Druhé rande a druhý náraz do zdi.

Jak jsem si myslel, nebude to jednoduché, ale vzdávat to rozhodně nebudu. Další zkušenost se bude do budoucna hodit.

Jmenovala se Magdaléna, dle fotek na seznamce ženská se šmrncem, elegantní kostýmek obepínal její zajímavé křivky, které už ovšem měly našlápnuto pomalu nabírat na objemu. Uvedený věk 45, byl sice už pod spodní hranou mého zájmu, ale i tak jsem do toho šel, než věkem opravdu ty kila nabere a stane se z ní almara. Mám rád plnější tvary ženy, než vyzáblé vizuny a tahle dle fotek je měla teď tak akorát, tak jak se mi to líbí, tedy lehce plnoštíhlé. Už bych si ji ohlídal. Sice mi přišlo chvilkově divné, že na jedné z fotek, kde je zvěčněna o silvestru na Time Square v NY a obří odpočet hlásil konec roku 2015, že vypadala i na ostatních fotkách, tak nějak stejně z onoho roku, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Sraz jsme si dali na Andělu v pizzerii Grosseto.

Přišel jsem trochu dřív, abych si vybral strategické sezení a měl tak přehled, kdo vchází do restaurace. V pizzerii bylo celkem prázdno až na podivně vyhlížející pár v rohu u výlohy. Měli se k sobě jako vánoce osamělých a myšlenky na sebevraždu. Jinak nikdo nikde, personál v těžké přesilovce. Lidem ještě neslehl oběd a do večeře bylo daleko. Sraz jsme si dali ve čtyři. Po čtvrt hodině od našeho domluveného setkání se vřítila do restaurace, udýchaná korpulentní až mohutná dáma v péřovém kabátu až na zem. Zpoza kabátu vykukovaly černé kozačky s bočním zapínáním na zip. Jeden zip tu rychlost udýchané lokomotivy nevydržel a pěkně se rozjel z druhé strany, než byl zapnut. Umolousané, tmavě hnědé, zplihlé delší vlasy jí překážely ve výhledu, ale bravurně je jedním fukem a trhnutím hlavy dostala pryč z obličeje, neb v jedné ruce držela deštník a ve druhé neobvykle velkou kabelku, která by se dala využít i na týdenní nákup potravin. Rozhlédla se, zaostřila na mě a její tvář se rozjasnila do úsměvu. Takového úsměvu jaký umějí droběny, když zahlédnou poslední kousek větrníku ve chlaďáku jejich oblíbené cukrárny a vědí, že bude jejich. Zamířila přímo ke mně, i když jsem nechápal proč. Všude bylo volno. „Ahoj Tome, já jsem Magda“ Nevěřícně jsem na ni zíral. Vypadala zcela jinak než na prezentovaných fotkách. Stála přede mnou žena typu selské almary, její prostorovou objemnost ještě zvýrazňoval její péřový kabát. V jejím obličeji by se daly najít určité podobnosti z fotek seznamky, pokud by se na ně člověk zaměřil a měl na to čas. Myslím, že i umělá inteligence rozlišování obličejů by měla problém. Zírala na mě malá zelená očka, tři brady a dobrácký úsměv, který tlustí lidé většinou mívají a rozhodně na 45 let nevypadala, určitě ji táhlo na šedesát.

„Pardon“ vysoukal jsem ze sebe, když mi došlo, že to je ta žena ze seznamky, jen o dvacet kilo starší. „Přijde vám to důstojné? Prezentujete se jinak, než ve skutečnosti vypadáte a zcela pochybuji, že vám je pětačtyřicet.“ Ohradil jsem se. Zalapala po dechu a začala si sundávat kabát. Pomohl jsem ji z rukávů a ucítil odér jejího pižma a na krku si všiml krůpějí potu. Žádný parfém cítit nebyl. Venku plus jedenáct a ona nabalená, jak na severní pól. Pod kabátem byla napasovaná v růžovém svetru, který zvýrazňoval každý špek na břiše a není snad nic horšího, když zmíněné špeky, které byly téměř ve stejné velikosti prsou nad nimi. Od pasu dolů široká rudá sukně. Magdička by zaměstnala hned několik módních stylistů. „Snad nebude tak zle, ty vypadáš jako na fotkách, líbil ses mi hned na první pohled“ A usadila se ke stolku, aniž by vzala v potaz, že já jí vykám. Přemýšlel jsem, jestli odejít hned nebo až za chvíli, ale vzhledem k mé momentální absenci sociálních kontaktů, jsem se rozhodl zůstat. Aspoň pokecám s někým, s kým bych se za normální situace do hovoru nikdy nepustil. Může to být zábavné a odejít můžu kdykoliv. U číšníka jsem objednal dvě sklenky červeného Chianti a na dotaz, zda si dá něco k jídlu, Magda neomylně ukázala svým tlustým prstem na velký kus tiramisu ve vystavené vitríně. Já si objednal panna cottu v náprstku na jednu lžíci. „Takže Tome“ začala hovor, když pingl odtančil ladným krokem pro objednané „už jsem se s tím setkala, že mi chlapi vyčítají, že vypadám jinak, ale ty fotky jsou pravé. Jsem to já v roce 2015 a to mi bylo 45. Takže, já na seznamce nelžu.“ Odzbrojila mě svým argumentem a myslela to naprosto vážně. „Neměly by tam být spíš aktuální fotky? Mě jste podle nich poznala, já vás ne“ namítl jsem. „Ale Tome prosím tě, já vypadám stále stejně už desítky let.“ Málem jsem vyprskl smíchy, to byla aspirace na fór roku. Byla minimálně o zmíněných dvacet kilo starší, možná i víc. Takže bylo jasné, že se budu bavit a byl jsem rád, že jsem hned naštvaně neodešel. „A ten věk 45 jste slavila naposledy kdy?“ pobaveně jsem se zeptal. „Je mi 52“ řekla. Podíval jsem se na ní zpříma aniž bych chtěl. „Dobře 55, ale vypadám na 52.“ Kolik jí bylo v roce 2015 už jsem raději neřešil, nechtěl jsem se do toho zamotávat a číšník přinesl naši objednávku. Vrhla se na tiramisu, jako kdyby ji nedali týden najíst.

Začali jsme hovořit o všem možném. Vychutnával jsem si její jednoduchý až naivní ženský pohled na svět, vždy něčím překvapila a v zápalu boje s tiramisu se jí přihodily dva fleky na růžovém svetru. Konverzace s ní ubíhala a byla kupodivu příjemná a pro mne i zábavná. Semleli jsme, kde co a člověk nabyl dojmu, že to není první setkání cizích lidí, ale setkání starých známých. Restaurace se začala pozvolna plnit a mě nebyly příjemné, téměř lítostivé pohledy pohledných žen, které si museli myslet, že s Magdou snad tvoříme manželský pár. Vypadalo to tak, když se nahlas nuceně smála mému ostrovtipu. U třetí sklenky vína se jí jazyk víc rozvázal a přišlo i na důvody, proč je na seznamce. „Přiznám se Tome, mám ráda sex, a jak se říká, jsem mlsná na spodek“ tenhle výraz jsem v minulosti ještě nezaznamenal a dodala „ a přiznám se, ty se mi líbíš, jsem ráda, že jsme se potkali a věřím, že se nevidíme naposledy“ Orosil jsem se, ačkoliv konverzace byla nenuceně příjemná a dobře se s ní skoro tři hodiny kecalo, ale její pokus o mlsně svádivý obličej z mužů musí dělat instantně impotentní jedince. Chytil jsem šanci za pačesy. „Víte Magdo, musím se vám k něčemu přiznat.“ Sice zpozorněla, ale že by mi konečně nabídla tykání, ačkoliv ona mi tykala od začátku, ji stále nenapadlo. „V posteli mi to moc nejde, už to není jako kdysi a obávám se, že jsem už více méně impotentní“ Zkoprněla a kopla do sebe poslední hlt své třetí sklenice vína. „A co tedy děláš na seznamce?“ Překvapila mě bezelstnou otázkou a naklonila se ke mně a téměř šeptem mi spiklenecky špitla „ Mě to vlastně ani nevadí, pokud se chlap z toho dokáže vylízat“ a její obličej se zalil ruměncem. Nevěděl jsem co na to říct. Představa roztoužené bachyně, čekající lačně v posteli na to své, pro které si jde neoblomně tvrdě, neb je mlsná na spodek, jak řekla, nehledě na potřeby protistrany, ve mně vzbuzovala počínající panickou ataku. Dostat se pod ní, či přímo zasednutí na obličej hraničí s rizikem poškození zdraví až smrti udušením či utopením. Moje fantazie jela naplno a dělalo se mi špatně, i když je jasné, že použít cizí tělo k vlastnímu uspokojení není nic špatného. Je to jen otázka oboustranné volby. Bylo na čase zmizet. „Dáme na závěr kafe?“ zeptal jsem se. „Ty už musíš jít?“ řekla posmutněle. Objednal jsem dvě espressa, které jsme do sebe kopli současně. „Bude další setkání?“ vyřkla další otázku. „Já bych byla ráda Tome“ dodala téměř prosebně.

Nejsem žádný Casanova ani příliš vybíravý, ale Magda fakt ne. Nadechl jsem se, abych jí řekl to, co slyšet nechtěla, ale předběhla mě. „V létě se žení můj syn a potřebuju tam nebýt sama, víš jak to myslím, ex tam bude s tou svojí vyzáblinou a já tam nemůžu být sama. Opravdu se mi líbíš a zdá se, že si i rozumíme“ Podívala se na mě jak pejsek co loudí pamlsek, který ještě neviděl. „To jako placený doprovod?“ utrousil jsem spíš v žertu, ale na odpověď jsem nečekal. Omluvil se a běžel na toaletu, moc jsem toho vypil. Ona o skleničku víc a odskočit si nepotřebovala, maně mě napadlo, ale víc jsem to nezkoumal. Po cestě jsem zaplatil u znuděného vrchního za kasou. Drobné na vrácení, na můj vkus hledal až moc dlouho a já musel běžet. „Donesu vám to na stůl“ řekl, když mě viděl, jak se kroutím. Byl jsem za to rád. Akorát, když jsem se vracel z toalety, číšník pokládal talířek s drobnými na stolek. Magda už byla nasoukaná v kabátu. Dáma, to tedy není. Shrábla drobné z talířku a strčila si je do kapsy. Zarazilo mě to, udělala to automaticky bez sebemenšího zaváhání. To jsem ještě nezažil, jen jsem nevěděl, jestli se mám smát, ztropit scénu nebo to nechat být. Rozhodl jsem se pro to poslední, asi si vzala k srdci moji poznámku o placeném společníkovi na svatbě svého synka a začala právě šetřit.

Vyšli jsme na ulici a rozloučil jsem se s tím, že už další setkání nebude. Respektive jsem ji oznámil, že není můj typ, že moje očekávání partnerky je jiné, ale přesto setkání bylo pro mě příjemné a užil jsem si ho. Šlehla po mě zlostným pohledem. „Kdo by taky tak stál o frajera, kterému nestojí“ procedila mezi zuby a veškerá příjemná konverzace dostala hned jiný rozměr. Usmál jsem se a ona rozevlátě odpochodovala, jak připochodovala. Osaměl jsem před Cinestarem a chvíli přemýšlel, zda si nespravit chuť filmem „Její tělo“ pojednávající o pornoherečce Andreje, která na mě koukala z plakátu, ale šel jsem se nakonec projít noční Prahou.