Asi takto lze totiž shrnout první tři dny nově parlamentní strany Věcí Veřejných. Zkrátka zkratka VV může a má hodně významů. A název strany je pouze jednou z mnoha a rozhodně ne tou nejpřesnější interpretací.
Po zveřejnění výsledků voleb se jednalo skutečně o Věci Vysmáté. Z medií se na nás valily záplavy fotek plných smějících se a šťastných vévéčkářů , kteří slavili volební triumf. Oprávněně. Patří totiž k vítězům voleb.
Proti tomu stojí včerejší den, kdy VV ústy svých zástupců (pana Radka Johna a Pana Víta Bárty) prohlásily, že pracují na dvou variantách – účast ve vládě a tichá podpora či tolerance menšinové vládě. A vzhledem k prezentaci jasných pozic, které by VV zaujala v případě tolerance menšinové vládě, se nemohu ubránit dojmu, že právě toto je pro VV preferovaná varianta.
Takovéto prohlášení je však motivováno pouze směsicí strachu, populismu a jisté české „vyčůranosti“. Ať tak nebo tak, není hodno solidní politické strany. Proč?
Začněme strachem, třeba z vlastní nekompetentnosti, kdy do vyjednávacího týmu o vládě ČR jsou nominováni novinář, majitel bezpečností agentury (právník) a psycholog. Snaha zakrýt to vtipem je sice přijatelné, ale neomlouvá. Pokud je nejzkušenější političkou VV člověk, který byl asistentem jednoho poslance, pak skutečně VV je stranou politických amatérů, kteří jsou sice politicky čistí, ale nemají jakékoliv zkušenosti. Je to tedy i strach ze zodpovědnosti – vládní zodpovědnosti. Je něco jiného kázat čistotu a říkat co by se mělo udělat, než přijmout výzvu a snažit se každodenní prací realizovat své návrh a nést za ně odpovědnost. Ono je totiž velké umění kohokoliv a cokoliv řídit - postavit tým, vyladit role a vztahy v něm, posoudit všechny návrhy, rozhodnout a pak své rozhodnutí realizovat, přesvědčovat o jeho správnosti, odstraňovat nedostatky a chyby, nést důsledky svých rozhodnutí a chyb. Buď bude VV věřit svými lidem a postaví se k takovéto výzvě čelem, nebo se bude bát vládnout a ukáže svoji vystrašenost.
A jsme u populismu – ono totiž je pro každou stranu velmi výhodné být v pozici tolerující strany. Prostě jen drží vládě nůž na krku bez jakékoliv konkrétní odpovědnosti. Takováto strana pouze nadiktuje své podmínky (v případě VV i termíny jejich splnění), pak odhlasuje důvěru a umyje si ruce nad vším, co vláda udělá mimo schválení jejich skvělých návrhů. A pak už stačí jen sbírat politické body. Vše dobré co vláda udělá, je jistě díky jejím návrhům. Vše špatné, všechny chyby, průšvihy, skandály – to my ne, to oni.
A ona česká „vychcanost“ – no je přeci velmi prostá – pokud budu já v pozici, že o vládu vlastně nestojím, že mám alternativu, pak mám logicky nejlepší vyjednávací pozici. Ostatní účastníci jednání mne totiž musí přesvědčit. Představme si na chvíli, že to samé udělá ODS – řekne – my jsme volby nevyhráli, ale jsme připraveni přijmout řešení - tolerovat menšinovou vládu TOP09+VV. Jak byste na to reagovali? Přišlo by Vám to zodpovědné od takovéto strany. Mně rozhodně nikoliv. A od TOP09 – strany, která je sice nová, ale plná zkušených politiků? Jistěže ne. Od politiků očekáváme, že chtějí a budou vládnout, pokud budou moct – proto jsou to politici, proto je volíme. VV jsou sice političtí nováčci, ale není možné jim tolerovat takovouto politickou nekorektnost.
VV tedy svým prohlášením dala najevo - nemůžeme a nechceme vládnout, ale pokud na tom budete trvat, tak se možná necháme přesvědčit, pokud akceptujete naše požadavky. Toto je pro mne nepřijatelné jednání, které je dokonce pod úrovní takzvaných velkých stran, které snížili úroveň naší politické etikety na historické minimum.
Pan John v povolební debatě přirovnal sebe a stranu VV ke krizovým manažerům, které mají tuto zem vyvést z krize.
Vážený pane Radku Johne, pokud chcete být krizovým manažerem této země, na které Vám jistě velmi záleží, stejně tak jako mně, začněte se Vy a strana VV podle toho chovat. Být dobrým manažerem znamená vést lidi, řídit běh věci, rozhodovat o problémech, nebát se zodpovědnosti, nést riziko. Toto vše nikdy nemůžete dělat z pozice tolerující strany, na to vše je třeba být ve vládě. Buďto na to máte, nebo ne. Vaši voliči Vám uvěřili, že ano. Teď zbývá to těžší, dokázat, že se nemýlili.
Pokud jste skutečně Věcmi Veřejnými, bez dalších jiných přídavných jmen, tak veřejně deklarujte jako svoji jedinou alternativu aktivní účast ve vládě.
