Včera jsem zveřejnil článek Snížit platy politikům aneb Cukr a Bič, kde jsem naprosto vážně, plně při smyslech, mimo jiné navrhl zvýšit platy politikům, státní úředníkům a dalším veřejně činným osobám, neboť jejich snížení je nesmyslné. Při psaní tohoto článku jsem předpokládal, že karma půjde rapidně dolů, a vyslechnu si skutečně nebývalé množství nadávek. Co se však nestalo? Článek se, nevím jakým zázrakem, dostal na titulní stranu a již ho četlo sedm tisíc lidí. Nedalo mi to tedy a rozhodl jsem se napsat pokračování. Ne pro svou karmu, ale pro docela zajímavou diskuzi pod ním.
Nejprve všem škarohlídům – nejsem státní úředník a ani politik, nic z případného zvýšení platu mít nebudu. Prostě jsem jen napsal svůj názor na to, co si myslím, že je potřeba udělat. Pokud chci mít ve své firmě dobré, schopné, pracovité a spolehlivé lidi, musím je dobře zaplatit. To ví každý podnikatel. Neví to ale stát tj. nevíme to my, voliči. To, že je v České republice 10 tisíc lidí placených lépe než poslanci, znamená, že těchto 10 tisíc lidí jsou pravděpodobně i schopnější než naši poslanci či ministři. Samozřejmě že vím, že to není absolutní pravda, ale jisté vodítko to je. A já bych si moc přál, aby náš stát vedli ti nejschopnější.
Problém a důvodem k diskuzi byly zejména námitky na neproveditelnost tohoto záměru, zvýšení státního dluhu, neúčinnost, atd. Většina čtenářů zapomněla, že článek obsahoval i další tři opatření, které je nutné učinit spolu se zvýšením platů. Zároveň prosím čtenáře, aby si uvědomili, že posláním článku nebyl návrh reformy veřejné správy, ale pouze názor, že snižování platů politiků a úředníků státní správy je krok sice populární ale špatným směrem. Na reformu státní správy je třeba tým odborníkům, půl roku práce a pak teprve diskuze nad příslušnými návrhy.
I přesto bych rád zopakoval ony čtyři návrhy a trochu je rozepsat:
1) Zvýšit skokově a razantně platy ve státní správě a na volených funkcích s cílem zvýšit atraktivitu těchto pozic
2) Provést důsledný personální audit a propustit všechny nepotřebné nebo nedostatečně kvalifikované, spolu s tím, je nutné provést reorganizaci všech úřadů – od poslanecké sněmovny, přes senát až po poslední místní úřad. Můj osobní názor je 30% až 50% nadbytečnost. Uspořené peníze budou použity v bodě 1.
3) Systém účinného hodnocení výkonu funkce a to jak u politiků tak státních úředníků a to jak kvalita práce, tak i korupční odolnosti – zde bych rád zdůraznil, že agent provokatér není oním účinným opatřením, naopak odvolatelnost politiků se mi jeví jako rozumný návrh.
4) Výrazně zvýšit tresty za korupci a to jak v rovině trestně právní tak i pracovně právní. Korupce je jen mírnější označení pro podvod či krádež, je tedy nutné k ní přistupovat ve shodných intencích s těmito závažnými trestnými činy.
Každý z těchto bodů je samostatně neúčinný a nelze je vytrhnout z kontextu. Zároveň každý by si zasloužil rozsáhlou a detailní diskuzi mezi politiky, ekonomy, právníky, a dalšími odborně fundovanými lidmi, kteří k tomu mají co říct.
Souhlasím s tím, že změna státní správy bude obtížně proveditelná. Vytvoření efektivní, pružné a s dostatečně vysokou kvalitou služeb je dlouhý proces téměř generační obměny na všech úřadech. Je to o změně myšlení lidí.
Je až s podivem, že nikdo zatím v diskuzi nepoložil skutečně relevantní námitku – když propustíme 30% úředníků, co s nimi budeme dělat. To je ohromné množství lidí, velká kapacita ale zároveň velká zátěž pro sociální systém. Není možné je jenom tak propustit. To však zatím nikoho nezajímalo, přitom je to mnohem podstatnější než to jestli poslanec bude brát 70 nebo 570 tisíc Kč. Velké množství propuštěných úředníků bude pravděpodobně největším oříškem takovéhoto procesu.
Reforma státní správy tedy musí být velmi komplexím systém změn, který se promítne do téměř všech oblastí našeho života. Není tedy možné ji navrhnout a popsat v jednom článku a již vůbec ne jen jedním autorem.
Zároveň bych zde upřesnil jednu věc, která v článku nezazněla tak silně, jak by asi měla. Důvodem proto zvyšování platů politikům a úředníkům není snaha ocenit ty současné, kteří si to až na výjimky nezaslouží, ale přilákat nově lidi, kterými bude možné ty současné nahradit. Ona generační obměna musí začít nějakým impulsem.
K napsání onoho tolik diskutovaného článku mne vedla ještě jedna věc. Ve své kariéře, v minulosti i současné práci, jsem potkával a potkávám každý den dost značné množství lidí, kterých si velmi vážím a o kterých jsem přesvědčen, že pokud by kandidovali ve volbách, byli by pro českou politickou scénu ohromným přínosem. Protože mne politika zajímá dlouhodobě, časem jsem tedy velké části těchto osobností zeptal, zda někdy uvažovali o vstupu do politiky. Víte, jaká byla nejčastější odpověď? „Na to mám příliš moc rád sebe a svou rodinu.“ Na žádost o vysvětlení pak vždy zaznělo toto: Ztráta soukromí, mnohem nižší hmotné zabezpečení a zejména strach. Strach z toho, že tyto silné osobnosti nedokážou čelit tlakům ze strany lobbistů a korupčníků. Ono to není jen o tom nevzít úplatek. Mnohem větší problém je odolat snahám o veřejné zostuzení. Jednou si nedáte pozor na ústa a vždy se najde někdo ochotný, kdo Vás sestřelí, protože jste se stal nepohodlným. Oni i lobbisté a korupčníci zastávají ono komunistické heslo – Kdo nejde s námi, jde proti nám. A nezřídka to byl i strach o život.
Vím proto, že pokud chci dostat do politiky a státní správy lidi, kteří si to skutečně zaslouží a kteří na to mají, tak se musí hodně věcí změnit. Cílem mého článku bylo hlavně rozproudit diskuzi a upozornit na to, že snížení platů politikům a úředníků je krátkodobě možná správné ale z dlouhodobého hlediska nesmysl. A nevím jak Vás, ale mne mnohem více zajímá zítřek než dnešek.
