V posledních letech cítím, že se Evropa a její občané potýkají se zřetelným problémem, a tím je zakrytí Evropských morálních hodnot hodnotami „svobodného konzumu“.
Často slyším hesla o ohrožení svobody a demokracie, přitom svoboda ani demokracie sama o sobě není žádnou zárukou úspěšného svobodného rozvoje společnosti. Vláda svobody se totiž snadno může stát anarchií a demokraticky se dá dojít k totalitě.
Pokud chceme rozvíjet bezpečnou prosperující společnost, je nutné pečovat o prameny svobody a demokracie vycházející z morálních hodnot. Diskuse o morálce a morálních hodnotách zcela chybí, respektive pokud ji někdo vede, tak není zřetelně viditelná. Postrádám tato témata nejen u politiků, ale i u autorit, od kterých se to očekává - filosofové, sociologové, pedagogové, představitelé církví, umělci, novináři a další.
Umíte si sami za sebe odpovědět na otázky:
„Jaké jsou evropské tradiční hodnoty?“
„Jaké jsou mé vlastní hodnoty?“
Pokusil jsem se za sebe odpovědět. Pevně věřím, že si to zkusíte také a že se tématu chopí i osoby povolanější.
Domnívám se, že základy evropských morálních hodnot jsou postaveny na univerzálních principech, které známe z biblického desatera přikázání a milosrdenství. Nacházíme zde univerzální duchovní principy, které se prolínají s celou řadou světových náboženství, odrážejí se v běžném životě, v byznysu i v zákonech přírody. Učí nás přiznat si naši nedokonalost, abychom se uměli upřímně omluvit za naše chyby a prosit za odpuštění. Učí nás vděčnosti a poděkování za vše, čím jsme obdarováni, učí nás také lásce a milování.
Historie nás však také učí, že si morální hodnoty rádi přizpůsobujeme měnícím se podmínkám. Štěstí, svoboda a láska se pak začne pomalu měnit na strach a nenávist. Naše neochota či neschopnost přiznat si tuto změnu často vedla k válkám. Nabytí nové rovnováhy muselo být tvrdě vybojováno a draze vykoupeno obětmi na životech. Jsem přesvědčen, že si toto nebezpečí velká část Evropanů dobře uvědomuje a hledá cesty, jak zvrátit uklouznutí po naklánějící se zeměploše.
Dnešní technologie a propojení světa nám pomáhá, ale stejně tak slouží i těm, kteří je chtějí využít jen pro svůj vlastní prospěch. Prostřednictvím sociálních sítí, internetu a mobilních aplikací dnes umíme velmi přesně definovat naše zájmy, zvyklosti, ale i problémy a naše citlivá místa, na která lze zacílit vhodně formulovaná sdělení a reklamu. Máme velké komunikační možnosti a zároveň jsme snadno zasažitelní a manipulovatelní, protože nikdo nemá čas ověřovat si každou jednotlivou informaci.
Tato informační přebujelost je obrovskou výzvou a hrozbou zároveň. Je tedy jen na nás, abychom se naučili s těmito informacemi pracovat a využívat je ku prospěchu svému i ku prospěchu společnosti. Domnívám se, že jedním z efektivních nástrojů pro rychlé posouzení relevantnosti informace je právě vědomí vlastních a sdílených hodnot. Podmínkou však je, že tyto hodnoty známe a uvědomujeme si je.
Sám za sebe zjišťuji, že jsem velmi konzervativní a souzním s tradičními evropskými hodnotami. Ačkoli se považuji za ateistu, vnímám, že existují univerzální principy, které nás přesahují a směřují veškeré dění k rovnováze. Heslo na prezidentské zástavě „Pravda vítězí“ geniálně vystihuje podstatu věci. Nejde totiž o moji pravdu, ani o pravdu Pepovu nebo Jitky, jde o pravdu, kterou Jan Hus označoval za pravdu Boží. Je to právě ta pravda, která vychází z univerzálních principů rovnováhy, ke které vše směřuje, pravda, která je ve východních náboženstvích symbolizovaná rovnováhou sil jin a jang. Vždy je tak jen otázkou času, kdy k této pravdě dospějeme, zda za to draze zaplatíme, nebo nám všem směřování k této pravdě přinese užitek.
Budu velmi potěšen, pokud se nám podaří současnou legislativní přebujelost nahradit morální odpovědností založenou na úctě, respektu, ale i odvaze věci měnit a vyvíjet se, stejně tak na lásce k lidem, přírodě a k místu, kde žijeme. Jedná se o principy, které lze uplatnit úplně všude, v běžném životě, rodině i managementu. Kvalitní manažer musí umět jasně pojmenovat cíle, aby byly časově ohraničené, musí jasně stanovit ukazatele dosažení cíle a musí vytvářet pozitivní motivační nástroje založené na dobrovolnosti, aby mohl každý v mezích svých možností rozvinout svoji kreativitu pro dosažení cíle. Jsem rovněž zastánce pevných hranic, které jsou určeny právě morálními hodnotami.
Při pozorování dění mám dojem, že úpadek morálky je postupně nahrazován legislativními příkazy a zákazy s hrozbou vysokých pokut a se závažnými postihy. Přestože jsou nařízení realizována ve jménu lepší EU, je nejviditelnějším důsledkem zvýšení administrativy. Ta neúměrně zatěžuje především malé a střední podnikatele, snižuje jejich konkurenceschopnost vůči mimoevropské konkurenci a zvyšuje cenu výrobků a služeb. Do nedávna byly tyto příkazy výsadou EU, v posledních letech se však tento nešvar úspěšně přenesl i do České republiky. Ze své podstaty však tento přístup nemůže dlouhodobě dobře fungovat. Toto se týká jak České republiky, tak celé EU.
Máme-li systém, který se v minulosti dobře osvědčil, ale nyní přestává fungovat, je vždy nejlevnějším řešením ho opravit. Možná není náhoda, že oblíbená písnička T.G.M. byla Ach synku, synku. Hlasy po rozpuštění EU se mi tak zdají stejně zavádějící, jako zarytá obhajoba stávajícího fungování EU. Podobně se v České republice vede diskuse například o EET, které je v současné podobě značně nedomyšlené. To však neznamená, že by EET nebylo možné udělat dobře, kdyby bylo založeno na principu odpovědnosti a dobrovolnosti a mělo pro podnikatele prokazatelný přínos.
Protože ve veřejném mediálním prostoru se s těmito názory nesetkávám, napadá mne celá řada dalších otázek:
Jsou mé hodnoty ty správné?
Je morální být nemorální?
Jaké jsou hodnoty těch, kteří nám chtějí vládnout?
Jaké jsou hodnoty marketingových mistrů, kteří si nechávají platit za ovlivňování myšlení lidí?
Je morálka dnes ještě skutečně důležitá?
Jak to máte s morálkou vy?
