Aneb číslo 5 žije .......................... a nebo krátký postřeh toho, jak jsem to viděl já.
Probudil jsem se do krásného dovolenkového dne roku 2050.
Pozdravil jsem známé z vedlejší mešity, podepsal jsem připravený volební lístek do světové vlády a společně z ranní močí vše odeslal. Dětem jsem koupil nové moderní skafandry, ve skleníku jsme společně natrhali trávu a jeli do zoo nakrmit naše dva státní zajíce. Pak jsem je katapultoval nad školkou, prolétl jsem se nad rodným Agrofertem a vrátil se domů, užívat si volný den.
Ve své domácí kajutě v 38 patře jsem si zapnul svého automatického Gatese, který mě uklidil, vyrobil kostku výživného mnoho hydrátu a přehrál zprávy ze světa.
Dozvěděl jsem se, že Wan-Chan uvedl na trh nový teleport, který mě dopraví za 7 minut na Mars. Já si ale zatím vystačím z mým érem, protože si nyní s manželem chceme pořídit další dítě a jejich cena šla rapidně nahoru. Předseda jihovýchodního bloku Alá Brachbar vyhlásil týden bez sekání hlav, protože neúměrně stouply náklady na opravu robotizovaných spoluobčanů. Světová vláda došla k dohodě o opětovném odtažení amerického kontinentu od Ruska, zpět na své místo. Počasí se nemění, protože HAARP má už týden výpadek. Sport jsem už přestal sledovat, ale zaujal mě výkon mladého Američana, který během jednoho dne, dokázal třikrát chůzí obejít McDonalds, aniž by se zastavil u okénka.
Pak jsem se vzbudil a byl jsem po tom snu vděčný za to, že mohu běžet do kolbenky na svou dvanáctihodinovou šichtu a pokecat s chlapama o tom, jak to tu stojí za starou belu. Po fajrontu vzít děti ze školky, uklidnit je v breku, protože nechápou, že každý den na zmrzlinu není a při procházce lesem jim vysvětlovat, proč se pořád objímám s těmi stromy.
P.s. A tak přeji Všem krásný den. A nezoufejme, ale také se radujme. Není tak zle, jak by moho být, ale není tak dobře, abychom to nechali být. :)
