Chtěl jsem se podělit o krátký zážitek, který mě utvrdil v názoru, že životní zkušenost a moudrost je důležitější, než desatero škol. Kdejaký politický zelenáč pak určuje chod našich životů, aniž by tušil, o čem rozhoduje. Vlastně tuší o čem - o svém prospěchu.
Včera jsem seděl na nádražní lavičce s pánem, co čekal s kolem na vlak. Vypadal trochu jak bezdomovec, ale to jsem netušil, že mu je tolik let (84). Jak se tak rozhlížel, tak mi začal vyprávět o tom, jak tam bývaly v oknech květiny, kolem kolejí vysekáno, mašinfíra je s úsměvem pozdravil a většinou na čas vypravil.
Když jsem se podíval okolo, na opadaný dům, hromady nedopalků, nemožnost se schovat před deštěm a na oknech a dveřích mříže, jak na šatlavě, tak jsem pochopil. Hlavně, že v okně byla vedle utrženého jízdního řádu cedule, kdo provádí v objektu úklid. U nás je to podobné. Vlaky tu projíždějí, ale už tu nestaví, aby místo 20 minut, neměli zpoždění 22 minut a nakonec lidé na vesnici mají mít přece povozy, aby se mohli dopravit. No a prostředí téměř stejné.
Pak mi vyprávěl, že každý týden si po okolí udělá výlet na kole cca 30 km. Tak jsem v tichosti smekl, natož když jsem viděl tu starou, těžkou, dámskou Libertu. Vyprávěl mi, jak ve 14 letech projel na kole s kamarádem celý protektorát a že se diví, že ho rodiče pustili. Vyprávěl, jak vozil vlakem do Prahy bratrovi potraviny, protože byl na nucených pracích. Jak kotláři ostřelovali vlaky a že měl tenkrát štěstí, že ho to o vagón minulo. A zase se tak zamyslel a podivil se, že ho rodiče samotného tak posílali.
Tak jsme tak povídali a já si všiml jedné věci. Jakmile jsme narazili na současnost, nebo jsem se ho na ní zeptal, tak se tak ironicky uculil a začal vyprávět zase o válce. Ten člověk toho opravdu v životě dost prožil a hodně poznal. O to víc jsem pak celou cestu přemýšlel, jak raději vzpomínal na válku, než by musel komentovat současnost. Rozhodně to bylo příjemné povídání a pán, kterého by každý zaškatulkoval do tzv. bezďáků se ukázal jako velice skromný a inteligentní člověk.
Nakonec přijel vlak a pán se rozloučil slovy: Tak Vám mladý pane, přeji krásný den, jezděte hodně na kole, ať poznáte to hezké okolí, no a vidíte, dnes to má jen 12 minut zpoždění a s úsměvem odjel.
