Česká společnost je rozdělená a přesto, že se Jiří Drahoš tituloval jako sjednotitel a osoba, která bez přítěže politických a kmotrovských tlaků chce být prezidentem všech, Atatürkův stadion rozhodl a většinu občanů nepřesvědčil.
O vítězství voleb rozhodlo pouhých 76 092 aktivních voličů, kteří se přiklonili na stranu Miloše Zemana, což je přesně kapacita tureckého Atatürkova olympijského stadionu v Isatambulu. Je to symbolické, protože jak jsem měl možnost sledovat na sociálních médiích, volby opět rozhodovaly především emoce, strach z islámu a skutečnost, že o této hrozbě neumíme otevřeně a kultivovaně jednat. Je zajímavé, že i když jsou názory Miloše Zemana i Jiřího Drahoše v probíraných otázkách na migraci totožné, Milošovi Zemanovi se povedlo přesvědčit o jeden stadion více lidí, že Jiří Drahoš je pro ně hrozbou. Povedlo se mu to i přes skutečnost, že za dobu svého úřadování pro zastavení migrace do Evropy nic neudělal. Díky své orientaci na komunikaci s Ruskem, Čínou a svému aktuálnímu zdravotnímu stavu se ani nedá očekávat, že by v této věci pro českou společnost něco vykonal v budoucnu.
Jiří Drahoš přišel s vizí aktivního vyjednávání s politiky v Evropské unii. Nabídl jasné hodnotové vymezení k islámu a ochranu našeho způsobu života. Jako vědec 21. století a racionálně uvažující osobnost velmi jasně vnímá středověké obrysy současné podoby islámu a jasně deklaroval, že jsme to my, občané České republiky, kdo si určuje pravidla, koho chceme k nám přijmout a jaké zákony a hodnoty mají příchozí dodržovat.
Jiří Drahoš si je velmi dobře vědom nedokonalosti hesla „STOP MIGRANTŮM“, jehož aktuálnost je z roku 2015, protože migranti už tady jsou. Respektive jsou v západní Evropě a mohou se volně pohybovat po celém shengenském prostoru. Takže i kdyby se v tuto chvíli neprodyšně uzavřely hranice EU pro všechny migranty a dále se opomíjela rizika současného pojetí islámu, které velmi snadno vede k radikalizaci, bude dále narůstat strach a nespokojenost původních obyvatel EU. Bez intenzivní spolupráce evropských lídrů na jasném hodnotovém vymezení, vzdělávání a osvětě přímo v islámských komunitách budeme nadále provádět ústupky ve prospěch středověkého způsobu života a myšlení. Vize Jiřího Drahoše je silná jednotná Evropa podporující sebevědomé, svobodné kreativní myšlení. Myšlení, které není svázáno ani islámskou ideologií, ani strachem z muslimů a Evropa s jasně vymezenými pravidly i morálními principy. K prosazení těchto vizí nabídl své osobní kontakty se světovými osobnostmi včetně nejvyšších pater evropské politiky, jako je kolegiální vztah s Angelou Merkelovou z doby, kdy na České akademii věd v 80. letech dělala část práce na svém doktorátu.
Proti tomu není vůbec jasné, co nabízí Miloš Zeman se svým STOP MIGRANTŮM A DRAHOŠOVI. Je to obnovení ostnatých drátů po celé západní hranici a obnovení celních kontrol? Nebo dokonce obnovení pohraničních pevností? Přesto Miloš Zeman uspěl a odpůrci migrace oslavují. Z mého pohledu je to však spíše Pyrrhovo vítězství.
Nyní zůstává nezodpovězená otázka, zda svůj vzkaz Jiří Drahoš špatně prezentoval a voliči jej jen nepochopili, nebo zda si skutečně přejí natažení ostnatých drátů okolo hranic České republiky a zavedení celních kontrol, či existuje ještě nějaké jiné řešení Miloše Zemana, které jsem já nepostřehl, nebo nepochopil?
Je to velmi silný signál směrem k politikům, vzdělávacím institucím a médiím, aby brali svoji práci vážně, začali se zabývat skutečnou podstatou problémů a lépe formulovali své šokující titulky, na které lákají své voliče, čtenáře. Právě na příkladu imigrantské hrozby je velmi dobře vidět nezvládnutá komunikace. Nálepkování Tomio Okamury a voličů SPD za extrémisty a nacionalisty je ukázková situace, která místo k plodné diskusi vede k izolaci a podpoře nenávisti. Osobně znám několik voličů SPD a mohu prohlásit, že jsou to odpovědní vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří mají úplně normálně strach o budoucnost svých dětí. S ohledem na skutečnost, že kultivovaná a otevřená diskuse o hrozbách a možných řešeních imigrantského problému neproběhla, stává se garantem řešení každý, kdo tuto otázku jen otevře a pojmenuje problém, který lidi trápí. Z tohoto pohledu je škoda, že se nepodařilo toto téma v rámci TV debat s prezidentskými kandidáty více rozdiskutovat. Na druhou stranu i proběhlé debaty odhalily, že může existovat jiný styl, než konfrontační a že slušnost je skutečně síla, která nás spojuje.
Jiří Drahoš rovněž ukázal, že k síle slušnosti patří i jasný požadavek na její dodržování od všech zúčastněných stran. Identifikoval lživá tvrzení o své osobě a zveřejnil je na svých webových stránkách https://www.jiridrahos.cz/pravda-aneb-vyvracene-pomluvy/. Deklaroval, že zváží podání trestního oznámení na původce těchto lživých zpráv o své osobě, neboť ve slušné společnosti se nepomlouvá a pokud to někdo dělá, musí za to nést důsledky. I toto patří ke kultuře projevu a komunikace. I zde se projevuje absence kvalitní novinářské práce, neboť rozbory o pravdivosti a původu jednotlivých zpráv jsou vhodným předmětem mediální komunikace a zároveň dobrou prevencí jinak nevyhnutelných soudních sporů.
Jiří Drahoš volby nevyhrál, ale výrazně uspěl tím, že formát kultivované diskuse společně s dalšími prezidentskými kandidáty otevřel. Prohlášení Jiřího Drahoše, že nezvítězil, ale ani neprohrál, je v tomto kontextu oprávněné, neboť téměř polovina národa tento způsob komunikace přijala a považuje ho za správný. A to je dobrá zpráva, se kterou bychom měli dále pracovat.
