Regulátore, nereguluj své občany!

Na trhu s energiemi, který je pod značným tlakem geopolitických změn i válečných konfliktů, jsou otázky efektivity trhu stále častější. Jakou roli vlastně hraje, nebo by měl hrát, regulátor?

Ekonomové si v posledních letech stále aktivněji kladou otázku, jak má vlastně fungovat takzvaný efektivní trh. Co může, a musí stát prostřednictvím regulačních úřadů dělat, aby byl trh opravdu efektivní – nedocházelo ke zbytečným turbulencím, byla zajištěna ochrana slabších před silnějšími, menších firem před „dominanty“, tuzemských společností před nadnárodními korporacemi, ale aby přitom na trhu panovaly férové podmínky, které zajišťují všem hráčům přiměřený zisk. A jakou roli v tom všem hrají občané, spotřebitelé…

Na trhu s energiemi, který je pod značným tlakem geopolitických změn i válečných konfliktů, jsou tyto otázky o to palčivější, že se dotýkají každodenního života, životní úrovně, všech občanů České republiky bez výjimky. A to už je, jak jistě všichni uznají, věc velmi závažná.

Jedno je ale jisté, naprosto zásadní roli ve všech procesech kolem trhu s energiemi sehrává Energetický regulační úřad (ERÚ). Nezávislý na politicích, odpovědný v dopadech svého rozhodování pouze a pouze občanům. O to více je pozoruhodné, že právě těm občanům, kterým vlastně sám příliš nedůvěřuje…

ERÚ řídí Rada, v jejím čele je předseda. Je zvláštní pocit, že pět lidí, pět občanů této země má přímý, téměř bezprostřední vliv na životní úroveň „zbývajících“ více než deseti milionů.

Je to tím zvláštnější, že mnoho měsíců a shodou okolností zrovna po energokrizi, kdy úřad čelil masivní kritice, že nepředvídal mimo jiné pád Bohemia Energy a řadu dalších souvislostí, pracovala rada ERÚ dokonce jen ve třech členech. Toto, jak většina právníků marně upozorňovala, bylo na hraně zákona. Důvod? Politici „nestíhali“ navrhnout kompetentní osoby na neobsazená místa. Proč? Prostě neměli čas. Asi řešili zrovna tu energokrizi…

Shrnuto: 20 měsíců měli tři konkrétní lidé naprosto zásadní vliv na to, kolik každý z nás bude platit za energie. Pouze tři lidé nesli na bedrech průběžné kontrolování nesmírně složitého systému energetických hráčů, vyvažování jejich vlivu, fungování nejrůznějších vah a protivah, hlídání toho, zda nehrozí trhu nebezpečí v důsledku krachu některé z dalších společností.

Jak víme, ani to se nepovedlo.

Bohemia Energy krachla, trh se otřásl poprvé. Rusko vpadlo na Ukrajinu, trh se otřásl znovu. Tentokrát ovšem nejvíc v novodobé historii, což právníci vesměs označili za „zásah vyšší moci, ne nepodobném povodním či zemětřesení“.

A poučení z krizového vývoje?

Je jich více. Pokud si vezmeme k ruce statistiky, ukáže se třeba, že nejlépe z krize vyšli ti zákazníci, kteří na vrcholu vsadili na klasickou ekonomickou tezi, že stejně jako rychle ceny stoupaly, budou i klesat. V energetice jsou toho příkladem produkty navázané na spotové ceny.

A teď pozor – právě tyto produkty ERÚ svou činností nejvíce (nicméně účinně) brzdí, tzv. „reguluje“.

Jak to odůvodňuje? Coby osvícený regulátor se skálopevně domnívá, že řadoví zákazníci nejsou dostatečně vzdělaní a zkušení, aby si byli vědomi rizik spojených se značnou cenovou volatilitou těchto produktů. Jinými slovy, regulátor se rozhodl rozhodnout za ně.

Podobné diskuse se svého času vedly kolem otázky, zda „dovolit“ občanům, drobným investorům, kupovat akcie napřímo, bez „svolení“ státu, státní banky či kohokoli „odborného a uvědomělého“. Naštěstí už začátkem devadesátých let převládl jednoznačný názor, že stát není „osvícený“ diktátor, který rozhodne za občany – na akciích, stejně jako na spotových cenách energií, lze vydělat, ale i prodělat. V historickém průměru ale rozhodně převažuje strana plusů. Stát omezil svou roli na povinnost, aby každý prodejce, banka, investiční portál, prokazatelným způsobem upozornil soukromého investora na možná rizika z volatilních cen.

Proč se podobně nepostupuje u spotových produktů? Proč ERÚ všemožně brzdí přirozené právo občanů svobodně se rozhodovat – samozřejmě s vědomím rizik? Svoboda rozhodování je jedním z nejzákladnější lidských práv… Proč tedy ERÚ vědomě a cíleně podceňuje své vlastní občany?

Hlavní a základní podmínkou existence Energetického regulačního úřadu je jeho naprostá nezávislost – a to nejen na státní moci, ale především na konkrétních energetických firmách. Jen tak může plnit svou základní úlohu, tedy zajišťovat a udržovat na trhu rovnováhu mezi dominanty a těmi ostatními a zejména chránit zájmy zákazníků a spotřebitelů.

Je však jednoznačnou a naprosto logickou skutečností, že brzdění nabídky spotových produktů nahrává více velkým společnostem. Ty totiž pracují s poměrně velkými maržemi, ale i náklady, a mají logicky zájem tyto položky udržovat co nejstabilnější. Jsou jako velká zaoceánská loď – poté, co kapitán pootočí kormidlem, trvá ještě nějakou dobu, než loď začne měnit směr.

Naopak menší energetické firmy handicap obřího kolosu nemají – jsou mnohem pružnější. Proto většina dokázala poté, co ceny na burzách začaly klesat, promítnout tento pokles téměř okamžitě do cen pro zákazníky. Právě tato pružnost je největší konkurenční výhodou menších energetických společností oproti dominantním. Výhoda, na níž vydělávají zákazníci…

Je proto zcela legitimní klást si otázku: Je náhoda, že ERÚ tak intenzivně brzdí rozvoj spotových produktů? I přes vědomí, že stále častěji čelí a bude čelit logické kritice, že tím v praxi prokazuje naprostou nedůvěru vůči svobodnému rozhodování občanů, kterým je v důsledcích jako jediným odpovědný?

I proto se stále častěji objevují podezření, že regulátor „nahrává“ některými rozhodnutími dominantním dodavatelům. A to přetrvává přinejmenším od energetické krize.