Potápí se

Báseň o ničem. Nedrží se žádných standardů a ničeho, plyne a uhání sama žádnou silou poháněna, tak ji nechme plynout dál a ono z ní třeba něco vzejde. 

Potápí se,

ke dnu se dere.

Víla bílá,

se tomu směje.

Dýchá, plave, šplouchá,

neumí a utíká,

svět jí sere,

dere z plic 

ty slůvka zapomenutá.

Umírá,

ví to,

nebojí se,

jenom dál pokračuje.

Vidí v dáli krásy světa,

světa nového a zapomenutého

všemu lidskému odcizeného,

ale jemnému jako chmýří pampelišek.

Žije se tam jinak,

nevšedně a znova.

A tak se potápí,

je pořád níž a níž.

Začne zas znova.

Končí na dně,

stoupá si,

stojí zas v plné síle,

když už se potápí.

Cesta je dokonána,

nástrahy jí nepřekáží,

ona už jen cítí,

svoji vůli po znovu shledání.