Nařeže Matka Evropa svým dětem?

Celá krize eurozóny se točí kolem cizího kapitálu a nezodpovědného nakládání s tímto instrumentem pro „podporu ekonomiky“. Podle mého názoru je celá Evropská unie jen polovičaté řešení. Je to asi jako když chcete postavit velkou a pěknou budovu, ale projekt uděláte jen z půlky a navíc ho úplně nedotáhnete do konce, je jasné, že dříve nebo později začne mít dům statické vady nebo bude do něho pršet a podobně. Evropská unie si teď musí řešení dluhové krize rozmyslet. Vést zdlouhavou válku v zákopech, které nejsou moc dobře postaveny nebo se postavit problémům čelem a řešit je ne jako politik, ale jako matka, které záleží na svých dětech a když jsou děti rozmazlené, tak zaujmout výchovnou politiku tak, aby vrátila zpět své děti na správnou cestu, ať to stojí cokoliv.

V roce 2010, kdy se vytvořil podle mého názoru celkem dobrý nástroj pro poskytování záruk a půjček jednotlivým vládám Eurozóny – Evropský nástroj finanční stability. Na takovouto pomoc se vztahuje zvláštní rating, který má zabránit prodražení této pomoci. V rámci nastavení stabilizace pro další léta plánuje vytvoření Evropského stabilizačního mechanismu a tzv. paktu pro Euro plus, který má mít za úkol ústavně zavázat jednotlivé členské státy k „hospodářské zodpovědnosti“

Poslední na sebe navazující krize (Americká hypotéční a Evropská fiskální) mohou být podle mého názoru příčinou začátkem přeměny společnosti. V červnu roku 2010 jsem četl rozhovor s Prof. Milanem Zeleným, který odpovídá na provázanost posledních krizí takto a já s ním souhlasím: „Dle mého názoru dnes neprocházíme krizí, ale transformací. Asi jako když se agrární společnost transformovala na společnost industriální. To také byly stovky „krizí“, ale žádná krize není prostě nezvratitelná změna způsobu života, podnikání, politiky a myšlení. Další krize, která nás ještě čeká, je krize zaměstnanosti. Bude to vypadat, že se nějaké krize vrací (jako W popis poklesu, oživení a poklesu), ale jde v podstatě o jednu převratnou a nezvratnou transformaci.“

Tyto transformace v podobě krize sebou přináší i ekonomické důsledky pro společnost, vlády a centrální banky, které a ně musí adekvátně odpovědět. Ovšem pokaždé se to dotkne obyčejných obyvatel a nikdy těch, kteří tyto obyvatele do krize dostali.