aneb kdy nastal konec totality v České Rrepublice…? Zkusil jsem nalézt odpověď srovnáním několika skutečností.
1) V roce 1989 vedl zemi šašek jménem Miloš a lidé se mu smáli, kdykoliv mluvil. V roce 2013 vede zemi šašek jménem Miloš a lidé se už nesmějí, když mluví, spíše trnou strachy, co zase vyvede.
Vysvětlení autora: Tento vývoj je způsoben buď skutečností, že pan prezident skutečně ale opravdu skutečně není vtipný, nebo českému národu už došel humor. Autor objektivně nemůže vyloučit ani jednu z možností, protože jako člen národa českého nemůže posoudit možnost druhou a tak zarytě a zcela subjektivně trvá na té prvé.
2) V roce 1989 byla v naší socialistické a lidově demokratické republice rovnoprávnost všech občanů zaručena Ústavou (z roku 1960), přesto byl národ přesvědčen, že někteří občané jsou si rovnější, protože všude bujila korupce, protekce, klientelismus. V roce 2013 je v naší demokratické republice rovnoprávnost všech občanů opět zaručena Ústavou (tentokráte z roku 1993), přesto je národ přesvědčen, že někteří občané jsou si rovnější, protože všude bujila korupce, protekce, klientelismus.
Vysvětlení autora: Autor při vší své fantazii nemá pro tento jev vysvětlení, jen by rád upozornil, na vypuštění slov „socialistická a lidová“. Autor dovozuje, že ještě v roce 1989 bylo Ústavou uloženo vládnoucím elitám alespoň předstírat lidovost, vzhledem ke vzrůstající náročnosti tohoto úkolu a faktu, že už jim to stejně nikdo nevěřil, byl tento nadbytečný a v moderní době zcela přežitý bod vypuštěn a elity v roce 2013 už nemusí předstírat nic.
3) V roce 1989 byla media cenzurována státními úřady tak, aby zveřejněné informace odpovídaly potřebám vládnoucí elity. V roce 2013 jsou media ovlivňována PR a vlivovými agenturami tak, aby zveřejněné informace odpovídaly potřebám vládnoucích elit.
Vysvětlení autora: Autor zde upozorňuje na výrazný pokrok od čistě monopolistického státního přístupu, který skutečně nezaručoval pluralitu názorů, k přístupu čistě tržnímu, kdy se tato služba stala komerční placenou služnou, kterou může poskytovat více subjektů. Díky tomuto pokroku bylo dosaženo tolik potřebné plurality názorů, bez ohledu na jejich pravdivost či vypovídací schopnost. Snaha zveřejnit pravdu je od dob Stalina a Hitlera trvale označena za nežádoucí.
4) V roce 1989 platila Brežněvova doktrína o omezené suverenitě států socialistického bloku, které omezovala samostatnost rozhodování naší republiky. V roce 2013 platí Lisabonská smlouva a v ní zakotvená sdílená suverenita států EU, která omezuje samostatné rozhodování naší republiky.
Vysvětlení autora: Autor by rád zdůraznil jednoznačný a nezpochybnitelný úspěch nové doby, kdy jsme se zbavili omezené suverenity našeho státu bratrským Sovětským svazem a nově nabytou suverenitu nyní dobrovolně sdílíme s bratrskými národy Evropské unie. Autor má je kontrolní otázku: Není náhodou vhodnějším překladem slova anglického Union slovo Svaz?
5) V roce 1989 považovali občané tohoto státu za svého největšího nepřítele stát, jeho mocenské složky a politickou reprezentaci a cítili potřebu vyjádřit svůj nesouhlas. V roce 2013 považují občané tohoto státu za svého největšího nepřítele stát, jeho mocenské složky a politickou reprezentaci a čím dál tím více cítí potřebu vyjádřit svůj nesouhlas.
Vysvětlení autora: Autor nemá slov. Místo toho navrhuje přejít k činům.
6) V roce 1989 lidí tohoto státu seděli v hospodách a nadávali na politiku a na poměry v této zemi. V roce 2013 lidé tohoto státu už lidé nechodí jen do hospod, ale i do heren, barů či jiných zábavných zařízení, na politiku a poměry v této zemi však nadávají dále.
Vysvětlení autora: Lid této země prostě nepřestal spoléhat na svatého Václava a rytíře z Blaníku a tak zase trpělivě vyčkává v teple. Autor je však pln optimismu, že to tentokrát nebude trvat 41 let.
Pořád máte pocit, že režim z roku 1989 již neexistuje a totalita skončila?
Poznámka pod čarou:
Všechny laskavé čtenáře, včetně škarohlídů, bych rád ujistil, že jsem si vědom zásadních rozdílů mezi současným stavem společnosti a stavem v roce 1989. Užíváme si svobody, možnosti dělat co nás baví, v čem jsme dobří či co nás naplňuje. Nevzali jsme však na vědomí povinnost, že někdo musí dělat pořádně a poctivě i správu věcí veřejných. Chceme svobodu bez odpovědnosti a povinnosti, chceme jí zadarmo.
Nevím jak u Vás, ale mne tyto paralely přesvědčují o tom, že jdeme opravdu špatným směrem a naše pseudodemokracie není tím, s čím bychom se měli spokojit.
