Tomáš Rozum – nadějný výtvarný umělec vystavuje

Tentokrát mé pozvání k rozhovoru přijal mladý výtvarný umělec, který toho má jistě ještě hodně před sebou. Je mu totiž teprve dvacet let. Tomáš Rozum, o němž teď mluvím, v těchto dnech svá díla vystavuje v budově ostravského Librexu. A právě tam jsme se také setkali.

Tomas Rozum, mlady 20lety umelecFoto: Tomáš Kabát

Tomáši, před námi vidíme pět tvých výkresů, které jsou zde vystaveny. Je tohle tvá první výstava?

Ano, je to má první vlastní výstava. Protože jsem ale chodil na střední uměleckou školu v Opavě, tak jsem měl možnost dvakrát vystavovat i tam. Tehdy ale šlo o prezentaci děl studentů školy, takže ode mě tam byly jen dva výkresy.

V kolika letech sis uvědomil, že tě umění baví a že by to mohla být sféra, kterou se chceš zabývat?

Má láska ke kreslení se projevovala již v raném věku. Od čtyř let jsem si kreslil a bavilo mě to, čehož si všimla máma, a hned jsem nastoupil na základní uměleckou školu, takže můj výtvarný rozvoj probíhal již od počátku vzdělávání.

Umělci se často nechávají někým inspirovat. Máš nějaký vzor ty?

Myslím si, že by nebylo dobré zafixovat se jen na jednoho umělce, a proto mám takových vzorů více. Obecně se ale nesnažím nikoho napodobovat a jde mi o to mít vlastní styl.

Jakou výtvarnou techniku používáš?

Mé výtvory jsou čistá kresba.

Proč preferuješ zrovna kresbu, čím tě oslovila?

Kresba se mi zdá rychlá, svěží a je méně nákladná. K ní totiž potřebuju jen papír, tužku a můžu začít. Na rozdíl od toho, kdybych chtěl udělat ve stejném formátu malbu, tak potřebuji obrovské plátno, barvy, které jsou v dnešní době drahé, zabere to hodně času a celkově je celá tvorba nákladnější.

Experimentuješ?

Snažím se experimentovat a někdy je to docela fajn. Myslím si, že mě to může rozvinout.

Co tě vede k volbě takovéto tematiky svých děl?

Objekty a postavy na mých výkresech se mi zdají složité a komplikované a to je pro mě výzva. Nakreslit například nějakou budovu samozřejmě taky umím, chodím totiž v současnosti na vysokou školu, kde se zaměřuji na autodesign, takže v tomto praxi mám a vím jak na to. Ta lidská anatomie se mi však zdá hodně proměnlivá. Lidské tělo vypadá v každé pozici jinak a snaha o zachycení jeho pohybu je pro mě fascinující.

Máš nějaké předlohy, nebo jak tě napadá, co kreslit?

Většinou si zadám téma, do kterého chci zapracovat ten objekt. Někdy zcela nečekaně dostanu nápad, přijde ta múza a já si řeknu „Aha! Tohle bych chtěl udělat.“ Předlohu, kterou mám pak v hlavě, si přenesu na malý formát, abych si obraz dobře rozložil. Následně můžu začít vytvářet veliký výkres. Jindy, když mám čas, si natáhnu papír, vezmu si rudku a kreslím, co mě napadne.

Já, jakožto naprostý laik, obdivuju tvou dokonalost ve ztvárnění postavy. Rozměry absolutně sedí, perspektiva je dokonalá. Předpokládám, že si však neměříš každý tah pravítkem. Máš nějakou fintu na to, aby například rozměry hlavy celkově do obrazu seděly, anebo na to máš zkrátka talent?

Takové věci člověka naučí právě na umělecké škole. Tam poradí, jak postupovat, a pomohou rozvinout cit člověka pro rozložení obrazu. Pracuje se podle měřítka. Já kreslím postavy 1:1, někdy i v nadživotní velikosti, takže si navrhnu například hlavu a teprve podle hlavy porovnávám velikosti jiných částí těla.

Jak dlouho trvá vyhotovení jednoho výkresu?

To je u kreseb velmi individuální. Jednu kresbu mohu stihnout za pouhé odpoledne, na jiné můžu pracovat třeba i týden, kdy si to rozložím a pracuji na tom více dnů po několika hodinách. Někdy je to totiž lepší v tom, že mám odstup a vidím i chyby, kterých bych si při jednorázové tvorbě nevšiml.

Uvedl jsi, že studuješ autodesign na vysoké škole v Bratislavě. Co má s tvou tvorbou společný tento obor?

I autodesign je v určité míře umění. Měl by se dělat pro lidi a i v autech by měl být vyjádřen duch člověka. Kdybych navrhoval například nějaký vůz pro lidi v Africe nebo na Sibiři, tak by mělo co nejlépe odpovídat jejich cítění. Ti lidé totiž mají určité náboženství, víru nebo duševno, a já jakožto designér, bych na to měl brát ohled, aby zákazníci měli pocit, že onen produkt znají, což se následně promítne i v prodeji. Právě zde vidím tu spojitost, že jak má tvorba, tak i design mají oslovit člověka.

Když se tedy vysoká škola, kterou studuješ, zaměřuje na autodesign, jakým způsobem se snažíš o vlastní rozvoj ve tvorbě tvých kreseb?

Dnes už je to samostudium. Neustále se snažím být v něčem lepší, rozvíjet se. Cítím, že fáze, v níž se nacházím nyní, rozhodně není konečná. Ještě se má tvorba bude vyvíjet. Takže ten rozvoj je v mé snaze o posunutí a zdokonalení sebe sama.

Dá se v dnešní době výtvarným uměním uživit?

To je těžká otázka. V dnešní době je velmi složité uživit se takovýmto specifickým uměním. Není to však nemožné. Dle mého názoru musí takový člověk být vyrovnaný, vědět kam jde a co chce. Musí však zároveň dokázat své umění prodat, což platí v jakémkoliv byznysu. Člověk, jemuž se to podaří, je potom v životě opravdu spokojený, protože se živí tím, čím chce, což je to nejkrásnější.

Konkrétně ty vidíš svou budoucnost ve svých kresbách, anebo v autodesignu?

To nevím. Obě věci mám velmi rád, ale nedokážu ti říci, v čem vidím svou budoucnost více.

Jaký je podle tebe vztah dnešních mladých lidí k výtvarnému umění?

Myslím si, že je to tak, jak to bylo vždycky. Mezi mladými se najdou lidé, kteří mají ke kultuře vztah. Otázkou je, do jaké míry dokáže právě je umění zaujmout. Nepovažuji to jen za problém mladých lidí, ale chybu vidím i na straně umění. To by totiž mělo být schopno mladou generaci oslovit. Je podle mě škoda i to, že si lidé často tvoří jen pro sebe a neprezentují se. Spousta z nich si neuvědomuje, že by mohl jejich výtvor někoho oslovit.

Jakým způsobem se tedy snažíš prezentovat své výtvory ty?

Kromě této výstavy jsem se nedávno pustil do tvorby blogu, který zatím aktualizuji. Jakmile bude hotov, budu ho více prezentovat. Najdete jej na adrese http://sakalplace.blogspot.com/.

Co vše podle tebe je možno v dnešní době považovat za umění?

To je velmi komplikovaná otázka i pro vyspělého šedesátiletého muže, který se v umění pohybuje dlouho.

Nechci po tobě analýzu. Ptám se čistě na tvůj osobní názor.

Můj názor je takový, že umění je tvořivá činnost, která člověka baví a v níž umělec uplatňuje svůj talent. Zároveň by mělo mít nějaké sdělení. Něco, co chce autor svým dílem vyjádřit.

Podíval ses někdy díky umění i do zahraničí?

Jednou se mi podařil prodej mého díla italskému profesorovi barokního múzického umění. On mě poté pozval na desetidenní studijní cestu napříč Itálií. Dostal jsem se do Říma, Benátek, Padovy, Florencie a Sieny, což jsou velká, kulturně bohatá města.

Jaký máš vztah k hudbě?

Velmi hluboký. Výtvarné umění je s hudbou často propojeno, protože velké množství malířů tvořilo na základě hudby. Pokud někdo tvoří společně s hudbou, jde to pak vidět i na jeho výtvarném projevu. Já osobně mám hudbu velmi rád. Myslím si, že bez ní by byl život o dost chudší.

Ty už jsi zkoušel tvořit na základě hudby?

Shodou okolností jeden z obrazů na této výstavě je inspirován hudbou. Při tvorbě jsem si pustil CD kapely Čechomor a ta inspirace do mě vnikla sama právě díky muzice. Při kreslení mi pak šlo o to, aby člověk, který se dívá na ten obraz, prožíval tytéž pocity, jaké by měl při poslechu oné hudby.

Kde budou moci čtenáři na tvá díla narazit, plánuješ nějaké další výstavy?

Tady v Librexu mé výkresy zůstanou až do soboty 5. března.

Již ve středu 2. března budu společně s mými dalšími dvěma přáteli vystavovat v opavském kulturním domě. Tam jsme chtěli spojit umění nás tří v jeden celek a vyzkoušet si, jaké to je, vystavovat ve větší kompozici. Zadali jsme si jedno téma, které každý z nás v průběhu tří měsíců vypracoval samostatně, takže se těším na reakce návštěvníků.

31. března začne v ostravské galerii Mlejn má první velká výstava, která bude trvat zhruba měsíc. Celá výstava začne vernisáží právě jedenatřicátého.