Skupina senátorů společně s Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu PČR připravila a prosadila návrh zákona, kterým se zvýhodňuje zábor zemědělské půdy pro logistické a průmyslové komplexy na okrajích měst a obcí a uvnitř průmyslových zón schválených vládou. Jako podnikatel chápu, že poplatky za zábor půdy zvyšují náklady, čímž zatěžují firmy chystající se pozemky využívat a tím se snižuje jejich konkurenceschopnost. Na první pohled vypadá návrh zákona rozumně. Při pohledu na praktické dopady v krajině a v obcích se však už optimismus ztrácí.
Pohybujete-li se při průjezdu průmyslovou zónou po tisících metrech čtverečních vybetonovaných ploch, zjistíte, že není vše tak, jak má být. Na velkých odvodněných plochách, kde chybí zeleň, přicházíme o přirozenou termoregulaci, kterou vytváří odpar z půdy.
Louka, která má dostatek vláhy a svítí na ni slunce, uchladí svůj povrch na 20 - 22°C i v největších vedrech. Přirozený odpar z půdy zvyšuje vlhkost vzduchu, která večer kondenzuje, v podobě rosy se vrací částečně zpět do půdy a zároveň při kondenzaci vzniká teplo, takže se eliminují výkyvy teplot.
Naproti tomu betonové plochy a střechy skladů se rozpálí na 60°C. Dochází k přehřátí a silné stoupavé konvekci tepla, která zvedá oblačnost a v okolí následně ubývá drobných srážek. Nad chladnými místy, jako jsou horské lesy, se naopak posilují přívalové deště. Rozpálené plochy sálají teplo i večer, takže se okolí vůbec neochladí a když se ochladí, tak víc než krajina v zeleni.
Velké zpevněné plochy tak zhoršují mikroklima v regionu a zhoršují kvalitu života pro obyvatele v blízkém okolí. Zvyšuje se spotřeba vody, zvyšují se náklady na chlazení, zvyšují se teplotní výkyvy, které nepříznivě působí na zdraví obyvatel.
V kontextu výše uvedeného už rozdávání zemědělské půdy na sklady začíná kulhat.
Developeři dnes nejsou žádným způsobem nuceni k omezování zbytečných zpevněných ploch, k vytváření zelených střech, k výsadbě stromů v rámci svých areálů a k dalším opatřením na zkvalitnění životního prostředí.
Bude-li existovat koncept, který přiměje developery k vytváření pro společnost nezávadných průmyslových zón, pak lze poplatky minimalizovat a podnikatelé budou ušetřené peníze investovat do kvality životního prostředí.
Pokud však takovýto koncept neexistuje, považuji poplatek za užitečný nástroj, jak donutit developery, aby nutnost zástavby zemědělské půdy dobře zvážili. Nezastavěné a nezabetonované plochy uvnitř průmyslových zón tak nahrazují absenci pro lidi šetrné průmyslové výstavby. Zvýhodňování záboru zemědělské půdy by mělo jít ruku v ruce s nastavováním pravidel a motivačních programů pro šetrnou výstavbu v průmyslových zónách. Přítomnost průmyslové zóny musí být skutečným přínosem pro obec jako celek a nesmí se týkat jen omezeného počtu osob, pro které představuje pracovní příležitost. I průmyslové komplexy a sklady mohou být příjemné. Mohou se zde nalézat plochy k relaxaci, odpočinku, nebo k pěstování zeleniny a ovoce pro samozásobení obyvatel, viz http://www.greenroofs.org/index.php/events/awards-of-excellence/2012-award-winners
