K rozvoji města potřebujeme především vzájemnou důvěru
Široké spektrum názorů, které v průběhu dne zaznělo, mne velmi obohatilo. V rámci diskusí, od ryze teoretických až po velmi praktické, jsem byl také poučen těmi nejobecnějšími myšlenkami. Je zvláštní, jak je člověk přes síto reality a rychlé tempo běžného života schopen přehlédnout ta nejzákladnější pravidla a principy. Zastyděl jsem se a pozorně poslouchal.
Jeden z takových principů, který všichni dobře známe, ale málokdy se nám daří se jím řídit, například zní: „Co je samozřejmé, není třeba zdůrazňovat. Naopak zdůraznění samozřejmého znamená, že to samozřejmé není.“ Ach, jak trefná věta. Obzvláště pikantní je v souvislosti s projevy některých kolegů politiků, zejména na pražském zastupitelstvu. Jak mluví a dokola omílají věci zcela samozřejmé a neuvědomují si, že tím působí stále trapněji a trapněji. Jak do úvodu svých sdělení přidávají zbytečná a úsměvná ujištění, že všechno dělají pro své občany a občanská sdružení. Jak hrají naštvanost, chlácholení, podbízení se a další pro divadlo typické role.
Druhým základním principem, který mi byl během setkání připomenut, je potřeba důvěry jako základní instituce nutné k jakýmkoli společným krokům. Důvěra se dlouho buduje a velmi rychle ztrácí. Je to základní mezilidský vztah, do kterého dnes a denně zvonu a znovu vstupujeme. Platím-li velkou bankovkou, věřím, že mi ji prodavač rozmění a vrátí drobné. Proč by to na politických úrovních v zastupitelských sborech nemohlo fungovat stejně? Důvěra v samosprávu je však velmi malá. A to kupodivu jak shora (ze strany ministerstev) tak i zdola (ze strany občanů). Přitom je však vztah důvěry občanů ke své samosprávě základní podmínkou demokratické společnosti. Pokud je narušen, tak jak se tomu stalo v minulosti bohužel i v našem městě, je rozvoj jakéhokoli území a společnosti odkázán k postupné degeneraci a zániku. Osm posledních měsíců v roli radního mi (naštěstí) vzalo iluze o reálnosti revolučních změn poměrů. Naopak, mají-li být změny skutečně k lepšímu, je zapotřebí neskutečně trpělivé práce a budování důvěry. Jedině tak je možné nakonec najít cesty, jak uskutečňovat ideály. Ty jsem naštěstí ještě neztratil.
Třetím principem je neustálý konflikt mezi nutkáním rezignovat na občanský a politický život v pražské (potažmo celé české) společnosti a aktivní snahou bránit se negativním trendům ve společnosti. Osobně zcela odmítám představu rezignace na cokoliv. Pokud už se člověk má s něčím smířit, pak jedině se základními konstantami lidského života – nutnosti tolerance a umění odpuštění. Rozhodně by se neměl nikdo z nás smiřovat s tím, že jsme tu čtyřicet let měli komunistický režim totálního centrálního plánování, nezřízené morální devastace každého člověka i celých rodin, přetvářky a nalhávání si, že všechno patří všem a jiných člověku se příčících nesmyslů. Jakýkoli pozůstatek této éry považuji za potřebné vymýtit z našich zvyků a postojů a odstranit všechny možné brzdy rozvoje občanské společnosti. Jak jsem v sobotu zaslechl během diskuze ke strategii rozvoje města: „My jsme tu opatrní už dvacet let a podle toho to tady vypadá.“
Ačkoli se může zdát, že témata Metropolitní ozvučné desky jsou až téměř ideologická či filosofická, není tomu tak. Diskuze probíhají maximálně tématicky orientované, za což je třeba poděkovat organizátorům a skvělým konferenciérům z občanského sdružení Agora CE. Já sám si však kromě praktických postřehů a inspirací odnáším ze setkání i jiné hlubší dojmy, a právě o ně jsem se chtěl v rámci tohoto textu podělit. Už teď se těším na další sobotní setkání tentokrát na počátku adventu prvního prosince.
H.
Praze 1 jsou tramvaje buřt
Václavské náměstí je lokalita plná paradoxů. Jen si to shrňme: přestože je bulvárem v samotném srdci města, má atmosféru pochybné periferie. Na jednu stranu je jednou z nejvyhledávanějších turistických lokalit a na druhou stranu je Václavák oblíbený i pro skupinky narkomanů a pochybných existencí, které si oblíbily zejména tamní pasáže. Václavské náměstí se zapsalo do dějin města i celé země jako ikonické místo, které bylo svědkem řady historických událostí - je symbolem konce totality a příchodu demokracie, ale přesto je zamořen kasiny, hernami, lacinými obchůdky s upomínkovými cetkami a ohyzdnými stánky s pochutinami nevalné chuti. Návštěva Václaváku představuje pro Pražany často jen nutné zlo.
Talinn jezdí zadarmo, bude jej Praha následovat?
Od 1. ledna 2013 jezdí obyvatelé estonského velkoměsta hromadnou dopravou zadarmo. Stačí jim k tomu Talinn Card, kterou obyvatelé města přiloží k oranžové čtečce na začátku každé svojí cesty. Talinn si od opatření slibuje méně automobilů v centru města a zklidnění dopravy, o což usiluje i vedení Prahy.
Bém se prý vrací
V tisku se objevily informace o tom, že Pavel Bém míří zpět pod křídla své rodné strany, kde bude srdečně přijat poté, co si bez průkazu ODS odpykal „neetické“ zveřejnění svých „soukromých“ rozhovorů s přítelem Janouškem. To jsou mi věci. Je pravda, že jsem dlouho nečetl něco, co by mě dokázalo udivit víc.
Konec hloupých nápadů?
Za nejdůležitější projekt svého dosavadního působení v roli radního pro územní rozvoj považuji Metropolitní ozvučnou desku. Ne snad že by v pomyslné soutěži neměla tato iniciativa konkurenci, neboť za jeden rok práce v nové koalici se v oblasti územního rozvoje podařilo odvést nebývalé množství dobré práce – zahájení pořizování nového Metropolitního územního plánu, založení Kanceláře veřejného prostoru, reforma Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a celkového způsobu, jak v Praze (a potažmo celé republice) uvažujeme o územním plánování. A to nepočítám nutný generální „úklid“, který na nás bohužel zbyl po předchozích „vládcích“ Prahy. Není divu, že pracovní den naší kanceláře má na minutu přesně 24 hodin.
Jizva na tváři Holešovic
Česká metropole je z urbanistického pohledu výhrou i prokletím zároveň. Nevěříte? Tak si to shrňme. Na jedné straně se může směle chlubit malebnými zákoutími, čtvrtěmi s nezpochybnitelným geniem loci a unikátním historickým centrem. Na straně druhé pak ale její pohlednou tvář hyzdí zanedbávané lokality, které připomínají spíš periferii než čtvrť jednoho z nejkrásnějších evropských měst. Copak o to, každé město má místa, která nejsou jeho výstavní skříní. Praha je ale bohužel „unikátní“ v tom, že tyto lokality najdeme i ve velmi blízkém okolí jejího centra.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Prodej bytu 3+1 73 m2 Francouzská, Kroměříž
Francouzská, Kroměříž
3 250 000 Kč