Divoké myšlenky nad sexem generace 50/60-tníků.

Jakou roli hraje sex v novém vztahu u páru 50-60+? Jistě důležitou, ale už jinou než ve dvaceti - třiceti letech.

Je prosinec, konec roku a já trávím své první Vánoce jinde než ve své domovině. Vždy mi přišlo přirozenější spojení těchto svátků se zimou, sněhem nebo alespoň marastem či vlezlou plískanicí při teplotách venku kolem protivné nuly. Letos je to poprvé, kdy se v tomto čase koupu v moři, plavu v bazénu před barákem a užívám příjemných dvacet pět stupňů ve stínu s občasným oživením lehkého chladnějšího vánku, který vás spíše osvěží, než rozmrzí.

Sedím na terase jednoho z mnoha domů klidné a tiché rezidenční čtvrti v Costa Adeje, kousek od oceánu a s výhledem na přilehlé tmavé pohoří, které je tak v kontrastu s blankytně modrou oblohou. Nechci se, ale rozplývat nad svojí touhou celoročního chození v šortkách a triku, která se nestane skutečností, pokud se člověk nepřestěhuje to těchto oblastí, kousek od obratníku Raka.

Sedím na zmíněné terase a v hlavě se mi honí myšlenky k zamyšlení. Vím, že zamyšlení je ve své podstatě nuda, vycházející ze subjektivního vidění světa každého jednotlivce. Přesto je hodím na papír, i když to můžou být jen otravné řeči obyčejného, stárnoucího, unaveného muže a jak říkala jedna má bývalá: „Že tě ty slátaniny, které stejně nikdo nečte, vůbec baví psát.“ Považovala zřejmě za povinnost vše, co jsem napsal přečíst, aby mi udělala radost, i když ji to k smrti nebavilo a měla pocit, že to nikdo jiný nečte kromě jí samotné a tím brala na sebe utrpení za všechny zmiňované, které to nebaví. Teď jsem se do toho trochu zamotal, ale už to tak nechám, snad je tomu rozumět. Bývalky a jejich problémy se mi hlavou nehoní.

Zpátky k onomu zamyšlení. Od rozvodu před pěti lety, hledám novou a lepší paní Božskou než byla má ex a prošel jsem celou řadou víceméně krátkodobých vztahů a objevuji, či víceméně mi dochází spousta vztahových nuancí, které mi v manželství nepřišly na mysl. Nutno podotknout, že mé manželství trvalo přes dvacet let a je rozdíl v namlouvání a následném randění ve třiceti a teď na prahu téměř šedesátky. Každopádně touha po vnímání něčeho jako je emoční pouto či emoční intimita sílí zřejmě s věkem a pokud emoční pouto není dostatečně silné na obou stranách, tak se prostě stane to, co se stává napříč generacemi a to je rozpadem každého nejen nového, krátkého vztahu. Pohledem z mužského hlediska, že jeden druhého opustí pro vyhlídku lepšího a zajímavějšího života, než jste si byli navzájem schopni nabídnout a žena pak muže opouští i pro jiného muže, ve většině případů majetnějšího, s vidinou akčnějšího života, plného cestování a snadného žití v něčem jako je pomíjivý luxus, když děti už jsou z domu, zatímco muž se nikam ze svého gauče neposunul. Naštěstí v nabídce seznamek je i spousta žen, které stojí pevně na zemi a vědí, že štěstí lze najít i v tom, co mají, co reálně ještě můžou mít, nemají nesplnitelná očekávání a jsou rozumné, i co se týče dalších atributů vztahu. Jako je společné žití, hospodaření, vzájemná opora, porozumění….. a sex. Sex je rozhodně jiný ve třiceti a po třiceti letech od třicítky. Pokud to správně spočítáte, tak vám vyjde onen rozdíl. Nicméně do vztahu by mělo vždy přijít to správné emoční intimní pouto a tady jsem narazil na spoustu příkladů, že ženám, ale tak i mužům nejde o hezký trvalý vztah, ale jen si užít onoho sexu bez snahy budování dalšího. Ono to pak třeba nějak dopadne.

Bez vzájemného otevření si srdce to vždy dopadne návratem na seznamku, pokud to už předem nevzdáte a neučiníte rozhodnutí zůstat singl. U mužů s občasnou docházkou na privát, u žen návštěvou baru a následnou nocí s některým z podbízivých mladíků. I to je životní styl, ale není to nic udržitelného. Všichni ostatní, kteří hledání dalšího partnerství ještě nevzdali a mají snahu v tom něco podnikat bez ohledu na věk, tak tito muži a ženy většinou zvládají takovou tu předehru, takové to povrchně hezké, které je vždy v počátku rozvíjejícího vztahu, ale pak často zpanikaří, když se u jednoho z nich objeví hlubší city. A když je jeden z nich vyjádří příliš brzy, ten druhý se může leknout, a ačkoliv by se v posteli vydržel milovat celou noc, najednou nevydrží ani minutu vyznání toho druhého a raději ze sebe udělá něco jako citově nedostupného neb si myslí, že se tak stane zajímavě tajemným, místo toho, aby řekl pravdu, že ho to sice těší a váží si toho, ale že je to na něj příliš brzy, či že potřebuje více času, aby v něm ten druhý to srdce otevřel. Nebo se bojí říci přímo natvrdo, promiň já to tak nemám, jen se mi to s tebou líbí v posteli, ale zatím bez dalšího posunu.

Ruku na srdce. V našem věku už snad každý ví, jak navodit atmosféru sexu, i když vzájemné city ještě nejsou úplně na stejné vlně. Ale co na tom. Radost ze sexu je vždy větší. Mechanika sexu je vždy stejná, a každý má své osvědčené způsoby, jak si vzájemně dělat libé až slastně rozkošnické pocity, ale pravděpodobně už jeden druhého ničím neohromí a ti dva se stávají pouze vzájemným nástrojem fyzického potěšení. Může jim tak unikat záměrně či nechtěně citová pointa vzájemného sbližování neb sex pro sex je velmi snadný, ale pro vztah nemusí být až tak důležitý a může se stát, že vztah bez emocí bude hluboký jako tloušťka tajícího ledu hokejového stadionu a na tom se žádné partnerství jistě budovat nedá.

Pokud někdo dočetl až sem, tak začíná možná tušit, že postelová zábava je sice fajn, ale z dlouhodobé strategie vztahového štěstí je příliš mělká, aby stačila pro něco takového, jako je třeba zažít lásku. Může se to zdát směšné, když dva lidé 50+ či 60 + o něco takového ještě stojí a usilují, ale ve své podstatě po tom touží více lidí, než by se mohlo zdát. A ve zmíněném věku emocionálně-intimní pouto je víceméně lepidlo vztahu, které podněcuje zájem jednoho o druhého i dlouho poté, kdy sex z pouhé radosti či dosažený orgasmus odezní. Často je to i tajné, ovšem nevyřčené přání každého, kdo do toho dává více citu a myslí to s tím druhým opravdu vážně, jen si není jistý sám sebou a obává si to přiznat.

Potud tohoto zamyšlení, se domnívám, platí pro obě pohlaví a dále budu pokračovat mužským viděním, neb je mi bližší a jako muž se nedokáži plně vcítit do kůže ženy i s jejími myšlenkovými pochody, vnímáním světa včetně toho mužského a v neposlední řadě vcítění se do ženských stabilních citů, ale i těch nestabilních až labilních. To bych ani nechtěl. Mám rád svůj zdravý rozum a citovému vydírání jsem velmi odolný.

Muž chce a má potřebu svoji holku v určité fázi chození něčím ohromit, potěšit v podobě například pozváním na víkendový wellness pobyt, či romantický výlet do hor s přespáním v luxusním hotelu nebo večeří v zážitkové „michelinské“ restauraci, prostě udělat něco, samozřejmě dle svých možností, neběžného, aby se mohl tetelit nad svoji originalitou a příjemným ohromením ženy. Muž tak dává najevo svůj zájem o ni a i ona to tak jistě vnímá. Vnímá to jinak než pouhý požadavek na sex s nekonečným tlacháním o tom, čeho je pro vztah s ní muž ochoten udělat s vědomím toho, že činy rozhodují, nikoliv řeči. Pokud dotyčná pozvání přijme, je potřeba, aby se muž přestat chovat tak, jako kdyby city byly něco nezdravého až ohrožujícího jeho mužské ego. Je potřeba odhodit masku všeználka či chytráka a nechlubit se do nekonečna tím vším, co kdysi dokázal. Zahodit pózu samolibého samožera, který se rád poslouchá, i když má pocit, že právě to, je to, co ženu na něm imponuje. Je to omyl. Nový vztah je nová startovací čára. Uvědomit si, že to co bylo, už prostě bylo a přítomností je možno si začít budovat vztah nový. Rozpoznat a využít zkušenosti z předchozích vztahů a vytáhnout z nich to nejlepší. Využít tu šanci si to nastavit jen podle sebe. Nikdo už jim do toho nebude kecat. Tchýně už jsou ve věku, kdy nad vámi zlomili hůl. Není třeba zakládat rodinu, spořit na cokoliv či splácet hypotéku. Zbývá tedy jen si život v jeho poslední třetině užívat i s vidinou blížícího se důchodu a hezky si ho prožít v klidu a pohodě.

Když už chce muž ženu ohromit, měl by ji umět naslouchat, poslouchat co mu říká a snažit se vytušit její myšlenky mezi řádky. Vím, že to žena očekává a vím, že pro muže je to hodně těžké až nemožné. Stačí tedy opravdu poslouchat s citem, co říká a nenuceně se zapojovat do jejího sdělení například empatickými otázkami, či přitakáváním se zájmem o věc. Lze to i úspěšně předstírat, lze se to naučit a vydržet to v rámci mužské empatie ke své vyvolené ženě. Pokud chce muž vztah, nemůže svůj zájem omezeně zúžit na potřebu svého penisu nebo představu, jak bude za hodinu vypadat v podvazcích, které má pro ni připravené, jako dárkové překvapení až se vykecá, bez ohledu na to, zda žena bude mít na podvazky vůbec náladu. Pokud ji bude přehlížet a nedá ji ten správný prostor, který potřebuje i pro své ženské ego ve vztahu, nemusí se muž setkat s tím správným pochopením a představa stížnosti na nevděčnost a kolik ho to vše stojí je více než méně směšná.

Žena, víc než předváděné mužovo chlapácké chování hodící se do party hospodských chlapáků ocení, když se muž přestane bát své zranitelnosti. Zranitelnost není tělesná vada a být k ženě pozorně otevřený z muže nedělá slabocha, ale vytváří jakousi rovnocennou sounáležitost se ženou, se kterou chce mít opravdový vztah. Dělá z něj někoho, koho si žena začne více vážit. Pokud si muž nedokáže přiznat, že se někdy i citově bojí, je mu úzko, že mu může být smutno, stýská se mu nebo je ztracený ve smyslu, byť chvilkové bezradnosti, anebo zmíněnou a tolik potřebnou pro vztah emocionální intimitu jen předstírá. Dříve nebo později to prokoukne i ta sebevíc zamilovaná žena, která se nechá déle či krátce ohromovat mužovými řečmi, omílanými stále dokola o vztahu zalitém jen sluncem. Přestane tomu věřit a dojde ji, že jde jen o sex bez dalšího pokračujícího příběhu souznění a porozumění si i v jiných oblastech partnerského života. Dojde ji, že ji muž nedrží pevně v náručí pro pocit, že mu na ni záleží, ale jen pro to, aby si sobecky dokazoval, že je stále muž, i když deprimující selhávání je stále častější. Dojde ji, že každý ženin něžný dotek muž považuje za výzvu k pokusu o další rychlovku ať úspěšnou nebo neúspěšnou. Neúspěšná je v tomto věku více pravděpodobná a muže frustruje, ač si za to může sám, neb považuje za jediný důkaz svého chlapství pouze výkon v sexuální oblasti a ten se nedostaví. Takový muž je odsouzen k nepochopení a vztahy se ženami mu už nepůjdou a může skočit až citovým sebepoškozováním a slabší jedinci až nenávistí k ženám, jako k viníkům jejich zatrpklé, často pak i impotentní samoty.

A přitom stačí tak málo. Být se ženou od samého začátku, nic nehrotit, nepodbízet se, nenutit, neohromovat lehce odhalitelnými výmysly. Později být s ní, když si potřebuje postěžovat, když potřebuje povzbuzení, když potřebuje soucítění po těžkém dni. Vypovídat se ze svých starostí i radostí, nebo si jen tak poklábosit….být pro ni zkrátka přítomen v tom potřebném čase. Pokud se žena potřebuje vypovídat, muž se u toho nemůže dívat na fotbal, prohlížet sociální stránky, či rovnou Tinder. Pokud se to děje, žena cítí a uvědomí si, že tam pro ni a její potřeby muž není. Není to její nejbližší člověk, za kterého ho chtěla považovat. Necítí ho, když ho potřebuje a muž je v tu chvíli jen nedůležitá kulisa na pozadí, kterou v podstatě nepotřebuje. V této situaci je pozornost jako cenná měna a žena ocení, když ji muž utratí tak, aby věděla a cítila, že mu na ni opravdu záleží. Pokud chce muž vážný vztah, musí mít bezpodmínečně pro ženu vždy otevřenou náruč, když ji žena z jakéhokoliv důvodu potřebuje, ať si o tom myslí cokoliv. A že ženy dokáží trpět čímkoliv, pro nás muže, i absolutní nepochopitelnou malicherností a nedůležitostí, ale o to nejde. Jde o to být vždy na příjmu. Když „trpí“ nebo má pocit že trpí, nech ji, nezesměšňuj ji, nezlehčuj to a nepřehlížej. Co může muž udělat je jen to, že s ní bude, pohladí ji, vezme za ruku, byť si o tom opět může myslet své. Na tom opravdu nezáleží. Záleží na tom, že pro ni nezmizí, když ho potřebuje. To dělá to ženino bezpečí, tolik potřebné pro pevný emoční vztah. Nebude utíkat se svými bolestmi a radostmi jinam a ani ji nebude nikdy bolet hlava před spaním a ranní mazlící rychlovku bude brát jako hezký začátek dne.

Každý muž dokáže ženu svléknout a moc toho namluvit, jen aby dosáhl svého. Správný muž dá ženě bezpečí bez zbytečných řečí, i když je oblečená. Ví, že se mu to ve vztahu vrátí. Tohle si ženy pamatují více než výkony v posteli bez hlubšího emočního pouta, které jsou praktický totožné s kýmkoliv. Ale s někým, ze kterého cítí jedinečné a opravdové city k ní jako k ženě jeho srdce, k selhání muže v sexu prostě nedojde ani, kdyby ztopoření nebylo na požadované úrovni nebo by nevydrželo dlouho, jak by bylo možná bývalo potřeba. Proudí tam jiná libá energie, která je víc než povrchní fyzické uspokojení. Je třeba k tomu dospět. A ženy a muži 50+ a 60+ můžou mít už i jiné preference k uspokojení než jen mechanickou penetraci.

Pokud chce mít muž 50+ nový vztah, který vydrží a sex, který něco skutečně znamená než pouhé pudové rozsévání spermatu, tak musí dospět, být dostatečně dospělý. Nezaseklý někde ve třiceti, kdy byl sexuálním predátorem na vrcholu. To už nebude. Příroda to tak zařídila, zřejmě, aby se nerodili houfně předčasní sirotci. Dospělý muž ve věku ctihodného kmeta, ač se na něj nijak necítí, by se měl už naučit navazovat známosti mimo svůj penis, který už začal pomalu, ale jistě vynechávat a lepší to už nebude. Navazovat známosti se ženami stejné generace, neb ty mají už pro ledacos pochopení. Sex pro ně není měřítkem kvalitního a trvalého vztahu. Ženy přiměřeného věku nepotřebují chlapa, co se bude litovat, že už to nejde jako za mlada, ale potřebují chlapa, který neuteče při prvních nesnázích. Někoho, kdo jim bude i naslouchat s pocitem, že ji rozumí. Pomáhat a dělat tu skálu, o kterou se může žena opřít, když není v životě vše dle představ. Žena to dokáže ocenit a i mnohonásobně vrátit. V podstatě pokud je muž dostatečně chytrý, tak mu už jistě došlo, že spokojená žena rovná se spokojený muž. Je to od muže mírně sobecké, ale pokud to bude myslet se ženou vážně, tak je to zdravě sobecké a věřte mi, že žena se bude sakra snažit, aby muž měl veškerý ženský servis, který jen dokáže.

Takový muž nemusí být dokonalý s vypracovanými svaly a stále plnou peněženkou či ovládat tajemství tantry a svádění. Stačí být citově dostupný, emočně empatický, sebevědomý, pozorný a schopný otevřené konverzace, která není pouze vyjednáváním něco za něco. Být skutečný, nehrát si na něco co není, jen aby ohromil za každou cenu, být upřímný, ale v mezích ženina očekávání. Nemůže ji říkat, že zase přibrala, že její kamarádka vypadá lépe nebo kritizovat designové prvky výzdoby ženini domácnost, ať se tam potká, pro něj, s jakýmkoliv nevkusným kýčem a cetkou. Být k ženě velkorysý a klidně ji nechat ať povlečení do ložnice mužské domácnosti vybere ona, tak jako nové úchytky do kuchyně, když má tu potřebu. Když ji muž nechá v jejich ženských věcech, jako je vytváření tepla domova, odpadnou mu zbytečné starosti, které navíc mohou být příčnou zbytečné nepohody. Pokud to muž dokáže má naději na nový hezký vztah i ve středním věku bez pomoci vztahových psychologů, rad sexuologů, jak chytit druhý dech, či urologů, kteří vám rádi předepíší Sindenafil na kila. Sindenafil funguje, ale používejte ho ve vztahu přiznaně. Za prvé to žena 50+ dokáže pochopit, ale i ocenit a pro muže je to ulevující. Správným přístupem obou se může stát, že ho časem třeba i odložíte.

Pokud to muž nezvládne, chytí a podlehne krizi středního věku, kdy se začne honit povzbuzený pilulkou za iluzí čisté lásky se ženou mladší, než je jeho dcera z prvního manželství se víceméně dobrovolně stane štvancem, nemá velkou šanci na pohodový vztah a život na partnerskou pohodu. Nemají stejná témata, nevyrůstali ve stejné době. A mladá partnerka bude chtít to, co on už si odžil v mladším věku a není to zapotřebí opakovat. Mám na mysli miminko, probdělé noci, když rostou zuby, zápis do školky a do školy, dělat úkoly, vozit na kroužky a není nic ponižujícího, když si dítko jdete vyzvednout do družiny a spolužák hlasitě upozorňuje „Pro Elišku a Jakuba si přišel děda“ To pak máte zoufalý pocit samovýroby vnoučků, ale nemůžete s tím nic už dělat a jen koukat na svoji první ženu, jak si užívá život s rozumným mužem – věkovým vrstevníkem. Dvě dovolené v létě, jedna v zimě a nesčetně společných víkendových výletů. Zatímco muž polapen krizí středního věku utírá zadky svým dětem, stejně jako to už jednou dělal před třiceti lety. Pro mě otřesná představa. To už jsou lepší praví vnuci, které můžete po vyblbnutí zase vrátit. Ne, že bych se na vnučku netěšil, ale prý mi ji svěří na hlídání, až bude mluvit, aby prý matka věděla, jaké blbiny jsme dělali a mohla je tak případně zatrhnout.

Vím, že je těžké v dnešní době seznamek 50+ a následné randění, které může připomínat stále se opakující apokalypsu, zoufalé a únavné snažení a po přehlcení následné odmítání se něčeho takového účastnit znovu a znovu dokola. Nebo si z toho uděláte zábavu a uvědomíte si, že se spoustou žen byste se nikdy neměl šanci setkat a udělá vám to pěknou sondu do sociálního vzorku žen – vrstevnic, které jsou většinou po dvou, třech manželstvích, ale stále ještě chtějí vztah, stárnout s někým. Někdy je v tom cítit urputnost až panovačnost, někdy uvolněnost a hezké očekávání. Tohle chování žen, respektive touha po vztahu mi moc smysl nedává, neb jsem se nedávno dozvěděl, že muž je ve své podstatě spokojený ve vztahu, kdy žena pro muže představuje určitý servis a řád. Tím muž přestává spoustu věcí řešit a dožívá se v ženině péči vyššího věku, než starý mládenec zakládajíc si na své svobodě. Ale to je relativní, vztah není o nesvobodě. A žena je prý spokojenější v single stavu, kdy se nemusí otravovat s chlapem a dělá jen to, co ona chce a pokud k tomu má i podobné kamarádky, tak mají pocit, že jim nic už nechybí, ovšem do doby, kdo pocítí potlačenou touhu po mužské ruce, která ji drží. Tak tomu taky nerozumím, ale zřejmě touha, respektive vědomí, že ve dvou se to lépe táhne, plní seznamky. Žena má v genech starost o ty své a to ji může naplňovat a není náhodou, že se ženy ve vztahu dožívají v průměru vyššího věku než muž. Tady by se ovšem dalo oponovat tím, že ženy žijí déle, neboť nemají manželky. Koukám, že se mé myšlenky rozdivočely a je na čase je utnout a užívat si počínající vztah, kdy je vše opilé větší či menší zamilovaností a kocovina v nedohlednu. Navazovat vztahy mezi padesátkou a šedesátkou, aby to k něčemu ještě bylo, je těžká disciplína. Muž už nesmí být blbec a žena už musí stát nohama na zemi.