Mnoho povyku pro nic

V souvislosti s českým předsednictvím Evropské unie se v jedné z bruselských budov objevil umělecký počin výtvarníka Davida Černého. Visí zde již řadu dní a vášně kolem něj stále neutichají. Někomu se líbí, někomu se nelíbí a někoho dokonce uráží. A co si o tomto díle myslím já?

Záměrem Černého díla je bezpochyby zaujmout, překvapit či spíše šokovat kolemjdoucí. Jistě se snažil trochu rozčeřit poměrně statické a nudné úřednické prostředí Bruselu. A to se mu dokonale povedlo. Mě osobně „Entropa“ zaujala a líbí se mi. Snaha představit jednotlivé členské státy Evropské unie spolu s předsudky, které o nich panují, je docela sympatická. A neotřele působí i celkové zasazení kompozice do licí plastové formy.

Umění je oblast, kde je naprosto nemožné zavděčit se všem. Za zcela legitimní považuji kladné ohlasy na zmiňované dílo. Stejně jako názory, které dílo nepovažují za vtipné nebo se jim z různých pohnutek zkrátka nelíbí. Dokážu pochopit i to, že se některé státy, konkrétně Bulharsko a Slovensko, cítí být vyobrazením svých zemí dotčeny a uraženy. Taková reakce mi sice připadá poněkud přehnaná, ale pokud se vedoucí představitelé obou státu cítí poškozeni, tak je na místě omluva. I když v případě těchto dvou republik jejich podrážděnost spíše pramení z nedostatku tepla v radiátorech. 

Co ovšem zcela nechápu, jsou některá přihlouplá vyjádření uměleckých „odborníků“ a jiných „moudrých“ hlav, které v díle naprosto scestně vidí jakési skryté symboly, kterými jsou pobouřeni. Nejprve se dozvíme, že německá dálnice připomíná hákový kříž, později dokonce vytváří svým uspořádáním oblíbený neonacistický symbol „18“. Stranou nezůstal ani jistý italský fotbalista, který má údajně masturbovat s míčem. Dánsko poskládané z LEGO kostek má zase připomínat nechvalně proslulou karikaturu proroka Mohameda. Těmto „objevitelům“ bych co nejdříve doporučoval navštívit svého očního lékaře nebo neurologa. Jinak hrozí, že se dočkáme dalších neskutečných odhalení. Že například Slovensko znázorněné jako zabalený uherák omotaný maďarskou trikolórou je ve skutečnosti mrtvý novorozenec v igelitovém pytli, omotaný kabelem od televize. A že irské dudy vyhrávají neustále melodii, která až nápadně připomíná refrén jedné skladby s rasistickým textem, od nejmenované neonacistické kapely.

Pokud by se chtěl autor zachovat neutrálně a diplomaticky, mohl se na výzdobě podílet nějakou pěknou krajinkou s jelenem nebo delfíny, které by si nikdo ani nevšiml. Jsem ale rád, že se Černý diplomaticky nezachoval, a naopak si zachoval svůj osobitý umělecký projev.