Dopady „Arabského jara“

„Arabské jaro“ přineslo šanci na změnu poměrů a zlepšení situace obyvatel do řady arabských zemí. Došlo buď k odstoupení panovníka nebo příslibu zavedení reforem, které by měli zlepšit životní situaci obyvatel. Otázka ovšem zní, jestli v případě obměny panovníka nebo vlády dojde ke zlepšení situace, v historii tomu tak vždycky nebylo.

Jedním z příkladů je například likvidace libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, který rozdělil část populace na dvě strany, jedna tvrdí, že Kaddáfí byl terorista a terorizoval i vlastní lid, a druhá strana tvrdí, že přinesl Libyi prosperitu a blahobyt, držel jednotlivé kmeny pod kontrolou, aby se nepozabíjeli. Podle mého názoru je dobré, že se v jednotlivých zemích staly změny a že arabský lid projevil nespokojenost s poměry a vůli změnit svůj osud. Dopad „Arabského jara“ je změna, změna něčeho co nic nepřinášelo, jestli tyto změny přinesou něco lepšího ukáže čas.

Dopady na ekonomiku budou ze střednědobého pohledu malé, staré vystřídají noví a ropa poteče dál. „Arabské jaro“ vnímám jako počátek islamizace zbytkových arabských zemích, které měli mírnější režim v dodržování arabských zvyklostí, což není dobrá zpráva pro západní svět, protože západní svět měl přesně opačné představy. Na druhou stranu Arabové mají svůj svět, své zákony podle kterých jsou zvyklí se řídit a žádný Evropan ani Američan nemůže vnucovat „správné zákony“ ani „správnou víru“. Svržení diktátoři drželi na uzdě islámské extrémisty a na africké poměry dokázali zajistit svým lidem lepší standard. Co bude teď nedokážu odhadnout, chtěl bych, aby islám a demokracie našli společnou cestu, ale jsem v tomhle realista a vím, že to bude běh na dlouhou trať s nejasným výsledkem. Pokud chce Evropa někomu vnucovat demokracii ať už vojensky nebo diplomaticky, měla by si nejdříve udělat pořádek na vlastním hřišti.

Přeju arabským zemím, aby jim změny přinesly minimum radikalizace a maximum prosperity.