Padesát odstínů kritiky

Na internetu jsou k nalezení spousty špatných recenzí na film Padesát odstínů šedi, který se stal nejočekávanější filmovou novinkou. Je ale opravdu tak špatný?

Nemohu si vybavit film, který by kritici ve svých recenzích nepotopili na samé dno. Já osobně takovým recenzím nepřikládám žádnou důležitost. A proč taky? Člověk se těší na daný film a všude kolem sebe vidí jen a jen špatné recenze a názory na onen film. To platí snad u každého nového filmu. Jen výjimečně se objeví kladná recenze a většinou jde o český snímek. Naši kritici by se měli vzbudit z dob minulých, kdy se točili úplné jiné snímky, a začít brát dobu takovou, jaká opravdu je. Dnes je film čistě komerční záležitostí a jinak to ani nejde. Film by bez peněz nebyl. Tudíž se film musí dělat pro peníze. Tenhle fakt se nikdy nezmění. Možná to na začátku kinematografie bylo jiné. Všem šlo o to, aby kinematografický snímek byl co nejlépe zpracovaný. Měl v sobě nějakou skrytou myšlenku, kterou divák musel objevit v rozmanitých detailech scény, střihu, pohybu postav, zvukových efektů, později v dialozích, a podobně.

Dnes je film především pro zábavu. Aby se divák mohl odpočinout u jeho oblíbeného filmu, prožívat emoce s filmovými postavami a především se pobavit. V dnešní době ve většině filmů nejde o žádnou hlubokou myšlenku nebo skrytý význam, nýbrž o zábavu, kterou divák vyžaduje. Kritizovat film za to, že jeho námět je vlastně ten stejný, jako u mnoha předešlých snímků je podle mého názoru nemístný. V současnosti vznikají filmy v takovém množství a rychlostí, jakou se mohlo bratrům Lumiérovým jen zdát. A vymyslet opravdu originální námět je téměř nemožné. V každém snímku budou prvky z jiných filmů, jen v jiném prostředí a situacích na pozadí.  Mnohdy si tento fakt ani neuvědomíme. Ale je to tak. Zkuste si vzpomenout na několik filmů stejného, nebo podobného žánru, a zapřemýšlet. – Co mají všechny tyto filmy společné?

Padesát odstínů šedi toho není výjimkou. Tuctový příběh šedé myšky a mladého bohatého podnikatele, kteří se do sebe zakoukají. Ale má to háček. Náš mladý zbohatlík Christian Grey (Jamie Dornan) je velmi rád dominantní a hraje si se svými sub ve své „herně“. Tomu neunikne ani mladá Anastasia Steele (Dakota Johnson). A tak se příběh rozvíjí dál a dál přes další dvě pokračování. Mou pravděpodobně jedinou větší výtkou filmových odstínů je ohledně celkového zpracování. Podle mého názoru film je natočen takovým způsobem, díky kterému události, které se v něm odehrávají, pochopí spíše čtenář knižní série, než divák, který nepřečetl ani jednu knihu Padesáti odstínů.

Je sice škoda, že erotické scény nejsou natočeny tak „žhavě“ jak jsou popsány v knize, ale přiznejme si. Nejlepším promítacím plátnem na světě je lidská představivost. Těžko kamerou zachytíte něco tak, jak si to člověk představil při četbě. Ale i přesto se tyto scény povedly. I když nám neukazují narovinu vše, jsou díky skvělé práce kameramana (Seamus McGarvey) z uměleckého hlediska mistrovsky natočené. A díky hereckým výkonům divák očima hltá scénu na plátně, postavám věří to, co zrovna prožívají. Mnohdy to prožívá i s nimi.

Někteří lidé Padesát odstínů šedi nazývali jako komedií. Ale proč vlastně? Že se člověk zasměje při trapných/vtipných situací? V knize takové situace nebyly nijak zvlášť vtipně popsány. Ale například scéna, kdy se Christian vrhl ve výtahu po Anastasii a ve chvíli, kdy se výtah zastavil, dveře se otevřely a oba se od sebe odtrhli. Christian s rozcuchanými vlasy a pomuchlaným tričkem, Anastasia stejně jako Christian rozcuchaná a nápadně zadýchaná. Před nimi dva muži v oblecích. Kdo by se u takové situace nepousmál?

Velkou pochvalu ale zaslouží věrnost filmového zpracování odstínů ke knižní verzi. Často jsou filmové verze knih velmi odlišné, například filmový Hobitt nebo televizní seriál Legend of the Seeker. Ale v tomto případě tomu tak není. Filmové odstíny jsou skoro téměř věrným přepisem knižním odstínům. V několika případech dialog ve filmu byl stoprocentně totožný s tím, který vedl Christian s Anastasií v knize.

Nesmíme opomenout ani hudbu. Speciální verze Crazy in love od Beyoncé, nebo Love Me Like You Do od mladé zpěvačky Ellie Goulding dokonale podtrhují filmový děj a skvěle ho umocňují.

Na závěr byl filmový snímek Padesát odstínů šedi dobrým počinem a pro mě příjemným překvapením. Pokud bych měl ohodnotit číselně, kdy desítka znamená „nejlepší“ a jednička „nejhorší“, tak bych volil osm z deseti. Už teď jsem velmi zvědavý na pokračování -  Padesát odstínů temnoty.