Jak moc je muž součástí menopauzy své ženy?

Perimenopauza, menopauza a další biologické fáze ženy. Musí o nich muž něco vědět? Nemusí, pokud jde emoční život ženy mimo něj. Nemyslím si, že je pak pro ženu dobrý partner, ale je to na každém jedinci zvlášť.

Když jsem se minule pustil na tenký led, tak teď je to přímo tenký hedvábný papír nebo rovnou toaletní papír bez vrstvový se vším co k němu patří. Potkal jsem Oskara, už jsem o něm psal v některých předešlých postech. Oskar je muž „mačo“, ale z levného e-shopu. Přesvědčený o své, pro ženy, neodolatelné dokonalosti, lovící na seznamkách jen ženy z tvz. vyšší společnosti, aniž by tu společnost nějak definoval, ale žádná žena mu není stále dost dobrá. Nebo to bude spíš naopak a jen ho žádná nechce, hned potom jak se komunikačně projeví. Navíc si nemyslím, že všeobecným ženským ideálem je šovinistický muž před šedesátkou s pivním mozolem, zanedbaným vzhledem, který ovšem vydává za nedbalou eleganci a ženy považuje za duchem mdlé stvoření určené pro servis točící se kolem jeho pohodlí bez toho, aniž by se zajímal o potřeby ženy ve vztahu. Ty nejsou důležité, on je muž a ve své představě středobod ženského světa.

Ťukal svým tlustým prstem do mobilu a sjížděl seznamku. Byl to jeho nejoblíbenější a jediný sport co ho znám, kromě vzpírání půllitrů v nedaleké pivnici U Hrocha. Palec doleva – nikdy nebrat, co si taková žena vůbec dovoluje jít na seznamku a palec doprava – ta by za jistých okolností šla. Od posledně co se chtěl vrátit ke své „staré“, ale ta nepochopila svoji jedinečnou šanci ho mít zase doma na gauči a raději si bez něj začala užívat života bez koule na noze.

„Je prostě jen blbá, už bych ji stejně nechtěl, stejně je k ničemu“ okomentoval Oskar tenkrát onu neúspěšnou misi. Neposunul se, nepochopil a už nikdy nepochopí, že žena má své životní touhy odlišné od jeho představ partnerského štěstí.

To, k ničemu myslel, že jeho „stará“ je v období menopauzy. Předpokládám, že myslel k ničemu z biologického hlediska. Že už není schopná Oskara rozmnožit a upřímně, nedovedu si představit co v sexu a následném otcovství by Oskar mohl mladší ženě vůbec nabídnout. O genetickém materiálu, pokud ho ještě dokáže správně vyprodukovat tak, aby ho dopravil na to správné místo, lze taky pochybovat, neboť ty směšné pohyby, jak to nazývá, už dávno přestal dělat neb jsou pro děti. On si raději v hospodě o nich u pivka rád povídá s kumpány, co to už taky zabalili. Co tedy Oskar na těch seznamkách hledá těžko říci. Bohatou, starostlivou hospodyni, kuchařku, pečovatelku a služku co po něm nic nebude chtít, strčí mu do kapsy kapesné a bude šťastná, že mu může poskytnout plný servis příjemného tepla domova. Od pravidelné teplé stravy, lednici s vychlazenými „kuželkami“, vysypaným popelníkem až po vždy čisté a vyžehlené oblečení. V pozdějším věku i přebalení do suchých plenkových kalhot.

Žena pro muže není k ničemu, a to ani během přechodu tvz perimenopauzy, a ani během následné fáze menopauzy, a když ji muž bezpečně po svém boku převede, respektive stačí být ženě jen na blízku a nedělat ze sebe pitomce, tak se domnívám, že život může být s tou ženou ještě lepší než kdykoliv předtím. Bez zábran a jakéhokoliv omezování si užívat tvz podzim nebo babí léto chcete-li, plnými doušky, než aby muž tlačil kočárek jen proto, že nezvládl krizi středního věku nebo emoční rozkolísanost partnerky. Jen naše vlastní možnosti nás mohou omezit a o to víc se můžeme „rozjet“ v tom co nám ony vlastní možnosti umožní. Žijeme jen jednou, jak občas slyšíme. Tak proč ne teď a tady, ale do té fáze se nejdříve musíme dostat. Překonat určitou přírodní přirozenost v životě partnerky a nezbláznit se z toho, to myslím muže, neboť jsem muž a svět vidím svým mužským pohledem, mužským chápáním a případně nepochopením něčeho, co se mě biologicky netýká. Ale týká se to každého muže v páru.

Když jsem dopsal své divoké myšleny, aniž bych o nich přemýšlel tak hluboce, aby to bylo srozumitelné i pro ženu, o kterých tyto myšlenky jsou, napadá mě název tohoto zamyšlení, něco jako:

„Průvodce muže, jak nebýt úplný blbec během přechodu své ženské polovičky“

Trochu krkolomné, já vím, ale ujasněme si na začátek, že já nejsem žádný expert ani profesionální vědec pro oblast ženských období po cca jejich pětačtyřicátém roku života. Jsem jen obyčejný stárnoucí muž, pozorovatel a spousta věcí mi dochází, tak jako každému muži, až s odstupem času, přesto si o nich dovolím popřemýšlet i s chybami, které poznají jiní a je jim to přáno.

Sedím v irské hospodě, v jižním Dublinu, kousek od parku Killiney Hill, přímo nad White Rock beach. Tedy na skále, o kterou se, tam dole, co chvílí rozbíjí příboj Irského moře a hluk roztříštěné vody doletí až ke stolům na malé terase nad útesem. Usrkávám svého tmavého Guinesse, dívám se do dálky na horizont, kde se světle modré nebe střetává s tmavě modrou hladinou moře. Skvělá atmosféra pro myšlenky, které se začaly pomalu odvíjet a přesouvat se z lebky na kostičkovaný papír bloku, který používám s dcerou na cestách pro hru zvanou piškvorky. Teď se hodí i na můj škrabopis, který budu za pár dní luštit a přepisovat do počítače.

Zmíněná přirozená fáze v období žen, nejsou jen nějaké malé výkyvy, kdy se žena stane chvílemi trochu náladová ve vnímání muže. Není to ani malá roztomilá změna života, kdy začne dělat věci, které by od ní muž předtím nečekal. Dvakrát za týden sama večer vymaluje kuchyni na jinou barvu, zatímco muž nedočkavě čeká v ložnici, aby se příjemně před spaním společně unavili, tak jako roky předtím co jsou spolu. Několikrát týdně žena změní esenciální vůni aroma lampy vaší domácí pohody. Přestane sladit kávu a vyžaduje větší porci sladkých dezertů. A provádí další malé drobnosti okolo sebe, tak jako i počáteční nepatrné změny a obměny ve svém chování, kterého si málo pozorný muž nevšimne nebo jim nepřikládá žádnou váhu, je to prostě žena a ta dokáže být nevyzpytatelná i ze své podstaty.

I tak se může projevit začátek její biologické revoluce, revolty hormonů, zatraceného zúčtování jejího přechodu. Trpělivost ženy i s vlastním mužem se může vypařit a milující žena se promění na vztekem poháněnou nerudnou záhadu, které bude vadit i mužovo klidné dýchání během jeho spokojeného spánku na společném lůžku, při její bezesné noci poněkolikáté v řadě za sebou. Nejraději by sama sebe nakopala do zadku, pokud si tu změnu začne uvědomovat, ale nemůže si pomoct.

Přišel plnohodnotný a komplexní, tělo měnící a hormony ničící emocionální let akrobatickou stíhačkou peklem a pokud má muž to štěstí, že po i více jak dvacetiletém vztahu stále stojí pevně vedle své ženy, která byť nechtěně nastoupila do vagónu emoční horské dráhy, měl by se pevně držet nebo se rovnou připoutal.

Teď můžu mluvit ze své zkušenosti, jak v manželství, tak i v několika vztazích poté. A nejen o vztazích mých, ale i u svých přátel v podobném věku jsem zažil, jak onen přechod vstoupil velkolepě, jako rozverný, bujarý a nerozumný nezvaný host do ženina života. A to i velmi inteligentní, rozumné, moudré, správné, přívětivé a soucitné ženy se ocitly v hormonálním hurikánu, zatímco jejich muži bezradně stáli v jeho oko a čekali co se bude dít, nemajíc žádné zkušenosti s hurikány. Jen se život jejich ženy ocitl v přechodu, respektive její tělo.

Jako muž nemáme tu možnost jednoho dne se probudit s pocitem, že nám tělo ovládl nespecifikovaný vetřelec a my s tím nemůžeme nic dělat. Vidíme svoji partnerku stále sexy, ale pomalu už ne tak moc, jak jsme vždy doufali a chtěli. Začaly její změny. U některých změny velké u některých nepatrné, ale jsou to změny a nic nebude tak jako dřív, ale to neznamená, že to po odeznění, respektive uklidnění této ženské fáze nemůže být všechno ještě lepší.

My muži nemůžeme zažít, jak se naše vnitřní fyzická a citová váha, která nás udržuje v rovnováze správného partnera ve dvě ráno rozpadne, ba přímo vybouchne. Neocitneme se v koupelně před zrcadlem, ve kterém vidíme nehezkou posmrtnou masku svého dědy, ve které se poznáváme. Nerozbrečí nás bez zjevného důvodu nicotnosti jako je použitý poslední sáček oblíbeného čaje, zvadlý salát v lednici či nevyklizená myčka. Muže zpravidla nerozbrečí ani malý čmeláček, jak se snaží sbírat pyl z muškátů na balkoně. Ale pro ženu je tak malinký, bezbranný a krásně se starající o svoji čmeláčí komunitu až je jí to líto. Co jí je na tom líto, neví ani ona sama, prostě to tak je. Nerozbrečí nás vůně, kterou používala naše již mrtvá matka, ani hudba, která hrála k sólo tanci novomanželů na vlastní svatbě. Nás muže nerozbrečí ani náš „zralý“ věk, ale pro ženu se jejich zralost rovná ošklivé stařeně. Podívá se do zrcadla a zcela jistě zjistí, že už je opravdu vrásčitá stařena a rozbrečí se, protože se přece už nemůže nikomu líbit. Nemá cenu ji to vymlouvat, stejně řekne něco v tom smyslu, že jste hodní a chcete ji jen utěšit a rozbrečí se znovu.

Žena se stává nadměrně lítostivou a muž stojící vedle ní nic nechápe, vypadá zmateně a civí na ni jako neandrtálec, který poprvé spatřil oheň a nechápe, proč se žena taky nechce ohřát uprostřed zimy, když jemu je zima, zatímco ona se sama potí horkem ve studené jeskyni.

Ženský přechod není jen o výkyvech nálad, záchvaty trudomyslnosti, návalech horka, změny stravovacích a životních návyků. Přijde mi to jako komplexní přeprogramování systému. Stávku hormonů bez vyjednávání o lepších podmínkách. Estrogen, ten ženský hormon, který udržoval vše v rovnováze si vzal volno a zanechává nám v ložnici uzlíček nevyzpytatelných nervů s náloží nespavosti, úzkosti, vzteku a sexuální touhy, která se bez varování pohybuje mezi extrémy „vezmi si mě hned drahý“ vs „ani se mě nezkoušej dotknout.“

Domnívám se, že si muž ani nedokáže představit ženin emoční halucinogenní chaos, ale pokud ho chce přežít, nelze k počátkům menopauzy přistupovat jako k problému, který je třeba rychle vyřešit. Nelze se z toho vyvléct, pokud muži na partnerce záleží a má v plánu s ní opravdu zestárnout. Nelze to vylepšit návrhy, že by ji určitě pomohlo, kdyby se na čas odstěhovala ke své matce nebo by si udělala výlet se svojí kamarádkou na víkend s jógou.

Pokud si muž váží svého partnerského života a své partnerky, je jeho jediným úkolem nechovat se jako rozmazlené děcko nebo-li nechovat se jako blbec.

Za žádných okolností by muž neměl komentovat její tělo. Přibírá? Má najednou špeky tam, kde je neměla? Nikdy se nesmí o tom nezmiňovat a svá pozorování si muž musí nechat jen pro sebe, pokud není sebevrah udušený ve spánku polštářem. Muž prostě mlčí a poslouchá. Když žena řekne, že je vyčerpaná, neříká ji, že se jen potřebuje projít na čerstvém vzduchu. Když bude vzteklá, neříká ji, aby se okamžitě uklidnila. To nedokážou ani jogíni žijící v odlehlém Himalájském klášteře. Ani ji vysvětlovat proč by se měla uklidnit. Muž prostě mlčky přikývne a nalije ji skleničku jejího oblíbeného pití, položí na stůl krabičku s luxusní čokoládou nebo ji uvaří čaj a objedná její oblíbené jídlo z její oblíbené restaurace. Nebo udělá cokoliv jiného dle toho, jak ji zná a ví tak, co ji vychýlilo z její běžné nálady. Nikdy by se muž neměl pokoušet o nějakou rádoby přednášku o ženských hormonech a dávat za příklad jinou ženu, byť je to ošklivá kolegyně z práce. Žena potřebuje jen pauzu a svého chápajícího muže.

Ženiny výkyvy nálad jsou skutečné, a v podstatě, jak bylo řečeno, za to nemůže. To příroda si s ní hraje. Dokáže v tomto období přejít z láskyplného oznámení „Miluji tě miláčku“ na „Zabiju tě ty hajzle“ za méně než deset vteřin. Muž by se do toho opět neměl zapojovat. Neměl by se pokoušet ji vysvětlovat, proč to už přehání. Měl by zase jen kývnout, tvářit se starostlivě a nabídnout ji její oblíbenou svačinku, například jablečnou taštičku, oříšky či žitný chléb s avokádem, cherry rajčaty a vajíčkem natvrdo. Její muž ji zná, tak jistě ví, co ji zastaví, aby si dala pauzu. To poslední, co by muž chtěl udělat je ukázat ji důvod toho, co tak ženu nutí jedním kopem prorazit díru v sádrokartonové stěně koupelny.

I sex se změní. Někdy bude v ložnici nadržená jako poslední nymfomanka a bude toho chtít po partnerovi víc než jindy. Jindy ji zase bude představa jakéhokoliv mazlivého dotyku znít lákavě jako obdržený dopis s modrým pruhem z finančáku. A představa intimní milostné penetrace bude rezonovat jako ráno po mejdanu s plným kýblem zvratek vedle u postele. Muž by si měl pamatovat, že nejde o něj, i když si to bude těžko přiznávat. Jde o to, že její tělo začalo přepisovat pravidla. Muž k ní musí být trpělivý, laskavý a v zájmu jejich vztahu si nebrat nic osobně.

Pokud si žena sem tam nahlas posteskne „Nevím, co to se mnou je“ tak to není čas se jí ptát: „Zlato, co bude dnes k večeři?“ nebo „Koupila si mi pivko?“ Nejlepší reakcí muže by mělo být něco jako: „To je v pořádku zlato, jsme spolu a mám tě rád“ a pokud to jde, tak pohladit, zlehka obejmout. Nikdy nereagovat návrhem či oznámením: „Možná bys měla jít k psychiatrovi“ nebo „Je to jen stress, to dobře znám, uklidni se a nestresuj ještě mě.“ Nebo ještě hůř: „Jsi v přechodu, jdu do hospody na jedno.“

Přechod není nějaký tragický pád tragických žen, je to transformace. Žena vstupuje do nové verze sebe sama a po dokončení instalace, která může trvat i několik let se bude na svět dívat zcela jinýma očima, bude spoustu věcí vnímat jinak než celá desetiletí před tím, kdy všechny věci držela až úzkostlivě pohromadě a teď zjišťuje, jak se dají udržet pohromadě zcela novým a pohodovým způsobem bez úzkosti. Najednou nemá čas na zbytečné řeči, ani na to co tomu řeknou lidi, kdyby se jim nelíbila. Začne žít se snahou užívat si život maximálně co ji možnosti dovolí. Je to až neuvěřitelná změna a muž by to měl respektovat. Žena po přechodu 50+ nemá žádný problém si život užívat jen s kamarádkami bez muže či mužů. Když vyrazí parta žen na dámskou jízdu, tak jsou zpravidla k mužům absolutně sexuálně neutrální, tedy bez zájmu. Pokud se kolem sebe pozorně podíváte, tak vás možná překvapí, kolik skupinek samotných žen 50+ potkáte na dovolených, o víkendech na horách nebo ve wellness hotelích, odpoledne v kavárnách, na vzdělávacích a kulturních akcích, nebo jen tak na procházce městem.

Menopauza není ženský problém, je zcela přirozená a dá se říct, že může být i testem pro muže. Testem trpělivosti, empatie, soucitu, a i toho, zda si muž váží svého života se ženou, se kterou je ve vztahu natolik rád, aby neříkal blbosti a nechoval se jako blbec v nesprávnou chvíli. Žena není přechodem zlomená, je to jen biologický proces, vyvíjí se. Pro muže příležitost ukázat, jak moc je milující partner. Jak moc je dobrým partnerem, který neuteče, když se věci ve vztahu nejen emočně zvrtnou. Který neuteče, když se žena změní i fyzicky, ale podpoří ji, když má snahu s tím něco dělat. Protože ruku na srdce, ona mužovi problémy snášela dlouhé roky předtím, a to nejmenší co muž může udělat je, oplatit ji to. A pokud to muž „zahraje“ správně, vyhraje vítěznou kombinaci Jackpotu do konce života.

Život se ženou po všech těch nočních návalech, pocení, hormonálních tornádech a výkyvech nálad, vůči kterým je náboženský exorcismus jen slabá pohádka na dobrou noc, může být zatraceně lepší než kdykoliv předtím. Myslím, že to zmiňuji už po několikáté, takže je potřeba to stále připomínat. Přechod žena nejenže přežije, ona se povznese. Vyjde z toho životně silnější, moudřejší ve smyslu zkušenosti a nadhledu, uvidí věci v širších souvislostech, začne jednat s větší rozvahou, odstupem a větším citem pro harmonii a dobro. Aspoň tak jsem to vždy vnímal.

Žena přechodem získá i schopnost s odhalováním neupřímných mužů. Nový impuls do života ji zbaví i trpělivosti s ufňukanými, zbabělými muži. Tak i s těmi co se nechovají jako muži, ale jsou zastydlými spratky. Přestanou ji bavit i blbé řeči o manželích a dětech. Prostě všechno a vše začne brát tak jak to je, bez dalších příkras a chce, aby i ostatní se k ní chovali stejně. Konec přetvářky, uvědomí si, že si už žije svůj život pro sebe, že ona je konečně u sebe na prvním místě a pokud to někomu nevyhovuje, není to její problém.

Pokud muž „přežije“ popsanou fázi ženského života své partnerky a neuteče nebo nebyl vyhnán a pokud i žena „přežije“ sama sebe, můžou se oba cítit vyškoleni v umění partnerství a jen snad malé varování pro ženy. Neměli byste na to zapomínat, kdo vám stál po boku během hormonální apokalypsy a nechovat se příliš namyšleně či samolibě, protože muž si pamatuje všechno, co mu žena nehezkého řekla, řekla i nechtěně nebo co mu udělala, a to vše bez omluvy a věřte dámy, že si munici sraček muž dokáže schovat na ten správný okamžik nebo na ni zcela zapomenout. Je to na vás.

Pokud si tohle dokáže přečíst i muž a nebude mít pocit naštvanosti, tak jistě dokáže koupit kvalitní lubrikační gel do šuplíku nočního stolku, a bude jen mlčky konat s pochopením, když u jeho partnerky znenadání nastane dočasná vaginální suchost v souvislosti s rebelií jejich hormonů. Ti naštvaní se většinou záhy stanou single muži na seznamce.

Tahle úvaha je tedy primárně určena pro všechny ženy v počáteční fázi přechodu, které se momentálně potí v manželství a přemýšlejí jaký způsob vraždy nespolupracujícího partnera by mohl být legální. A pro všechny muže, kteří rozdávají rady typu: „Nedramatizuj hysterko.“ „Zkus jógu.“, „Dej si dortík navíc“, „Uvař večeři, to tě odreaguje od těch tvých blbostí.“ „Nevysírej nerve.“ Až po „Zkusila jsi neurol?“ či „Otevři si raději další láhev vína“ a myslí si, že to jsou užitečné reakce na ženinu hormonální paniku. V tom případě se považujte za šťastné, že vás nepokousala a v horším případě nepobodala.