Zdražení jízdného v Praze aneb po nás potopa

Od 1. července 2011 se Pražané dočkají dlouho avizovaných změn v tarifu Pražské integrované dopravy. A změny to nebudou jen kosmetické. Mnoho smyslu v tomto zdražení a přerozdělení však nehledejme. Ostatně proč taky, když v naší politice platí „po nás potopa“?

Pražská koalice si totiž stále plete správu věcí veřejných s vládnutím a  nepochopila  podstatu přirozených vztahů mezi veřejností a politikem, kde  podřízená není veřejnost a nadřízení nejsou politici. Je to přesně naopak. Politici jsou na základě voleb „zaměstnáni“ a my od nich očekáváme to, že budou dobře hospodařit. Minimálně tak, aby „po nich“ zbylo v pokladně tolik jako „před nimi“.

Změna tarifů v Pražské integrované dopravě, která dopadne na Pražany od prázdnin, jde však přesně v obráceném duchu. Přerozdělením peněz  zdražením jízdného na jedné straně a totální dotací jízdného pouze pro některé obyvatele (tedy „zdarma“) na  straně druhé,  tak dochází v nejobecnější rovině k omezování svobody občana. Současné provozní náklady dopravního podniku jsou ze 2/3 hrazeny dotacemi. Věřím, že většina Pražanů by zdražení pochopila, pokud by ale vedlo  ke zkvalitnění samotné dopravy (čistota, posílení spojů), či alespoň ke snížení dotační náročnosti dopravního podniku. Tím by pak třeba zbylo více peněz na další infrastrukturní investice – metro, parky, atd. „JENŽE MY POLITICI TOTIŽ VÍME LÉPE NEŽ VY, OBČANÉ, JAK NALOŽIT S VAŠIMI  PENĚZI. PROTO VÁM Z NICH SEBEREME CO NEJVÍCE A PŘEROZDĚLÍME JE PODLE NAŠEHO UVÁŽENÍ.“

Schválená změna tarifů a zdražení jízdného je však absurdní i z mnohem konkrétnějších důvodů. Jakékoliv opatření, kterým se zasahuje do tak komplexního systému, jakým doprava bezesporu je, musí být velmi promyšlené. O to víc v miliónovém městě s obrovským potenciálem v cestovním ruchu je třeba před změnou zvážit veškeré dopady. Zásahy do již existujícího a relativně fungujícího systému totiž musí být promyšlené ještě v mnohem hlubší rovině. Jak se například zachovají senioři a mládež, kteří budou mít  jízdné „zdarma“? Ano, pro tyto skupiny se doprava pomocí MHD jistě zatraktivnila. Jak však tito městkou dopravu doteď využívali? Jezdili autem? Kde jsou analýzy, které toto dokazují? Nenajdeme je, nešlo totiž o odborné rozhodnutí. „Prostě to tak bude a basta“. A jsme zase u toho politika z úvodu: vládnoucího a nesloužícího.

A dále: Kdy tito lidé usednou do dopravních prostředků? Bude to v dopravní špičce? Co to udělá s již tak přeplněnými vlaky metra a tramvajemi, které na mnoha místech v Praze již nemohou jezdit  v kratším časovém intervalu?

A co jízdné zdarma pro cizince? Koaliční politici nejprve do všech médií chlácholí Pražany, že jízdné zdarma bude jen a výhradně pro ně. Příliš pozdě pak  zjišťují, že budeme vozit zdarma  i turisty. Ročně přijede do Prahy ze zemí EU okolo 120 00 cizinců ve věkové kategorii 65 -70 let a všichni budou jezdit zadarmo po Praze. Jinak to ani být nemůže, členská země EU si nemůže zavést zdarma veřejnou službu jen pro své občany. Opravdu je toto zamýšlený dopad změny tarifů?

Marně budeme také hledat analýzy, kdo vlastně pražskou integrovanou dopravu využívá. Jsou to Pražané? Jsou to Středočeši? Na frak tak dostává i samotné slovo INTEGROVANÁ doprava. Na hranicích Prahy totiž dojde k zajímavým situacím. Občané v dotčených věkových skupinách přijedou k hranici Prahy za plný tarif (někteří možná se slevou) a uvnitř Prahy pojedou bezplatně.  Ještě paradoxnější situace nastane při jízdě vlakem s využitím tarifu Českých drah. Takováto disproporce (plné jízdné versus jízdné bezplatné) nemá s integrovaným systémem nic společného. A to ani nezmiňujeme současnou dopravní antipolitiku středočeského hejtmana. Kam se poděla ona koncepce sbližování integrované dopravy Prahy a Středočeského kraje?

O naprosto nesmyslném začlenění Opencard ani nemluvě. Nevíte, proč se jí vlastně říká karta Pražana?

Každý vědec musí napřed problém identifikovat, aby následně nalezl řešení. Každý kuchař  musí nejprve ovládnou základní kuchařské dovednosti, aby mohl začít vařit podle receptu či experimentovat. Jen v politice je to naopak. Co nás čeká příště?

Pozn. autor: převzato z Parlamentních listů