Pravidla a regulace – otevřený dopis ministryni školství Kateřině Valachové

Vážená paní ministryně, dnes jsem doprovázel syna k přijímacím zkouškám na víceleté gymnázium a uvědomil jsem si, jak se doba proměňuje.

V minulosti Kalusova vláda odmítala všechny regulace jako zbytečné omezování trhu. Ve skutečnosti však tehdejší vláda odmítala zavedení potřebných pravidel - norem - zákonů.

Dnes jsou vytvářeny zákony, o kterých autoři tvrdí, že jsou „narovnáváním pravidel“. Jedná se však o regulace, jejichž užití je velmi často účelové. Jinými slovy, vyhovuje především určité skupině osob a v konečném důsledku křiví pravidla – obecně přijaté normy.

Současné zákony, kterými se řídí přijímací řízení na víceletá gymnázia, jsou skrytou směsí pravidel a regulací. Vím, že se to děje i v jiných oborech, ale ve školství, které vychovává příští generace, to považuji za chybu dvojnásobnou.

Každý student má možnost podat přihlášku na dvě školy. Písemné přijímací zkoušky jsou jednotné, tedy pro všechny stejné. To je jasné, všeobecně platné pravidlo. V další části pokynů zjistíte, že v případě, kdy se student hlásí na dvě školy, je mu do výsledků započítán lepší výsledek z obou zkoušek. Celý aparát jednotné zkoušky tak ztrácí svůj význam, protože pokud dítě chce jít na jednu vybranou školu, nedělá na této vybrané škole dva pokusy, ale jen jeden, a je tím diskriminováno. Jedná se tedy o skrytou regulaci, která nutí rodiče, aby dítě přihlásili i na školu, na kterou nechce, jen proto, aby dosáhlo srovnatelných podmínek. Nic proti dvěma pokusům, ale ať dva pokusy dělají všechny děti, tedy i ty, které se hlásí jen na jednu školu.

Zákon rovněž pamatuje na děti, které trápí různé poruchy - dysfunkce. A tak když dítě přinese od lékaře potvrzení, že trpí dysfunkcí, dostane k času vymezenému na konání zkoušky o 1 hodiny navíc. Tady už se jedná o čistou regulaci ve prospěch hendikepovaných dětí. V zásadě je to pochopitelné. Problém je však v tom, že při dnešní vyspělosti medicíny můžete nějakou dysfunkci najít téměř u každého dítěte a regulace tak pozbývá smyslu. Dítě, které by bez odhalení své dysfunkce bez problému prošlo vzdělávacím systémem, je dáno na roveň těm skutečně postiženým, takže samotné zvýhodnění najednou nedává smysl a zkouška nenabízí reálný obraz o schopnostech dítěte.

Podle mého soudu by mělo větší význam zohlednění dysfunkce až při hodnocení testu, neboť by na stole byly skutečně porovnatelné výsledky, což nyní nejsou.

Výsledkem „spravedlivé“ jednotné písemné přijímací zkoušky je, že o přijetí na vybranou školu spolu soutěží srovnatelné děti, z nichž některé mají na napsání zkoušky jeden pokus v řádném čase a jiné díky intervenci rodičů mají dva pokusy a na každý pokus mají o 1 hodiny déle.

Toto jsou perspektivy, které otvíráme našim dětem.

Vážená paní ministryně, žádám Vás proto o vysvětlení a případnou revizi příslušných ustanovení školského zákona.
Děkuji

S pozdravem Tomáš Hodek