Velká kniha sociálnědemokratických pohádek

Každý z nás by si jistě dokázal, a to i po mnoha letech, vybavit svou oblíbenou pohádkovou knihu. Moje nejoblíbenější je ta, kterou v průběhu několika posledních let vydávají na pokračování členové ČSSD. Není večera, kdy bych si v ní nelistoval.

Velká kniha sociálnědemokratických pohádek obsahuje celou řadu historek, po jejichž přečtení, alespoň na krátkou chvíli, zapomeneme na každodenní námahu a starosti. 

Všem lidem, kteří vůbec netuší kde sehnat peníze, bych vřele doporučil uklidňující pohádkový příběh vypravěče Vladimíra Špidly nazvaný Zdroje jsou. Podobně uklidňujícím dojmem působí i dvoudílná báchorka O původu Grossova majetku od neznámého autora. 

Naproti tomu lidé, kteří si půjčili od příbuzných či známých nějakou finanční hotovost nebo musejí splácet hypotéku, se jistě s chutí začtou do poučného příběhu Dluhy se splácet nemusejí z rukou Jiřího Paroubka.  

Stranou nezůstávají ani další levicoví Anderseni české politické scény. Kupříkladu velmi plodný autor bájných příběhů Zdeněk Škromach, se do mé paměti nesmazatelně vryl pohádkou pojmenovanou Pastelkovné 1000, porodné 120 000. Vypravěčský talent nezapře ani jeho kolega Vladimír Dryml v pohádkově laděné historce Pomoc přítelkyni Orgoníkové, o síle přátelství a lidské dobrotě.  

Naprosto celá ČSSD je pak, jako jeden muž, podepsána pod příběhem nejdojemnějším, a sice Myslíme to upřímně, děláme to pro lidi.  

Pokud bych měl uvést pohádkáře z Lidového domu, v němž jsem nalezl největší zalíbení, nemůžu zmínit nikoho jiného, než Bohuslava Sobotku. Zejména jeho poslední pohádková tvorba nemohla zůstat bez povšimnutí. Především se jedná o srdceryvné vyprávění Třináctý důchod. Které, stejně jako všechny ostatní, vydalo Oranžové nakladatelství. 

Zrovna u této poslední pohádky, ale nejenom u ní, jsem začal přemýšlet, kdyby se taková situace měla odehrávat ve skutečném světě, kde by na její realizaci sociální demokraté vzali peníze. Můj spánek začal být tou dobou poněkud neklidný. A jakoby můj neklid a pochyby, a z nich vycházející otázku, vypravěč Sobotka slyšel, a hned přispěchal s dobrodružnou báchorkou Bohatým brát a chudým dávat, pojednávající o zvyšování daní zámožným a úspěšným. Doplněnou neméně čtivou pohádkovou humoreskou Nekonečný deficit státního rozpočtu, popisující neustálý život na dluh, a z cizího. 

Taková odpověď mou nejistotu beze zbytku vyvrátila. A já jsem zas po čase přestal pochybovat o obsahu a správnosti této četby před spaním, a v klidu jsem ulehal ke spánku.