Svět nemá svůj osud. Svět má svého diktátora.

Připomínáme si 25 výročí svobody a přitom převážná většina lidí nepochopila vůbec nic. Připadám si jako v davu slepců, kteří za opatrného ťukání hůlkou o zem, oslavují v demonstraci modré nebe.

Nemá význam psát nic dlouhého a rozebírat podrobnosti a fakta, protože lidé na to nemají čas, ani náladu. Jen malý příklad absurdity současnosti. Jen příklad toho, že nechápeme, co oslavujeme, co bráníme a za co se stavíme. Alespoň někteří z nás. Lidé nechápou, ale chtějí vypadat, jak moc chápou. 

My jakožto Afričané jsme šťastní a hrdí, že syn Afriky je zvolen prezidentem Spojených států amerických. To je historická událost. V zemi, kde černí lidé dříve době nemohli být ve společnosti bílých v kavárně nebo v restauraci, nebo sedět vedle nich v autobuse. Dnes Američané zvolili svým prezidentem mladého černocha z Keni. To je nádherná událost a jsme velmi hrdí. - Toto pronesl Kaddáfí v OSN 23.9.2009. A tak ho za jeho hrdost nechal mladý černoch z Keňy popravit.

Pro Afriku bylo zvolení Obamy jednou z nejhorších variant. I když v principu bylo a je naprosto jedno, kdo je a bude americký prezident. Protože je to jen poslušná loutka těch, kteří opravdu rozhodují. Už téměř celý svět je kolonií skupinky lidí. A protože každý dům se uklízí od vrchu, tak se musí přistupovat i ke světové politice. Dokud nebude odstraněna tato špička ledovce, která řídí USA, OSN a EU, tak nebude možné vyřešit otázky Islámu, východu a západu a jednotlivých rozporů mezi státy. To všechno proto, že převážně všechny tyto konflikty vyvolává, nebo řídí právě tato skupina lidí. Celosvětová politika totiž připomíná kohoutí zápasy, kde tato skupinka lidí je majitelem takového podniku a jednotlivé organizace a vlády používají svůj lid jako bojové kohouty. A tím, že se vzepře kohout svému majiteli, tím se problém nevyřeší. Je zapotřebí odstranit provozovatele, který to vše organizuje pouze a jen pro svůj zisk.

Kaddáfí dále ve svém projevu uvedl: Jak můžeme být spokojeni se situací, související se světovým mírem a bezpečností, když jen čtyři země nebo deset zemí má kontrolu nad celým světem? Je nás 192 národů a států a připomínáme řečníky v londýnském Hyde Parku. Jen mluvíme, ale nikdo nebere v úvahu naše návrhy. Jsme jen dekorací, která nemá žádný reálný význam.

Princip nevměšování se do vnitřních záležitostí států je zakotvena v Chartě Organizace spojených národů. Proto žádná země nemá právo se vměšovat do záležitostí jiné vlády, demokratické nebo diktátorské, socialistické nebo kapitalistické, zpátečnické nebo pokrokové. Je to zodpovědnost každé společnosti, je to interní záležitost lidu země.

Takovéto a podobné výroky pronesl Kaddáfí v OSN. Chtěl založit nezávislou africkou banku a měnu. Chtěl pro Afriku vlastní družici, aby nemusela Afrika platit západu přemrštěný pronájem. Chtěl Afriku soběstačnou a tak musel demokraricky zemřít. Nikoli proto, že měl doma údajný harém a že utiskoval vlastní národ.

Taková demokracie ovšem funguje téměř po celém světě a ať se Vám to líbí, či nikoli, tak jsme jen kolonií. Jsme kolonií, kterou vlastní skupinka lidí a nic na tom nezmění svobodné volby prezidenta a parlamentu, pokud se nezbavíme diktátorských organizací, jako je EU. Nikdy nemůžeme být svobodní lidé, pokud nebudeme žít ve svobodném státu.