo a měla pro to prostor, abych si ji odvezl na chvíli domů. Věděl jsem, že nikdy nezůstane přes noc, že si nikdy nedopřejeme společný prodloužený víkend nebo společnou dovolenou. Budeme si prostě jen bonusoví kamarádi. Tajní milenci. Ale když já se chci se svoji partnerkou chlubit, vyrazit za kulturou a stále se neotáčet jestli nezahlédneme někoho, kdo by mohl znát jejího manžela. Náš vztah se, ale přece jenom posunul do té míry, že jsem i já mluvil a ona dokázala poslouchat. Mohl jsem ji říct cokoliv a nikdy jsem se nesetkal s nějakou negativní reakcí. Bylo to zřejmě dáno i její zvědavou povahou. Stále chtěla všechno vědět, a kdyby se nějak negativně vymezila, tak si možná myslela, že už by se nic nového nedozvěděla. Dle mého se tak chová ke každému, ale stále jasněji jsme si vymezovali a vyjasňovali své protichůdné pozice a postoje, i když jsem měl pocit, že se do mě pomalu začala zamilovávat. Ona mi ostatně taky pomalu, ale jistě lezla pod kůži, více než v této situaci bylo zdrávo. Lhostejná mým citům rozhodně nebyla. Prostě se to ve mně pralo a dostával jsem se stále častěji do vlastních vnitřních až niterních silných rozporů. Na jedné straně jsem si ji dovedl představit jako svoji partnerku do pohody i nepohody a zároveň jsem někdy nabýval dojmu, že jsem vlastně rád, že je vdaná, a že na tom nic nechce měnit. Každodenní život by se časem možná stal nesnesitelným. Kája moc, ale opravdu moc a ráda povídá o věcech, které já prostě nepotřebuju vědět. Např. jak mám naložit s informací, že známá jedné známé její kolegyně z práce byla u drahého kadeřníka, který ji nějak zničil vlasy a manžel se s ní chtěl rozvést a milenec se ji smál. Kdyby to řekla v krátkosti, jak jsem to popsal, tak snad ok, ale Kája to potřebovala říct jako napínavý dramatický příběh se všemi detaily. Co kdo udělal, co kdo řekl i s parodií dialogů účastníků toho dramatu a co bylo nejhorší, tak stále vyžadovala moji pozornost a souhlasné pokyvování. Ale taky jsem si to mohl jen namlouvat, abych si držel určitý citový odstup a nespadl do toho víc, než už jsem byl.

Po nějaké době jsem už toho měl dost. Nikam mě to neposouvalo a spíš mě to blokovalo v hledání normálního zdravého vztahu. Začal jsem být rezervovanější až i odmítavý k našemu mileneckému vztahu, ale nechtěl jsem Karolínu nějak zranit, i když jsem cítil, že má předtuchu, že chci z toho trojúhelníku vycouvat a byla to jen otázka času, kdy to ve mě uzraje natolik, že budu mít sílu to ukončit bez ohledu na ni. Občas jsem neměl čas nebo se vymluvil na práci či jiný program a ji postupně přestalo bavit mě přemlouvat jít na rande, když ona dostala volno od manžela. Dny tak prostě líně ubíhaly a intervaly našich dostaveníček se natahovaly. Byl už konec listopadu a my se nepotkali více jak tři měsíce a stalo se to, co se prostě stává milencům vdaných paní. Našla si milence a náš vztah, tak nějak začínal „vyghostovávat“, tedy mizet jako duch, jako pára nad hrncem. Přestal jsem s ní už ve svém životě počítat. Nebylo tam nic, co bych od normálního partnerského života očekával. Jen čekat až bude mít čas a jet ke mně domů na dvě hodiny, jsem náročnější.

Začátkem prosince v pátek na Mikuláše mi napsala, že má něco na Malé Straně, že bude končit kolem čtvrté tak, že by se stavila, pokud budu chtít. Nic jsem proti tomu neměl, naopak, žádný plán po práci a přistihnul jsem se, že bych ji rád po tak dlouhé době skoro zapomnění zase viděl. Setkali jsme se v kavárně našeho prvního setkání v Cukrukávělimonádě. Přišla se svým typickým dvacetiminutovým zpožděním a byla stále stejně usměvavá, jak jsem si ji pamatoval. Na pohledném kulatém obličeji stále dominovaly velké oči s dlouhými řasy a našpulená pusa se každou chvíli roztáhla do rozpustilého úsměvu. Zuby se zdály čerstvě vybělené. Vlasy změnila z blond na vlnitý hnědý lesklý kaštan. Vypadalo to zajímavě nebo jen případně vyhověla novému milenci, kterému se taková barva vlasů u ženy líbí, tak jako to udělala tenkrát pro mě, když přišla blond. Pomohl jsem ji z dlouhého okrového, flaušového kabátu a já tak mohl zase vidět její dlouhé nohy napasované do vypasovaných tmavě modrých džínů, čímž se opět zvýrazňoval její kulatý zadek vyzývající k plácnutí, ale ovládl jsem se. Na nohou měla hnědé, kožené kotníkové boty na podpatku. Od pasu nahoru tmavě hnědé sáčko, pod ním hedvábné černé triko na ramínka, přes které se draly ven krajkové ramínka podprsenky. Rozepla si sako a její velká prsa mírně klesla, ale vypadalo to stále skvěle. Bříško, navzdory zdivočelým hormonům ženy po padesátce stále držela v přijatelných mezích. Stále bylo spíše koketní než opravdu tlusté, i když špíčky se jasně a pro mne svůdně rýsovaly v ohybech „slim“ trika. Byla sexy a věděla, že se mi stálé líbí. Objednal jsem obligátní caffe latte a chtěl objednat i štrůdl, pro ni s dvojitou šlehačkou neb jsem věděl, že ji miluje, ale zarazila mě a šibalsky na mě mrkla a já objednal jen tu kávu. V přední, menší části kavárny jsme byli úplně sami a jak nám servírka donesla objednávku a vzdálila se, Kája ze své hnědé Fendi kabelky vytáhla papírový pytlík s nápisem Artic Bakehouse se dvěma řemeslnýma muffinama ve zeleně lesklém voskovaném papíru. Jako zažil jsem už několikrát vlastní donesený chlast rozlévaný do panáků pod stolem na diskotékách v raném mládí, ale muffin na tajňáka ke kávě v kavárně plné dortů, to byla premiéra. Rebelie pro starší a pokročilé.

Chvíli jsme si povídali, jak jsme o sebe přišli – její obrat. Jak jsem se začal vymlouvat stále víc a víc až ji to přestalo bavit. Mluvili jsme stylem, že se vyptávala a já odpovídal. Neoponoval jsem a se vším souhlasil. Občas ji to vykolejilo. Zvláště, když přišla řeč na sex. Tak jsem ji ujistil, že za mě byl skvělý a že já jako muž si rozhodně nemůžu na nic stěžovat, ale i když sex je jedním z pěti nebo šesti pilířů každého vztahu, tak ty další pilíře s Kájou nebylo možné postavit. Dívala se na mě s otevřenou pusou a zmohla se jen na: „Jo, v posteli s tebou se mi to taky moc líbilo a co jsou ty další pilíře?“

„No třeba…“ nečekal jsem, že se bude vyptávat, myslel jsem, že ženě je to jasnější než mě jako muži, ale pokračoval jsem „….sdílení volného času, mám na mysli i společné bydlení nebo aspoň společné dovolené či víkendy, společný model hospodaření s penězi, podíl péče o společnou domácnost….atd.“ Více méně jsem vařil z vody.

„Ale…“ namítla a chtěla pokračovat, ale skočil jsem ji do toho.

„Já vím, s něčím takovým jsem neměl počítat, jasně jsme se na formě našeho vztahu domluvili na začátku, ale nezvládl jsem to, představuji si jinou formu vztahu se ženou.“

Sypal jsem si popel na hlavu a podíval jsem se ji do očí.

Měla tam pochopení pro to, co jsem říkal, ale i zmatek, protože nic z toho, vyjma útěků za něžnostmi, pohlazením a sexem jako takovým nebyla schopná nabídnout.

„Nevím co na to říct, moc tomu nerozumím, tak o tom nedokážu mluvit.“ A líbezně se usmála.

„Co kretén?“ zeptal jsem se tedy na něco, o čem snad mluvit dokáže.

„Ani nemluv, je to pořád stejný ne-li horší, častěji se namaže“

„Je to tvoje volba Kájo“

„Já vím, ale je to složitý, nemůžu ho jen tak opustit, ani děti by mi to neodpustili, nedopadlo by to dobře.“

Svatá prostoto, děti snad určují, jak a s kým má žít jejich matka? Nebo manželka má nějakou zodpovědnost za život jejich otce?

„A on by s rozvodem nikdy nesouhlasil a tím bych to uzavřela.“

Bylo evidentní, že mluvit na toto téma je jí stále nepříjemné, ale i rozvody patří k životu. Může to být navíc i ulevující a plné nového očekávání.

„Tome, ale já jsem přeci na tvé straně“ sdělila mi, pro mě něco v tu chvíli nepochopitelného a pokračovala otázkou „Máš už někoho jiného než mě?“

Na to jsem neodpověděl, jen jsem ji pohladil po tváři a podíval se na ni tak, aby bylo jasné, že tohle není patřičná otázka. Chytila mi ruku a chvíli si ji na tváři přidržela, pak mi ji vzala do dlaní a položila před sebe na stůl. Byli jsme jako pubertální zamilovaný pár v cukrárně, co se drží neustále za ruku s touhou být spolu v pokojíčku jednoho z nich, ale rodiče ne a ne odjet na víkend.

„Dal jsem si inzerát, ale zatím nic zajímavého“ řekl jsem po pravdě a dodal „není to tak jednoduché, jak jistě víš.“

„Mě by nevadilo, kdybys taky byl zadaný a ani kdybys byl můj impotentní milenec“ řekla s nejistým úsměvem a odhodlaně se podívala na moji nechápavou tvář.

Neměl jsem ponětí, kam tím míří. Mám svůj věk a občasné selhání neberu jako tragédii či jako impotenci, prostě to někdy jde a někdy hůř. Vím, jak na tom jsem a sem tam si zobnu modrou pilulku, když se cítím nejistě. Buď to žena přijme a pracujeme na tom, či se přizpůsobíme, neboť víme, že věk prostě neošidíme. Každopádně se z toho nehroutím.

„Já nechci být impotent, jak tě to napadlo?“ užasle jsem ze sebe vysoukal.

„Nebo máš pocit, že nám to spolu nešlo nebo jsi byla nespokojená?“

„Ne to jistě ne, já vím, že potřebuješ čas a i ten čas byl vždy hezký“

„Tak proč máš tyhle řeči?“

„No já jen, že mám taky problém“ řekla a začervenala se.

Jaký může mít problém? Žena to má vždy jednodušší, a když už nic, tak v nabídce je spousta lubrikačních krémů. Nebo to snad myslela, já mám problém, ty máš problém, pojďme to dát zase dohromady?

„Začala se u mě objevovat vnitřní vaginální suchost“ mluvila potichu, jakoby se za to styděla.

„A co to přesně znamená? Existují různé lubrikační přípravky“ namítnul jsem.

„To sice ano, ale začala mi vysychat vnitřní poševní sliznice, na vnějšku to není poznat, to funguje normálně, ale pak je problém tam vzadu a klasický styk mi už nedělá vůbec radost.“ „Nevím, proč mi to říkáš, já si ničeho nevšiml. Jak jsi na to přišla? S manželem už roky nespíš, aspoň jsi mi to tvrdila“

„A to jsem taky nemohla mít milence?“ s udiveným až provinilým úsměvem se na mě podívala. „A máš ho stále?“

„Myslíš jako tebe?“ odváděla řeč jinam.

„Myslím jako, že jsi mi byla nevěrná, i tak by se to dalo říct“ a zasmál jsem se tomu jen já.

„Nechtěl jsi mě“ špitla.

„Tak jsi mě hned nahradila“ smál jsem se dál. „Pořád říkám, že vy jako ženy to máte všechno snazší.“

„Byl to takový spíš úlet. Skončilo to tak rychle, jak to začalo, dala jsem mu najevo, že mi klasický styk nedělá tak dobře, jak si myslel. Vzal si to osobně a prý, že jsem horší než manželka, tak mu nedávalo smysl být si spolu pro radost.“ Trpce se usmála a já začínal chápat její narážku na moji občasnou erektilní disfunkci.

„Tak, když si najdeš někoho do deseti centimetrů, užijete si spokojený sex do stáří“

„Ha ha ha vtipné“ odpověděla, ale nezasmála se.

„Co taky s babičkou co už nemůže“ poznamenal jsem vesele a než se stačila nadechnout, pokračoval jsem. „Sice tomu moc nerozumím, jsem ještě moc mladý na to, abych se s tím u partnerky setkal, ale asi to tak bude, nemám důvod si myslet něco jiného. A jak se to stane? Nemůžou za to ty slipovky v kalhotkách nabité afrodiaziackými bylinami?“

„Ty jsi blbej, blbosti si pamatuješ.“ Zasmála se. „Ale nejběžnější příčinou je menopauza a co to přechod je, ti snad nemusím vysvětlovat.“

„No jasně to nemusíš, je mi jasné, že z biologického i reprodukčního hlediska jsi už jako žena k ničemu.“

„Ty jsi fakt blbej, kdybych tě neznala, tak bych ti to i věřila a urazila se“ zasmála se mému konstatování.

„No počkej a byla jsi na nějakém vyšetření? Vaječníky přestanou produkovat estrogen, máš vůbec na sex chuť?“ více méně jsem předstíral zájem.

„Ty jsi nějakej odborník. Na sex mám chuť, ale mění se to. Už nepotřebuji chlapa cítit v sobě, mám to ráda orálně, a když se mu nepostaví a nechce normální sex, tak se to pro mě stává ideální.“

„Aha takže klasická sobeckost žen, hlavně, že ty si užiješ“

„A myslíš, že chlap si to neužije?“ reagovala otázkou.

„Asi užije, to je jasné, ale taky potřebuje vypustit páru, a víš o tom, že se chlap udělá, aniž by se mu postavil?“

„To vím dobře“ vesele se zase usmála „občas musím splnit manželskou povinnost, ale je fakt, že když mu nestojí, tak mě to nebaví“

„No a manžel tě…“ nedomluvil jsem, přerušila mě.

„Myslíš, nevylíže? Ne, na to nikdy nebyl, dělá se mu z toho prý blbě, ani prsty mi tam nikdy nestrčil, prý by z nich ten smrad už nedostal“ sarkasticky se zasmála.

Tak to je parádní partner a Kája je zřejmě nevěrná po celou dobu jejich manželství, ale dá se to pochopit. Prostě co nemá doma, tak si pro to dojde jinam. Nemusí se o to doma doprošovat a všichni jsou spokojeni. Jaký je důvod, že se nerozešli a zůstali spolu třicet let, vědí jen oni dva.

„Takže máš s manželem sex.“ Zasmál jsem se své naivitě, když jsem uvěřil, že je sex pro ně tabu, jak tvrdila.

„Tomu se nedá říkat sex, je to utrpení. Ano někdy, když mě přemluví nebo je neodbytný, tak to pro něj udělám, ale je to fakt utrpení a už se o tom nechci bavit“ ukončila debatu na tohle téma.

Souhlasil jsem, není to pro mě až tak důležité vědět. Mezi mnou a Kájou je to každopádně jinak, ale kdo ví, jak by to bylo, kdybych s ní byl třicet let, a to jsem nebyl a jsem za to rád. Zaplatil jsem, pomohl ji do kabátu a vyšli jsme ven. Už se rychle smrákalo. Dali jsme si krátkou procházku po Kampě, během ní jsem se dozvěděl, co kdo s kým a jak u nich v práci a co se stalo v baráku, kde bydlela. U řeky, začala být zima taková vlezlejší a začalo mrholit. Došli jsme oklikou na Maltézské náměstí, kde jsem měl zaparkované auto a nabídnul ji odvoz domů. Ráda ho přijala.

Dál pouze 18+ a po 22 hodině na vlastní nebezpečí.

Hned jak jsme dosedli do auta, nahnula se ke mě a políbila na tvář. Otočil jsem se k ní, chytil ji za temeno hlavy, přitáhl si ji k sobě a jazykem pronikl přes hradbu vybělených zubů k hlubokému francouzskému polibku. Nebránila se, vzala mi hlavu do dlaní a s mírným vzdechem se poddala našemu líbání. Voněla mi moc. Její parfém od Diora s jejím mírně připoceným pižmem vytvářel silný afrodiziakový odér na bázi ambry, sladkého ovoce a jejího celodenního potu. Ale mohlo to být taky tím, že mi tohle líbání, něžné okusování a hlazení prostě jen chybělo. Rukou jsem ji jako omylem sjel pod kabát a dlaní přejel po jejich „balónech“. Měla přivřené oči a chvěla se. Vyhodnotil jsem to jako pozvánku a rukou se ji dostal pod triko na holou kůži břišních špíčků. Kůži měla horkou a převzala iniciativu. Nacpala se mi z jazykem do pusy. Chytil jsem ho a trochu přisál, až vyjekla, to nečekala.

„Můžeš mi rozepnout podprsenku“ špitla.

„Nevím, jestli to dokážu jednou rukou“ odpověděl jsem, ale každopádně jsem to zkusil a k mému překvapení se mi to hned povedlo. Sáhla si pod triko a podprsenku vytáhla nad prsa a tím své obří poprsí vysvobodila. Byl to skvělý pocit, Kája dokáže být skvělou milenkou. Silně mě to vzrušilo a vybudilo všechny touhy si ji zase vzít, tak jak si muž bere dávající se ženu. Ale přece jenom v autě už je, pro mě taková aktivita, značně nepohodlná, i když velmi příjemná. Za stálého líbání a různého rafinovaného okusování došlo i na vzájemné osahávání. Že jsme na sebe měli chuť, bylo více jak zřejmé. Sex silně visel ve vzduchu. Okna auta se zevnitř silně zamlžila naším horkým zrychleným dechem. Cítil jsem její roztouženost, kterou mi dávala najevo.

Chvěla se a nehty mi zaťala do krku, držela si mě pevně a já cítil, jak její stupňující napětí každou chvíli vybouchne. Občas mezi zuby něco stimulačního sykla a záhy se uvolnila a těžce oddychovala. Kolem auta někdo prošel, ale to neřešila. Usmívala se na mě a pokryla mi tvář a krk polibky.

„Skvělé, je to luxus“ zašeptala mi potichu do ucha.

Rtěnku měla rozmazanou pod nosem. Něžně mě hladila a její doteky byly příjemné.

„V kolik musíš být doma, aby tě nehledali?“ zeptal jsem se rádoby vtipně.

„To je jedno“ odvětila a víc se o tom teď nechtěla bavit.

Dívala se na mě rozzářenýma očima, a ačkoliv venku bylo skoro na nule v zadýchaném autě mi začalo být horko.

„Pocem ke mě“ řekla laškovně a opět si mě přitáhla ke své hlavě.

Kousla mě něžně do ucha a až stydlivě zašeptala:

„Tome ještě bych chtěla dotáhnout, ty víš jak to myslím, uděláš to pro mě?“

„Proč ne, když si o to tak hezky říkáš, ale tady v autě?“ odvětil jsem.

Kája se na mě toužebně dívala a bylo evidentní, že její roztoužení ji bránilo jakkoliv racionálně myslet a já věděl, že prostě říct NE nejde. Někdo nastoupil do auta za námi, ale okna držela své silné zamlžení.

Byla uvolněná a zároveň plná touhy. Přiblížil jsem se k ní a cítil, jak se chvěje. Chtěla si to užít, to jsem poznal, ale kdo nechtěl, aby si to užila, byl její manžel. Ten chlap má snad nadání jí to kazit. Ozvala se melodie nějakého smutečního pochodu. Kája sebou trhla a já se zase usadil zpátky do své sedačky. Z kabelky Kája vylovila hrající mobil, na kterém jasně svítil nápis „manžel“. Ten chlap má na to, kdy zavolat opravdu talent.

„Co je?“ ozvala se mu téměř vztekle, když prstem ťukla na displeji zelené sluchátko.

„Kde zase jsi?“ ozval se neméně vzteklý hlas.

Chápal jsem oba. Kája byla vyrušena, když očekávala něco jiného a on měl zřejmě hlad a očekával Káju s nákupem doma.

„Jsem ještě s Markétou na víně, co chceš?“ On něco řekl, čemu jsem nerozuměl, ale šlo se to dovtípit z její odpovědi.

„Ne nemůžeš, šla na záchod, když se dozvěděla, že voláš, aby s tebou zase nemusela mluvit.“ Něco zabručel, čemu jsem zase nerozuměl a na to Kája reagovala.

„Až přijdu tak přijdu“

Pak zase chvíli mluvil něco on.

„Ano dobře…… a kdy se vrátíš?.....A to si ho nemůžeš vzít sebou….a je Alánek vyvenčený?“ ptala se manžela.

Alánek byl jejich pes, tak desetiletý, sněhově bílý Německý špic. Chytrý, nicméně drzý pejsek. „Ok, tak se měj, uvidíme se zítra“ ukončila hovor Kája a telefon hodila do kabelky. Než jsem se stačil zeptat co se děje, Kája mě předešla.

„Máme pro sebe celou noc miláčku“ radostně mi sdělila.

Řekla mi miláčku? Ach jo, zase to budu muset zkorigovat. Tak mi může říkat jen má budoucí paní Božská, nikoliv vdaná panička, která se navíc nikdy nerozvede. Důvěřuje stále více svému manželovi, se kterým sdílí společnou domácnost než svému miláčkovi, se kterým nesdílí nic.

„Franta jede s jedním kamarádem na jeho chatu, potřebuje s něčím pomoc. Za chvíli odjíždí a vrátí se až v sobotu odpoledne“ řekla vesele až vítězoslavně Kája.

„Tak fajn, tak jedeme ke mě?“ zeptal jsem se.

„To ani náhodou, nebudu se válet v posteli, kde se určitě válela nějaká kurva, když jsi mě odkopl.“ Řekla téměř uraženě.

„No dovol, ty jsi měla milence, kterému jsi nevyhovovala, před chvíli jsi o tom mluvila v kavárně“ ohradil jsem se.

„Promiň já to tak nemyslela“ a pokračovala smířlivěji „chtěla bych, abychom tentokrát jeli ke mě, máme na sebe celou noc“ rozhodla, jako kdyby nepotřebovala v noci spánek, ale spíš v tom byl Alánek, aby vzteky, že je sám doma přes noc, nerozkousal manželovi bačkory.

Upravila si svršky a jala se kontrolovat v zrcátku slunečního stínítka svůj rozmazaný make up. Kolem auta prošla svatá trojce Mikuláš, čert a anděl.

Během deseti minut jsme parkovali před smíchovským činžákem z dvacátých let, kousek od zmiňované Santošky. Franta právě odjížděl jejich kombíkem, jak mě Kája upozornila. Stále jsem si nebyl jistý, jestli to je dobrý nápad, jít do cizího bytu, chodit v manželově županu a pantoflích a popíjet kafe z jeho oblíbeného hrnku a přepínat jeho ovladačem televizi z jeho oblíbeného křesla. Jeho pyžamo, ale na sebe nevezmu. Na druhou stranu pokud má milenec rád svoji vdanou milenku, musí respektovat a mít tak trochu i rád jejího manžela a nedělat mu další zbytečné naschvály. Zpoza rohu se vyřítili dva čerti a Mikuláš s velkou berlí. Anděl chyběl. To mohlo být špatné znamení.

„Pojď už“ pobídla mě, když viděla mé váhání.

„Co když se vrátí?“ namítl jsem svoji obavu, která mě pronásledovala od chvíle, kdy řekla, že jdeme ke mně.

„Ten se vrátí až zítra“ snažila se mě Kája přesvědčit.

„Chci tě moc“ zašeptala a rukou mi přejela přes poklopec, aby podpořila svá slova.

V poklopci se nedělo nic. I takhle nějak můžou vznikat všelijaké psychické problémy, strachy a nejistoty, že se otevřou dveře a v nich manžel se sekerou v ruce. Kája přece pod takovým tlakem mých myšlenek, nemůže očekávat můj aspoň standardní a uvolněný výkon. Ona ovšem byla v naprostém klidu a v pohodě a mě bylo mi jasné, že pokud se manžel opravdu, nedej bože, vrátí, odnesu to psychicky a možná i fyzicky jen já. Doufám, že nesklouznu do nějakých depresí, či sebepoškozování. Chci se taky uvolnit a užít si to tak jako ona. Ona s nevěrou uměla již zacházet bez následků na ni samotné. Já stále myslel na jejího manžela. Co mu řeknu, až nás chytí? Že to nevypadá, jak to vypadá?

Bydleli ve druhém patře a jejich byt byl klasický byt z dvacátých let, kdy se ještě počítalo s domácí hospodyní. Vítací pes Alánek mě nadšeně přivítal a vyžadoval pozornost. Byt měl čtyři pokoje, vchodovou halu, kuchyni a kamrlík pro hospodyni. Pokoje byly průchozí mezi sebou, aby panstvo chodilo pouze v obytném prostoru, a služebnictvo se do pokojů dostávalo z haly na důmyslné zazvonění zvonku, který byl stále umístěn v kuchyni. Obyvatelé bytu se, se služebnictvem nemuseli vůbec vidět, pokud by sami nevyšli do haly. Kuchyně byla celkem velká i s otevřeným ohništěm v rohu linky. Prý je to funkční, a kdybych chtěl, a natahám dřevo, tak si můžeme opéct buřty. Buřty jsem si nechal ujít. V kuchyni bylo několik dveří. Jedny do haly, za dalšími byl velký špajz, další dveře ukrývali kamrlík, původně pro hospodyni, která tam kdysi přespávala. Teď tam měla Kája takovou holčičí dílničku se šicím strojem. Další dveře byly do kumbálu. A poslední dveře z kuchyně vedli do průchozí koupelny, kde byla vana, sprchový kout, dvě umyvadla a jedna toaleta. Bylo to průchozí do ložnice. Další toaleta s umyvadlem byla v hale hned za vchodovými dveřmi. Pokoje byli tak stejně velké, odhadl jsem to na třicet až pětatřicet metrů s vysokými stropy ke třem metrům. Vybavení odpovídalo devadesátkám, kdy mladí manželé ještě stihli výhodnou manželskou půjčku a vzali útokem tehdejší nově otevřené domy s nábytkem. Jeden pokoj byl obývák s velkou plyšovou sedačkou a dvěma velkými plyšovými ušáky. U stěny stála černá nábytková stěna s televizí, před lety tahle stěna byla moderní, teď už jen těžké retro. Obývák byl spojen s jídelnou dvoukřídlími dveřmi, které byly zřejmě trvale otevřeny. V jídelně byl stůl pro šest lidí z masivu, židle potažené koženkou, nějaké komody a jedna stojací lampa. Další pokoj, byl zřejmě bývalý dětský pokoj s válendou, stolem a lampičkou a velkou skříní. Může sloužit i jako hostinský. A poslední byla ložnice, které vévodilo letiště s rámem potaženým koženkou a v čele se zabudovaným rádiem s digitálním budíkem. Z jedné strany velká okna, z druhé vestavěná skříň až do stropu se zrcadlovými posuvnými dveřmi. Vedle skříně úzké dveře do zmíněné průchozí koupelny. Tak tady asi budu tuto noc spát, napadlo mě, když jsme stáli na prahu ložnice a trochu se zamyslel nad tím, která strana postele je Káji a která jejího manžela. Nebylo to zřejmé.

„Tome, dáš si se mnou víno?“ vytrhla mě z rozjímání Kája.

Jasně, že si dám víno. Vrátil jsem se k ní do obýváku a otevřel podávanou láhev červeného. „Víš, co mě napadlo?“ Zeptala se.

To co ji napadlo, jsem opravdu netušil, tak jsem zavrtěl hlavou.

„Chtěla bych, abys mě přivázal na stůl, abych se nemohla hýbat a hezky sis se mnou pohrál. Ta představa mě už delší dobu rajcuje.“

Asi jsem vypadal vyplašeně. Přistoupila ke mě a pohladila po tváři.

„Neboj se, to zvládneš“ zašveholila a políbila mě na tvář.

Přidržel jsem si ji a naše ústa se zase spojila v boj našich jazyků. Ach jo, může taky být něco po mém? Já jsem nastaven na romantickou předehru s něžným milováním, které přejde do divokého zmítání společných orgasmů.

„A jak si to představuješ?“ zeptal jsem se, abych předešel nějakému fópá.

„Normálně“ zahalekala „lehnu si na stůl, přivážeš mě k němu, abych se nemohla pohnout, a hezky si se mnou pohraješ.“

Měla v tom jasno. Mě ta představa moc nerajcovala, raději bych si s ní pohrál v posteli, ale pokud ji to udělá radost, tak proč ne. Všechno je jednou poprvé. Odněkud přinesla smotané šátky a vypolstrovaná kožená pouta na řetízku.

„Kurty jsou v kumbále v kuchyni, tam je uvidíš. Franta je používá na zahrádku auta, když něco převáží.“ Poslala mě pro ně.

Paráda, to jsem se zase nechal do něčeho uvrtat a přitom jsme se vždy tak hezky a vášnivě dokázali milovat i bez pout. Ta menopauza asi způsobuje změny chutí až do perverzního nastavení. Ženy po padesátce prostě ztrácejí zábrany. Šel jsem halou do kuchyně, tedy kolem vchodových dveří. Zkusil jsem jejich kliku a dveře se otevřely. Polil mě studený pot. To snad není pravda, ani nezamkla. Z věšáku na stěně jsem sundal její klíče, dveře zamkl a klíče nechal v zámku. Kdyby se přece jenom Franta vrátil, tak ať máme trochu náskok, než dveře vykopne. Moje bujná fantazie pracovala naplno. Kurty jsem našel okamžitě a vrátil se ke Káje do jídelny. Alánek si myslel, že to jsou vodítka a nadšeně čekal u vchodových dveří. Kája byla zcela nahá až na zeleně lesklé lodičky na vysokém podpatku a černé napnuté podvazky, jak drželi v půli stehen punčocháče. Ležela na stole. Na komodě hořely tři svíčky a v protějším rohu tlumeně velká lampa. Jak to tak všechno rychle zvládla připravit, napadlo mě. Atmosféra očekávání S/M noci byla navozena, ale mé obavy, že Franta bouchá na dveře, a bude to jen sado pro mě, mi to kazily.

„Podáš mi prosím skleničku lásko?“ Zeptala se mě, když jsem tam oněměle stál.

„Ale jistě“ a rychle ji podal skleničku.

Políbila mě a toužebně vydechla.

„Přivaž mě a dělej si se mnou, co chceš“ zašeptala.

Navigovala mě, jak ji mám spoutat. Ruce do pout a podél těla a stáhnou šátky pod stolem a jejím tělem tak, aby s nimi nemohla hýbat. Jednu kurtu přes hrudník a prsa, utáhnout, tak aby se zařezávala do kůže. Druhou kurtu pod prsama a dotáhnout stejně. Tím se docílilo, že její velké prsa byla vytrčená do prostoru a její již tvrdé bradavky se tyčily vzhůru. O tom, že už jen tím znehybňováním byla vzrušená, nebylo pochyb. Třetí kurta šla přes boky a břicho. Trup měla dokonale znehybněný. Alánkovi došlo, že se nikam nejde a přišel za námi do jídelny. Díval se na paničku, začal za ni skákat na stůl a na mě vrčet. Kája mi poradila co s ním. Hodit mu pelech do kumbálu a zavřít ho tam. Prý je zvyklý. Raději jsem nezkoumal, jak si na to zvykl, nicméně to pes pochopil a neprotestoval.

„Svlékni se“ řekla rozkazovacím způsobem, když jsem se zbavil psa.

„Až já budu chtít“ odvětil jsem a chytil ji pevně za nohy.

„Jo, tak to se mi líbí, ty jsi šéf“ řekla a zavřela oči.

Její očekávání bylo obrovské. Jemně se chvěla a sténala rozkoší jen, když jsem se jí letmo dotkl.

Shodil jsem ze sebe oblečení a věnoval se jejímu roztoužení. Napětí muselo každou chvíli prasknout do slastného uvolnění. Po chvíli něco nesrozumitelného vykřikla, prohnula se v zádech, nadzvedla pánev a celá se prudce rozklepala. Já si to moc neužil, stále jsem poslouchal jedním uchem, jestli neslyším šramot v zámku.

„Tak to byl luxus Tome“ řekla spokojeně a ještě těžce hluboce oddychovala.

„Rozvaž mě prosím“ zašeptala a já ji uvolnil ze sevření.

Pomohl jsem ji ze stolu, který nesl známky jejího prožitého vrcholu. Přivinula se ke mně a já ji objal.

„A co ty?“ zeptala se téměř starostlivě a pokračovala „pojď do ložnice“

„Chce to trochu času, jsem stále nervózní, že se ti Franta vrátí“

Bylo něco kolem půl jedenácté.

„Ale prosím tě, říkám, ti že přijede až zítra, teď už tam nasávají a za chvíli nebudou vědět o světě“ snažila se mě uklidnit a já stále více zjišťoval, že na tohle nemám.

A asi sem vypadal stále vyděšeně, pokračovala. „Dolej si víno, pust si televizi, za chvilku se vrátím“ a zmizela někde v ložnici.

„Jestli chceš tak si vezmi župan, je na věšáku v koupelně a vezmi si pantofle, jsou u dveří“ křikla ke mě zpoza dvojitých dveří.

A je to tady, klasika z filmů o nevěrných manželkách a jejich milencích v županu a pantoflích jejich manželů. Ne, to nikdy neudělám. Hodil jsem na sebe svoje triko a spodní prádlo.

Karolína se vrátila a byla to bomba. Ta holka ví jak probouzet touhy mužů. Byla oblečená v bílém saténovém županu pod zadek a pod ním měla šedý krajkový korzet, tak o číslo menší, než si kupuje běžné prádlo. Prsa ji přetékala nahoře ven, takže zpoza lemu byly vidět půlky bradavek. Kolem pasu měla vysoko usazený podvazkový pás, který držel bílé punčochy natažené do vrchní poloviny stehen. Hezké bíle kalhotky s krajkou lemovaly křivky jejich ženských boků. Boty zvolila bílé lesklé lodičky opět na vysokém podpatku. Vlasy v rozcuchaném drdolu stažené klipsnou. Věděla jak být neuvěřitelně sexy. Nebylo co vytknout.

„Líbí se ti to?“ zeptala se, když jsem na ni civěl s otevřenou pusou.

„Moc“ hlesl jsem a přitáhnul si ji k sobě a svezli se na sedačku. Hladil jsem její tělo a užíval si ho. Držela a občas mě pohladila po hladící ruce.

„Pojď do ložnice“ špitla a táhla mě za ruku.

„Miluju tě“ pošeptala mi do ucha, když jsme dopadli do peřin

Na to jsem zareagoval zcela absurdně.

„A co manžel?“ vyjelo ze mě.

„Ten tě nemiluje“ odpověděla vtipně.

„Tak to se mi ulevilo“

Povalila mě na záda a rozkročmo si na mě sedla. Byla hezká, byla sexy. Držel jsem ji za zadek a cítil, jak se mi vrací síla tam, kam byla právě potřeba.

„Asi si ho zasloužím“ řekla s úsměvem a přitiskla se na mě.

Bylo to vzrušující a vrchol jsem si chtěl řádně vychutnat. Ta slast, kterou mi poskytovala, šla do každého kousku mého těla a zvonek byl jak tupý nůž, který ji neomaleně až necitlivě utnul.

Zprvu jsem nechápal co se děje, ale dokonale mě probralo bouchání na dveře a štěkot Alánka.

Bylo jasné, co se děje. Prostě co se může stát, se stane. Ti dva čerti byli opravdu znamení a já neposlechl svoji intuici, která to se mnou vždy myslí dobře. Srdce mi bušilo v krku a nemohl jsem se nadechnout. Kája hbitě vyskočila.

„Franta se vrátil“ sykla.

Nebyl ani čas říct: já to věděl či já to říkal. Popadl jsem svoje věci.

„Běž do kamrlíku, do kuchyně“ špitla ve spěchu.

„Co budeme dělat?“ šeptal jsem.

Jen se na mě usmála. Na nic dalšího nebyl čas, otočil jsem se a proběhl do kuchyně skrz koupelnu a zapadl do kamrlíku. Krve by se mě nikdo nedořezal. Všechno je, ale jednou poprvé. Dveře mé skrýše se náhle otevřely a já myslel, že umřu z leknutí. Ale byla to jen Kája, která mi tam hodila boty a bundu od dveří. Hodná holka, myslí na všechno. Rychle jsem se začal oblékat. Kája ještě vysvobodila Alánka z kumbálu a otevřela Frantovi dveře. Nevím, co mě to osvítilo, že jsem zamknul a klíče nechal v zámku. Kdybych to neudělal, možná bych byl už mrtvej. Vzpomněl jsem si na sklenice s vínem, obě byly na nočním stolku v ložnici. Vyšel jsem ven ze své skrýše a koupelnou potichu prošel do ložnice a jednu sklenici ze stolku sebral.

„Proč se zamykáš?“ slyšel jsem mužský hlas z chodby.

„Říkal jsi, že nepřijdeš“ odpověděla klidně Kája.

„Nikam jsme nejeli, Pavlovi nepřivezli materiál, tak jsme šli do hospody. Co to máš na sobě? Vypadáš jak stará děvka, ty tady někoho máš?“

„Koho bych tady asi tak měla?“ odpověděla otázkou a hlas se ji ani nezachvěl.

Vešli do kuchyně. Zůstal jsem uvězněn ve spojovací koupelně. Do prdele, proč zrovna já, mi projelo hlavou. Škvírou ve dveřích jsem ho zahlédl. Podsaditý, proplešlí chlapík s krátkýma nohama, vypitým pupkem, tlustým zadkem, širokými rameny a mohutnými dlaněmi s tlustými prsty. Co budu dělat, pokud mě objeví? Hlavou se mi honily všechny možné scénáře, co všechno dokáže rozběsněný manžel s nasazenými parohy.

„Tak koho tady máš?“ Franta zopakoval otázku.

„Koho bych tady asi měla mít? Jsi normální? Jsi zase nalitej.“ odsekávala mu Kája.

Frantovi to nedalo a zkontroloval kumbál a otevřel dveře od kamrlíku. Zlatá sklenička od vína, pomyslel jsem si. Nevím, co by se stalo, kdybych stál v kamrlíku za dveřmi. Předstíral bych koberec nebo rovnou mrtvolu v něm. Naštěstí se už nepomočuji, ale začal jsem se potit. Do koupelny naštěstí nenahlédl, i když mě tam objevil Alánek, ale radostně škvírou zase vyběhl a vyskočil na páníčka. Franta se otočil a šel na kontrolu obýváku. Vyklouzl jsem s koupelny a zapadl zase do kamrlíku, schoval jsem skleničku za šicí stroj a začal přemýšlet, co v téhle situaci můžu dělat. Na nic jsem nepřišel.

„Proč jsou tady ty kurty pod stolem?“ ozval se Franty hlas „A ten stůl jsi zasvinila čím? Říkal jsem ti už stokrát, že vlhkost mu škodí, že to máš utírat, jsi fakt blbá“ pokračoval s dotazy a konstatováním.

„A sfoukni ty svíčky, copak nevíš, že ubírají kyslík a já pak nemůžu dýchat?“ pokračoval Franta s překvapivou informací.

Hoření potřebuje kyslík to ano, ale že by nemohl kvůli tomu dýchat? Zase ten byt nebyl tak utěsněn a svíčky nebyli velké. Absurdní moudro. Byli v ložnici. Leželi jsme s Kájou na pravé půlce, levá byla ustlaná a asi jsme se trefili do Kájiny půlky.

„Ty už si fakt ležela?“ slyšel jsem Frantův hlas.

„Říkala jsem ti, že jsem už spala, koho bych tady, tak asi já mohla mít v tuhle hodinu a se svými problémy“ odpověděla mu Kája a mě až děsilo, jak to její lhaní znělo přesvědčivě.

Tohle ženy umí dokonale, na to skočí každý muž.

„A proč jsi oblečená jak kurva?“ zajímal se dál manžel.

„Prostě se chci líbit i sama sobě, mám to ráda, to už bys mohl taky vědět za ty léta“

„Ale sluší ti to mámo“ změnil tón hlasu Franta „jasně koho bys tady měla mít, když jsi neprcavá“ přesvědčil sám sebe a zasmál se upřímně.

„Tak jsi spokojenej, vidíš, že tady nikdo není, běž se umýt a jdeme spát“

„Vyndej si ty kozy ven mámo, rajcuješ mě, když vypadáš jak děvka“ překvapil znenadání Franta. Mámo? To je jako fakt?

„Vykouříš mě tady a hned“ zavelel a já věděl, že Kája nemá moc možností odmítnout, zvláště pokud jsem v bytě a neměl bych být prozrazen, bude muset udělat, co chce.

„A dojdi mi pro pivko do lednice“ příkaz byl doprovozen hlasitým mlasknutím, plácnutím jeho tlusté ruky do kulatého zadku Káji. Kája přišla do kuchyně. Pootevřel jsem víc dveře své skrýše. Přitočila se ke dveřím a špitla.

„Promiň, musíš tady vydržet, než půjde spát“

„Tak, kde mám to pivo, smýkni sebou“ vykřikoval Franta z obýváku.

„Už jdu“ odpověděla, vzala pivo z lednice, otevřela ho a zmizela z kuchyně.

„Tak pojď, a ukaž, jak si ho umíš zasloužit...“ poslední slova už se ztratila v hltání piva.

„A vyndej si ty kozy ven, jsem ti řekl“

Chudák Kája, pomyslel jsem si, romantika čtvrté cenové skupiny, a že Káju znám o dvacet devět let méně než Franta, tak vím, že tohle přímo nesnáší a myslím, že málokterou ženu by to nabudilo k radostnému sexu. Znervózňoval mě Alánek, který si ke mně občas přišel pro drbání, jinak by štěkal na zavřené dveře mého úkrytu. Podíval jsem se ven z okna, ale únik přes okenní římsu ve druhém patře nepřicházel v úvahu. Dech i tep jsem měl už klidný a napadlo mě, že by se mohl povést únik přes vchodové dveře bytu, pokud se mi povede proklouznout kolem dveří do obýváku ke dveřím hlavním. Cca po dvaceti minutách jsem se odhodlal a vystoupil jsem z úkrytu a pomalu se kradl k východu. Už jsem nechtěl být v tom bytě, chtěl jsem být jinde. Z obýváku se celých dvacet minut ozývalo jen mužské funění a mlaskání. Opatrně jsem nahlédl. Franta byl rozvalený v křesle přímo proti dveřím, se zakloněnou hlavou a kalhotami na půl žerdi. V jedné ruce měl flašku s pivem a druhou si přidržoval polonahou Káju, která vedle něj klečela. Bylo zcela evidentní, co vydávalo ten mlaskavý zvuk. Pak přišel Alánek a začal na mě skákat a dožadoval se drbání od nového strejdy.

„Alane“ zaburácel Frantův hlas „dej pokoj, na co tam skáčeš? Fuj je to“

Okamžitě jsem zkameněl a litoval svého únikového plánu.

„Co to ten pes tam má?“ zeptal se do prostoru Fanda a měl zřejmě tendenci se zvednout. „Seď“ sykla Kája. „nebo se na to vykašlu, snažím se, jak můžu, a nic se neděje a to mě nebaví.“

Rychle a nehlučně jsem se vrátil do úkrytu a dal Alánkovi nějaký polštářek, co tam byl na stole. Spokojeně se do něj zakousnul a odběhl.

„Jsi už ženská k ničemu, ani mi nedokážeš postavit péro“ mudroval Franta „ani prcat už nemůžeš“ pokračoval celkem nelogicky.

„Já bych prcala, pokud bys měl čím“ kontrovala Kája.

„Takže za ty tvé problémy nakonec můžu já, ne? Jak mě asi můžeš vzrušit, když jsi k ničemu.“ pokračoval logickou vazbou kámošů z hospody. S tím jsem musel nesouhlasit, Kája byla skvělá, ale bránit jsem ji nemohl.

„Prostě si mě nezasloužíš, když si ho nedokážeš postavit“ tímto konstatováním ukončil jejich manželský sex, respektive utrpení Káji.

Kája přišla do kuchyně a vzala si z lednice minerálku a otočila oči sloup, když viděla pootevřené dveře do kamrlíku. Napila se a zase odešla. Pak přišel Franta v modrých trenkách s lampasem a bílém upoceném nátělníku. Postavil se před lednici, podrbal se na zadku, otevřel lednici a s uspokojením pronesl: „Ještě, že ty kuželky přinesla, tak pojď k taťkovi, ty mě nezklameš“ a vyndal láhev piva a s chutí se k přisál.

Cvaklo světlo a odkráčel do vedlejších dveří koupelny a mě zase stoupl tlak na maximum. Byla slyšet sprcha a pobrukování nějaké melodie. Kája chvatně přiběhla a naznačila mi, abych vypadl. Nic jiného jsem si poslední necelou hodinu tak nepřál, jako běžet pryč z bytu, z domu z celé čtvrti. Vyklouzl jsem na schodiště. Kája mi dala ještě klíček od vchodu od domu, neb bude jistě zamčen a ať ho hodím do schránky.

Dosedl jsem do auta přesně půl hodinu po půlnoci. Tak tenhle otřesný zážitek už nechci opakovat. Tohle rozhodně nemám zapotřebí. Ani jsem nemohl myslet, co by se stalo, kdybych byl prozrazen. Cestou domů jsem se stavil v mekáči na Václaváku, neb jsem měl hlad a věděl jsem, že tam mají nonstop. Zažitý stres jsem vyrovnal Big Macem a nějakým kuřecím Burgrem, velkými hranolkami, salátem s grilovaným kuřetem, velkou kolou bez ledu a zmrzlinou s lentilkami. Bylo mi fajn. Kája už se tu noc neozvala. Druhý den jsem ji napsal zprávu, že moje sklenička od vína je za šicím strojem. Odpověděla pouze díky a promiň. Co myslela tím, promiň, těžko říci, nicméně bylo jasné, že náš vztah vzal ze své definitivně. Věděl jsem, že to tak nechci, že pro mě nemá budoucnost, ale potřeboval jsem facku, která mě vrátila na zem a lekce v bytě manželů F+K mě přesvědčila, že tohle už nechci nikdy zažít a tím se Karolína stala jen minulost.